Ministerský předseda vlády tohoto státu souhlasil veřejně se smlouvou, o  jejíž demokratičnosti existují naprosto jednoznačné pochyby, o které se  ví, že by po plné či i jenom částečné aplikaci do právních systémů jednotlivých států znamenala naprosto bezprecedentní zásah do lidských práv a svobod. Premiér dokonce tuto smlouvu veřejně obhajoval, což je  ostudné a zcela nepřijatelné.

Naprosto neobhajuji porušování duševního vlastnictví a autorských práv. Jde o soukromý majetek a jako takový má plné právo na ochranu. V tomto směru máme ale kvalitní národní legislativu a máme také funkční smlouvy mezinárodní. Při snaze o  prosazování těchto zákonů a pravidel není možné přijmout jakýkoliv závazek, který by primárně porušoval práva jednotlivců, svobody občanů. Slova o kácení lesu a létání třísek příliš připomínají padesátá léta. Při páchání dobra není možné vystavovat jedince zvůli, protože to je  neúcta k lidské důstojnosti. Když dostal pan premiér mnoho signálů z  parlamentu, že jeho pokus obhajovat dohodu ACTA bude smeten, raději přestal být američtější než Američané. Je ale třeba na něj tlačit daleko více a daleko ostřeji – právě Česká republika by se měla stát jednou z  těch zemí, které připomenou ostatním, že právo na ochranu vlastnictví je  svaté, ale nemůže být prosazováno prostředky, které se dotýkají práv ostatních a negují je.

Je zvláštní, jak je v této věci pan premiér účelový. Odmítnout dohodu o rozpočtové odpovědnosti mu problém nedělalo. Ale nemají snad občané právo na to, aby je pan premiér s panem ministrem financí Kalouskem konečně přestali více a více zadlužovat? Jenže premiér pochopil, že brnkání na protievropskou notu mu nyní může přinést větší sílu v rodné straně a možná i větší popularitu. Když bylo jasné, že Česká republika má z Evropské unie užitek, byla popularita EU vysoká. Když má Brusel problémy, když není tak silný, politici chabého charakteru „pragmaticky“ přehazují výhybku a stávají se eurorealisty či  spíše euroskeptiky.