Celým názvem si říkají Starostové a nezávislí a představují politický proud, který je v české politice už od 90. let. Už z té doby známe hnutí NEZÁVISLÍ a SNK (později SNK ED). A obě tyto strany se dokázaly prosadit ve volbách druhého řádu, ať už do obcí (zejména těch menších), do Senátu nebo i do Evropského parlamentu, kam v roce 2004 jedni pronikli vedení tandemem Vladimír Železný – Jana Bobošíková a druzí v čele s Josefem Zieleniecem.
Průnik do české celostátní politiky se ale Vladimíru Železnému, který z části původního hnutí vytvořil hnutí Nezávislí demokraté, nepodařil. A stejně tak neuspěla ani Jana Bobošíková se svým tehdejším projektem Politika 21. A SNK ED dojela na nedostatek osobností a nesrozumitelnost pro voliče, kdy strana už ve svém názvu tvrdila, že je zároveň „sdružením nezávislých kandidátů“ a „evropskými demokraty“.
Neúspěchy všech těchto formací ale vyšlapávaly cestu pro budoucí úspěch hnutí STAN. Voliči, kteří měli zájem o tento typ politiky, totiž stále existovali. A tak se pomalu a postupně krystalizovala nová hvězda českého politického nebe.
Kde je dnes STAN?
Přes spolupráci s TOP 09, úspěchy v senátních volbách, samostatný, byť těsný úspěch ve sněmovních volbách 2017 až po sněmovní volby 2021, ve kterých vysáli jako upíři Piráty. Takže dnes má STAN s 33 poslanci třetí nejpočetnější poslanecký klub a na druhou nejsilnější ODS ztrácí jen jednoho jediného poslance.
Stalo se to díky kroužkovací revoluci. Ale nahrazení Pirátů STAN potvrzují i průzkumy. Podle posledních čísel agentury SANEP by STAN volilo 9,8 % voličů, zatímco Piráti by do Sněmovny prolezli jen s odřenýma ušima, když by získali 5,1 % hlasů. Magický poměr 2 : 1 se tak obrátil vzhůru nohama.
Průzkumy je samozřejmě potřeba brát s rezervou. Vláda je pořád na začátku vládnutí a celá naše země na počátku společenské krize způsobené dozvuky globální pandemie koronaviru a rusko-ukrajinskou válkou. A tohle budou osudové zkoušky i pro dnes vládní hnutí STAN.
Trhliny ve STANU
Dosud svítilo sluníčko. Teď se ale blíží bouřka a stan má v celtě trhliny. A ta díra není jen jedna. Nejprve se hned po volbách politicky odrovnaly hned dvě klíčové tváře hnutí.
Kluk z plakátů Jan Farský si myslel, že mu projde, když na půl roku zmizí do Ameriky, a v opojení svou vlastní popularitou se snad i domníval, že mu u toho budou voliči ještě tleskat s rukama nad hlavou.
A na kluka, který umí sehnat peníze, Věslava Michalika, který se měl stát ministrem průmyslu a obchodu, prasklo, že sice peníze sehnat umí, ale k čemu je to dobré, když je hnutí muselo vrátit. Protože peníze Kypru prostě ve stranickém účetnictví moc nevoní.
A teď k tomu Stanislav Polčák, který měl chtít od starostů obcí postižených výbuchem muničního skladu ve Vrběticích podíl na odškodném, které jim údajně pomohl zprostředkovat. (Což je mimochodem práce, kterou naši volení zástupci mají v podstatě v popisu práce. Ale nějak si nevzpomínám, že by si někdo další „na férovku“ řekl o desátek.)
Základní problém a společný jmenovatel všech těchto příběhů je jeden jediný. Pečlivě budovaný obraz „správňáků“, kteří jsou jako Rychlé šípy a hoši od Bobří řeky dohromady, se začíná drolit.
A co svatý Vítek?
Zatím vše drží dohromady „Mirek Dušín“ aneb Vít Rakušan, ale ani on není bez poskvrny. Hned po volbách proběhla médii podivná kauza odchodu policejního prezidenta. A jako předseda strany dokázal ustát i shora zmíněné problémy svých nejbližších spolupracovníků, které prostě zvládl vždy včas obětovat.
Zajímavější je však jeho vlastní politická minulost. Vít Rakušan se často a rád prezentuje jako ten kluk z ulice. Učitel, kterému nebylo jedno, co se v jeho městě děje. Tak se začal zajímat a nakonec ho to přimělo ke vstupu do politiky, kdy se postupně stal starostou Kolína, šéfem STAN a ministrem vnitra.
Zapomíná přitom zmiňovat, a novináři se jej na to z nějakých důvodů zapomínají ptát, že měl k politice odjakživa mnohem, ale mnohem blíže. Jeho otec byl totiž dlouholetým politikem. MUDr. Jan Rakušan seděl v kolínském zastupitelstvu 24 let. Nejprve v dresu Občanského fóra, pak místního Sdružení nezávislých kandidátů, následně za hnutí NEZÁVISLÍ a pak za ČSSD, za kterou byl dokonce šest let senátorem, a nakonec za Změnu pro Kolín, což už byl politický projekt Rakušana mladšího.
(*1988) Na Univerzitě Karlově vystudovaný politolog. Milovník historie, dobrého jídla, cestování a zahradničení.
Dlouhodobě žije v zahraničí. Píše pod pseudonymem, protože nechce svého zaměstnavatele vystavit tlaku politicky korektních aktivistů.
Infobox
Michal Bok (*1988)
Vím, že prostě všichni máme rádi ten příběh o prosťáčkovi, který šel do světa, zabil draka, vzal si princeznu a spolu s ní dostal i půl království. V případě Víta Rakušana však tento příběh zkrátka není pravda.
Perličkou pak je tvrzení Michala Šmardy, podle kterého se kdysi dávno mladý Vítek neúspěšně hlásil do Mladých sociálních demokratů. Což on dnes popírá. Samozřejmě že na tom, mít tátu senátora, není nic špatného, ale přelakováváním této části své vlastní minulosti vypovídá Vít Rakušan něco o svém charakteru.
Zvládne STAN přežít svůj úspěch?
A právě pevné charaktery se nejlépe ukazují v krizích. Počátek jedné z nich právě teď zažíváme. Válka na Ukrajině bude mít za důsledek jednu z největších migračních a sociálních krizí v moderních dějinách českého národa.
Olbřímí břímě zvládnutí této krize bude na bedrech právě Víta Rakušana coby ministra vnitra. V této věci nebude mít po ruce žádnou figuru, kterou bude moci obětovat. O jeho vlastní budoucnosti i o budoucnosti hnutí STAN tak rozhodne, jak tuto krizi zvládne.
Ve stanu má díry, ale naštěstí pro něj ještě nezačalo pršet, takže je může zvládnout zalepit. Podaří se mu to?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Michal Bok
