S cílem zlepšit politické vztahy s Čínou a nastartovat obchodní kontakty Česka s tímto asijským ekonomickým obrem odletěl ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD) na třídenní návštěvu Pekingu. Šéf české diplomacie Čínu navštíví poprvé po 15 letech; čekají ho jednání s vysokými představiteli čínské vlády a vládnoucí komunistické strany. Ministra doprovázejí zástupci hospodářských svazů a podnikatelé.
Jenže problém je v tom, že Zaorálkova cesta vyvolala kontroverzi už před svým začátkem. Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) totiž prohlásil, že česká vláda se ve snaze o vylepšení vztahů nebude vměšovat do vnitřních záležitostí asijské velmoci, nebude zpochybňovat její územní celistvost a neuzná exilovou vládu Tibetu, čímž si od opozice Sobotkův kabinet vysloužil nařčení, že obranu lidských práv vyměnil za „čínské peníze“.
Zaorálek tuto kritiku ovšem odmítl: Česká vláda podle něj nerezignovala na obhajobu lidských práv v této zemi, a zdůraznil, že podepíše se svým čínským protějškem Wang Iem společné prohlášení, kde nebude chybět ani pasáž o respektu k lidským právům.
„Naše kontakty s Čínou - pokud nějaké existují – tak jsou zejména na ekonomické bázi, protože jinak nevím, na čem jiném bychom se s Čínou mohli shodnout. Takže pokud má být výsledkem této cesty nějaká čilejší obchodní výměna, nebo nějaké naše, či čínské investice, tak asi tato cesta nějak obohatit Česko může. Ovšem v politické oblasti si žádné obohacení nedovedu představit, protože nevím, co by nás z hlediska zahraniční politiky spojovalo. Mnoho toho opravdu není,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz v této souvislosti politolog Ladislav Mrklas.
Dosud jsme byli zajedno se zájmy spojenců
Obecně ale dle něj česká zahraniční politika začíná obracet kormidlo směrem od vyváženého přístupu mezi ekonomickými zájmy a zájmy politickými, které dosud byly zajedno se zájmy našich spojenců ze západních zemí.
„Čili pokud tady do nynějška existoval důraz na dodržování lidských práv, kdy jde o atlantismus (politická koncepce rozšířená po 2. svět. válce v USA a západní Evropě, jejímž základem je myšlenka všestranného těsného svazku USA s evropskými zeměmi s cílem rozvoje obchodních, společenských a obranných svazků - pozn. red.) a podobně, tak pak odtud se ono kormidlo pomalu otáčí směrem k ekonomické diplomacii, ovšem k takové opravdu čistě zájmového typu, kde se na žádné jiné oblasti mnoho nehledí, “ vysvětlil Mrklas.
Cesta do Číny, kdy vlastně za posledních 15 let tuto zemi nenavštívil žádný z českých ministrů, je ale podle něj zásadním rozhodnutím.
„Nevím ovšem, jestli na této cestě existuje nějaká zásadnější shoda alespoň ve vládní koalici, když už víme, že by se na ní rozhodně neshodli představitelé některých opozičních stran, zejména pravicových,“ upozornil Mrklas s tím, že si tady musíme uvědomit dosavadní diskurz takzvaných pravdoláskařů, který je v rozporu se zástupci čistě byznysového přístupu, k němuž třeba patří i prezident Miloš Zeman, podle něhož je nutné s Čínou v dnešní době jednat a navázat s ní co možnou nejvyšší obchodní výměnu.
„V dnešním světě převládá ekonomický rozměr, a to je třeba vzít v úvahu a je to asi správné. Ovšem nemělo by to přerůst nějakou únosnou hranici,“ zdůraznil k tomu politolog Mrklas. V současnosti má obavy, že tyto hranice jsou ve prospěch ekonomických vztahů překračovány velmi výrazně a diplomacie jim ustupuje.
Ona „únosná hranice“ pak podle něj tkví v tom, že Česká republika je zapojena v prvé řadě do západního společenství, protože je členem jak EU, tak i členem NATO a dává tak logicky důraz na jiné hodnoty.
„NATO a EU jsou instituce, které stojí na určitých hodnotách, jenže ony hodnoty jsou značně neslučitelné s hodnotami například komunistické Číny a s jejími základními principy. Takže ekonomická diplomacie mezinárodních vztahů nepochybně musí mít tady i určité hranice. Například spolupráce a byznys se nesmí křížit v oblastech, které nějakým způsobem ohrožují základní bezpečnost státu kupříkladu energetickou nebo jiné základní priority našeho západního společenství. Jenže tady se mi zdá, že kurs, který česká zahraniční politika pomalu, ale jistě nabírá, tak s tímto faktem úplně v souladu není,“ varoval na druhou stranu ČSSD a potažmo i šéfa české diplomacie Mrklas.
V ČSSD vládne křídlo blízké uskupením „podnikatelského typu“
Pokud se týče politického vnímání, tak podle politologa musíme vzít v úvahu i fakt, že právě v sociální demokracii vládne často velmi silné křídlo pragmatismu, které nemá daleko k uskupením „podnikatelského typu“.
„Uskupení podnikatelského typu zpravidla za sebou mívá i silné ekonomické zájmy. Co to je, netřeba vysvětlovat. A tak se někdy zdá, že z vládních pozic nyní vane čistě ekonomická diplomacie. Právě proto je možná dobré, že je šéfem diplomacie Lubomír Zaorálek, který zřejmě patří k tzv. starší škole, kde se alespoň lidská práva více prosazovala. Ovšem myslím si, že je v tomto dosti osamocen, proto tady jsou mezi ním a premiérem Sobotkou, či ministrem Janem Mládkem rozdíly, jenž jsou ale zase dané jejich ekonomických zaměřením,“ dodal k cestě ministra Zaorálka Mrklas.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Olga Böhmová
