Francouzské prezidentské volby mají, na rozdíl třeba od USA, pouze jednu debatu ve druhém kole. Rozdíl v množství je ale vyvážen délkou francouzské debaty. Národ, který se vyžívá v politických diskusích, mohl sledovat bezmála tříhodinovou debatu mezi Macronem a Le Penovou. V podstatě se jednalo o opakování debaty, kterou tito dva kandidáti vedli před pěti lety.
Zaslouží si ředitel BIS Michal Koudelka státní vyznamenání?Anketa
Připomeňme si, že tenkrát v debatě jasně dominoval Emmanuel Macron. Jeho taktika spočívala v tom, že týden před debatou živil fámy, že nechce debatovat s extrémní pravicí a že v případě osobních útoků je připraven ze studia odejít. Le Penová pak trávila týden před debatou hlavně ujišťováním, že se jí Macron nemusí obávat. Skutečnost byla pak taková, že Macron přišel do televizního studia výborně připravený a nedal Le Penové šanci. Ta naopak působila značně nepřipraveně a byla zaskočená tím, do jakých detailů Macron v diskusi zacházel.
Tvrdí se sice, že závěrečná debata nemá velký vliv na rozhodnutí voličů. Samozřejmě případný přešlap jednoho z kandidátů může jeho voliče na poslední chvíli odradit. Nad Le Penovou plál stín neúspěchu z předchozí debaty.
Formát prezidentské debaty nahrával Macronovi. Jednalo se o soubor velkých okruhů, prakticky všech politických otázek, kde každému okruhu byl přesně vymezen čas. Oba kandidáti disponují přibližně stejným časem, aby seznámili své voliče se svým programem. Moderátoři slouží jen k položení jedné otázky, sledují čas, a pokud by došlo k osobním útokům, nebo se debata začala vymykat kontrole, měli by zasáhnout. Moderátoři odvedli perfektní práci, byli prakticky po celý čas neviditelní a debatu nijak neovlivňovali. Během tří hodin debata odbočila z vytyčených témat pouze jednou.
Debata tedy měla velmi vysokou technickou úroveň. V tomto bodě se Le Penová poučila z předchozí špatné zkušenosti. Na své možnosti byla připravena dobře. Dá se říct, že celá debata připomíná maturitní zkoušku, ale tentokrát to nejsou jen čtyři nebo pět předmětů, ale rovnou deset. Francouzský prezident musí být chodící encyklopedie, znát odpovědi na všechno. Samozřejmě se vynořuje otázka, zda si voliči vybírají prezidenta, anebo profesora, který zná odpověď na vše. Role profesora je jako ušitá na míru Emmanuela Macrona, avšak s tím rozdílem, že on už prezident je. A přestože ví všechno nejlépe, jeho výsledky nejsou nějak oslnivé. Jeho vysvětlení často působilo, jako by se na vládnu teprve chystal a nikoli, že již 5 let zastává pozici, ze které má možnost prakticky všechno změnit, jelikož má parlament a členy vlády na své straně.
Macron se, stejně jako před pěti lety, pokusil vytvořit překvapení. Namísto, aby převzal tradiční rétoriku o extrémní pravici a o tom, že volit Le Penovou může jen velmi neúspěšný člověk, se rozhodl převzít i některá témata a slova, která byla doteď vyhrazena pouze pro Le Penovou. Macron chce také budovat silnou a nezávislou zemi, která bude navíc ekologickou velmocí. Právě převzetím témat patriotismu a suverenity jasně naznačil, že se bude především snažit získat pravicové voliče.
Le Penová se naopak snažila dát důraz na zájmy francouzského lidu a na to, že ona chce být opravdová lidová prezidentka. Tedy zastupovat ty, co dnes trpí, co mají strach z budoucnosti a ty ohrožené chudobou. Samozřejmě za těmito větami vidíme snahu naklonit si naopak levicové voliče.
Matěj Široký na PL:
Prvním tématem byl pokles kupní síly obyvatel. Macron se sice hájil tím, že nominálně kupní síla francouzských obyvatel vzrostla, ale sám uznal, že tento výpočet neodráží náladu populace. Macron se několikrát v debatě ukázal jako správný technokrat. Díky nějaké metodice došel k určitému číselnému závěru. A dál postupoval, jako by toto číslo vyjadřovalo celou realitu. Takže se dostával do absurdních tvrzení, že pokud nekouříte a nejezdíte autem, vaše kupní síla možná o nějakou desetinu poskočila. Le Penová naopak argumentovala na základě průzkumů, které se opírají o vnímání samotnými Francouzi. Sedm z deseti si myslí, že jejich kupní síla se snížila.
V boji za kupní sílu obyvatel Francie se oba kandidáti značně liší. Macron se rozhodl řešit celou krizi s poklesem kupní síly zastropováním cen elektrické energie. Díky tomu se mu podařilo udržet březnovou inflaci na uzdě a dosáhnout výsledku 4,5 %, i když sousední země jako Belgie a Španělsko trpí inflací skoro dvojnásobnou. Je otázkou, jak dlouho dokáže tyto ceny držet zastropované. Břemeno platby za zastropování energie leží na Edf, což je obdoba našeho ČEZ. Akcie Edf, kde hlavním akcionářem je stát, se propadly za rok o 20 %.
Le Penová chce jít jinou cestou. V případě svého zvolení bude bojovat za kupní sílu obyvatel snížením DPH na energie, na benzín, nezbytné výrobky a základní potraviny. Le Penová nezapomněla připomenout, že drahou energii platí Francouzi díky evropským regulacím. Vysokou cenu na burze určuje evropský trh, nikoli reálné náklady na výrobu energie ve Francii. Liberalizace trhu s energiemi bylo dílo Bruselu. Macron přiznal chybu v nastavování pravidel liberalizace cen energií v Evropě. Liberalizace cen energií je podle Macrona v pořádku, musí se jen upravit nastavení pravidel. Macron vyčítal navrhovaným řešením Le Penové, že jsou plošná. Pomoc nejchudším Francouzům nemá být plošná, ale cíleně adresována.
Druhým tématem byla mezinárodní politika, kde samozřejmě hlavním tématem byl postoj Francie k Rusku. Zde Le Penová udělala zajímavý krok, když řekla, že skutečně oceňuje snahu Macrona hledat mír, nebude kritizovat jeho kroky a že v celé záležitosti jednal správně tak, jak měl jednat prezident. Jedinou věc, kterou by udělala jinak, je zavedení sankcí na ruskou ropu a zemní plyn, které se nyní připravují v Bruselu. Zavedení těchto sankcí by vyhnalo ceny ropy a zemního plynu nahoru. Francie je jednou z evropských zemí nejméně závislých na ruském plynu, ale zdražení ropy na světových trzích by mělo negativní dopad i na Francii. Le Penová má strach, že příliš tvrdé sankce povedou k tomu, že se Rusko a Čína spojí a vytvoří supervelmoc.
Zde však v debatě došlo k zajímavému obratu. Tentokrát to byl prezident Macron, který zaútočil osobně na Le Penovou s poukazem, že to byla její strana, která si na kampaň půjčila v Rusku. Díky tomu je neustále ve střetu zájmu. Rusové tak pro ni v první řadě nejsou partneři k jednání, ale její bankéři. Le Penová se hájila tím, že jde o starou věc, o které všichni vědí a že na splacení peněz dohlíží francouzský úřad. Le Penové totiž odmítly všechny francouzské banky poskytnout půjčku na kampaň v roce 2014. Aby nezopakovala stejnou chybu, tak si na svou prezidentskou kampaň půjčila 10,6 milionu eur v Maďarsku.
Dalším tématem byla vize Evropy. Zde byl Macron znovu mnohem útočnější, protože se snažil přimět Le Penovou, aby mu vysvětlila svou názorovou otočku. Před pěti lety Le Penová usilovala o referendum o vystoupení Francie z Evropské unie. Nyní nemluví o vystoupení z Evropské unie, ale chce zásadně narovnat vztahy mezi Francií a EU. Navíc slibuje svým voličům, že Francie bude posílat do EU třikrát méně peněz. Macron upozorňoval, že tak zásadní kroky by prakticky vedly k vystoupení Francie z Evropské unie. Le Penová oponovala, že její cíl není opustit Evropskou unii, ale přetvořit ji na alianci národů. Evropská unie jako stát je utopickou vizí, protože neexistuje evropský lid nebo národ. V Evropě jsou různé národy nikoliv jeden.
Následně se debata dostala k čistě francouzským tématům, která byla velmi často technická a vyžadují hlubší vhled do francouzských reálií. Zde bylo zajímavé pozorovat, jak pro Macrona bylo těžké obhajovat své výsledky. Vymlouval se často na covid, který mu zabránil vést reformy, jak měl v plánu. Samozřejmě že dnes nikdo neví, zda by vůbec svoje reformy provedl i kdyby covid nebyl. Francouzské zdravotnictví trpí nedostatkem personálu a je chronicky podfinancované. Le Penová by vyřešila problém okamžitým návratem 15 000 osob ze zdravotnictví. Ti odešli, protože se nenechali povinně očkovat. V otázce školství si Le Penová dovolila jeden velmi malý osobní výpad vůči Macronovi. Macron chce změnit způsob finančního ohodnocení kantorů. Ti by už nebyli placeni automaticky podle odučených let. Jejich plat by měl záviset na novém systému hodnocení, který by bral v potaz i jak jsou s daným učitelem spokojení žáci. Le Penová jedovatě podotkla, že takový nápad mu jistě vnukl soukromý poradní kabinet McKinsey. Právě velká role a podíl tohoto kabinetu na chod politických záležitostí ve Francii budí otázky, kdo vlastně ve Francii rozhoduje. Macron se jen pousmál s tím, že čekal, že Le Penová toto téma vytáhne dřív.
V podstatě se dá říct, že Macron a Le Penová si od minulé debaty prohodili role. Le Penová se před pěti lety snažila Macrona dostat především přes osobní útoky a neřešila program. Nyní to bylo naopak. Macron se snažil utočit mnohem víc, Le Penová se naopak držela mnohem více tématu a technických řešení problémů. Kdo bude francouzským prezidentem se dozvíme již tuto neděli. Letošní volby nejsou vyjádřením toho, jakého politika Francouzi chtějí, ale spíš hlasováním o tom, koho nechtějí. Vyhraje ten kandidát, který je méně nenáviděný.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Matěj Široký
