V roce 1998 obhajovali Václav Klaus s Milošem Zemanem tzv. Opoziční smlouvu jako pakt stability české politické scény. Za necelý rok bylo jasné, že oba muži, kteří se ve veřejném životě objevili už koncem roku 1989, dosáhli tzv. "oposmlouvou" především vyřízení jakékoliv skutečné politické opozice. Toto období, zmapované detailně knihou novináře Erika Taberyho "Vládneme, nerušit", podle mnohých nastavilo systém neustálého střídání ODS a ČSSD v roli nejsilnější vládní strany a na nižších úrovních politiky prý spolehlivě funguje dodnes.

Můžeme tedy případný nástup Miloše Zemana do prezidentského úřadu chápat jako potvrzení pokračování tradic z dob opoziční smlouvy, která podle Taberyho vlastně ovládá politiku dodnes? Tato myšlenka začíná zaznívat zejména poté, co Klaus Zemanovi jako prezidentskému kandidátovi vyjádřil podporu. Podle politologů ovšem možní Zemanovi voliči tímto způsobem neuvažují.

Negativní hodnocení paktu se Zemanových voličů netýká

"Rovina negativního hodnocení oposmlouvy je velmi silná mezi určitou skupinou intelektuálů a mezi novináři. Tito lidé ale nikdy nebyli potenciálními voliči Miloše Zemana. Další důvod, proč si myslím, že Zemanovi toto období nepřitíží, je věc generační. Když svým studentům politologie řeknu o tzv. období opoziční smlouvy, tak už moc nevědí, co to bylo, je to dávno," řekla ParlamentnímListům.cz Vladimíra Dvořáková z pražské VŠE. Lidem, kteří se politice nevěnují, pak Opoziční smlouva nemusí vůbec přijít jako něco negativního.