Milion chvilek pro demokracii se domnívá, že se má opozice spojit, aby v podstatě mohla čelit ve volbách hnutí ANO. Má to smysl? A je to reálné i vzhledem k rozdílnosti programů a povah politiků v opozici?
Já tu výzvu pokládám za racionální v tom ohledu, že vyzývat k čemukoliv Andreje Babiše zjevně nemá smysl. Je tedy celkem logické, že Milion chvilek pro demokracii se v tuto chvíli obrací na opozici, aby byla schopna nabídnout srovnatelnou nebo atraktivnější alternativu pro voliče, než jakou nabízí hnutí ANO. Proto si myslím, že je tento její apel celkem rozumný. Nakolik se ale dá očekávat, že by mohl dopadnout na úrodnou půdu, co se týká nějaké integrace, tak tomu moc nevěřím. Myslím si, že kromě toho, že středopravicová opozice hovoří o své vlastní integraci sama a nepotřebuje k tomu žádné výzvy, je dost pravděpodobné, že veškeré integrační pokusy skončí jako vždy. Maximálně se dohodnou nějaké dvě strany spolu, ale nepodaří se dát dohromady programově nebo personálně homogenní celek. Ale ten apel na opozici je cennější, že je v rovině integrace, v rovině hledání témat nebo nabízení nějaké alternativy vůči vládní politice.
Řekl jste, že vyzývat Andreje Babiše k čemukoliv nemá smysl. Přesto výzva na demonstraci k jeho osobě zazněla - tedy aby rezignoval, nebo se zbavil Agrofertu a ministryně spravedlnosti Marie Benešové. Předpokládáte, že podobné výzvy nemají smysl?
Teď jste to zmínil – volební systém. Ten se právě ocitl pod terčem kritiky kvůli nespravedlnosti, zvýhodnění největších stran a podobně. Potřebuje změnu?
Domnívám se, že náš volební systém je v zásadě funkční. Ale je pravda, že málokde je tak výrazně poopravený přepočítávací model jako u nás. Je pravda, že díky přepočtu hlasů stačí jiný počet hlasů pro zvolení kandidátovi velké strany a jiný počet pro kandidáta malé strany. Je pravda, že vinou tohoto přepočtu máme u nás menší kraje, ze kterých fakticky nestačí pětiprocentní hranice pro vstup do Sněmovny, ale zhruba desetiprocentní a stejně tak je pravda, že naše pravidla pro kandidující koalice jsou v Evropě zdaleka nejpřísnější, když se počítá s pěti procenty pro každou kandidující stranu v koalici zvlášť. Ale myslím, že ona debata by se měla vést nejenom o míře spravedlivosti nebo reprezentativnosti volebního systému, ale měla by se vést i o tom, nakolik tento systém prospívá politické stabilitě nebo sestavování stabilních vlád.
Debata o volebních systémech je vždy o tom, zda se upřednostní reprezentativnost, nebo důraz na stabilitu vlády. Z tohoto hlediska by o volebním systému měli nejen politici, ale i ústavní právníci, nebo politologové začít mluvit, sešívat horkou jehlou jakékoliv změny nedává podle mne smysl. Ale že by se o tom debata vést měla s tím, že nejde o běh na krátkou trať, souhlasím, protože je to deformace volebního systému, která vznikla na základě opoziční smlouvy, kdy se dvě velké strany dohodly – ČSSD a ODS. Mezitím se ukazuje, že tady spíše máme menší a středně velké strany. Zájmem tedy těch stran je, aby pro své voliče zajistily mnohem větší míru reprezentativnosti volebního systému.
Fotogalerie: - Statisíce proti Babišovi a Zemanovi
Fotogalerie: - Cestou na Chvilky
Podle rétoriky, která se nyní objevuje a zesiluje, domníváte se, že přichází ta doba, kdy se do volebního systému bude zasahovat a dojde ke změnám?
Jak si myslíte, že to bude do budoucna? Stane se ze spolku Milion chvilek nějaký politický subjekt? Jaký je váš tip?
Nedokážu to úplně tipovat, protože rozumím, že se nechtějí stát politickou stranou nebo kandidujícím hnutím. S tím by mohli řadu sympatizantů ztratit, museli by se programově a ideově vyhranit a už by nebylo tak jednoduché se k nim hlásit jako dnes, kdy především vyjadřují nějaký protest nebo nějakou negativní emoci. Ale může se stát, že ty jejich výzvy středopravé opozice, aby se sjednotila, aby byla zajímavější a získávala hlasy, nebudou efektivní. Tedy, že opozice bude zkrátka za hnutím ANO kulhat, a pak se klidně může přihodit, že si sami aktivisté řeknou, jak se na tu opozici už nedá dívat a půjdou do toho sami. Nemyslím, že by k něčemu takovému došlo v příštím roce, až budeme vědět, jako dopadnou krajské volby. Myslím, že minimálně rok nejspíše žádné velké přímé politické ambice Milion chvilek nebude ventilovat. Budou se spíše soustředit na integraci opozičních proudů, na veřejné protesty nebo třeba hledání osobností, které by promlouvaly za jejich platformy do veřejného života, ale nemyslím, že by nyní měli v úmyslu vstupovat přímo do politické soutěže.
Psali jsme:
Premiér Andrej Babiš v proslovu v Národním muzeu v Praze zalitoval členství v KSČ. Věříte mu jako politolog? Překvapil vás svým prohlášením? A není to kalkul ve smyslu, že přesně tohle chtějí lidé nyní slyšet?
Politologové nevycházejí z víry, politologové vychází z empirických zkušeností. Andrej Babiš mě bude muset přesvědčit svým chováním, že myslí vážně, co řekl, protože z jeho chování v minulosti nic takového nevyplývalo - že by tak vypadal jeho přístup k životu a jeho politice. Na jedné straně jsem rád, že to zaznělo, protože každý smířlivý vzkaz do společnosti má dnes cenu a je dobré, aby jeho sympatizanti slyšeli, že se hlásí k odkazu listopadu 1989, že se hlásí k Václavu Havlovi a že lituje svých hříchů minulosti. Vím, že Babiš pronesl projev, protože má velmi dobře spočítáno, že takový projev sklidí úspěch a dopadne na úrodnou půdu, protože věci, které by mu měly ublížit, on nedělá. Ale popravdě řečeno, u politického lídra je spíše zajímavé, když je konzistentní, když se nebojí jít proti proudu, když je pro něj cennější říci, co si skutečně myslí, než co se očekává, že by u slavnostní příležitosti říci měl. Proto bych byl třeba spokojenější a přišlo by mi normálnější, kdyby se Babiš bránil tak, jak se bránil v minulosti, co se týká svého působení před rokem 1989 nebo i po něm. Ve vztahu ke komunistickému režimu, ke KSČ. Uměl bych si představit, že sebevědomý lídr by řekl něco překvapivého, co by třeba nebylo populární, co by zvedlo nějaké emoce. Ale chápu, že to Andrej Babiš neudělal, protože si spočítal, že teď je pro něj naopak výhodnější mluvit smířlivě.
Hodně se mluví o rozdělení společnosti. O určitém napětí vypovídá demonstrace i chování veřejnosti při pokládání věnců na Národní třídě. Politici v dnešní době málo působí na smířlivé projevy k celé situaci. Jak to působí na lidi?
Mně vadí, že si politici schovávají smířlivost na slavnostní příležitosti. A týká se to stejně tak Andreje Babiše, Miloše Zemana jako Petra Fialy nebo Miroslava Kalouska a ostatních. Oni se snaží vystupovat střídmě a konsenzuálně a dávají to později na odiv, aby se do sebe při první příležitosti v Poslanecké sněmovně nebo na televizní obrazovce pustili.
Co by bylo mnohem důležitější, než si hlídat, jestli jsou radikální, či zdrženliví, zda skutečně mají důvěru svých voličů, zda skutečně ještě bojují za nějaké voliče, jak moc jsou jejich voliči loajální. Zda je podporují proto, že věří jim a jejich programu, nebo zda je podporují, protože politici něco slibují a dávají. Věc, která mi na stavu politických stran nejvíce vadí, je nalomená loajalita mezi politiky a voliči. Jen taková občasná střízlivá vyjádření či vystoupení při nějakých příležitostech k tomu vůbec nestačí, to je stále ještě málo. A politici ještě mohou být rádi, že alespoň z mého pohledu 17. listopadu 2019 proběhl celkem poklidně a že až na nějaké drobné excesy bylo výročí připomenuto důstojně.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
