Ve čtvrtek vyjádřili stoupenci Holešovské výzvy své rozhořčení nad poměry ve státě. Dokonce kvůli medilnímu nezájmu České televize chtěli vzít ztečí budovu jejího zpravodajství, k čemuž nakonec nedošlo. Všichni členové výzvy se shodují, že nechtějí stávající vládu a prezidenta u moci, nechtějí ani politické strany. Nenabízí nicméně jakýsi plán B, nemají následnou vizi. Ministr financí Kalousek označil Holešovskou výzvu dokonce za útok na demokracii jako takovou.
Psali jsme:
Chaos a radikalismus, chybí vůdce
Jan Bureš z Metropolitní Univerzity si nemyslí, že se kontinuální protesty mohou propojit do nějaké nové, programově nepříliš konstruktivní strany, protože jsou svou podstatou spíš zaměřeny proti všem formám politické organizace - tedy i proti stranám. “Podle mého názoru je Holešovská výzva ve svém obsahu a hlavně ve formě své prezentace příliš radikální, příliš chaotická (i myšlenkově) na to, aby zaujala širší veřejnost. Dokonce si nemyslím, že by i nějaká výrazná osobnost mohla tyto aktivity spojit,“ oslabuje politolog šance Výzvy.
Kdyby se do čela protestu postavil Zdeněk Svěrák, šli byste za ním?Anketa
Já tam byl
Politolog Pavel Kopecký, podobně jako třeba komentátor Alexandr Mitrofanov, na jednu "holešovskou" demonstraci vyrazil, aby se prý nemusel spoléhat na zprostředkované údaje. „Nabyl jsem pocitu, že shromáždění lidé velmi touží po nějakém smysluplném cíli a příkladu, leč sami jsou prostě jenom pořadně rozezlení a od vystupujících aktivistů se jim kýženého příliš nedostává,“ popisuje dojmy Kopecký. Plány na rozpuštění stran, vlády, parlamentu a kdo ví čeho ještě nejsou podle něj zralým uvažováním a trochu to prý připomíná havlovské blouznění o "nepolitické politice", které bylo populární počátkem 90. let.
“V globálu mám ale trochu obavu, že pokud si nespokojenci včas neuvědomí naprostou nezbytnost svého propojení s jinými segmenty občanské společnosti, mohou se stát vhodnou "potravou" různorodých populistů,“ předvídá Kopecký budoucnost.
Mohlo by, ale nedojde
Zdeněk Zbořil si pohrává s myšlenkou, že by teoreticky mohlo dojít ke vzniku superpopulistické strany, ale je tu prý jeden háček. Protože si o sobě spousta lidí v ČR myslí, že jsou "superpopulisté," což souvisí právě s nedostatkem osobností s autoritou a talentem k vůdcovství, asi vše zůstane při těch tradičních 12 propadlých procentech ve prospěch 15-20 politických stran, čímž se podle Zbořila hlasy rozmělní. Oné populistické "holešovské" straně by ke vzniku podle Zbořila přispěla nějaká mimořádná situace typu slovenské Gorily. „V Praze prostě nestačí, když se rozvede a znovu ožení polovina vlády nebo parlamentu, nebo když se o prezidentskou kandidaturu hlásí Olmer a Pomeje. Snad už jen nějaký Bůh nás může zachránit," hodnotí Zbořil současnou situaci parafrází Martina Heideggera.
Frustrace může vést k fašizaci
Jiří Koubek se domnívá , že takzvaná "superpopulistická" strana by ještě nebyla tím nejhorším možným vyústěním. "Nálepka populismus často slouží jako klacek na politické protivníky. A namísto jakéhokoli obsahu tohoto pojmu zeje jen prázdnota. Bude-li frustrace lidí pokračovat dál, lze se dokonce obávat fašizace naší společnosti," vvyslovil obavu Koubek.
Etabluj nebo zemři
Širší náhled přidává do diskuse Karel B. Müller z Vysoké školy ekonomické. "Ve svobodné společnosti je naprosto normální, že lidé vstupují do veřejného prostou a reprezentují své zájmy, názory a priority mimo rámec politických stran. Tato hnutí či iniciativy se časem buďto institucionalizují nebo zanikají. Vzhledem ke komplexitě a komplikovanosti vládnutí v moderní společnosti dávají občané čím dál tím větší přednost PROTESTU jako formě politické participace, který adresují buď politické elitě nebo veřejnosti jako takové. Je to naprosto normální a legitimní forma veřejné komunikace ve svobodné společnosti," konstatuje Müller.
V etablovaných demokraciích zůstávají podle politologa úspěšné politické strany těmto iniciativám občanské společnosti otevřené, a to jak pokud jde o jejich aktéry, tak pokud jde o jejich ideje. "V jistém smyslu pro ně představují nutnou "zásobárnu" obojího. Nepřiměřená reakce některých představitelů některých politických stran i prezidenta republiky na aktivity občanské veřejnosti je smutným dokladem toho, jak křehká prozatím zůstává demokracie v České republice," zhodnotil nekompromisně Müller.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Pavel Kozdera
