Bude to rok od začátku uprchlické krize. Jaký je váš postoj?Anketa
Oslovením „milí krajané“ a následným projevem v němčině si na sudetoněmeckém sjezdu v Norimberku vysloužil český ministr kultury Daniel Herman hlasitý potlesk zhruba tří tisíc shromážděných. První člen české vlády, který na této akci vystoupil, v úvodu připomněl nacistické zločiny i násilnosti Čechů při poválečném odsunu německy mluvícího obyvatelstva a vyjádřil nad tím lítost. Lidovecký ministr rovněž uvedl, že identitu Čech, Moravy a Slezska po staletí utvářeli kromě Čechů i Němci, Židé, Romové a Poláci, kteří na jejich území žili. „Tragické události dvacátého století tyto svazky narušily, zpřetrhaly a některé definitivně zničily,“ konstatoval Daniel Herman.
Ve své řeči také připomněl nacistický program likvidace Židů a Romů. „Vztahy mezi Čechy a Němci pustošily zločiny nacionálních socialistů, které se děly ve jménu německého národa vůči národu českému. Ale to nebyl konec. Neboť touha po pomstě a po odplatě za tyto válečné zločiny na sebe vzala hrůznou podobu ve zločinech ze strany části českého obyvatelstva vůči německy mluvícím spoluobčanům na sklonku války,“ pronesl Daniel Herman na 67. sudetoněmeckém sjezdu a odsoudil přitom uplatňování kolektivní viny. „Přijímám slova lítosti nad činy některých z vašich předků v minulosti. A vyslovuji hluboké politování z naší strany nad tím, co učinili před sedmi desetiletími někteří z našich předků a co narušilo naše staleté soužití,“ uzavřel český ministr kultury.
Někdo byl tragických události druhé světové války iniciátorem, jiný obětí
„Pan ministr jen splnil rozhodnutí vlády České republiky. A pokud jej chceme kritizovat, tak snad jen za některé nepřesnosti, které mohou být vnímány osudově. Poddanými českých králů nebyli ‚národové‘ v dnešním slova smyslu, ale v zemi usedlí a různými jazyky hovořící sousedé. Ať již aristokrati, jejich poddaní a kazatelé, stejně jako čtenáři Bible. Také identitu zemí Koruny české nevytvářeli, jak se dnes bez uzardění říká, jen Češi, Němci a Židé, ale i páni a kmáni z různých evropských zemí. Gotika a baroko přišly nejen se staviteli ze Švábska, ale také z Francie a zejména severní Itálie, když už chceme používat názvy států a národů popularizované v devatenáctém až dvacátém století,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Ve svém pravidelném ohlédnutí za politickým děním uplynulého týdne se v souvislosti s projevem Daniela Hermana na sudetoněmeckém sjezdu zastavuje u toho, že události druhé světové války byly samozřejmě tragické. „Ale někdo byl jejich iniciátorem, někdo jejich obětí. A dokonce i církev, jejímž byl pan ministr Herman dříve příslušníkem, páchala zlo ve jménu dobra, dnes tedy pravdy a lásky, ale vyjde to nastejno. Já bych se přimlouval za větší podporu studia německého jazyka a jazyků, abychom se mohli orientovat v tom nejlepším, co německá kultura Evropě přinesla. Zjistíme pak, že si možná Češi a Němci dávno rozumějí lépe než hašteřiví politici, ať již kopou v jakýchkoli barvách,“ myslí si politolog.
Politiků je třeba se ptát, jaký bude další krok v česko-německých vztazích
Premiér Bohuslav Sobotka se vyjádřil, že mu účast ministra kultury na akci, která je setkáním lidí hlásících se ke svým českým a moravským kořenům, ale také již dlouholetým místem pravidelného setkávání Čechů a Němců, přijde jako přirozená věc. Podobně se vyslovila většina koaličních i opozičních politiků. „Mezi nimi jsou jak realisté, tak idealisté. Realisté si pamatují slova Helmutha Kohla, který si při podpisu česko-německé deklarace nejenom spletl Tschechai s Čečénií, ale také to, že řekl, že jeho podpis je – teprve, dodáváme my – začátkem nové cesty. Tato slova opakovali i dnes v celé věci interesovaní němečtí a čeští politici a možná bude lépe než hartusit nad páně Sobotkovými a Hermanovými úvahami o Češích a Němcích, když se jich budeme ptát, jaký bude ten další krok. A že bude, o tom nemusíme pochybovat. Říše přece nebyla jen Třetí, ale i ‚věčná‘,“ připomíná Zdeněk Zbořil.
Razantně na Hermanův krok zareagovala KSČM, která ho vyzvala k rezignaci na funkci ministra kultury. „Kdo si ještě pamatuje komunistické Gottwaldovo heslo: „Není Němec jako Němec“? Kdyby si dnešní politici uvědomili, že spoléhání na národnost a etnicitu není cestou k odstraňování předsudků a stereotypů, snad by se jim i dalo věřit. Ale už jenom to dohadování se, kdo jsou Češi a kdo Němci, a samozřejmě i Moravané, Slezané, Sasové, Durynkové, Bavoři, a hlavně Rakušané, nám napovídá, že se zase jen zasévají další semínka možné nenávisti. Pokud si někdo myslí, že je sudetský Němec z jižní Moravy, jižních Čech anebo z Pošumaví, nejen se mýlí, ale zdůrazňuje i velkoněmeckou etnicitu, která se pracně tvořila až po roce 1848 a kterou propagandisticky zneužíval Adolf Hitler, podobně jako Karlem Marxem a Bedřichem Engelsem popularizovaný socialismus. V tom by alespoň v KSČM měli mít jasno a, jak říkají v Německu, vyrovnat se s tím,“ míní politolog.
Otcem vlasti nazval Karla IV. jeho přítel a uznávaná česká osobnost
Letos si připomínáme 700 let od narození českého krále Karla IV. V sobotu – ve výroční den – sloužil mši ve svatovítské katedrále na Pražském hradě kardinál Dominik Duka. Prezident Miloš Zeman v krátkém proslovu označil Karla IV. za největší osobnost českých dějin. „Karel IV. se zasloužil o svoji i naši společnou vlast,“ řekl prezident v parafrázi zákona o zásluhách prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. „Císař Karel se postaral i o vše, co bylo potřeba k úplné suverenitě Českého království,“ konstatoval zase kardinál Duka. Karel IV. bývá u nás také často nazýván Otcem vlasti nebo označován za největšího Čecha. Od historiků však zaznívá, že Karel IV. by o sobě nikdy neřekl, že je Čech. Považoval se prý za otce svých národů a za českého krále.
Ing. Miloš Zeman
Spory o to, zda byl Karel IV. více Čech, či Němec v moderním slova smyslu, vypukly ve druhé polovině 19. století. „Kdo byl ve 14. století Němec? Podle Dalimila to byl Sasík, Bavořík, Frank, Šváb, ale i Burgunďan a tak dále. A Václav, po biřmování Karel, byl vychováván ve Francii, válčil v severní Itálii a do Čech za ním jezdili proroci evropského humanismu a renesance. A také to jím založené Vysoké učení bylo kosmopolitní. Byl českým králem. Proto ho nad jeho rakví jeho přítel Vojtěch Raňkův z Ježova, sám profesor a rektor pařížské Sorbonny, nazval ‚Otcem vlasti‘ a jiný prelát a humanista ‚Otčímem Svaté říše římské‘. A v jakém asi jazyce?“ ptá se Zdeněk Zbořil řečnicky.
Boj o odkaz Karla IV. mezi Čechy a Němci je důsledek nacionalismu
„Ty spory mezi Čechy a Němci jsou spíše než bojem o odkaz Karla IV. důsledkem ‚Sicilských nešpor‘, probuzením evropského nacionalismu, který způsobil nejen Evropě dlouhá hoře a, jak říkal Hans Khon, ‚jako jed se odtud rozšířil do všech koutů světa‘. O tom se ale musí každá generace přesvědčovat stále znovu a znovu, protože nejdříve vzniká nacionalismus, jak říká jiný jeho student, aby mohl vzniknout národ. Mou životní zkušeností je, že nejhorší se stává, když si začínáme něco přisvojovat. To věčné ‚mít a být‘ je nekonečnou cestou v kruhu a nic se s tím nepodařilo udělat generacím filosofů. A tak já si svoji reflexi osoby Karla IV. nechávám raději pro sebe a snad tím nikoho nepopudím,“ doufá politický analytik.
Prezident Miloš Zeman v pátek na Hradě přivítal tři zástupce evropských panovnických rodů, kteří do Prahy přicestovali na oslavy 700. výročí narození českého krále a římského císaře Karla IV. Setkal se s lucemburským velkovévodou Jindřichem I., později přijal lichtenštejnského dědičného prince Aloise a na závěr povečeřel s monackým knížetem Albertem II. Na oslavy byli pozvání zástupci deseti evropských monarchií, z různých důvodů se však ostatní omluvili. Například španělský král proto, že musí řešit vnitrostátní potíže, švédská královská rodina má zase starosti s narozením několika potomků a britská královna slaví devadesáté narozeniny.
Kalousek je Kalousek, v jeho věku s tím už nic nenadělá
„Miloš Zeman pozval všechny evropské monarchy. Kdyby nepřijeli příbuzní Karla Schwarzenberga, tak by nepřijel nikdo,“ rýpl si do hlavy státu na Facebooku předseda TOP 09 Miroslav Kalousek. „Kalousek je Kalousek, co se s tím v jeho věku dá dělat? Hlavně, aby věděl, co vlastně říká! A to, že někteří ‚panovníci z Boží milosti‘ nepřijeli do Prahy na významné výročí evropského císaře a krále, je jen jejich rozhodnutím. Velikosti a proslulosti Karla IV. stejně jako Prahy to chybět nebude. Třeba mají své zkušenosti, vždyť Anglie zahájila svou cestu k parlamentní demokracii popravou Karla I. a ve Francii to vzali z gruntu a s královskou rodinou setnuli hlavy podstatné části své aristokracie a někdy loveckým psům z jejích smeček,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Karel Schwarzenberg se skromností sobě vlastní přiznal pro Blesk.cz, že u sebe nalézá některé vlastnosti shodné se svým předkem Karlem IV., ale moudrost prý mezi ně nepatří. „On byl, a tohle se tady neví tolik, věřící, cítil odpovědnost vůči své vlasti,“ objasnil čestný předseda TOP 09, co by mohl mít s velkým vladařem společného. Karel Schwarzenberg také stihl poskytnout rozhovor deníku Právu, v němž vychválil svého nástupce Miroslava Kalouska, neboť se vyvíjí, i když to prý má těžké, protože u lidí přetrvává obliba Andreje Babiše. Pochválil stranu, že jde pomalu nahoru, přičemž kouzlem nechtěného vyšel o den dříve průzkum agentury Phoenix research, prováděný ve dnech 1. až 10. května, podle něhož by se TOP 09 nedostala do Sněmovny, protože by jí hlas dalo jen 4,5 procenta voličů.
Vášnivému zaujetí pro muže mnoha tváří Schwarzenberg nepropadal
Mediální výstupy zakladatele TOP 09 tedy byly opravdu různorodé. „Ale to jeho interview v Právu je zajímavé. Jednak se poctivě přiznává ke svým neduhům, ale hlavně tvrdí, že s postupujícím věkem se mu dostává jakési větší smířlivosti a schopnosti realisticky chápat, jaké věci jsou. Škarohlíd by si dokonce mohl myslet, že se tak trochu snaží vyvléknout z přátelského objetí Miroslava Kalouska. Ale kdo si dobře pamatuje, tak Karel Schwarzenberg ho považoval vždy jen za politického spojence a nikdy nepropadal nějakému vášnivému zaujetí pro tohoto muže mnoha tváří. Konec konců je to pro něho typické, dokonce si dokázal, ač si toho mnozí nejsme vědomi, zachovat určitý osobní odstup i od Václava Havla,“ tvrdí Zdeněk Zbořil.
Víkendový sjezd KSČM přinesl znovuzvolení Vojtěcha Filipa předsedou; podstatné bylo jeho varování před přílišným radikalismem, který by KSČM přinesl označení extremistické partaje, na což upozornil v projevu před zvolením. Jako staronový předseda pak upozornil, že se nedá čekat, že by strana přitvrzovala a měnila politiku, kterou zastává. „Jsme internacionální politickou stranou, nesklouzneme k žádné xenofobii,“ zdůvodnil. Zaujal také sjezdový dokument, kde se píše: „Neselhal socialismus, jen uskutečňovaný model nezískal dostatečný prostor pro vlastní rozvoj a řešení společenských problémů“. Nic nového pod sluncem. Už minulý týden jsme takový vývoj předpovídali,“ připomíná politický analytik.
Členové KSČM by si mohli něco vypůjčit z arzenálu kritiky establishmentu
„Nevím, zda si současné vedení uvědomuje, že je ‚vymírající‘ politickou stranou a že ty stále stejné tváře nejsou pro aktivní levicovou mládež, někdy už více než třicetiletou, příliš atraktivní. Ale hlavně ta jejich ‚opatrnost‘ v Poslanecké sněmovně, ale konec konců i na veřejnosti, je až příliš velká, aby mohla být zajímavá. Jedna věta o selhávajícím a neselhávajícím socialismu není příliš radikální. Snad by se měli v KSČM víc učit německy a podívat se nejenom na Die Linke, ale i na další ‚levičáky‘. Nemusí je napodobovat, ale když už i Václav Klaus si zajel popovídat s Alternativou pro Německo, mohli by si z tohoto arzenálu kritiky establishmentu něco vypůjčit i členové KSČM,“ doporučuje Zdeněk Zbořil.
_profil_top.jpg)
Švýcarská prokuratura zrušila trestní řízení v případu bývalého českého europoslance Miloslava Ransdorfa a tří Slováků, kteří byli loni v prosinci zadrženi v curyšské bance kvůli podezření z finančního podvodu. Informovala o tom slovenská média, podle nichž švýcarské úřady přiznaly podezřelým odškodné. Vdova po europoslanci Vlasta Ransdorfová pro ParlamentníListy.cz řekla, že zdravotní stav jejího muže podlomily psychický šok, který utrpěl z neopodstatněného zadržení, vynechání životně důležitých léků a odepření kontaktu s kýmkoli včetně nejbližší rodiny. Ale zničila ho prý neskutečná novinářská špína, která se na něj vylila po jeho návratu. Mainstreamová média ho vláčela, ostouzela a zesměšňovala jako žádného politika v dějinách České republiky.
Kritická slova vdovy po europoslanci Ransdorfovi se adresátů nedotkne
V rozhovoru připomněla, že jejího manžela se nesmírně dotklo, když nebyl vpuštěn na jednání v Evropském parlamentu, přestože vyšetřování ani nezačalo; velmi ho zasáhlo, když si ho vedení strany pozvalo na kobereček. Podle ní je jeho smrt nesmazatelnou skvrnou na naší údajné demokracii. Spolu s dcerou žádají pravdu, a pokud by to bylo možné, tak i spravedlnost. „Paní Ransdorfová nemluví nijak fanaticky. Vše, co řekla, můžeme jen potvrdit. Zejména ti, kteří už dávno zažili něco podobného. Že by se však její kritika dotkla těch, kterým je adresována, to si nemyslím. Jsou to všechno lidé s hroší kůží a je lhostejné, zda jsou pubertálně asociální a nenávistní, nebo jsou to stařecky bezskrupulózní zlatokopové. Jak ale víme, všeho je jen do času. Ono se jim to jednou vrátí, i když z toho velkou radost už mít nebudeme,“ přiznává Zdeněk Zbořil.
Devátého května se na ruském velvyslanectví uskutečnila slavnostní recepce k výročí konce druhé světové války. Zúčastnili se jí prezident Miloš Zeman, exprezident Václav Klaus, bývalý premiér Petr Nečas, nynější šéfové komor Parlamentu Jan Hamáček a Milan Štěch, ale i americký velvyslanec v Praze Andrew Schapiro. Taková účast jako by předznamenávala jisté oteplení vztahů k Ruské federaci. Něco podobného naznačilo i Národní shromáždění Francie, když koncem dubna přijalo nezávazné rozhodnutí zrušit sankce, které proti Rusku zavedla Evropská unie. Zrušení sankcí podpořili včetně republikánů bývalého prezidenta Nicolase Sarkozyho i strany středu zprava i zleva. Proti zrušení sankcí hlasovali pouze socialisté a zelení.
Touhu po válce s Ruskem by nezměnil ani Schapiro tancující kozáčka
„Já bych z jedné recepce na ruském velvyslanectví v Praze na nic velkého neusuzoval. Účast byla povahy protokolární a jistě i symbolické. Ale i kdyby pan Schapiro tancoval na ruské ambasádě kozáčka, nic to nezmění na tom, že v Evropské unii a v NATO – a samozřejmě i v Britských listech – je spousta lidí, kteří si přejí vyhlásit Ruské federaci válku. V našich médiích pak neméně těch, kteří ji už Ruské federaci vyhlásili. A známe i některé, kteří si myslí, že ji dokonce už vyhráli. Dokud budou Spojené státy kontrolovat každé slovo a každého vojáka na zeměkouli, bude to stále stejné. Snad jedině, kdyby do promiskuitou nechvalně známého Bílého domu vstoupili pamětník a pamětnice, tak by se něco mohlo stát. Anebo by byla alespoň legrace,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
O Ukrajině už se zdaleka tolik nemluví a nepíše, což ukrajinský politolog Volodymyr Fesenko v rozhovoru pro Lidové noviny přičítá únavě EU z Ukrajiny. Tvrdí ale, že se Ukrajina ubírá správným směrem. Rozdělení Ukrajinců na dva znepřátelené tábory je prý už jen mýtem, zato obsazení Krymu a Donbasu paradoxně vylučuje, aby se prorusky orientovaní politici zmocnili parlamentu. Čeká, že v příštích volbách se do parlamentu dostane víc občanských aktivistů a méně podnikatelů. „To nedokáži ani potvrdit, ani vyvrátit, mimo jiné i proto, že jde o jakýsi popis nálad, jejichž vznik může mít velmi složité příčiny. Vypadá to ale velmi logicky, ale co se v posledních letech na Ukrajině řídilo logikou? Jisté ovšem je, že i tam jsou lidé nakažení infekcí konzumní kultury a chtějí raději utíkat do Spojených států jako jejich baltští sousedé. Nebo do Německa; a když i to bude obtížné, tak alespoň do Polska, Maďarska, na Slovensko a k nám. A kdo by na sebe chtěl nechat střílet, i kdyby to bylo ze zbraní ‚našich přátel‘?“ ptá se politolog.
Po střelbě na hranicích budou migranti hledat bezpečnější cesty
Slovenští celníci v noci na pondělí u hranic s Maďarskem při pronásledování auta s uprchlíky postřelili jednu migrantku. Při akci zadrželi celkem šest převáděčů a jedenáct uprchlíků. Tato událost spolu s postupným uzavíráním hranic okolních zemí, které znemožňují využívání dosavadních migračních tras, vyvolává otázku, zda ty nové nepovedou přes slovenské a české území. „Když už se začalo na hranicích střílet, není to poprvé, tak budou migranti samozřejmě hledat jiné, bezpečnější cesty. A organizované gangy převáděčů také, i když si budou vymýšlet, jak běžence co nejrychleji připravit o finance, případně o nějaké cennosti. Ostatně známe to už z Majora Zemana, i když tam to bylo podáno tak trochu ‚umělecky‘. A nezapomínejme, že jsme o tom všem informováni z mimořádně neseriózních médií, a tak nám nezbývá, než poslouchat a číst lidi, kteří ‚nejsou od novin‘,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.
Dlouhodobé neřešení migrační krize ze strany Evropské unie se projevuje i na politickém dění v zemích našich sousedů. V pondělí oznámil rakouský kancléř Werner Faymann, že se rozhodl rezignovat na všechny své funkce, což je mimo jiné důsledek kritiky za jeho postoje k řešení migrační krize a s ní související debakl kandidáta rakouské sociální demokracie, SPÖ, v prvním kole prezidentských voleb. V pátek pak Německý spolkový sněm hlasy vládní koalice schválil zařazení Maroka, Alžírska a Tuniska na seznam bezpečných zemí, takže lidé odtud budou mít jen minimální šanci dostat azyl. A v sobotu zveřejněný průzkum německé společnosti Insa ukázal, že čtvrté funkční období kancléřky Angely Merkelové si přeje 36 procent Němců, 64 procent by rádo v úřadu vidělo někoho jiného.
V Rakousku končí tradiční dělení moci, po změně touží i Německo
„Už několikrát ParlamentníListy.cz poukázaly na to, že mnohá rozhodnutí evropských politiků jsou nejen nekompetentní, ale doslova zmatená. Proto lidé i v těch nejspořádanějších zemích chtějí nějakou změnu. V Rakousku, zdá se, skončí to tradiční a mnohokrát kritizované dělení moci a funkcí mezi lidovci a sociálními demokraty, v Německu, kde je stranický politický systém trochu složitější, občané touží po změně také. I když se to asi nedotkne koalice nebo případných nástupců Angely Merkelové, rozhodně se rozhýbají jednotlivé spolkové země. Já sice na rychlý pád kancléřky nevěřím, ale na tak pohyblivých píscích, po kterých se v této době pohybuje, nemusí být propad do zapomnění nic nemožného,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
