Řídit ministerstvo jako kolotoč
Když Andrej Babiš vstupoval do politiky, říkal, že bude stát řídit jako firmu, a kasal se, jak jeho hnutí bude postavené na odbornících. Pandemie koronaviru však ukázala, že císař je nahý. Premiér totiž na Ministerstvu zdravotnictví roztočil ministerský kolotoč.
Odvádí Hana Lipovská dobrou práci coby členka Rady ČT? (Ptáme se od 26. 5. 2021)Anketa
Připomeňme si základní fakta. Adam Vojtěch skončil v čele Ministerstva zdravotnictví 21. září 2020. Stalo se tak po neshodách s epidemiologem Romanem Prymulou, který ho v čele resortu nahradil. U kormidla však Prymula vydržel jen osm dní. (A vyrovnal tak rekord Karolíny Peake na Ministerstvu obrany z prosince 2012.)
Prymulovi zlomila vaz „půlnoční“ schůzka se šéfem poslanců za ANO Jaroslavem Faltýnkem v restaruaci na pražském Vyšehradě. Jednak nepůsobí úplně dobře, když se dva čelní politici scházejí v noci jako nějací gauneři, ale hlavně seběhlo se to v době, kdy sám Prymula zavíral z epidemiologických důvodů restarace. Prymulovo působení tak skončilo naprostou fraškou.
Od frašky přes komedii až k tragédii
Na velitelský můstek českého zdravotnictví na Palackého náměstí tak z Brna zamířil Jan Blatný. Na toho se nejdřív provalilo, že před lety podepsal petici proti Andreji Babišovi a že podporoval spolek Milion chvilek pro demokracii. Skutečným kamenem úrazu však bylo, že nový ministr vůbec nezvládal komunikaci.
Vládní „řížení“ pandemie a zavádění epidemiologických opatření se tak v Blatného režii proměnilo v klauniádu, kdy například sám ministr uváděl chybně, jakým způsobem se vypočte pro pandemii klíčové reprodukční číslo „R“.
Anglický diktátor Oliver Cromwell měl kdysi prohlásit: „Když zasedá parlament, nikdo si nemůže být jistý majetkem ani životem.“ Za Blatného však platilo, že když zasedá vláda, nemůže si být nikdo jistý, jaké protiepidemické opatření přijme, ale zato se může každý spolehnout, že vládní zdůvodnění nových opatření bude podáno úplně idiotsky.
A pak si ministerskou roli na vlastní kůži vyzkoušel Petr Arenberger. A divadlo se přehouplo do tragédie. Na novopečeného ministra pakticky ihned praskly nesrovnalosti v jeho majetkovém přiznání, ve kterém se jaksi zašantročilo na šedesát nemovitostí a pozapomnělo na podíly v nejrůznějších firmách. K tomu si připočtěme podivnou privatizaci bytu na Praze 1 a desítky milionů inkasovaných od farmaceutických společností, a je vymalováno.
Do čela resortu se po osmi měsících vrací Adam Vojtěch. Na jeho židli se za těch osm měsíců vystřídali tři různí pánové. Česká republika opsala kruh. A Andrej Babiš vytvořil nový rekord, dost možná globálního významu. V čele Ministerstva zdravotnictví se v jeho vládě za méně než rok vystřídaly čtyři osoby a pět ministrů.
Proč je to problém?
Představte si, že se vám v práci co dva měsíce změní šéf. A každý chce trochu něco jiného, často protichůdného. Každý si s sebou navíc přivádí nějaké své lidi. A každý z nich dělá další organizační zásahy do struktury firmy. Tak zhruba v takové situaci je dnes management Ministerstva zdravotnictví.
My, obyčejní smrtelníci, můžeme být jen rádi, že se to (zatím) nijak extra viditelně neprojevuje na práci řadového personálu, lékařů a sester, kteří jsou v první linii boje se zákeřným virem. Ten boj stále pokračuje. Sice už vidíme světlo na konci tunelu, ale pořád nejsme na jeho konci a pořád bude nutné překonat spoustu nových překážek. Ve světě i v Česku se například aktuálně rozvíjí debata, zda proti novým mutacím, zejména té z Indie, nebude nutné zvýšit očkovací dávky, vyhlídky letních dovolených se ztrácejí, a naopak rostou obavy z nové vlny onemocnění na podzim.
Měli by se po návratu z dovolené testovat na covid-19 i Češi po očkování?Anketa
Ostatně už samotný fakt, že se stále nacházíme v době největší světové pandemie v moderních dějinách našeho světa, je snad už sám o sobě dostatečným důvodem mít v čele pro zvládnutí pandemie klíčového resortu kompetentního člověka a alespoň elementární stabilitu, která umožní zdravotníkům managementu zdravotnictví soustředit se na práci.
A proč je to Babišův problém?
Jednak je za to nejen formálně, ale i plně politicky zodpovědný. Vojtěch, Prymula, Blatný i Arenberger byli jeho ministři. Andrej Babiš si je vybral. (Byť v případě Prymuly by šlo tvrdit, že ho měl Babiš napůl s Hradem.)
A právě tady leží jádro pudla. Zatímco si klademe otázku, proč musel ten či onen rezignovat, měli bychom se ptát, jak je vůbec možné, že si je Babiš vybral? Vojtěch i Prymula dávají smysl. Ale Arenberger a Blatný?
Když v Americe nastupuje nový prezident a vybírá si svoje ministry, předchází každému jmenování důkladný proces prověřování. Říká se tomu vetting a na Západě je zcela běžný i u uchazečů o zaměstnání. Zaměstnavatel si prověřuje, jestli ten, komu chce nabídnout nějakou práci, náhodou nemá nějaký problém.
Zní to sofistikovaně, ale vlastně je to úplně normální a děláme to my všichni. Když jedete na dovolenou, tak taky nedáte klíče od domu sousedovi, který se právě vrátil z lochu, kde si odseděl dva roky za vloupání.
(*1988) Na Univerzitě Karlově vystudovaný politolog. Milovník historie, dobrého jídla, cestování a zahradničení.
Dlouhodobě žije v zahraničí. Píše pod pseudonymem, protože nechce svého zaměstavatele vystavit tlaku politicky korektních aktivistů.
Infobox
Michal Bok (*1988)
Je s podivem, jakým způsobem dokázal Andrej Babiš v případě Petra Arenbergera selhat. Novináři jeho kauzy odhalily v řádu dnů. Jak je možné, že o nich premiér nevěděl? To si opravdu nového ministra neprověřil? A podobně se to má s Janem Blatným.
On to může být hodný pán, ale působí jako mimoň. Ten nedostatek komunikačního citu je u něj zřejmý na první pohled. To opravdu Andreji Babišovi nedocházelo, zvláště po frašce, jakou v čele resortu předvedl Roman Prymula, že v čase pandemie musí být ministr v první řadě dobrý komunikátor, aby byl schopný veřejnosti vysvětlit, proč, co a na jak dlouho zavádí?
Nepochopitelné selhání
O Andreji Babišovi si můžeme myslet ledasco. Nelze mu upřít houževnatost a jeho okolí velmi často popisuje, jak dokáže tvrdě pracovat. Tady ale premiér naprosto selhal. A může to pro něj mít fatální následky, protože volby jsou už za rohem.
Zdá se ale, že si to Andrej Babiš velmi dobře uvědomuje. Právě proto se vrací Vojtěch. Babiš ví, s čím na něm je. Nějaký nový skandál na něj praskne asi těžko a komunikaci ministr celkem zvládá. Pokud mu teda nestojí Andrej Babiš za zády a nepeskuje ho stylem: „No, nestyďte se, řekněte jméno.“
Největším štěstím v neštěstí je pro Andreje Babiše aktuální kauza Feri, která pro něj skvěle odvedla pozornost k opozici. Ta se celým děním okolo Dominika Feriho střelila (opět) do nohy. Mladý politik se musel rychle pakovat. Piráti a Starostové si spokojeně vrní a koalice SPOLU musí řešit, co udělá se svoji kampaní zaměřenou na mladé, jejíž hlavní tváří měl právě Dominik Feri být.
A opět i tady můžeme vidět selhání stejného druhu, kdy si strany SPOLU s ODS v čele nedokázaly prověřit, do koho chtějí investovat svůj politický, ale i finanční kapitál. Jsme zkrátka schopný národ, ale řídí nás nemehla.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Michal Bok
