Z členských zemí Evropské unie se ke vznikající smlouvě kromě České republiky nepřipojila také Velká Británie.

Mimochodem je těžké se věcně a odborně bavit o něčem, co většina lidí zatím nečetla a na co není ani v Bruselu jednoznačný názor. Vlastní znění paktu bylo dlouho neveřejné. Smlouva, která má 16 článků a 11 stran a je zatím k dispozici pouze v anglickém jazyce, byla publikována teprve po summitu na stránkách Evropské rady. Ani evropští poslanci k návrhům textu této smlouvy neměli  před jednáním přistup. Ostatně i socialistický prezident Evropského parlamentu Martin Schultz ve svém příspěvku na Radě apeloval na to, že nyní není čas měnit smlouvy, že je třeba se zaměřit na řešení reálných problémů jako nezaměstnanost a hospodářský růst. Plédoval proti dvoukolejné Evropské unii, kdy vzniká nová smlouva mimo rámec stávajících smluv.

Premiér Petr Nečas se zachoval velmi zodpovědně, neboť si není jistý podporou ve společnosti ani na české politické scéně. Je těžké podepsat něco, co nemá podporu ratifikačních orgánů. Jak všichni víme, ani koalice (VV jsou proti, TOP09 pro), natož celá Sněmovna není v této věci zajedno. Prezident je proti.  Jde totiž o tak silný posun v politické integraci Evropské unie, že o něm musí rozhodnout občané. Podle výzkumů veřejného mínění je jejich názor spíše zdrženlivý;  lidé jsou spíše proti tomuto paktu, stejně jako jsou proti zavedení eura. Pokud by premiér Nečas deklaroval, že pakt podepíše, choval by se neodpovědně.