Situace na východě Ukrajiny se stále zhoršuje. Co s tím?Anketa
Ukrajinská armáda nadále pokračuje v „protiteroristické operaci" v Doněcké oblasti. Jen během posledních dní v boji zahynuly stovky vzbouřenců a k tomu došlo k leteckému útoku na Luhansk, kdy byly údajně použity kazetové bomby. Ruské ministerstvo zahraničí to komentovalo tím, že Kyjev nemá zájem na smírném řešení. Jak to je? Hodlá kyjevská vláda situaci vyřešit tím, že celý východ „vyčistí" zbraněmi?
Je ironií, že v tomto ohledu se USA a Rusko vcelku shodnou – obě velmoci jsou pevně přesvědčeny, že za pokračující boje mohou „proxy“ síly protistrany. Vladimir Putin navíc v rozhovoru pro francouzskou televizi vyloučil možnost, že by po Krymu k Ruské federaci přibral ještě jihovýchod Ukrajiny, a tak se tamní rebelové ocitli v pozici sirotků. Kyjev tvrdí, že jich v posledních dnech pozabíjel snad na pět set, a Obama za této situace deklaruje podporu kyjevskému vojenskému úsilí a slibuje další pomoc… Není přitom jasné, čeho vlastně aktuálně chtějí rebelové dosáhnout. Jisté ale je, že na obou stranách „fronty“ je hodně těch, kdo mají pocit, že pokud složí zbraně, zemřou. V mnoha případech to samozřejmě může být i pravda, protože celou oblast ovládla iracionální nenávist. Bojují tak o holý život, nebo jsou o tom alespoň pevně přesvědčeni. V současné době si reálné a rychlé východisko představit dost dobře neumím. Poslední půlrok a měsíce bojů na východě vyhloubily uprostřed Ukrajiny příkop plný nenávisti -- a v lepším případě jen maximální nedůvěry – takže čekat nějaké „mírové“ zázraky v řádu týdnů je nejspíš zbytečné. Míra tragédie, jíž jsme svědky v Evropě v 21. století – a poté, co EU dostala Nobelovku za mír – je ale až neuvěřitelná. A svým způsobem velmi poučná.
Podle Porošenka každý den na Ukrajině přináší oběti, které vraždí teroristé a „my jako vláda musíme udržovat mír". Co na takové prohlášení říci? A jakým způsobem, pokud vůbec, se změnil přístup Kyjeva od doby zvolení Porošenka? Případně, dá se očekávat výraznější změna po jeho inauguraci a myslíte, že dodrží svá nedávná slova o tom, že nové parlamentní volby vyhlásí co nejdříve?
Mám za to, že Porošenkova slova je třeba brát s rezervou, tím spíš, že je prezident zatím jen zvolený, ale stále nebyl inaugurován. Kyjevskou vládu tak dál fakticky řídí nikým nezvolený „prozatímní“ prezident Turčynov. A ten pokračuje ve válce, stejně jako se rebelové na východě Ukrajiny nehodlají vzdát.
Redaktor ParlamentníchListů.cz Jan Rychetský cestuje po západní Ukrajině a zasílá foto:
Fotogalerie: - Obrázky z Ukrajiny
Fotogalerie: - Češi v Malinovce
Nicméně i poté, co bude Porošenko uveden do funkce, bude více záležet na jeho činech než slovech. Ukrajinští politologové ho považují za pragmatického člověka, jehož majetek a obchodní aktivity jsou – podle různých zdrojů – až ze 60 procent nějakým způsobem spjaty s Ruskem. Od oligarchy nejspíš nelze očekávat, že by položil více než polovinu svého skoro dvoumiliardového (v dolarech) jmění na oltář nacionalistických zájmů – tím spíš zájmů vlastně jen poloviny – své vlasti. Počítá s tím i Putin, který oznámil, že je připraven s Porošenkem spolupracovat. Dá se proto očekávat, že nový ukrajinský prezident bude usilovat o flexibilní politiku mezi EU a Ruskem, v mantinelech, které mu USA dovolí, a případné kritice ze strany západoukrajinských nacionalistů za výslednou „bezpáteřnost“ se bude snažit vyhýbat protiruskými a prozápadními proklamacemi.
Otázka parlamentních voleb za současného chaosu nejspíš není tou nejdůležitější – logičtější by asi bylo před hlasováním situaci alespoň trochu stabilizovat, aby volby přinesly reprezentativnější výsledky a země se mohla opřít o parlament, který zastupuje zájmy všech Ukrajinců. A ukrajinské agentury v noci na dnešek Porošenka citovaly s tím, že hned po své inauguraci 7. června hodlá přistoupit k „rozsáhlé amnestii“ a „decentralizaci moci podle polského modelu“. Z takto vágních formulací ovšem není zřejmé, co se ve skutečnosti bude dít.
Velvyslanec Ruské federace při OSN Vitalij Čurkin řekl, že se někdo snaží zabránit zveřejnění pravdy z vyšetřování tragédie v Oděse z 2. května, kdy zahynulo v Domě odborů kolem pěti desítek lidí. Jaké výklady této tragické události se měsíc poté objevují?
Těch teorií je hodně, ale lze je rozdělit do dvou hlavních skupin – Kyjev a spolu s ním třeba Bílý dům tvrdí, že se ti lidé upálili vlastně sami, druhá strana zase z masakru viní různé milice, Pravým sektorem počínaje a soukromou armádou oligarchy a dněpropetrovského gubernátora Ihora Kolomojského konče. Důležité nicméně je to, že i podle Human Rights Watch je oficiální kyjevské vyšetřování masakru „nedůvěryhodné“, protože se centrální vláda snaží nepokrytě ospravedlňovat „své“ účastníky událostí. Takže i tady platí, že slova kyjevské vlády nejsou až tak zajímavá, jako její činy. Nutno přitom podotknout, že ve vedení HRW je mnoho bývalých vysokých představitelů amerických administrativ, takže když i jejich organizace otevřeně zpochybňuje postup Kyjeva a jeho vyšetřování, lze usuzovat, že fakta musejí být nejspíš už opravdu alarmující.
DRASTICKÉ VIDEO: Luhansk po útoku ukrajinské stíhačky
Jak se dá v této situace předpovídat budoucí vývoj? A pokud jde o pozici Evropské unie, jak vážně je v této otázce na mezinárodní scéně brána? Snaží se vůbec o nějakou výraznou iniciativu?
Hodně napoví už dnešní (tedy čtvrteční, pozn. red.) jednání Johna Kerryho se Sergejem Lavrovem a hlavně pak páteční návštěva Vladimira Putina ve Francii, kde se zúčastní oslav výročí vylodění v Normandii. Francouzský prezident Francois Hollande bude večeřet s ním a separátně si pak dá další večeři ještě s Barackem Obamou, a nejspíš tak bude mezi oběma „běhat“ se vzkazy několikrát. Vypadá to hodně dětinsky, ale snad z toho vzejde něco rozumného.
Hollandovy večeře přitom mohou dobře ilustrovat pozici EU na mezinárodní scéně. Slavný kritik americké politiky Noam Chomsky v úterý na své přednášce v Praze pro politiku Unie opakovaně používal termín „coward“, což znamená „zbabělec“. Tvrdil, že Unie je jen přívěskem USA a Bílý dům má NATO hlavně kvůli tomu, aby mohl ovládat Evropu. V takto podané zkratce z toho až mrazí… Mohli bychom o tom samozřejmě dlouho diskutovat, ale výsledkem by maximálně bylo jen mírné vylepšení tohoto obrazu. To ale neznamená, že by třeba Německo sedělo s rukama v klíně. Zdá se totiž, že právě hlavně kvůli Berlínu a jeho obchodním zájmům v Rusku se nyní USA se svou touhou po vyhlášení dalších sankcí proti Rusku ocitly osamoceny.
Obama oznámil žádost Kongresu o miliardu dolarů k rozšíření vojenské přítomnosti ve východní Evropě. Budou tato slova naplněna v činy? A jaké reakce ze strany Ruska se dají očekávat?
Zda bude tato vize nakonec naplněna, netuším, ale už den poté americké vojáky NATO na svém území odmítly Česká republika – ústy premiéra Sobotky – a Slovensko. Maďarsko, které má s Ruskem nadstandardní vztahy a ruské firmy budou stavět i nové bloky v maďarské jaderné elektrárně v Pakši, podobný nápad nejspíš odmítne také. Z Visegrádské čtyřky tak americké vojáky chce mít natrvalo jen Polsko, a vedle něho například Lotyšsko. Pro Visegrádskou čtyřku to může být kritická fáze – organizace, která chtěla koordinovat a sjednocovat postoje regionu, se najednou rozchází ve velmi podstatném bodu.
A ruské reakce? Podle všeho zatím čeká, jak se vše vyvine.
Psali jsme:
Co by se podle vás v Česku mohlo strhnout, kdyby skutečně plán na přijetí amerických vojáků do ČR přistál na stole? A lze možnosti, že k něčemu takovému dojde, přikládat vůbec nějakou relevanci?
Byla by to zajímavá situace. Zatímco slovenský premiér Robert Fico americké vojáky odmítl s poukazem na paralelu s rokem 1968, Bohuslav Sobotka mluvil o absenci hrozeb. Lidovci, kteří ho kvůli tomu kritizují, teď musejí buď nějakou hrozbu urychleně „našlehat“, nebo vysvětlit, proč na českém území americké vojáky chtějí i bez hrozby. V očích mnoha lidí se tím ocitnou ve stejné situaci jako komunistické vedení v srpnu 1968 – to také nevnímalo „bratrská vojska“ jako okupanty, ale jako „pomoc“. Jako pomoc při svém udržení. A nezapomínejme, že hnutí proti radaru v Brdech bylo jedním z mála, které v posledních letech dokázalo Čechy vyhnat od televizorů do ulic v nějakém zásadnějším počtu.
V této souvislosti jsem zahlédla zajímavou teorii, kterou lze brát třeba i jen jako myšlenkové cvičení: Evropská unie je až doposud plně a poslušně ve vleku Spojených států, nicméně s posilováním nacionalismu po celém kontinentu bude tato unijní „vazba“ nutně uvadat, a tak je nápad s vysláním amerických vojáků do Evropy -- pod záminkou ukrajinské krize -- hlavně snahou Washingtonu pojistit si, že Evropa bude dál „pod vlivem“. Reálné? Nereálné? Každý má možnost si zauvažovat…
Co jiného důležitého se ve světě za poslední týden stalo a český čtenář by o tom měl vědět?
Když už jsme dnes výlučně u Ukrajiny, můžeme tu i zůstat. Je asi třeba připomenout, že Majdan i po zvolení Porošenka pokračuje, dál nepouští ani čerstvého primátora Kyjeva a svou někdejší hvězdu Vitalije Klička do budovy magistrátu, a dál nereflektuje na jeho prohlášení typu „vyhráli jsme, můžete už jít domů“. Lidé na náměstí mají za to, že se sice moc vystřídala, ale zloději, spekulanti a oligarchové v pozadí nikoli. A chtějí „autentickou revoluci“, což může být jen zárodek dalšího chaosu. Jinými slovy, východ Ukrajiny je velký problém, ale v Kyjevě není situace o moc jasnější.
Ve výsledku tak „ulici“ ustupuje i nově zvolené politické vedení a Kličko v úterý prohlásil, že Majdan prý může pokračovat. Připadá mi jako symbolická shoda náhod, že týž den rovnou „stáhl trenýrky“ – ty své boxerské totiž věnoval kyjevskému muzeu. Jako kdyby primátorovi ochromené metropole nezbylo na práci nic jiného než posilovat svou osobní popularitu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Radim Panenka
