První kolo francouzských voleb dopadlo podle očekávání: Čeká nás opakování souboje z roku 2017.
Jste pro zbudování základny NATO na českém území?Anketa
Francie zná dva kandidáty, kteří se 24. dubna utkají o Elysejský palác. Obě jména nikoho nezaskočí. Emmanuel Macron získal přes 9,5 milionu hlasů, což odpovídá 27,6 %. Marin Le Penová získala 8,1 milionu hlasů, což představuje 23,41 %. V porovnání s rokem 2017 si oba první kandidáti polepšili. Emmanuel Macron o 3,6 % a Marine Le Penová o 2,1 %. Očekává se, že Emmanuel Macron obhájí svůj druhý mandát. V roce 2017 jejich vzájemný souboj dopadl 66,1 % hlasů pro Macrona a 33,9 % pro Le Penovou. Nyní se očekává, že poměr hlasů bude kolem 60 % pro Macrona a 40 % pro Le Penovou. I přes očekávaný a velmi pravděpodobný lepší výsledek Le Penové, tato kandidátka vstupuje do druhého kola jako outsider.
Francouzské prezidentské volby patří ve Francií mezi ty s největší účastí. Ta však oproti předchozím volbám klesla o 2,9 %, když dosáhla pouhých 74,86 %. Taktéž o víc než 120 000 stoupl počet neplatných nebo bílých hlasovacích lístků. Celkem tak u voleb propadlo přes 775 000 hlasů. Tyto hlasy se berou jako obecné vyjádření nespokojenosti s politickou nabídkou a představují volební potenciál přes 2 %. Pokud připočteme hlasy lidí, co zůstali doma, je závěr jasný. Stále víc Francouzů je nespokojeno s celkovou situací. Velkým rizikem druhého kola bude právě masivní neúčast. Prezidentský kandidát s minimální podporou bude pro většinu Francouzů nelegitimní. To bude zřejmě nejtěžší úkol budoucího prezidenta: sjednotit celý národ. Pokud můžeme mluvit o největším neúspěchu Emmanuela Macrona, je to právě to, že naopak Francií rozdělil a toto dělení pak využívá pro svoje znovuzvolení. Macron je mistrem v užití starého politického pravidla – Rozděl a panuj.
První věcí, nad kterou se můžeme zamyslet, je to, že si i přes své neúspěchy Macron dokázal polepšit oproti roku 2017. Možná hned dvě vysvětlení. První: Macron dokončil destrukci dvou hlavních stran, které před jeho příchodem ovládaly francouzskou politiku. Pařížská starostka Anne Hidalgo zastupující socialistickou stranu ve volbách získala pouhých 604 tisíc hlasů. To je nejhorší výsledek této strany v novodobé historií. Stejně tak Valérie Pécressová, zástupkyně Republikánů, tedy strany bývalého prezidenta Sarkozyho, získala 1,6 milionu hlasů. To nepředstavuje ani 5 % hlasů. Velká část voličů těchto tradičních stran přešla k Emmauelovi Macronovi. Macron, stejně jako předchozí dvě velké francouzské strany, nabízel svým voličům určitou jistotu, že současný systém i přes jeho chyby bude zachován. Měnily se pouze vedlejší parametry a výhody pro určité skupiny. Například když byli u vlády socialisté, státní zaměstnanci si oproti soukromému sektoru polepšili. A naopak, když byla u moci pravice, polepšili si zaměstnanci soukromého sektoru na úkor státních zaměstnanců. Avšak sociální systém, migrace nebo orientace na EU a mezinárodní společenství zůstaly zachovány. Macron přijal za své právě tuto vizi. Nabízí změnu, ale v rámci mírného pokroku.
Který z jmenovaných šéfů vlád je nejlepší?Anketa
S tím přímo souvisí druhý důvod: Macron drtivě zvítězil u lidí, kteří jsou starší 70 let. To je opravdu překvapivé, protože Macron je stále velmi mladý, chtěl Francii zmodernizovat a učinit z ní „start up nation“. Předchozí kampaň postavil na tom, že přinese revoluci a nový vítr do politiky. To se nestalo. Jediné, co přinesl do francouzské politiky oproti předchozím dvěma prezidentům Hollandovi a Sarkozym, byla stranická disciplína a absolutní loajalita ministrů a zaměstnanců vlády. U Macrona nedocházelo k žádným pomluvám nebo rozbrojům, jakýkoliv náznak odporu nebo nesouhlasu byl Macronem tvrdě trestán. Macron tak během pěti let dokázal to, že se prakticky nic nezměnilo a Francie pokračuje na své cestě k liberalismu a privatizaci řízení státu.
Typickým příkladem může být Macronův bod z programu, který slibuje navýšení hranice odchodu do důchodu na 65 let. To není bod programu, který si získá hlasy pracujících Francouzů. Tento bod byl určen především současných důchodcům. Francouzský sociální a důchodový systém je nad poměry toho, co si země může dovolit. Zvýšením hranice odchodu do důchodu se tak určitě současný systém zachová a současní důchodci nezažijí zmenšení důchodů. Samozřejmě, kupní síla francouzských důchodců klesá kvůli inflaci, ale to nechme stranou.
Hlasy pro Macrona jsou hlasy lidí, kterým současný systém vyhovuje anebo mají strach, co by přišlo, kdyby se změnil. To bude Macronův přístup v druhém kole. Bude poukazovat na možnou nestabilitu, ekonomickou i společenskou, která by zachvátila Francii, kdyby do prezidentského křesla usedla Le Penová.
Samozřejmě je tu možnost, že Macrona srazí skandály jeho anebo členů jeho vlády. V současnosti se ve Francii hodně řeší aféra McKinsey. Známý poradce během Macronova vládnutí zvýšil svůj vliv a hlavně počet zakázek od vlády a ministerstev. Je otázkou, zda země jako Francie, která si platí velký státní aparát expertů, musí ještě hledat poradenství u soukromé firmy. Nejsou to jen částky vyplacené za poradní služby, které víří emoce, ale i obsah těchto služeb. Protože v mnoha případech jde o věci, které by měl rozhodnout politik na základě svého přesvědčení a hodnot. Zpracováním studií se zbavuje politické zodpovědnosti za svá rozhodnutí. Skandál McKinsey jen prohlubuje Macronovu vizi státu a společnosti. Macron chce řídit stát jako firmu.
Druhým velkým skandálem, který se otevřel před volbami, je tzv. Rotschild Gate. Macron před svou politickou kariérou působil jako zaměstnanec slavné banky Rotschlid, kde měl na starosti fúze podniků. Mezi jeho klienty patřila například farmaceutická firma Pfizer. Podle oficiálních materiálů přímo z banky si za 18 měsíců vydělal 2,4 milionu eur. A to se často spekuluje, že tato částka byla ve skutečnosti ještě vyšší. Jako každý kandidát na prezidentskou volbu musí deklarovat svoje majetkové poměry. Poslední deklarace mluví o tom, že Macron má dohromady majetek asi za 550 000 euro. Kam zmizely miliony od Rotschildů se neví. Zde je patrná asymetrie v mediálním pojetí celé kauzy. Pro jiného kandidáta by to prakticky znamenalo konec veškerých nadějí, pro Macrona nikoliv. Pojďme se však podívat, co způsobilo úspěch Le Penové?
Úspěch to byl pro Le Penovou v tom smyslu, že většina Francouzů nechtěla opakovat stejný duel jako v roce 2017. Mnoho z nich poukazovalo na to, že Le Penová nemá prakticky žádnou šanci ve druhém kole porazit Macrona, a proto by bylo dobré najít jiného kandidáta. Tento kandidát by měl být inteligentnější a lepší diskutér a zároveň oblíbený ve velkých městech. Právě velká města jsou největší slabinou Le Penové. Tímto kandidátem měl být Eric Zemmour. Ten však ve volbě neuspěl tak, jak si představoval. Získal 2,4 milionu hlasů, což odpovídalo volebnímu výsledku okolo 7 %. Zemmourovi ještě v říjnu a listopadu veřejné průzkumy předpovídaly zisk minimálně 18 % hlasů. Zemmurovi se vymstilo, že velkou část programu orientoval na bezpečnost, boj proti migraci a proti islámu. Avšak tato témata se stala podružná vůči covidové pandemii a ruské invazi na Ukrajině. Zemmour navíc několikrát vyzýval Le Penovou, ať stáhne kandidaturu v jeho prospěch. Podařilo se mu i odloudit několik politiků z její strany. Největší úlovkem pak byla neteř Le Penové Marion Maréchal, která se přidala na Zemmourovu stranu a zřekla se své rodiny. Sázka na francouzského novináře nevyšla.
Zemmour byl obětí své vlastní sociální bubliny. Něco podobného jsme mohli vidět i u nás v případě Trikolory a Svobodných v našich volbách. Podle sociálních sítí se mohlo zdát, že voliči těchto sdružení mají převahu v politických diskusích, protože se zapojovali všude, kde se dalo. Avšak ve volebních místnostech se ukázalo, že Češi nejsou ani tak konzervativní ani tak milující individuální svobody a tato uskupení se do Parlamentu nedostala. Zemmour byl někdy označován za kandidáta 17. pařížského okrsku, který je znám pro své buržoazní, pravicové, konzervativní a nacionální smýšlení. Jenomže tento jeden pařížský okrsek není celá Francie. Naopak je to spíše minoritní Francie. Sázka na styl 17. okrsku Zemmourovi nepřinesla zisk ani 10 %. Zemmour se rozhodl celkem bezprostředně vyzvat voliče, kteří hlasovali pro něj, aby svůj hlas dali ve druhém kole Le Penové.
Té se podařilo nevysílit se bratrovražedným soubojem se Zemmourem. Jejím tahem bylo přenechat islám a bezpečnostní otázky Zemmourovi. Le Penová se snažila naopak pilovat svůj ekonomický a sociální program. Le Penová chce především bojovat za poražené v globalizaci, obyvatele venkova a malých měst. Ve své kampani se zaměřuje na lidi s nízkým příjmem a na zchudlou francouzskou střední třídu. Právě toto zaměření kampaně může pokračovat i ve druhém kole. Le Penová tak může získat jistou část voličů Melanchona. Ten se sice vyjádřil, že ani jeden hlas nesmí mít Le Penová, ale ne všichni voliči budou jeho pokyn dodržovat. Velká část jeho voličů raději zůstane doma anebo vhodí bílý lístek.
Zda má Le Penová teoretickou šanci stáhnout Macronův náskok, prozradí společná debata 20. dubna. Le Penová se jistě poučila z nezdaru před pěti lety a přijde do televizního studia lépe připravena.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Matěj Široký
