„Nemohu se sice vyhnout událostem v Gaze a Státu Izrael, ale myslím si, že znám hned několik vynikajících komentátorů a znalců této problematiky a vyjadřují se k nim lépe než já. Obávám se ale, že díky informačním soubojům na všech možných úrovních světové politiky, je soustředění se jen na bestiální krutosti připisované Hamásu na území Státu Izrael, až příliš velkým omezením našeho pohledu na výbuch násilí a výroby smrtelné nenávisti v jedné oblasti,“ předesílá politolog Zdeněk Zbořil.
Vítáte konsolidační balíček, který vláda protlačila Sněmovnou?Anketa
Důvodem tohoto tvrzení je podle něj dnes už se šířící individuální i skupinový teror (zastrašování) primitivně ozbrojených osob v mnoha zemích světa. „Zejména v zemích, které mají svou imperiálně kolonialistickou a neokolonialistickou minulost, a které si po léta dopřávaly svého blahobytu na úkor znesvářených národů, států, náboženství a kultur. Nemluvím zde jen o rozdělené Koreji, Vietnamu, finančně znevolněných afrických států. Ale samozřejmě i o utrpení Židů, hledajících po hrůzných zkušenostech druhé světové války a sporů mezi Západem a Východem, svou ‚zaslíbenou zemi‘. Toto hledání a postupné vytváření obce popsal skoro věštecky Ladislav Fuks ve své povídce Cesta do Zaslíbené země, nebo ve své knize Moji černovlasí bratři. Anebo snad ještě působivěji ve vyprávěních Myši Natálie Mooshaberové,“ dodal.
Zbořil k dění na Slovensku: Mířil na lišku, trefil…
Druhá událost, která není nepodobná té zde zmíněné, i když se neodehrává za tak dramatických okolností, je, jak říká politolog, povolební dění na Slovensku. „Zdá se, že zklamaní a poražení tvůrci Progresivního Slovenska se dopustili další chyby, kterou vystihují v naší lidové slovesnosti slova… mířil na lišku, trefil Maryšku. Paní prezidentka Čaputová, a musíme zmínit, že i za neobratného přispění českého prezidenta Petra Pavla, nejdříve spěchala s naléháním na Roberta Fica, kterému dala na sestavení vlády dva týdny,“ popisoval. „Neodhadla dobře situaci, a polekala se, že tato doba je příliš krátká pro slíbené akce Progresivního Slovenska, které měly zabránit jmenováni bývalého premiéra za stranu Smer-SD premiérem. Když si to ona a její rádcové uvědomili, učinila nejprve, alespoň podle slovenských médií, pokus utéct do nemoci. To se opět ukázalo být nedomyšlené, a tak došlo k pokusu zablokovat, nebo alespoň pozdržet jmenování lesnického odborníka na místo MŽP pro jeho verbální nepřístojnost a údajnou malou popularitu někde tam daleko v Bruselu. Prý je tam sice považován pan Šimečka, opoziční protikandidát Roberta Fica, za mnohem populárnějšího, ale to asi není ten správný úhel pohledu na skutečný stav věcí na Slovensku,“ dodal.
Psali jsme:
A přidal i tato slova: „Možná že po tomto dalším neúspěchu bude následovat další podobný trik, který byl v ČR považován div ne za hrdelní zločin prezidenta Miloše Zemana, ale čas spěchá. ‚Hora ruit respice finem‘ (čas letí, mysli na konec) a možná že opozice a některé k ní ‚přilepené‘ malé politické strany přijdou o svoje naděje na lepší místa v Národní radě a budou si pak vyčítat, že byly příliš důvěřivé politickým rozhodnutím paní prezidentky.“
„Konečně třetí drobností, která ale může přerůst ve věc olbřímí, je útok ‚zuřivého reportéra‘ Jaroslava Kmenty proti ministryni Černochové. Obvinil ji ze všech možných omylů a nepravostí, které vedou k její neschopnosti řídit a vést MO, o kterých si můžeme myslet, že jsou založeny na shromáždění důkazů a nejsou jen spekulativními indiciemi. Ale že jeho text obsahuje pro tento druh ‚literatury‘ standardní upozornění na fakta, mimo jiné dávno známá všem, kteří nesledují informace z hlavního proudu hnoje posvěceného vládnoucí kamarilou, je zvláštní. Jistě je asi pro někoho zajímavé, že paní Černochová je na tom mizerně i se základním vzděláním, že pracovala ‚mimo obor‘, a že si lze myslet, že je pro svou funkci nekompetentní. Je to sice možné, ale pan Kmenta na to mohl upozornit mnohem dřív než v době, kdy, jak by řekl Petra Fiala, jsme ve válce, ale nikoliv na polích válečných, jako spíš v kancelářích MNO – výrobců a ‚obchodníků se smrtí‘, které obvykle rádi kritizujeme, zejména jedná-li se o ty, kteří se nám jako nezdají být sympatičtí. A autor spisku Kmotr M., je, zdá se, možná opět informován odněkud, kam nevidíme,“ komentoval na úvod.
Fotogalerie: - Krameriova cena 2023
Propalestinské demonstrace? Verbální angažovanost?
Vidíme záběry z propalestinských demonstrací v Evropě. A jak je vnímá doktor Zbořil? „Dovolím si velmi nedůvěřovat vizuálním propalestinským informacím z Evropy a ze světa, který je nám a našim komentátorům mnohem vzdálenější, než si myslí. Ne snad proto, že bych chtěl vidět za každou informací ze světa, která nebyla posvěcena českými a jourovskými lovci dezinformací a dezinformátorů, a potom propuštěna do našeho kruhu povinného poznání. Ale prostě jen proto, že vím, jako bývalý student Zeitgeschichte, že shromažďovat, uspořádat, kriticky posuzovat a konečně i hodnotit informace a jejich zdroje o aktuálním dění doma i ve světě není jednoduché a vyžaduje trochu víc umu, než dokáže vyprodukovat v dnešní době tak oslavovaná umělá neinteligence,“ uvedl politolog. „A to, i když je čínské nebo severoamerické provenience,“ dodal.
Když si dáme práci a budeme postupovat od kvantifikace ke klasifikaci svých zdrojů, budeme mít podle Zbořila dnes spoustu práce, abychom dokázali nejen analyzovat audiovizuální informace, nadužívanou verbální angažovanost zpravodajů a také záměrně produkovanou vědomou lhavost. „Nebo dokonce nevědomou blbost. Předpokládám, že víme, že setkání dehumanizovaného nástroje politické propagandy má stále ještě tendenci hledat rovnováhu mezi rozumem a emocemi, i když to nevypadá na první pohled na snadnou cestu k moudrosti,“ uvedl. „Snažím-li se o osobní reflexi toho, co se dnes v Evropě děje, dovolím si tvrdit, že není třeba hledat viníky, i když Angela Merkelová, evropští Zelení a desítky politických klaunů potácejících se ve strukturách EU jsou snadným terčem. Jsem přesvědčen, že jde, pokud zůstaneme věrní evropské tradici úžasu nad hvězdným nebem nad námi a kategorickému imperativu v sobě, zjednodušeněji kritickém rozumu a metafyzice mravů, jak na ně odkazuje Immanuel Kant, pomůže nám to pochopit nejenom velká dramata současnosti. A to včetně odkazu islámu jako bojovné náboženské ideologie, ale i jako odkazu na jeho náboženskost a dějiny, které se často ubíraly, jak o tom mluvil a psal Luboš Kropáček, ‚po cestách kamenitých‘,“ dodal.
Fotogalerie: - Lublaň čili Laibach
Rakušan zásobuje bezradná média hlavního proudu?
V České republice ujistil veřejnost ministr Vít Rakušan, že u nás vládne klid a mír a žádné poznatky, že by se tu někdo radikalizoval, nejsou. A o čem to svědčí? „Náš pan MV je studnice moudrosti a člověk ‚na slovo vzatý‘. Jen mu nesmíme věřit právě každé jeho slovo. Zřejmě citujete něco z jeho zprávy pro vládu ČR, nebo něco z dílny generála Koudelky. I když já mám informace nejenom z českých a slovenských médií, ale dívám se občas na něco ze zahraničí, nebo si odtud také něco přečtu, nejsem si jistý, zda právě jeho ‚poznatky‘ jsou blíže pravdě nebo lžím, kterými i on zásobuje bezradná česká média ‚hlavního proudu‘,“ podotkl.
Odpudivé obstrukce. Jsou i jiné formy protestů…
V tomto týdnu se poslanci začnou zabývat návrhem státního rozpočtu na rok 2024, který vláda předkládá se schodkem 252 mld. korun. Letos půjde asi schvalování rychleji... „Nevím, proč tzv. opozice používá svou nedůstojnou frašku a obstruuje tak odpudivým způsobem. Asi si tito lidé neuvědomují, že méně rozčilených a prázdných slov by mělo větší význam. Svou komentovanou nepřítomností na hlasováních Poslanecké sněmovny PČR by mohli nejenom upozornit na svůj nesouhlas s rozpočtem, který koaliční vláda předložila. Jsou i jiné formy protestů a současní poslanci by se mohli poučit od svých předchůdců v Říšském a Zemském sněmu na konci 19. století, že proti autoritářským rozhodnutím většiny lze protestovat i jinými způsoby a nedemonstrovat jen svou verbální zlobu a nedostatek politické invence při tvorbě politických, někdy i kompromisních rozhodnutí,“ uvedl.
Fotogalerie: - Ze slovinských galerií
„Konec konců, mohli by se zeptat každého historika českých a československých dějin necelých dvou posledních století, co to byla pasivní resistence nebo jak probíhaly jiné formy nesouhlasu, jaké byly jejich dobré i nedobré důsledky a hlavně, naučili by se studovat politiku nikoliv podle náhodně posbíraných komentářů často až příliš služebných politologů. Třeba by je zaujaly i osudy anglického krále Karla I. a francouzského Ludvíka XVI. a dozvěděli by se, že nedohody při schvalování státního rozpočtu vedly hned v těchto dvou případech k neslavným koncům obou panovníků a jejich pokusů o absolutismus,“ dodal.
Akademická sféra ve varu. Přijde ještě hlubší ohnutí hřbetů?
V minulém týdnu hlasovali poslanci o nedůvěře, což samozřejmě neprošlo. Ovšem možná ten samý den stála za pozornost stávka některých vysokých škol a univerzit... „Myslím si, že by české univerzity a vysoké školy mohly stávkovat, ale úplně z jiných důvodů než minulý týden tak byly učinily. Protože se jejich protesty podobaly jen plačtivým modlitbám u ‚zdi nářků‘, kterým se postavila do cesty neprůstřelná vozová hradba arogantní vládní koalice, neměly by, zejména když mezi stávkujícími bylo tolik studentů a učitelů společensko-vědních oborů, očekávat, jinou odpověď, než se jim od ministerského ouřady dostalo. Stačila jedna věta, že požadavky stávkujících jsou nerealistické, jako takové nesplnitelné a ‚bylo vymalováno‘. Pan ministr školství Mikuláš Bek ani nemohl odpovědět jinak a předpokládám, že jeho vyjádření bylo v souladu i s názory pana premiéra. Dokonce, a nechci být špatným prorokem, fiasko této stávky povede k ještě větší podřízenosti akademické sféry státní byrokracii a k ještě hlubšímu ohnutím hřbetů před jejím majestátem,“ uzavřel pro dnešek svůj komentář doktor Zbořil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
Aion2
