„Třicet dva let je dost dlouhá doba na to, abych se mohl nejen ptát, zda to stálo za to,“ začíná analýzu k výročí 17. listopadu 1989 politolog Zdeněk Zbořil. „Zejména v posledních dnech je dobré o tom, co všechno se doma i ve světě děje, moc nepřemýšlet. Mravy jsou zkažené (ve starém Římě se tomu říkalo corruptio) a i zkušení lidé začínají blbnout,“ dodává s tím, že za to nemůže ani covid, ani rusko-čínská budoucnost, ani naši jediní spravedliví. „Je to, jak říkali francouzští existencialisté, peklo, nikoli okolo, ale v nás,“ komentuje politolog.

„A když se dívám na už druhou generaci, kterou jsme si vychovali, a která si nechce uvědomit, že už také odchází, nechci na listopad 1989 vzpomínat zrovna jako na dobu sváteční,“ říká Zbořil.

Už zase se vrací atmosféra strachu a podezírání kde koho z čehokoliv. Listopad prožíváme při nedostatku moudrosti těch, které jsme si vybrali, aby nám pomáhali porozumět světu a jeho trápením. „Navíc v době, kdy si jeden milion lidí myslí, že volili zbytečně, druhý milion, že je zase někdo podvedl, a statisíce si připomínají u účtů za plyn a elektřinu, co to je neviditelná ruka trhu,“ uvedl Zbořil. „Ještě že nás někteří politici ujistili, že jde také o naši bezpečnost a za tu, jak napsal v LN Zbyněk Petráček, si holt musíme připlatit,“ dodal.

A do jaké míry bude 17. listopad 2021 jiný než ostatní? „Lavička se jistě zase nějaká objeví, ale podle zpravodajství TV někde daleko od Prahy. Ale spíš budeme přemýšlet o tom, zda už skutečně zloba a zášť pominuly, nebo zda Marta Kubišová bude muset ještě jednou přidat na hlasu,“ říká politolog. „K čemu nám bude relativní blahobyt, když nás stále někdo jen straší? A je jedno, zda jsou to čtyři bájní jezdci z Apokalypsy sv. Jana, nebo nějací potřeštění politici, kteří nevědí, komu zvoní hrana,“ dodává.