Ticho, tichoučko kolem Sýrie, alespoň v našich médiích, zaměstnaných poslední týden válkou policajtů. Něco však přece jen problesklo: Podle pozorovatelů se Bašár Asad rozhodl vykašlat na vidinu příměří a diplomatických jednání a rozjel vojenské operace, které mají za cíl vyřešit válku v Sýrii silou. A poslední týdny si povídáme i o tom, že vojenská aktivita začíná být horečná i u Rusů, Američanů a Kurdů. Tak tedy, jak se nám proměňuje mapa? Cíl je blízko nás, může si někdo zpívat společně s americkým tradicionálem? 

Těžko říci, jak blízko je cíl. Ofenzívy syrské armády i „amerických“ Kurdů směřující na východě země k Rakká a Dejrizoru se zpomalily na obranných liniích Daeše, ale postupují. Ofenzíva „amerických“ Kurdů na severu Sýrie u tureckých hranic, u Manbidže, se zarazila na minových „polích“, jimiž Daeš zablokoval jediný úzký koridor vedoucí k cíli. Hranice s Tureckem tedy ani po dvou týdnech uzavřena není a noví bojovníci, stejně jako zásoby zbraní a všeho ostatního proudí do Sýrie dál. 

Nicméně, zajímavější jsou možná jiné události, které ovšem ve svém důsledku jen prohlubují syrský matrix. Například Asadova mediální poradkyně Busajna Kámilová, takto jedna z nejmocnějších osobností režimu, se před pár dny zúčastnila konference ve Washingtonu na téma „globálního boje proti Islámskému státu“. Ta paní je na všech možných západních sankčních seznamech a ačkoli se konference zúčastnila jen v rámci přímého videopřenosu, nejspíš to znamená, že už se s Damaškem smí „mluvit“. A to je zásadní „průlom na frontě“. Bez ohledu na probíhající ofenzívy, které napovídají o rusko-americké koordinaci útoků proti Daeši – anebo právě kvůli nim – si íránský ministr obrany do Teheránu pozval své kolegy z Ruska a Sýrie (!), jen aby jim „připomněl“, kdo že to rozpoutal válku v Sýrii (Západ a Saúdové), kdo že to podporuje tamní teroristy (Západ a Saúdové) a že je třeba „rozhodné, rychlé, všeobjímající a koordinované akce“ proti těmto teroristům. Čili Írán se hlásí do hry a nechce přenechat Sýrii jen Rusku, potažmo Američanům.