Který politik naši zemi po roce 1989 NEJVÍC POŠKODIL?Anketa
Uplynulý týden se nesl ve znamení kritiky, která se valila na prezidenta Miloše Zemana za slova, jež použil v Hovorech z Lán. Přišla dokonce i od prvního místopředsedy TOP 09 Miroslava Kalouska, jenž vzhledem ke svému slovníku udivil prohlášením, že prezident dělá z Hradu a lánského zámku čtvrtou cenovou skupinu. Nezaskočila ho ani připomínka, že pro vulgární slovo nejde daleko ani jeho stranický šéf. „Věřím, že každý dokáže posoudit míru noblesy, kterou kolem sebe šíří Karel Schwarzenberg, a míru noblesy – a toto slovo říkám v uvozovkách – kterou kolem sebe šíří pan prezident Zeman,“ reagoval Miroslav Kalousek.
K vulgaritě Karla Schwarzenberga ZDE.
Nad touto jeho odpovědí se politický analytik Zdeněk Zbořil jen usmívá. „To je argument, který kritizovali už kdysi dávno Voskovec s Werichem, když zpívali, že když se opije boháč, tak je to bonviván a zábavný člověk, zatímco chudák je ožrala a špindíra. To je obhajoba neobhajitelného. Glanc ztrácejí oba dva, pan Schwarzenberg i pan prezident. Ale je třeba přiznat, že ve srovnání s tím, co se vysílá v České televizi, jsou úplná neviňátka. V sobotu večer dávala jakýsi film z roku 2002 Brak, jehož režisérem byl mně neznámý Karel Spěváček. A v tom filmu snad nepadlo jediné slušné slovo, mluvilo se tam jen ve sprostých slovech,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Hodnocení vulgarismů se liší podle „třídního“ cítění
Pár dní předtím to přitom v televizi obhajoval ředitel Ústavu pro jazyk český Karel Oliva argumentem, že čeština je živý jazyk, že se vyvíjí a že vstřebává nejen pražský argot a středočeské nářečí, ale dokonce i vulgarismy. „Pak měl smůlu, že pan prezident pronesl ty své slavné výroky a pan ředitel musel říkat, že to je nehezké a že to neodpovídá úrovni prezidentské funkce. Vidíme, že hodnocení vulgarismů, které jsou běžné v české politice, je rozdílné podle ´třídního´ cítění. Ale nemusíme se nikdo snižovat k tomu, jak mluví čtvrtá cenová skupina, studenti ve školách nebo mnozí na sítích. Ani pan prezident, ani Karel Schwarzenberg. Mohou si dát pozor na ústa, protože sprosté slovo zpátky do úst ani párem volů nedostaneme,“ poznamenává politolog.
Hlava státu chtěla svými výroky poukázat na nemravné chování Pussy Riot i vulgarity Karla Schwarzenberga. „Ale kdo je ochoten se nechat přesvědčit, byl už dávno přesvědčen, protože už od toho incidentu v shrámu Krista Spasitele se o tom psalo velmi otevřeně. A ti, co si myslí, že co je proti Putinovi, je dobře, se přesvědčit nenechají. Pan prezident asi nepřekvapil nikoho tím, že udělal filologickou interpretaci těch pojmů, protože to koneckonců je známé už několik let. Snad to pomohlo jen u těch, kteří potřebují mít pro své názory potvrzení nějaké autority, že když už i pan prezident to říká, tak to musí být pravda,“ míní Zdeněk Zbořil.
Hlásí se k západním hodnotám, ale demokratickou volbu neuznali
Prezident Miloš Zeman čelí v posledních dnech na sociálních sítích peticím typu „Pane prezidente, stydím se za Vás“, vůbec ho nešetří ani sdělovací prostředky. „Je to mediální kampaň, dokonce bych řekl, že se v ní opakují výrazy bývalého šéfredaktora Reflexu pana Šafra, který vždy velmi brutálně a vulgárně popisoval Miloše Zemana, nikoli jako prezidenta, ale téměř jako lidskou zrůdu. To se objevuje u určité skupiny voličů Karla Schwarzenberga už od zvolení Miloše Zemana prezidentem. Vzpomeňme si na kampaň ´Není to můj prezident´, která je od těch, kteří se hlásí k demokracii a západním hodnotám skutečně pozoruhodná,“ konstatuje politický analytik.
Domnívá se ale, že si o to na druhou stranu prezident řekl a že se zřejmě se pohybuje v prostředí, kde se mluví také nevybíravě. „Vzpomeňme si na ´přizdisráče´, což je výraz, který použil kancléř pana prezidenta Vratislav Mynář. Ale zdá se mi, že všichni trochu podléhají – a tím myslím třeba i pana Babiše a ostatní, kteří komunikují prostřednictvím sítí – dojmu, že média, která prezentují jejich názory na veřejnosti, jsou něco jako soukromá korespondence. A že si ji čte jen adresát nebo omezený okruh čtenářů a vůbec nechápou, že ty nové informační sítě mají tu schopnost, že tu informaci rozšíří do celé společnosti,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Co naše země nejvíc potřebuje? Anketa
V Čechách musí být i svatý rád za to, když není bit
Ať už jde o kampaň nebo protikampaň, tak v tom budou politici včetně prezidenta vždy o krok zpět. „To proto, že na autoritu, dokonce i tu nejvyšší, se vždy snadněji nadává, než by se kritizovala věcně. Vzpomeňme jenom na urážky Václava Havla a Dagmar Havlové celá léta a zejména v posledních dnech jeho života. Vzpomeňme si na věčné karikování Václava Klause jako premiéra, předsedy sněmovny i prezidenta. A nyní se do té řady dostal i prezident Miloš Zeman. Jak psával Jan Neruda: buď svatý v Čechách rád, když není bit. Takže i ti naši politici by s tím měli počítat,“ upozorňuje politolog.
Zemanův předchůdce na Hradě Václav Klaus je přesvědčen, že těmi výroky nynější prezident něco sledoval a exministr financí Vlastimil Tlustý je přesvědčen, že šlo o start kampaně pro příští přímou volbu. „Je to taková zdánlivě racionální úvaha, ale já na to příliš nevěřím. Spíš se domnívám, že pan prezident, když začal odpovídat na otázky pana Pokorného, tak mu vadil jeho umírněný způsob v tom, aby se tam mohl prosadit jako kritik novinářů nebo tradičních terčů, na které obvykle míří. U pana prezidenta byl znát jistý prvek spontaneity a sám se tak dostával do varu, že ačkoli je zkušený, přestal pak kontrolovat některá slova,“ myslí si Zdeněk Zbořil.
Novináře z návštěvy Číny zajímalo letadlo, z cesty do Chile zase pero
Jsou ale politici včetně Miroslava Kalouska a do jisté míry i Karla Schwarzenberga, kteří za nějakou pointu, jež má sílu vzbudit u posluchačů ať už pohoršení, nebo nadšení, přestávají přemýšlet o obsahu svých slov a podřizují se domnělému lesku té pointy. „To není u politiků nic nového a ještě běžnější je to u novinářů, kteří místo toho, aby si všímali toho, co prezident například v Číně udělal, a dokázali analyzovat, co se tam odehrálo, tak si všímají toho, jakým letadlem letěl zpátky. Když byl pan prezident Klaus v Chile, tak jsme se dodnes nedozvěděli z médií, co tam dělal, ale víme všichni, že tam ukradl pero. Ale co se v Chile projednávalo a kvůli čemu tam vlastně letěl, nevíme,“ připomíná politický analytik.
Z politických stran si nejčastěji bere prezidenta na mušku TOP 09 a názory jejich dvou hlavních představitelů se často shodují s politickými komentáři většiny českých médií. „To je zajímavá symbióza a trvá už delší dobu. Tady existuje nějaký zájem či touha se vyjadřovat unisono, což je také tradiční neřest českého žurnalismu. A zajímavé je, že se tak děje i v těch novinách, o nichž se říká, že je koupil Andrej Babiš proto, aby propagovaly jeho osobu a jeho politiku. Přitom MF Dnes a zejména Lidové noviny hrají důležitou roli v antizemanovském tónu, což udivuje s ohledem na to, jaké jsou vztahy mezi Andrejem Babišem a Milošem Zemanem,“ podotýká Zdeněk Zbořil.
Deník Právo se argumentačně opírá o výroky lídrů TOP 09
Svědčí to o bezradnosti a nedostatku témat, které by mohli novináři detailně rozebírat. Přitom se nikdo nezabývá tím, kdo by mohl být příštím prezidentem. „Zaregistroval jsem jen jeden hlas, že by po Zemanovi mohl přijít Andrej Babiš nebo jiný z boháčů, třeba pan Sekyra, který se projevuje mimořádně aktivně právě na stránkách Babišových Lidových novin. Například Právo je úplně typické tím, že se sice hlásí k levicovým politickým stranám, ale v podstatě se argumentačně opírá téměř jednoznačně o výroky předsedy nebo místopředsedy TOP 09. Dokonce se ty jejich výroky snaží ještě předběhnout a ukázat, že jsou jim výroky pana Kalouska nebo pana Schwarzenberga velmi blízké,“ všímá si politolog.
Právě Miroslav Kalousek se v souvislosti s návštěvou místopředsedy sněmovny Vojtěcha Filipa v ruské Státní dumě vyjádřil, že jsme zemí, jejíž nejvyšší představitelé jsou zástupci Putinovy páté kolony. „To je typický projev opozičního politika, který pochopil, že ten otevřený antikomunismus v posledních volbách nezabral, a tak hledá nějaké nové téma a vybral si Rusko. Představitelé TOP 09 od počátku ukrajinské krize stáli jen na jedné straně, nepokoušeli se o nějakou objektivitu a věděli dávno před ukončením vyšetřování, kdo sestřelil malajsijské letadlo. A také to, že je třeba Ruskou federaci zničit, pokud možno vojensky. Ale když to nepůjde, tak alespoň sankcemi,“ myslí si Zdeněk Zbořil.
Na sněmovnu čas neměli, ale na alžírskou recepci týž den ano
Zdá se mu však, že tzv. dobíhají za vozem, protože vůz mezinárodní politiky už jede nějakým jiným směrem. „Ne že bych předpokládal, že Vojtěch Filip ví, kam ten vůz směřuje, ale jistě rád využil té příležitosti, že ti bývalí národně-frontovští a nekomunističtí politici vytáhli po komunálních volbách téměř zapomenutou KSČM zase na výsluní. Cesta pana Filipa do Ruska přitáhla pozornost nejen k jeho osobě, ale také ke KSČM. A paní Němcová nebo pan Petr Fiala by neměli spoléhat na to, že všichni občané České republiky zaujímají vůči ukrajinské krizi a konfliktu mezi Ruskou federací a Ukrajinou stejné stanovisko jako oni,“ doporučuje politický analytik.
_profil_top.jpg)
Ve vynášení nějakého soudu o usnesení sněmovny k cestě svého místopředsedy by nás mělo znejistit to, že Poslanecká sněmovna pracuje v posledních dnech chaoticky. „O tom svědčí ta nedostatečná sešlost poslanců na čtvrtečním zasedání sněmovny, ačkoli jejich účast na alžírské recepci tentýž den večer v šest hodin byla docela velká. S trochou humoru bych řekl, že byla možná větší než ve sněmovně. Navíc o obsahu cesty víme jenom to, co řekl Vojtěch Filip. Podle opozice to mělo symbolickou hodnotu, div že nevystupujeme z NATO a z Evropské unie, nebo že prostřednictvím místopředsedy sněmovny útočíme na jejich zdravé základy,“ konstatuje Zdeněk Zbořil.
¨
Opozice si spor Němečka s Babišem vykládá jako důvod pro pád vlády
Téma vztahu s Ruskem zcela zatlačilo do pozadí daňová i sociální témata, která provázela tři roky fungování vlády Petra Nečase. „Ta jako kdyby tu nyní neexistovala. Nechce se mi věřit, že to je díky tomu jeden a půl procentnímu růstu české ekonomiky, o němž Miroslav Kalousek říká, že s ním musíme počítat, a kritizuje vládu, že si svůj ekonomický úspěch přihřívá na evropském růstu. Ale víme, že ten růst je křehký dokonce i ve Spolkové republice Německo. Není ani jasné, co se stane s americkou ekonomikou, když její poslední růst je přece jenom růstem na státní dluh pro potřeby armády a vojensko-průmyslového komplexu. Takže o ekonomických očekáváních se takřka nemluví,“ pozastavuje se politolog.
Naopak hodně se mluvilo o hádce mezi ministrem zdravotnictví Svatoplukem Němečkem a ministrem financí Andrejem Babišem. „Opozice si ji žádostivě vykládá jako důvod pro pád vlády. A zejména politici ze stran, které ztrácejí půdu pod nohama, div nemluví o odstoupení vlády, pan Fiala, paní Němcová, abych je opakovaně jmenoval. Stačilo jedno vystoupení Bohuslava Sobotky, aby se na to zapomnělo. A pokud se bude ten spor nějakým způsobem řešit, tak si něco řeknou mezi sebou ve středu na té koaliční schůzce nebo někde jinde. Ale to rozhodnutí padne ne před očima veřejnosti, jak na to tři dny jako na manu nebeskou čekali ti, co dělají nebo konzumují zpravodajství,“ tuší Zdeněk Zbořil.
Na Národní třídu se chystají ti, co tam před 25 lety nebyli
Poslední dny jsou také ve znamení diskusí o blížícím se výročí 17. listopadu a uplynulých pětadvaceti letech. „Připadá mi, že v té debatě vystupují ideologové nebo ti, kteří jsou sice pamětníky událostí 17. listopadu, ale kteří si už vytvořili nějakou legendu, ať už modrou nebo rudou, a sami se do té legendy zařadili. To je jako u historiků, kteří byli svědky událostí, které chtějí popisovat, že jsou ovlivňováni spoustou jevů a subjektivních prožitků, že to v podstatě není možné. Mě na tom zaujalo, že ti, co o tom výročí mluví nejhlasitěji a chystají se jít na nějakou vzpomínkovou demonstraci na Národní třídu, jsou to lidé, kteří tam musejí jít, protože tam prostě toho 17. listopadu 1989 nebyli,“ přiznává politický analytik.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Tenhle jev se ale opakuje i při jiných souvislostech. „To proto, že ti, kteří se té tzv. revoluce, nebo smluvního předávání moci, jak o tom mluví Petr Pithart, nezúčastnili, chtějí vykázat nějakou svoji sounáležitost a přisvojit si samozřejmě nějaké zásluhy z toho, že tzv. padl komunismus. Ale už se nezabývají tím, jak hluboko ten komunismus padl a kdo z těch komunistů na tom naopak vydělal. Takže ta diskuse se mi zdá velmi zmatená. Připomněl bych slova jednoho z jakobínů, který před svojí popravou řekl slavná slova, že revoluce požírá své děti,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Revolucionářům se podařilo revoluci zkonzumovat
Sám by ovšem jeho zvolání převrátil, že naopak revolucionáři požírají revoluci, nebo ji už dokonce zkonzumovali. „Podíl těch revolucionářů, kteří jsou dnes součástí té legendy nebo se za ni považují, na té politické změně přece jenom nebyl takový, jak si myslí. Ale málo platné, podařilo se jim tu revoluci, kterou chápu jako závažnou změnu vlastnických vztahů, zkonzumovat, respektive na ní participovat. Jak říkal, tuším, pan Janoušek, když se ho ptali, jestli také cinkal klíči na Václaváku, tak řekl, že nikoli, že musel v té době pracovat. Takových byla celá řada, že už věděli, že musí začít pracovat a jak brzy,“ tvrdí politolog.
Ze zahraničních témat se zamýšlí nad volbami na východní Ukrajině a obvinění, kterými se častují obě strany. Podle jedné zahájila ukrajinská armáda v rozporu s dohodnutým příměřím mohutnou ofenzívu, druhá zase obviňuje Rusko z dodávek vojenské techniky a přítomnosti jeho vojáků i na velitelských místech mezi separatisty. „Víc než politické komentáře, které odtud dostáváme, jsou zajímavé vizuální informace. Jednak to, jak tzv. separatisté, podle pana Jaceňuka teroristé a bastardi, stáli ve frontách před volebními urnami. To jsou jeho nepřátelé na život a na smrt a on má být předsedou jejich vlády,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.
Kerryho výrok lze číst tak, že už došlo k dohodě o východní Ukrajině
Dvaatřicet tanků, které ve vojenské koloně údajně zamířilo z Ruska do Luhanské oblasti, nutně musí obsluhovat vyškolená, i když ne profesionální armáda. „Jsou to tanky se sofistikovanou výbavou a je možné, že je ty povstalecké nebo disidentské republiky získaly někde přímo na Ukrajině, protože tam už se dá koupit i nos mezi očima. To noční ostřelování Doněcku, ke kterému se nechce nikdo přiznat a které trvalo osm hodin, může být nejen porušením příměří, ale pokud přišlo z ukrajinské strany, tak to může být porušení rozkazu prezidenta republiky, který vychází z uzavřeného příměří. Ruská strana se tak chytla nejenom toho, že se jedná o porušení dohod z Minsku, ale dokonce i ze Ženevy,“ poukazuje politický analytik.
Oznámení ministra zahraničí USA Johna Kerryho, že si budou s Ruskou federací vyměňovat informace ohledně Ukrajiny, lze číst tak, že došlo k dohodě o povstaleckých územích na východě. „To se někomu nemusí líbit a chce vyvolat další konflikt. Krize není zažehnána, stejně tak jako volby v Kyjevě nepřinesly žádné uklidnění na vládní úrovni. Nechci říkat, že se hádají, ale dohadují o tom, jaký by mohl být půdorys nové vlády. To ale znamená, že tady vzniká volný prostor pro někoho, kdo s ním nesouhlasí. Tak uvidíme, zda se z toho vyvine vleklá občanská válka za přihlížení velmocí a za rozzlobených reakcí Evropské unie, nebo zda už je východ v zájmu nějakých dohod s Ruskou federací odepsán,“ přemítá Zdeněk Zbořil.
Sněmovna směřuje k tomu, aby došlo ke skokovému zvýšení platů
Z očekávaných událostí tohoto týdne doporučuje věnovat pozornost koaliční schůzce, kde se má vyřešit spor mezi ministrem zdravotnictví a financí. „Zajímavé bude i jednání sněmovny, které směřuje k tomu, aby se pokud možno neprojednávalo zvyšování platů ústavních činitelů a aby tak po prvním lednu došlo ke skokovému navýšení poslaneckých platů o více než čtvrtinu. To zřejmě zajímá velkou část členů politických stran od červené k modré,“ nepochybuje politolog.
A pak bude stát za to sledovat, jak různí lidé reflektují 17. listopad. „Jedni se domnívají, že to začalo už v roce 1968, druzí že Chartou 77, jiní si myslí, že až tím jejich odmítnutím dialogu s komunisty těsně před rokem 1989, jiní zase, že se narodili až 17. listopadu 1989. Dokonce funkčně významný historik a bývalý ředitel ÚSTR Pavel Žáček to říká ve svém životopisu zcela otevřeně, že přišel do Prahy 17. listopadu, prohlédl a začal bojovat. A takových bojovníků, kteří přišli dokonce ještě později než pan Žáček, je tady celá řada,“ podotýká Zdeněk Zbořil.
I finanční oligarchové se přihlásí o podíl na minulosti, která je zrodila
A rád by věděl, jak budou výročí reflektovat lidé, kteří by mohli být v blízké budoucnosti významnými politiky. „Třeba až na nejvyšší pozici prezidenta republiky. Tedy lidé, kteří jsou zatím v podobné situaci jako pan Kiska na Slovensku předtím, než byl zvolen prezidentem. Už jsem zmiňoval pana Sekyru, dokonce i pana Babiše někdo zmínil, ale těch tzv. oligarchů, myšleno finančních oligarchů, kteří mají zájem zabezpečit své majetky i z hlediska práva, se jistě vyrojí celá řada. A také oni si budou chtít přisvojit nějaký podíl na té minulosti, která je zrodila a která jim dala k dispozici ty velké majetky,“ dodává politický analytik.
Psali jsme:
autor: Jiří Hroník
