Jak vnímáte výsledek voleb do Evropského parlamentu? Získaly „antievropské síly“ příliš, nebo naopak málo? Znamenají volby zlom v příběhu Evropské unie?
Vnímám je snad skoro stejně jako všichni, kteří volili i nevolili. Výjimkou snad jsou jen ti, kteří kandidovali a nebyli zvoleni. Ale kdyby alespoň ti nejdomýšlivější – pánové Telička, Svoboda, Štetina, dokázali reflektovat svoje působení v EP v minulém termínu, bylo by jejich zklamání z neúspěchu rozhodně menší. Podobně je tomu i u kandidátů dvou největších parlamentních frakcí v EP (lidovců a socialistů + sociálních demokratů), které tak dlouho nezajímaly názory jejich potenciálních voličů, až náhle prohlédli a zjistili, že už je pozdě. Také oni dnes vědí, že jejich mentorování těch, kterých si jako partnerů nevážili, bylo zpozdilé, ale zaplatit za to musejí.
Jinak se mi výsledky voleb jeví z „celoevropského“ pohledu. Stále ještě strnulá struktura EU se jen na úrovni EP dostala do pohybu a je otázka, jak dlouho všem zvoleným jejich předsevzetí vydrží. V každém případě bude ale nastávající proměna, nebo dokonce zánik a vznik parlamentních frakcí, alespoň v prvních měsících po ustavení EP zajímavá.
Prezident Zeman se postavil za ministra Staňka. Byl to účelový kalkul, nebo Zemanovi jde o ,,zpacifikování“ umělců, kteří mu většinou odporují?
Pan prezident jistě své rozhodnutí podpořit rezignujícího MK Staňka zvážil nejen z hlediska stability současné vlády, vládní koalice, ale také z hlediska zájmů svých. Jistě také věděl, že nejen útoky na premiéra, ministryni spravedlnosti a proti ministrovi kultury mohou přiblížit opět jeden z hvězdných okamžiků jeho účasti na moci výkonné. Také dobře ví, že jeho kritici a odpůrci s takovou možností opět nepočítají a že mu předloží větší objem výkonné moci, tak jako obvykle, doslova na stříbrném podnosu. Pokud jsou ale zprávy o hospodářských a finančních nepravostech pana dnes už bývalého ředitele Národní galerie Praha pravdivé, pak prezident ani jinak jednat nemohl. Respektive mohl, kdyby použil svého práva abolice, ale vzhledem ke sporu o jmenování pana dr. Fajta profesorem to nikdo od něho nemůže očekávat.
Sociální demokraté navrhli na ministra kultury starostu Michala Šmardu. Dovedete z hlediska politické technologie pochopit tuto volbu? Je šance, že talentovaný komunální politik, ,,nepolíbený“ problematikou, o kterou se uchází, může být úspěšným ministrem?
To je odvážné rozhodnutí, které nesvědčí o prozíravosti těch, kteří s nápadem navrhnout pana Šmardu do funkce MK ČR přišli. Až se chce věřit tomu, že ČSSD neřídí pan Hamáček, ale že za tím vším je démonizovaný pan exeuroposlanec Poche. Mně sice tento nápad také připomíná něco z říše snů, ale třeba se mýlím a pan Šmerda se jako „krizový manažer“ osvědčí. Konečně na tuto funkci se s radostí přijímali různé dámy a pánové, a tak aniž víme, jak nového pana ministra přijme byrokratický aparát MK, nespěchejme se svými proroctvími. Třeba nový pan ministr bude umět zacházet se svou kapitolou státního rozpočtu lépe než mnozí jeho předchůdci.
Předseda vlády Babiš podle informací Hospodářských novin vybudil Evropskou komisi k rozhodnutí, že je ve střetu zájmů. Jde podle vás o věc, kterou premiér přežije, nebo je to věc fatální?
Hospodářské noviny, jak se dnes hezky říká, zřejmě ve „veřejném zájmu“ předčasně publikovaly zprávu, která má být důvěrná. Jistě se tak stalo k radosti mnohých poslanců a senátorů PČR, kteří si myslí, že o spravedlnosti se dá hlasovat. A pokud si to nemyslí, chovají se tak, jako kdyby si to nejen mysleli, ale už to dokonce věděli. Sice se můžeme domnívat, že v posledních dvou aférách, jejichž cílem má být svržení vlády v Rakousku a Česku (v tom prvním případě se to už dokonce podařilo), jsou důležité i nadnárodní zájmy, přece jen je na celé věci alespoň něco pozoruhodného. Na obranu pana ředitele NG Praha, který nařídil svému podřízenému, aby ho odměnil penězi ze státního rozpočtu, se svolávají demonstrace a podpisují petice, ale přidělení peněz z unijního rozpočtu firmě Agrofert, která je dokonce uložena ve svěřenském fondu, se převádějí finanční prostředky komplikovaným způsobem a prostřednictvím národních a nadnárodních (eurounijních) institucí, se to jeví dokonce i jako „střet zájmů“. A proč zrovna zejména jedné odcházející německé europoslankyni – ví bůh.
Pro pana Babiše by jistě nebyl odchod z vlády „fatální“ a jeho rodina by to dokonce ráda uvítala. Těžce by ale nesl, kdyby se dnešní nekompetentní zákonodárci rozhodli pro akt, kterému se v minulosti a v jejích revolučních dobách říkalo expropriace, tedy vyvlastnění ve prospěch nějaké právnické nebo fyzické osoby kapitálově silnější.
Pokud by se předseda vlády měl rozhodovat mezi komerčními zájmy své bývalé firmy a zájmy Česka, jak by rozhodl? Umíte si představit, že by Česko vracelo peníze z evropských dotací?
To je příliš mnoho výprav do budoucnosti najednou. Pan Babiš už několikrát vysvětloval, jak je mu blízký podnikatelský princip firmy Baťa, a i když ví, že tento pokus byl výjimečný, myslí si, že ve střední Evropě žijí nadaní a šikovní lidé, kteří by něco podobného mohli obnovit. Možná bychom si někdy mohli vzpomenout, v jak obtížných domácích i evropských podmínkách firma Baťa vznikala, rozvíjela se a jak také zanikla. I tady se dají nalézt prvky záští a nenávisti chované u nás doma vůči úspěšným lidem těmi, kterým zakladatel moderní politické terminologie Josef Jungmann říkal „člověkočichové“. A pokud jde o to „vracení peněz“, snad bychom mohli vzpomenout, kolik občané ČR zaplatili za finanční machinace okolo TV NOVA, co stála arbitráž s firmou Diag Human a kdo byli ti, kteří stáli v pozadí „odklánění“ peněz ze státního rozpočtu do zahraničí. A která část bankovního světa se na těchto finančních operacích podílela.
Jan Zahradil napsal, že ,,ANO je nová sociální demokracie“. Měl pravdu? Je pro ČSSD ještě záchrany?
Pokud pan Zahradil myslel, že ANO 2011 padá do stejné propasti zapomnění jako ČSSD, pak se určitě zmýlil. Okolo Andreje Babiše je hned několik schopných lidí, dnes už můžeme říct, politiků, kteří netrpí neduhem samolibosti jako někteří reprezentanti ČSSD. A pokud se těmito svými slovy zapletl do protipozice pravice – levice, což obvykle nečiní, pak je to jen exkatedrální úvaha, jak píší na prvníchzprávách.cz, „politologa, který neuvádí své jméno, aby si jiní politologové nemysleli, že je jejich kolega“.
Příští týden znovu zažijeme demonstrace ,,Milionu chvilek pro demokracii“. Máme čekat zásadní zvrat?
Vypadá to, že na zásadní zvrat se těší všichni, ti, kdo chtějí podřezávat poslance jako prasata (těch, kteří hlasovali po zdanění církevních restitucí) nebo prezidenta republiky, nebo kteří chtějí, jak píší v Protiproudu.cz, nám tu demokracii a pravdu a lásku „vtlouct do hlavy kladivem“. Anebo prostě jen ti, kteří chtějí páchat zlo ve jménu dobra. Předpokládám, že mezi nimi budou tentokrát i politici s prošlou garanční lhůtou, na které jsme už pomalu zapomněli. Ale i oni chtějí být stále přitom a tu svou revoluci, které se už jednou obratně vyhnuli, si zase jednou prožít. Snad bychom jim mohli připomenout archaickou moudrost, že každá revoluce v první řadě likviduje ty, kteří ji porodili, a že velké ryby požírají ty malé.
Jak komentovat výsledek druhé levicové strany, tedy KSČM?
Očekával jsem, že KSČM půjde do eurovoleb pod názvem Nová levice, jako se o to snaží v Německu, a že se otevřou organizačně i ideově novým, nebo alespoň staronovým osobnostem, které by mohly naznačit, že tato strana hledá svou novou podobu. Se světovou revolucí to už dál nepůjde, tu jim vytunelovali čeští i evropští Piráti a Zelení. Slovo socialismus už ale oni považují za neslušné, a tak jim zbylo jen přešlapování na místě a zřejmě už promarněná příležitost skupiny okolo paní Konečné. A také ta prehistorická hra na pravici a levici, která jako v zrcadle ukazuje, jak jednoduše se bez ní dokážou ANO 2011 nebo Piráti obejít.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Polanský
