Američané zřejmě pořádají mírové rozhovory v zemi, která nadále vybuchuje a jejich „mírový“ partner dále válčí. Myšlen je, samozřejmě, Afghánistán a Tálibán, kde je sice „na stole“ dohoda, ale „bouchá“ to v Kábulu i jinde. Zároveň Tálibán označuje kábulskou vládu za „loutkovou“. Jaká asi bude její budoucnost v nadcházejícím „vyjednaném míru“? Nastane onen „mír“ vůbec?

O konkrétním obsahu „mírové dohody“ zatím toho ven moc neproniklo, takže bychom museli jen hádat, na čem se vlastně dohodli. Z americké strany se mluví o „odsunu“ vojáků, po kterém v Afghánistánu ale dalších osm tisíc vojáků dál zůstane, což vlastně žádným „odsunem“ ve skutečnosti být ani nemůže. Na druhou stranu ale platí, že západní okupační armády nedokázaly Afghánistán udržet, ani když tam před cca dekádou USA měly 117 tisíc vojáků plus jednotky z dalších států NATO. Z tohoto pohledu vlastně těch zmiňovaných osm tisíc vypadá takřka zanedbatelně, ale i tak mi připadá, že to – přinejmenším pro některá křídla Tálibánu – může být i tak moc. A co víc, americký „deep state“ se proti odchodu z Afghánistánu bouří a CIA požaduje naopak posílení jednotek a pokračování už 19 let trvající okupace. Marné okupace, připomínám. Čili počkejme si a uvidíme, jestli Trump prosadí svou, nebo jestli nakonec dopadne jako v Sýrii, z níž už také pod tlakem Pentagonu a CIA odchází/neodchází druhým rokem. Nicméně si myslím, že Afghánistán – a koneckonců i ta Sýrie – by měly být z Trumpova pohledu vyřešeny nejpozději před prezidentskými volbami v příštím roce…

A jak dopadne kábulská vláda? Mám za to, že afghánská společnost je silně provázaná, spjatá mnoha kmenovými, klanovými, etnickými a jinými vazbami, a tak by se měli o budoucnost obávat například ti nejbrutálnější důstojníci vládní armády nebo policie, ale umím si představit, že mnozí úředníci a možná i ministři si své vládní posty uchovají i do budoucna. Podle principu „padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina“.