Už v posledních parlamentních volbách získala ČSSD nejvyšší počet hlasů, ale k sestavení vlády jí to nestačilo. Během volebního období její náskok před ostatními stranami, hlavně těmi koaličními, v průzkumech všech agentur výrazně rostl a muselo by se stát něco opravdu mimořádného, aby po příštích volbách nebyla ČSSD tím hlavním hráčem, který bude sestavovat novou vládu.
Ing. Miloš Zeman
Pro sociální demokracii by bylo nejschůdnějším řešením, pokud by se do sněmovny dostaly některé ze stran KDU-ČSL, SPOZ nebo Strana zelených, s nimiž by navíc dosáhla nadpoloviční většiny. Pokud by se to nepodařilo, nabízí se scénář jednobarevné, a to třeba i menšinové vlády na základě opoziční smlouvy, jenž sociálním demokratům opakovaně doporučuje jejich bývalý předseda a budoucí prezident Miloš Zeman. V úvahu přichází i koaliční vláda s komunisty.
Stabilita za opoziční smlouvy, poté se protočili tři premiéři
Tuto možnost však výrazně zpochybnil první místopředseda ČSSD Michal Hašek, když v rozhovoru pro iDNES.cz prohlásil, že se nesmí stát, aby sociální demokracie po očekávaném vítězství ve sněmovních volbách v roce 2014 sestavila vládu právě s KSČM. Pokud by tento názor převládl i u jeho spolustraníků a ČSSD by neměla většinu s žádnou z menších stran, zbývalo by jako jedno z mála řešení „oprášit“ opoziční smlouvu.
JUDr. Michal Hašek
„Ta myšlenka může najít podporu až u poloviny sociální demokracie. Zemanova menšinová vláda se totiž osvědčila. Byla to nejstabilnější vláda, vydržela celé čtyři roky, zatímco když sociální demokraté vyhráli v roce 2002 a slepili tu nešťastnou koalici, tak museli během čtyř let vystřídat tři ministerské předsedy. Příklad té úspěšné menšinové vlády může zapůsobit jako snaha po jejím opakování. A dokonce si myslím, že pro její podporu by se dali získat i reprezentanti jiných politických stran,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politolog Zdeněk Zbořil.
Rušení reforem by asi žádná pravicová strana neakceptovala
Uvědomuje si, že ODS by jednak nebyla přijatelným partnerem, jednak už nebude disponovat významným počtem hlasů. „Sociální demokraté jsou schopni uzavřít dohodu i s TOP 09, pozor na to. Náběh na spolupráci Kalousek, komunisté a ČSSD už tady jednou byl, vždyť kvůli tomu rezignoval Kalousek v roce 2006 na funkci předsedy KDU-ČSL. Navíc TOP 09 je velice pružná a i ten zdánlivě protichůdný prvek, který měl představovat v prezidentské volbě Karel Schwarzenberg, tak i ten je schopen se adaptovat na novou situaci,“ domnívá se Zdeněk Zbořil.
Opačný názor zastává Lukáš Jelínek. „V nynější sociální demokracii je poptávka po autentické levicové politice a sotva se dá předpokládat, že by nějaká pravicová strana akceptovala to, že by sociální demokracie nastoupila k moci, sestavila menšinovou vládu a začala rušit reformy a rozbourávat všechno, co tady daly v minulých letech dohromady Topolánkova a Nečasova koalice,“ říká pro ParlamentníListy.cz politolog Lukáš Jelínek.
Členskou základnu ČSSD by náruč TOP 09 určitě popudila
Navíc poukazuje na to, že nejsilnější stranou na pravici může být TOP 09. „V sociální demokracii je velmi silný odpor k Miroslavu Kalouskovi a spol. A jestli principem opoziční smlouvy je smlouva mezi nejsilnější stranou na levici a nejsilnější stranou na pravici, tak by to vlastně znamenalo, že tato smlouva by hnala sociální demokracii do náruče TOP 09. A to si myslím, že by bylo velmi nepopulární u členské základny,“ dodává Lukáš Jelínek.
Vznik jednobarevného kabinetu na základě nějaké nové opoziční smlouvy nepovažuje za pravděpodobný ani politolog Pavel Kopecký. „Rozhodně ne ve smyslu institucionalizace dělení moci ve státě. Už proto, kolik zlé krve nadělala klausovsko-zemanovská dohoda, jež je v paměti společnosti zapsána vysloveně negativně,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Pavel Kopecký.
Šlo by o politickou sebevraždu a udržení úhlavního soupeře u moci
A stejně jako považuje za málo reálný scénář opakování opoziční smlouvy, tak stejně skeptický je k tomu, že by se sociální demokraté domluvili na něčem s TOP 09. „Pokud by ČSSD uzavřela nějaké spojenectví s TOP 09, spáchala by politickou sebevraždu a navíc by u moci udržovala svého úhlavního, ideově naprosto protilehlého soupeře, jenž se zjevně nachází napravo od upadající ODS,“ upozorňuje Pavel Kopecký.
Lukáš Jelínek připomíná, že politika je založena na dynamice a na určitém napětí, zatímco opoziční smlouva přinesla strnulost. „Pak se velmi snadno šíří v rámci systému takové infekce, jako jsou korupce a klientelismus. A na pozadí té opoziční smlouvy došlo k dohodě o rozdělení politické i ekonomické moci mezi dvěma stranami, což se promítlo i hluboko do ekonomické oblasti, což s nejrůznějšími klientelistickými a korupčnickými tendencemi souviselo,“ připomíná politolog Lukáš Jelínek.
Opoziční smlouva byla jedním z temnějších období české politiky
Šlo tedy na jedné straně o stabilní vládu, ale za cenu znásilnění ústavního systému, kdy se opozice zavázala, že nebude za žádných okolností, ať se děje cokoli, shazovat vládu. „Zemanově vládě se povedlo stabilizovat situaci zejména v ekonomice, což je jedno z pozitiv. Na druhou stranu průvodní jevy, které se vymykají běžným standardům v politice, kdy menšinová vláda nemusela každodenně bojovat o svou existenci, jak je jinak běžné, způsobily, že to bylo spíše jedno z temnějších období české politiky,“ hodnotí pro ParlamentníListy.cz Lukáš Jelínek.
Podle Pavla Kopeckého se opoziční smlouva někdy stávala až otloukánkem, který za vše mohl. „Jistě, během její doby se stalo zvykem válcovat jiné názory, než které prosadili předáci dvou největších stran a systémová korupce kvetla. Objevovaly se i závažné pokusy o nezdravé změny Ústavy ČR či ´usměrňování´ veřejnoprávních médií. Nicméně někdy to vypadalo, že o zjevných zlořádech nejvíce křičí menší strany, které poprvé nebyly členy vládní koalice, a to třeba i včetně autoritativní koalice Národní fronty za minulého režimu,“ dodává Pavel Kopecký.
-
Další názory politologů ČTĚTE ZDE
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
