Petr Fiala se pro konzervativce i kavárnu stává národním hrdinou, protože jel do Kyjeva. Konečně prý můžeme být hrdí na svého premiéra. Jste hrdý?

Po letech komentování politiky jsem dávno cynický realista. A cyničtí realisté mají radši střízlivost než hrdost, protože hrdost nebezpečně opíjí. Ostatně proto mívají často pravdu. Britský deník Financial Times zasadil cestu tří středoevropských premiérů do Kyjeva do kontextu rozhovorů mezi Ukrajinou a Ruskem, protože jen ty za asistence velmocí nakonec válku ukončí. Přiřkl jí proto jen menší symbolický význam. Současně ale zmínil rezervovanost EU, jejíž zástupci upozorňovali, že tři premiéři v Kyjevě oficiálně nezastupují EU, jak se objevilo v některých našich médiích nebo na sociálních sítích. V kontrastu k nim a taky se svou typickou ironií slovenská diplomatka a herečka Magda Vášáryová napsala, že mapu mohli tři premiéři studovat i doma. Hledejme proto význam i důležitost cesty někde mezi.

Z Bruselu zněla k cestě tří premiérů zdrženlivost. Byla cesta nátlakem východu EU na Německo a Francii, aby se neměly chuť domluvit s Putinem?

Může to tak být, po původním zaváhání Němců po napadení Ukrajiny je totiž právě polský premiér vytrhl z jejich tradiční opatrnosti a vstřícnosti k Rusku, s nímž Německo dlouho a se svou pověstnou pečlivostí budovalo těsné obchodní a ekonomické vztahy. Ostatně i nyní někteří ze zástupců německého byznysu říkají, že by je neměla zničit ani válka. Pravda ale taky je, že Polsko i Slovinsko mají v Bruselu poslední dobou problémy ohledně politického nátlaku na justici a média. A jak víme, správný politik kvůli svým vlastním zájmům nikdy nepromarní žádnou správnou krizi. Včetně války, která z politiků dělá hrdiny jako nic.