Průzkum Lidových novin od agentury Median ukazuje, že část voličů Jiřího Drahoše a nevoličů přijala vítězství Miloše Zemana. 54 procent lidí je totiž podle průzkumu s tím, že Zeman vyhrál, spokojeno a pouze 37 procent spokojeno není. Zeman byl přijatelný pro téměř 45 procent nevoličů, kdežto Drahoš ani ne pro deset procent. „I tyto výsledky konkrétního výzkumu, které přijímáme s potřebnou kritičností, svědčí o tom, že čeští občané nejsou ‚obyvatelé‘, jak si myslí Alexandr Mitrofanov, ale že uvažují možná mnohem realističtěji než někteří reprezentanti politických stran, političtí komentátoři a věštící politologové,“ uvedl politolog Zdeněk Zbořil. „Jak už jsme nejen já, ale i mnoho jiných řekli nebo napsali, ‚národ není rozdělený, ale rozeštvaný‘. Snad je to jen tím, že se média, a to nikoli jen ta bulvární, živí senzacemi, které jejich konzumenty zajímají jen omezeně. A to zejména poté, kdy se jim dostalo tolik urážek z prostředí nevolených elit, a proto si pravděpodobně myslí, že se nemohou neustále dusit ve volební hysterii a nadávkách kdekoho, kdekomu,“ dodal.
Který kandidát na předsedu ČSSD je nejlepší?Anketa
Politolog Jiří Pehe v rozhovoru pro Respekt uvažoval o demografickém vývoji. Předpokládá, že se Zemanovým prezidentstvím éra jeho podporovatelů skončí i s ohledem na jejich věk. „Za pět let půl milionu starých odejde a půl milionu přijde. Situace není pro postkomunistický tábor příznivá,“ napsal. Na svém blogu na Aktuálně.cz pak také upozorňuje, že Zemanovo Česko dopadne špatně, a to s odkazem na úvahu, že se výsledky voleb mohou promítnout do ekonomiky a za této situace pak mají větší šanci vzdělanější lidé. Mají se tedy Zemanovi voliči připravovat na horší časy? A skutečně odejdou Zemanovi voliči s ohledem na demografický vývoj, nebo starší lidé mají tendenci ke konzervativnějšímu či nacionalistickému myšlení, a tak ke snížení jejich počtu vlastně nedojde? „To byl nešťastný rozhovor a pan Pehe si snad odnesl z reakcí svých posluchačů a čtenářů poučení, že by měl lépe vážit svá slova. Vím, že není demograf, jeho profese je jiná, a proto by takové úvahy měl ponechat sociologům politiky nebo demografům a vyvarovat se upřílišněných proroctví,“ reagoval Zbořil. „Třeba to bude zase jinak, než si myslí, a možná dřív odejde on než celá jedna generace, které to přeje. Docela by mne zajímalo, jak měří ‚vzdělanost‘ celé generace, zda počtem titulů akademických a vědeckých hodností nebo něčím jiným. Pokud by šlo jen o ty tituly před jménem a za jménem, těch mají ti, kterým říkáme nevolené elity, opravdu dost,“ doplnil.
Nenávist vůči prezidentovi Miloši Zemanovi je evidentně silná natolik, že existuje i web, na kterém lze tipovat, kdy prezident zemře. „Je to ubohost a potvrzuje to má slova, že nestačí mít vysokoškolské vzdělání a být mladý, aby člověk byl slušný. Konečně jak říká staré české přísloví, mladým dokáže být každé tele. Snad by se měli zakladatelé takového webu porozhlédnout okolo sebe. Zubatá si nevybírá a mladí umírají stejně rychle jako staří,“ komentuje politolog.
Stát se v politice „ojetinou“ je dost rychlý proces
V prezidentské volbě se projevil opět rozdíl mezi rozhodováním mladších a starších voličů. „Miloš Zeman je samozřejmě bližší starší generaci díky svému věku, ale i profesi a životním zkušenostem. Nemůže soupeřit s ideály občanů, kteří volí Piráty nebo strany, které jsou stranami mladých. Co to ale je politické mládí a stáří? Když je někdo od dvaceti let dvacet let v politice, je to vlastně politický kmet. Jen si to nechce přiznat. A stát se v politice ‚ojetinou‘ je dost rychlý proces, kterému obyčejně do posledních chvil nikdo nevěří,“ uvedl Zbořil.
Server Echo24 přinesl komentář šéfredaktora slovenského týdeníku Týždeň Štefana Hríba s pohledem na české prezidentské volby. „Rozhodla též plebejskost mimopražského Česka. Mýtus o prozápadním a reformním Česku, který ve prospěch rozdělení Československa živil Václav Klaus, je v troskách. Česko je – a to dlouhodobě – spíš ustrašené, sobecké a uzavřené do sebe. A je i překvapivě primitivní,“ píše Hríb. „Ať si pan Hríb myslí, co chce, ale ať neotravuje a nenadává. Jeho verbální generalizace a slovíčkaření nesvědčí příliš o tom, že by on sám nebyl tak trochu primitiv…,“ komentuje politolog.
Byla snaha vybrat vědce. Několik vědců bylo osloveno a nabídku jako první přijal Jiří Drahoš. Tak probíhal výběr prezidentského kandidáta Jiřího Drahoše podle ředitele Knihovny Václava Havla a někdejšího Havlova spolupracovníka Michaela Žantovského. Uvedl to v diskusi magazínu Echo. „Nebyl to čistě marketingový projekt. Existovala poptávka po kandidátovi, který by nebyl poznamenán stranickou politikou a současně by nenesl stigma občanské společnosti nebo takřečené pražské kavárny,“ popsal Žantovský. „Z této úvahy v určité skupině vzešla nejdříve myšlenka postavit nějakého respektovaného vědce. Pokud vím, Drahoš nebyl prvním z vědců, kteří byli osloveni. Byl prvním, který na poptávku reagoval,“ objasnil někdejší diplomat a expředseda ODA. „Samozřejmě je to zajímavé. Ale nevidím v tom nějaké spiknutí. Je to prostě jen reakce lidí, kteří pochopili, že v ČR neexistuje politická strana, která by dokázala doporučit občanům nějakého kandidáta a vyjádřit mu trochu víc než ustrašenou podporu. Dokonce i kdyby ho navrhla čistočistá ‚pražská kavárna‘, bylo by to jen nastavením zrcadla neschopnosti nebo nezájmu politiků a občanů účastnit se volby prezidenta jinak než vhozením volebního lístku do volební urny. A stěžováním si ‚den poté‘ na to, že to dopadlo jinak, než jsme si přáli,“ uvedl Zbořil.
Drahošová? Tři neobratné výroky použila žurnalistická smečka
A jaká byla role Evy Drahošové v kampani? Byla pozitivním příkladem, jak by se měla aspirantka na první dámu republiky chovat? „Nemám k její účasti ve volbách žádné informace z první ruky a audiovizuální nebo tištěné zpravodajství sleduji a čtu kriticky. Domnívám se, že paní Drahošová se ukázala být energickou ženou, že poskytla prof. Drahošovi svou podporu, a to že pronesla dva nebo tři trochu neobratné výroky, které žurnalistická smečka použila k jejímu pomlouvání, nic na mém pozitivním hodnocení její ‚účasti v prezidentských volbách‘ nemění,“ uvedl politolog.
Kněz Tomáš Halík se ve svém kázání v akademické farnosti Praha u Salvátora vyjádřil k prezidentské volbě. „Naše generace zažila kousek 50. let, tanky v roce 1968, normalizaci. Tohle taky přežijeme. Tohle taky přežijeme,“ podotkl. „Chtěl bych, abyste byli bez starostí. Říká svatý Pavel v dnešním čtení. To bych taky chtěl, abychom byli bez starostí. Ale my v tuto chvíli nemůžeme být bez starostí. Máme starost o budoucnost této země,“ sdělil úvodem. A doktor Zbořil má k jeho slovům jedno doporučení: „Ať si každý Halíkova slova přečte sám, uvede je do kontextu s jeho chováním a uvažuje o nich bez pomoci mediálních vykladačů. A také bez předsudků a v tomto případě i bez autostereotypů. Jde o jeho tradiční chápání ‚věcí politických‘ jako ‚věcí duchovních‘, ke kterému se usilovně dopracovával v posledním čtvrtstoletí, a třeba to bude pro někoho inspirativní. Rozhodně je to lepší než ono historické Hrr na ně!“
A o normalizaci hovoří také komentátor Aktuálně.cz Martin Fendrych. Tentokrát v souvislosti s děním kolem Janka Kroupy. Toho totiž v minulých dnech podrobil kritice generální ředitel veřejnoprávního média René Zavoral, když jeho reportáže, které se týkaly hospodaření koncernu Agrofert, označil na zasedání Rady Českého rozhlasu za nevyvážené a neobjektivní. Na stranu Kroupy se přidaly desítky zaměstnanců Českého rozhlasu. „Bez odvahy, již projevují Janek Kroupa i desítky novinářů rozhlasu, kteří se ho zastali, normalizace snadno vyhraje, má u nás tradici,“ varuje Fendrych mimo jiné ve svém komentáři. Někteří novináři se domnívají, že slova Zavorala svědčí i o zastrašování. „Také k této věci mám jen zprostředkované informace, navíc předpokládám, že jsou povahy neobjektivní. Ale pamatuji si, jak byl veden útok na Jiřího Hodače v České televizi v roce 2001, kdo se toho zúčastnil, jakou to mělo politickou podporu a k čemu to vedlo,“ říká politolog.
Psali jsme:
ČSSD se chová, jako by mohla ANO předkládat ultimáta
Exministr a ekonom Vlastimil Tlustý se domnívá, že zvolením Zemana začíná znovuzrození ČSSD, že se Zeman „vrátí“ do ČSSD, budou vyexpedováni ti, kdo ho v minulosti zradili, a přes „své lidi“ může nakonec sociální demokracii dostat až na teoretický zisk 25 procent. Ovšem je to reálný scénář? „Pan Vlastimil Tlustý má velké politické zkušenosti – dobré i zlé. Jistě ale dobře ví mnohem lépe než nějaký student politiky (alis politolog), jak to u nás chodí. Netroufl bych si ho kritizovat nebo opravovat. Je ovšem pravda, že pan prezident navzdory svým kritikům v ČR a v jejím okolí se stále ještě bude těšit dobrému zdraví, nebude mít tolik prezidentské práce jako v prvním termínu a mohl by v případě, že se mu bude chtít, věnovat více času osudům ČSSD. Protože je ale pro něho česká politika také něco jako ‚návyková látka‘, mohl by se osudy strany, kterou kdysi pomáhal obnovovat, více zabývat,“ reagoval Zbořil. „Dědictvím jeho případných předchůdců by nebyla jen nízká popularita této strany u nás a podobných ‚socialistických stran‘ v EU, ale také dluhová past, do které se jeho potenciální přítelkyně a přátelé dokázali sami chytit. A jak z ní ven, podle mého názoru nelze jinak než jako v té pohádce o chytré lišce,“ dodal.
Blíží se sjezd ČSSD. Že bude kandidovat na předsedu, oznámil i exministr Milan Chovanec, který dává najevo svou přízeň prezidentu Zemanovi. Jenže Andrej Babiš už sdělil, že s Chovancem ve vládě sedět nebude. Jan Hamáček, který bude také kandidovat, už přistoupil na to, že by mohla jít ČSSD do vlády, i kdyby v ní byl Babiš premiérem. Nevidí ale smysl v toleranci menšinové vlády, kterou ANO preferuje. A pak je tu další kandidát na předsedu, Jiří Zimola, který se teď příliš pro média ke své kandidatuře vyjadřovat nechtěl. A jaké mají šance? „ČSSD zatím stále ještě na veřejnosti mluví a chová se, jako kdyby mohla předkládat ANO 2011 nějaká ultimáta. Stále od ní slyšíme jen to, co požaduje, a nikoli to, co nabízí,“ uvedl politolog. „Slovíčkaření pana Chovance musíme brát s rezervou, protože zatím jsou to jen silná slova, která nemohou být proměněna v činy. Nehledě na to, že nevíme, jak si v ČSSD ještě pamatují ‚lánský puč‘, který byl počátkem osudového vývoje strany od deseti k pěti. Snad jedině nějaké přátelství pana Chovance s lidmi okolo Miloše Zemana (s panem Nejedlým et al.) by mohlo způsobit něco nečekaného, ale o tom zatím nic nevíme a zřejmě o tom nic dosud nevědí ani delegáti chystající se na nadcházející stranický, možná také osudový únorový sjezd,“ dodal.
Hnutí SPD je alespoň podle vyjádření jejich i hnutí ANO úspěšné v prosazování programových bodů. Jenže i když se hovořilo o už domluvené koalici ANO, SPD a komunistů, vývoj posledních dnů spíš naznačuje, že z toho nic nebude. „Řeči, které strany vedou o ‚programových průnicích‘, jsou jenom řeči a pěna dní. Pan Okamura se ale mýlí v jedné věci. Žádný ministerský předseda mu nemůže dnes podepsat souhlas s vystoupením ČR z EU, a to dokonce ani ten, který si myslí, že by to bylo někdy v budoucnosti možné,“ reagoval Zbořil s tím, že EU je realita a SPD by se mohla zeptat třeba pana Macha, co se mu podařilo po zvolení poslancem Evropského parlamentu z programu své strany uskutečnit. „To, že je SPD označována za ‚extremistickou‘, ‚fašistickou‘, nebo dokonce ‚nacistickou‘ politickou stranu, sice není pravda, ale politický personál SPD je na takové úrovni, že těmto urážkám skýtá téměř pravidelně nejrůznější záminky. Pro Andreje Babiše by 10 % SPD v Poslanecké sněmovně bylo užitečných, ale jen jako tichá podpora menšinové vlády. Na druhé straně, snižování koaličního potenciálu SPD zvyšuje hodnotu KSČM a ČSSD, i když si o loajalitě těchto stran nebo některých jejich členů vůči Babišově vládě v případě jakékoli dohody na vládní úrovni nemusíme dělat iluze,“ popsal politolog.
A jaká vládní koalice by byla nejvhodnější? „Netroufám si nikomu radit, ale za současné situace se domnívám, že by pro ČR byla nejvhodnější menšinová vláda, která by mohla odstranit koaliční hádanice, které mají bezprostřední dopad na českou politiku i ekonomiku. Mimo jiné by se také jasně ukázalo, která politická strana má spíše pozitivní než negativní politický program a jak se umí vyrovnávat s potřebou konsenzuální demokracie, o které se u nás tak zbytečně často mluví,“ uvedl Zbořil. „Chápu ale, že i toto řešení je ideál, který se dá uskutečnit třeba v Kanadě nebo jiné bývalé britské kolonii, která s takovým politickým vládnutím má jakous takous tradici,“ končí dnešní Rozjezd politolog.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
