Co si myslíte o prezidentu Zemanovi? (Hlasování od 16.5.2014)Anketa
Popularita prezidenta republiky postupně opět vzrůstá. Přestože Miloš Zeman, jak sám říká, na průzkumy nehledí, hned několik výzkumných agentur vývoj důvěry občanů v úřad hlavy státu pravidelně monitoruje.
Podle posledního průzkumu z konce května, který provedla agentura CVVM prezidentu republiky důvěřuje přesně 50 procent obyvatel naší země. Nejnižší popularitu měl Miloš Zeman počátkem prosince 2013, podle CVVM mu věřilo jen 39 procent lidí. Přitom jen měsíc před tím to bylo rovných 60 procent (STEM), což bylo jen o něco méně než měsíc po nástupu do úřadu v dubnu 2013. Od nejnižší prosincové důvěry pak popularita hlavy státu plynule roste. Letos v březnu Zemanovi věřilo 45 % (STEM) a v dubnu podle CVVM 49 % občanů.
V souvislosti s výkonem prezidentského úřadu Miloše Zemana i jeho vnímáním ze strany českých občanů oslovily ParlamentníListy.cz nejen politiky, ale také politologa Jana Kubáčka. Podle něho se nepotvrdily některá alarmistická varování, že se z Česka stává téměř prezidentská diktatura a navíc se prý Pražský hrad a prezidentova činnost více otevírá směrem k lidem.
V tom politolog Kubáček souhlasí s názorem, že Miloši Zemanovi prospěla personální změna na pozici tiskového mluvčího. Tento post od počátku loňského prosince zastává někdejší novinář Jiří Ovčáček, který například každých čtrnáct dní pořádá tiskové konference, kde veřejnost informuje jak o aktuálním programu hlavy státu, tak o postojích prezidenta Zemana ke zrovna veřejně probíraným tématům.
Pane Kubáčku, někteří komentátoři, kteří ještě před rokem psali o prezidentovi jako o diktátorovi, který si z Ústavy udělal toaletní papír, teď píší, že se Miloš Zeman chová klidněji, umírněněji… Má z toho mít prezident radost? Jak to vidíte vy?
Zůstanu u stejného názoru, který jsem měl před rokem, kdy mnozí říkali, že sem přichází nový prezidentský směr, že se měníme ne v poloprezidentskou, ale až v prezidentskou republiku. Někteří dokonce mluvili o autoritativních prvcích a já jsem tehdy vzpomínal, že Miloš Zeman s Ústavou pracuje opravdu na hranici možností a vykládá si ji velmi extenzivně. Ale stále se drží v principech ústavnosti a to se děje i dnes, protože role prezidenta se vždy ukazuje podle míry rozbouřenosti moře. Když je moře politické moci v republice neklidné, prezident je viditelnější, je více sledován a je silnější. Naopak když jsou vody stojaté a pozice vlády je stabilizovaná a byrokratická mašinerie pracuje, role prezidenta je spíše rolí stabilizátora a aktéra, který řeší pozice ústavních soudců, fungování některých úřadů a soustředí se spíše na inspekci státu, na jeho běžný chod a zahraniční politiku.
Výrazný zlom na politické scéně mohou přinést podzimní komunální a senátní volby. Může opět, třeba v případě teoretické vládní krize vlivem volebních výsledků, hrát prezident roli aktivního hráče při vědomí toho, že zde je i další silný hráč, Andrej Babiš?
Bezesporu se dá čekat, že Miloš Zeman nejdříve po vyhlášení výsledků voleb začne zjišťovat výsledky všech jednotlivě. Není to jen o propadu sociální demokracie, ale také o tom, jakému úspěchu se bude těšit Andrej Babiš. O prezidentu republiky uslyšíme v souvislosti s tím, že bude mluvit hodně o personalizaci politiky, o výrazných osobnostech a soustředí se na některá věcná témata a bude náročnější vůči vládě a premiérovi, ale nečekám, že by začal svírat v kleštích členy vládní koalice či opozice. Naopak pokud by došlo k výraznému propadu ČSSD a velmi výraznému výsledku Andreje Babiše, očekávám, že prezident republiky začne aktivně promlouvat do chodu vládní koalice, ale bude i určitým korektorem Andreje Babiše, protože pro Miloše Zeman je klíčové, aby všechny vládní a sněmovní síly vnitropolitické situace byly vyvážené, aby měl šanci odehrát i svůj part. V jeho zájmu není, aby některá z těch sil výrazně dominovala systému, protože by pak nebylo potřeba ani viditelného a aktivního prezidenta republiky.
Fotogalerie: - Zeman v Rumunsku
Nynější období u prezidenta vnímám jako nabírání energie, příležitostí a témat a v listopadu, myslím, prezident republiky poměří sílu jednotlivých vládních aktérů a očekávám například, že si bude mnohem víc zvát na kobereček ministry. Nyní se soustředí případně na některý legislativní plán a bude se věnovat promlouvání do ekonomiky státu a investičních akcí. Bude to pozice kontroly a inspekce chodu státu a vlády.
Pokud jde o vnímání prezidenta občany, co hlavě státu za poslední dobu v tomto smyslu pomohlo či naopak uškodilo? V diskuzích i v rámci dotazů na profilu prezidenta v ParlamentníchListech.cz se řadě čtenářů nelíbí některé výroky ohledně Ruska v souvislosti s ukrajinskou krizí…
Stabilizačním efektem, který ukotvil podporu prezidenta u veřejnosti, jsou určitě výjezdy do regionů. To podle mě vnímají lidé pozitivně. Prezident Zeman u této aktivity zůstal, systematicky se jí věnuje a kontaktní setkávání s veřejností mu evidentně zůstane i do dalších let. Naopak si myslím, že zbytečně opomíjí jistou souhru s vládou a jednotlivými ministry, případně aktivitu ve prospěch nějakého vybraného problému. Třeba nějaké sociální složitosti. Tam je role prezidenta naprosto neoddiskutovatelná a veřejnost by ji oceňovala jako zástupce těch, kteří jsou často přehlíženi. To si myslím, že prezident nevyužívá a soustřeďuje se příliš na zahraničněpolitickou roli, kde je pozice prezidenta jasná, ale dostává se na mantinely významu, váhy a možností prezidenta České republiky jako středně velkého evropského státu. Tam sice má Miloš Zeman silné výroky, chybí jim ale váha.
A tady se dostáváme do určitého rizika, které se ukázalo u obou jeho předchůdců Václava Havla i Václava Klause, že v momentě, kdy začali být příliš zahraničněpolitičtí a začali se příliš orientovat jenom na diplomacii a začali jakoby opomíjet domácí otázky, tak začali ztrácet na popularitě a veřejném respektu. Mnozí občané si řeknou, že bychom si nejdřív měli vyřešit svoje domácí problémy a pak se teprve angažujme v dění za našimi hranicemi.
Co mediální vystupování prezidenta a jeho prezentace ze strany hradního týmu?
Vystupování prezidenta se jednoznačně zprofesionalizovalo, stalo se konstruktivnější a začíná se posouvat směrem k vystupování prezidentů v regionu a v Evropě. Po prezidentských volbách se naprosto nepochopitelně jakoby Hrad uzavřel, jako kdyby ještě doznívala volební kampaň a snaha užít si vítězství, ale majestát prezidenta tím trpěl. Bylo to i tím, že se mnohem méně komunikovalo, případně se komunikovalo konfrontačně a nárazově, což je špatně. Institut prezidenta patří k těm institucím, které mají komunikovat průběžně, kontinuálně. Jak politicky, tak neformálně skrze společenské vystupování a symboliku, protože prezident má jedinečnou zbraň a to je symbolika. Symbolika jeho kroků, činů, vzkazů veřejnosti. Zvláště v České republice, kde má institut prezidenta velmi významnou neformální pozici. Tak trochu mi přijde, že teprve teď se Miloš Zeman začíná nacházet a začíná se dostávat do tradice českého prezidentství. Pražský hrad se začíná otevírat.
Ing. Miloš Zeman
Redakce ParlamentníchListů.cz prostřednictvím anketních otázek oslovila také politiky napříč politickým spektrem. Z několika desítek oslovených ale reagovali jen někteří.
Šéf hnutí Úsvit a poslanec Tomio Okamura si myslí, že v prvé řadě prezident ukázal, že slib být silným a aktivním prezidentem plní a přímá volba byla správné řešení. „Nehledě na to, jestli se všemi jeho názory souhlasíme či nikoliv. Podle mě je ovšem třeba přímou volbu doplnit ještě možností přímého odvolání prezidenta, protože je absurdní, když je kdokoli absolutně neodpovědný voličům a není možné ho hnát k odpovědnosti za jeho práci,“ uvedl Okamura.
„Miloš Zeman se ukázal i jako člověk schopný změnit názor v dobrém slova smyslu a jeho současný postoj k dění na Ukrajině vítám. Jako jeden z mála politiků to nevidí černobíle a vnímá i zločiny majdanských pučistů. Přiznávám, že při vší úctě k ostatním kandidátům jsem raději, že prezidentem je Miloš Zeman, zcela samostatná silná osobnost a nikoli jiné lidé, buď zcela zaslepení nebo ovládaní kmotry či panem Kalouskem,“ reagoval pro ParlamentníListy.cz Tomio Okamura.
Poslanec ČSSD Stanislav Huml byl naopak stručný. „Vcelku neutrální hodnocení,“ uvedl pouze. Předseda KDU-ČSL a vicepremiér Pavel Bělobrádek se pak domnívá, že hodnocení hlavy státu není jeho úloha.
„S panem prezidentem jsem spokojen a obtížně bych nalezl něco hodně kritického. Souhlasím s jeho postojem k EU. Také vztah k Ukrajině není vyhrocený k žádné straně. Negativní je pouze jeho kouření. S Klausem je naprosto nesrovnatelný!“ reagoval na otázky poslanec Úsvitu a lékař Jiří Štětina.
Podle bývalého ministra dopravy a poslance za ODS Petra Bendla máme levicového euronadšeného prezidenta, který politickou scénu příliš nesjednocuje. „Pro mě žádné překvapení,“ dodal k tomu Bendl.
Fotogalerie: - Zeman, Gašparovič a poslední cihla
„Pan prezident je první přímo zvolenou hlavou mého státu. To je nejvyšší post v zemi a jistá úcta k tomu by měla být samozřejmostí, tak jako v jiných tradičních zemích. Bez ohledu na to, že jde současně o mého bývalého stranického vrchního velitele, který mne jako prostého pěšáka po sporech až zradě přitom jím vybrané partajní generality svým odchodem poněkud nechal svému osudu. I tak je pro mě jednou z opravdu mála nesporných osobností české politiky,“ zavzpomínal poslanec sociální demokracie Jiří Koskuba.
A pokračoval s tím, že si dovolí jistou výtku. „Na můj vkus se umí příliš často až snadno zbavit svých ‚věrných‘. A tu a tam se nevyhnout i poněkud levnému populismu. Jeho postoj k Ukrajině neumím zcela vyhodnotit. Mám totiž od počátku svůj dost jednoznačný názor. Něco beru, něco nikoliv. Ale uvědomuji si, že jistě nemám s panem prezidentem srovnatelné informace a už vůbec ne kontakty. A popovídat si do Lán nejezdím. Na to nemám dostatečné frčky,“ konstatoval poslanec Koskuba.
Prezident Miloš Zeman během uplynulého zhruba půl roku zvládl velmi náročný program. Vedle oblíbených návštěv českých krajů, kde se podle svých slov vždy těší na setkání s občany, vykonal řadu zahraničních cest. Navštívil například Ukrajinu, Izrael, promluvil v Evropském parlamentu ve Štrasburku, v Praze hostil makedonského prezidenta či letos v dubnu zavítal do Srbska, což byla země, kde se zatím nejvíce ze všech zahraničních cest zmiňovalo silné a dlouhotrvající přátelství mezi oběma národy a prezident byl i podle místních ohlasů v zemi s nadšením vítán (ZDE).
V této souvislosti pak Miloš Zeman vůbec poprvé prozradil, že právě díky jeho nesouhlasu nedostal americký generál Wesley Clark nejvyšší české státní vyznamenání Řád Bílého lva, jak si naplánoval tehdejší prezident Havel. Clark totiž řídil bombardování Jugoslávie v roce 1999 a Zeman tehdy jako premiér se nehodlal smířit s tím, že takové ocenění dostane člověk, který vydával rozkazy k bombardování civilních cílů včetně nemocnic. Prezident Zeman to poprvé veřejně řekl v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz (ZDE).
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
