Američané zřejmě pořádají mírové rozhovory v zemi, která nadále vybuchuje a jejich „mírový“ partner dále válčí. Myšlen je, samozřejmě, Afghánistán a Tálibán, kde je sice „na stole“ dohoda, ale „bouchá“ to v Kábulu i jinde. Zároveň Tálibán označuje kábulskou vládu za „loutkovou“. Jaká asi bude její budoucnost v nadcházejícím „vyjednaném míru“? Nastane onen „mír“ vůbec?
O konkrétním obsahu „mírové dohody“ zatím toho ven moc neproniklo, takže bychom museli jen hádat, na čem se vlastně dohodli. Z americké strany se mluví o „odsunu“ vojáků, po kterém v Afghánistánu ale dalších osm tisíc vojáků dál zůstane, což vlastně žádným „odsunem“ ve skutečnosti být ani nemůže. Na druhou stranu ale platí, že západní okupační armády nedokázaly Afghánistán udržet, ani když tam před cca dekádou USA měly 117 tisíc vojáků plus jednotky z dalších států NATO. Z tohoto pohledu vlastně těch zmiňovaných osm tisíc vypadá takřka zanedbatelně, ale i tak mi připadá, že to – přinejmenším pro některá křídla Tálibánu – může být i tak moc. A co víc, americký „deep state“ se proti odchodu z Afghánistánu bouří a CIA požaduje naopak posílení jednotek a pokračování už 19 let trvající okupace. Marné okupace, připomínám. Čili počkejme si a uvidíme, jestli Trump prosadí svou, nebo jestli nakonec dopadne jako v Sýrii, z níž už také pod tlakem Pentagonu a CIA odchází/neodchází druhým rokem. Nicméně si myslím, že Afghánistán – a koneckonců i ta Sýrie – by měly být z Trumpova pohledu vyřešeny nejpozději před prezidentskými volbami v příštím roce…
A jak dopadne kábulská vláda? Mám za to, že afghánská společnost je silně provázaná, spjatá mnoha kmenovými, klanovými, etnickými a jinými vazbami, a tak by se měli o budoucnost obávat například ti nejbrutálnější důstojníci vládní armády nebo policie, ale umím si představit, že mnozí úředníci a možná i ministři si své vládní posty uchovají i do budoucna. Podle principu „padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina“.
Američané si představují, že Tálibán, který nemá ambice mimo Afghánistán, bude bojovat proti Daeši a Al-Káidě, které jim jdou po krku jinde. Je to správná kalkulace? Zdrží se nějaký tálibský kmenový náčelník nenávisti k Americe a najednou se z něj stane „spojenec“? A proč nad tím nepřemýšlel někdo už dříve?
Kdyby Tálibán nebojoval zrovna proti Američanům, ale třebas proti Rusům nebo Číňanům, s klidným svědomím bychom je neměli za teroristy, ale za národněosvobozenecké hnutí. A oni v podstatě ani ničím jiným nejsou – chtějí prostě vyhnat ze své země všechny cizáky a basta fidli. A přesně z téhož důvodu budou bojovat i proti jiným cizorodým prvkům, které pro ně představují Daeš nebo Al-Káida. Cizáci dovezení často s americkou pomocí. Zkrátka, pokud Tálibán bojuje proti Daeši, neznamená to automaticky, že se stává spojencem USA, ale přesnější je spíš konstatování, že USA i Daeš vnímá hodně podobně, tedy jako vetřelce. A to ani nezkouším nakousnout obrovské téma, jestli USA opravdu bojují proti Daeši, nebo jestli ho jen nevyužívají k tomu, aby mohli v zemích, které si samy zvolí, „bojovat proti teroru“ a mít argument pro ilegální a zhusta časově neomezenou vojenskou přítomnost…
Salvini ostrouhal, tvrdí zastánci EU. Salvini se jen přeskupí a vyhraje příští volby, tvrdí jeho zastánci. Kde je pravda? Sám šéf Ligy tvrdí, že klidně může bojovat mimo vládu proti všem, protože je na to zvyklý. Do jaké míry jsou pravdivá jeho slova, že „jeho“ vládu nadekretoval Berlín? A co lze nyní čekat?
Jak už jsem upozorňovala minule, nesleduji italskou vnitropolitickou scénu nijak detailně, takže na vaše otázky odpovím všeobjímajícím „netuším“. Jen mám pocit, že ta nová vláda Pěti hvězd a socialistů je tak nesourodý kočkopes, který nemůže dlouho vydržet. Myslím zkrátka, že je pojí jen averze vůči Salvinimu, což je na fungování vlády, nemluvě už o řízení státu, podle mého hodně málo. I když bych nečekala, že se rozpadnou při první příležitosti, protože tenhle vládní pokus je svým způsobem jejich posledním – jakmile by se jejich vláda rozpadla, půjdou na smeťák. Proto se budou držet zuby nehty, i když cynik by řekl, že oddalováním Salviniho nástupu si v podstatě jen prodlužují provaz, na němž se pak sami oběsí…
Ten samý problém – propadák, nebo úspěch – se týká regionálních voleb v Německu, které jste sama minule označila za zajímavé. A hovoříme o AfD. To, že razantně posílila, ale nevyhrála, berou komentátoři jako úspěch. Že prý ji systémové strany „zadržely“. Skutečně zadržely?
Pro německou politickou scénu z mé strany platí totéž, co už jsem řekla o Itálii, tedy že ji nesleduji nijak podrobně. Ale i tak si myslím, že „zadržely“ je zbytečně triumfální výraz. AfD prostě nevyhrála, což může sice někdo považovat za důvod k oslavě, ale na druhou stranu je tu samozřejmě pořád obrovské riziko, že čím déle budou „tradiční“ křesťanští demokraté se sociálními demokraty (a v poslední době také s posilujícími a myšlenkově hodně pestrobarevnými Zelenými) vládnout, budou se problémy ve společnosti jen prohlubovat. A AfD ve finále bude v dalších volbách jen o to silnější.
Zbortil se Borisi Johnsonovi Brexit pod rukama? Může jeho menšinová vláda vlastně britskému lidu „zajistit Brexit“, jak pořád opakuje? Má Johnson plán pro všechny situace, nebo je už prostě v ...?
Johnson už spoustu věcí nemá ve svých rukou, ale je to politický eskamotér, takže bych ho ještě neodepisovala. Jinak je celý ten Brexit a všechny ty tahanice kolem fakt už jen zoufalá křeč. Vlastně je to hodně vypovídající obrázek o naší současnosti.
Bydlíme na Vinohradech, resp. na Žižkově, takže nám nějaké Dejvice mohou být ukradené, ale co říci na kauzu „zakrytý a odkrytý Koněv“? Jsou občané, kteří sochu brání, extremisté, jak říká starosta Prahy 6 Ondřej Kolář? Ten také tvrdí, že sochu je nutné dát pryč, protože „krvavý zločinec“ Koněv nestojí za emoce, které víří. Prý dokonce starostově otci, někdejšímu diplomatovi a nyní spolupracovníkovi Evropských hodnot, lidé píší, že měl před lety použít kondom.
Na stavění a boření (nebo odstraňování) soch jsme tady u nás kabrňáci. Proti málokomu jsme skutečně válčili, proti málokomu jsme se skutečně tváří v tvář vzepřeli, místo toho jsme naopak stavěli sochy, ale jakmile už nám po nějaké dobové etapě nic nehrozilo, tak jsme se pokaždé na těch sochách vybíjeli. Jako kdyby zrušení nějaké sochy fakt měnilo dějiny. Přepisování dějin je ale přece obecně vzato hloupost. Pokud neakceptujeme dějiny, jaké byly, a vymýšlíme do nich pořád nějaké vsuvky a smyšlené výklady, tak co s námi? Fakt na něčem takovém stavíme svou současnost, natož budoucnost?
Mimochodem, mám silný dojem, že to naše přepisování dějin druhé světové války může skončit fakt divně. V rámci EU se snažíme zavírat oči nad oslavováním reálných nacistů v Pobaltí, i když snaživě zmasakrovali desítky tisíc Židů ještě před příchodem německé armády a oddílů SS. Petříček onehdy na Ukrajině fakticky akceptoval válečného zločince Banderu, že prý je to ukrajinská záležitost. A v rámci tohoto trendu už nemluvíme ani o Německu, ale o jakýchsi neidentifikovatelných „nacistech“, přičemž současně pomalu ale jistě směřujeme k tomu, že největším zločincem druhé světové války byl Sovětský svaz. A na konci tohoto myšlenkového procesu bude ale logicky popření holocaustu, protože přece „nacisté odkudsi“ nemohli být horší než ten Stalin a „Rusové“. Schválně, kdo první přijde s tím, že Rudá armáda „osvobodila“ Osvětim jen proto, aby tam narychlo mohla zakrýt stopy svých zločinů?
To bude bizarní, ale už k tomu směřujeme, když se tu dnes a denně nálepkujeme a nadáváme si do „nácků“ jen proto, že má někdo odlišný názor. Vlastně tím ale dnes a denně bagatelizujeme hrůzy německých zločinů. Můj děda si prošel koncentrákem. Ten dnešní diskurs mě fakt uráží.
Na jedné straně přitom ale chápu, že přepisovat dějiny je snadné. To třeba plknete něco o tom, že se „Praha osvobodila sama“, u svých sponzorů naberete příslušný počet bodů, před kritiky si zacpete uši a jdete dál. Je to mnohem snazší, než přesvědčivě a uchopitelně vysvětlit, jak bude vypadat Česká republika řekněme za deset dvacet let. A jakou reálnou vizi má rozklížená a prázdnými frázemi vyfutrovaná EU ve světě, v němž se k moci dere Asie?
Co bychom v příštích dnech měli sledovat?
Každý si jistě pro sebe něco zajímavého najde…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Polanský
