V kampani před druhým kolem přímé prezidentské volby se nejčastěji a nejvášnivěji hovořilo o tzv. Benešových dekretech, ale při rozhodování klíčovou roli nehrály. „Hlavním faktorem, který rozhodl o výhře Miloše Zemana, je současná sociální a ekonomická situace v zemi a politika Nečasovy vlády. Nespokojenost větší části společnosti s touto vládou nakonec vyústila ve volbu kandidáta, který se prezentuje jako opoziční,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politolog Lukáš Jelínek z Masarykovy demokratické akademie.
„Miloš Zeman dokázal vtisknout kampani témata, která byla pro něj výhodná. Jednak to bylo téma nacionalistické, týkající se odsunu Němců a Schwarzenbergových slov na adresu prezidenta Edvarda Beneše. Ale podařilo se mu uplatnit i sociální téma ve spojitosti s heslem Stop Kalouskovi na Hradě. To bylo heslo, které mohlo mobilizovat odpůrce současné dost nepopulární vlády. Spojení těchto dvou témat je příčinou jeho úspěchu i toho, že zvítězil s tak velkým náskokem,“ říká pro ParlamentníListy.cz Josef Mlejnek z Katedry politologie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
Fotogalerie: - Zeman prezidentem
Ukázalo se, že levicová základna byla větší
„Když jsem sledoval jejich kandidátské debaty, tak z nich bylo patrné, že se oba zaměřili na to, aby utvrzovali svoje voliče. Vůbec mi nepřipadlo, že by u jednoho či druhého byla strategie zaměřená na přesvědčování nerozhodnutých. Takže ve výsledku se ukázalo, že levicová základna u Miloše Zemana byla větší než ta nelevicová u pana Schwarzenberga,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz politolog Petr Sokol z vysoké školy CEVRO Institut.
Psali jsme:
Teprve za odporem vůči vládě Petra Nečase, kterou ve druhém kole prezidentské volby zastupoval její první místopředseda a zároveň předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg, nastoupilo téma událostí z doby před téměř 68 lety. „Téma Benešových dekretů u někoho zabrat mohlo, především v příhraničních regionech,“ odkazuje Lukáš Jelínek na sociologické výzkumy, podle nichž část populace považovala za jedno z hlavních to, jak k nim kandidáti přistupují.
Pro voliče bylo důležité vytrestat místopředsedu Nečasovy vlády
„Přesto si myslím, že pro ten elektorát, který v přímé volbě podporoval Miloše Zemana, bylo ale mnohem důležitější, aby vytrestal prvního místopředsedu Nečasovy vlády než jednotlivá témata, která se v kampani postupně objevovala,“ trvá si Lukáš Jelínek na svém, že spojení s historicky nejméně oblíbenou vládou zlomilo Karlu Schwarzenbergovi vaz.
Důkazem kritického pohledu na vládu je i to, že k jejímu prvnímu místopředsedovi se nepřidali voliči poražených uchazečů z prvního kola. „Většina voličů kandidátů, kteří se v prvním kole umístili na třetím, čtvrtém a pátém místě se přesunula k Miloši Zemanovi. Asi největší přesun byl v podobě voličů sociální demokracie,“ poukazuje Josef Mlejnek na to, že voliči opoziční ČSSD těžko mohli dát svůj hlas politikovi, který začal slibovat ochranu slabých až pár dnů před volbami.
Fischerovi voliči házeli hlasovací lístky Zemanovi
Oproti předpokladům, které zaznívaly ve většině médií, také voliči Jana Fischera dali svůj hlas spíše Miloši Zemanovi. „Pan Fischer měl v prvním kole nejlepší výsledky na Tachovsku, Chomutovsku a v podobných ´sudetských´, ve druhém kole tam většina volila Miloše Zemana. A o voličích Jiřího Dienstbiera si myslím, že Miloše Zemana volili skoro všichni,“ podotýká Petr Sokol.
I tak zůstane podivuhodným znakem historicky první přímé volby českého prezidenta, že se podařilo zástupci nepopulárního kabinetu postoupit do druhého kola a v něm získat téměř dva a čtvrt milionu hlasů. „V případě Karla Schwarzenberga je evidentní, že se i pomocí facebooku a sociálních sítí podařilo aktivizovat mladou část voličů, a to i díky podpoře umělecké sféry a známých osobností. Ale tady musím říct, že ta podpora neměla argumntační váhu a že byla jen emocí a určitým cool efektem,“ míní sociolog Oldřich Zajíc, ředitel agentury SANEP.
Od voličů Schwarzenberga šlo o emocionální záležitost
Zároveň připomíná, že část skupiny voličů Karla Schwarzenberga si ho nespojovala s jeho dvaadvacetiletou činností v politice. „Tu kontinuitu mnozí i vzhledem ke svému věku nemají. Od nich to byla emocionální záležitost, která se stala trendem, ale neměla argumentační podporu. Nicméně z hlediska demokracie má stejnou váhu hlas osmnáctiletého stejně jako šedesátiletého voliče,“ dodává Oldřich Zajíc.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
