Zdeněk Zbořil přináší vtip o Ukrajině a směje se těm, kteří podporovali Majdan. A má co říct i k Zemanovi

09.11.2015 6:49

ROZJEZD ZDEŇKA ZBOŘILA Štěstí i neštěstí Ukrajiny spočívá podle politologa Zdeňka Zbořila v tom, že je to bohatá země, které přitahuje všelijaké dobrodruhy, ať již to jsou politikové, generálové nebo loupežníci. A těm, kteří loupí, se hodí oslabená moc státu a dluhová past, do které ji tito lupiči potřebují chytit. Kromě blížícího se druhého výročí Majdanu si všímá v souvislosti s leteckou tragédií na Sinaji, jak se v Evropě systematicky pěstuje nenávist vůči Rusům.

Zdeněk Zbořil přináší vtip o Ukrajině a směje se těm, kteří podporovali Majdan. A má co říct i k Zemanovi
Foto: Hans Štembera
Popisek: Politolog Zdeněk Zbořil

Anketa

Jste pro obnovení povinné prezenční vojenské služby?

87%
13%
hlasovalo: 12867 lidí

Blíží se druhé výročí zahájení občanských protestů, které vypukly na kyjevském Náměstí Nezávislosti – ukrajinsky Majdanu Nezaležnosti – v noci 21. listopadu 2013, den poté, co tehdejší druhá vláda premiéra Mykoly Azarova pozastavila přípravy podpisu ukrajinsko-evropské asociační dohody. Ty vedly k pádu prezidenta Viktora Janukovyče v únoru 2014 a vzniku nové vlády Arsenije Jaceňuka. Tehdejší události byly vysvětlovány jako vzepření se ukrajinského lidu nejen Janukovyčovi, ale i moci oligarchů, jako jeho touhu spojit budoucnost s Evropskou unií a naopak se vzdálit Rusku. Očekávání, která byla s tehdejšími událostmi spojována se však nenaplnila. Naopak Ukrajina přišla loni v březnu o Krymský poloostrov a měsíc nato vypukla válka na východě země. Rozčarování ze dvou uplynulých roků je patrné nejen v samotné zemi, ale i mezi těmi, co tehdejší dění vítali.

Ruský publicista Leonid Beršidskij žijící v německém exilu, velký kritik Ruska i prezidenta Vladimira Putina, ve svém nejnovějším článku píše, že projekt „Ukrajina“ Spojených států a Evropské unie selhal. Podle něj skoro dva roky po „revoluci důstojnosti“ vypadá Ukrajina jako „jiný zkrachovalý a zkorumpovaný postsovětský režim“. „Je to tak. Jen je třeba dodat, že mnozí to předpovídali také téměř už před dvěma roky. Konec konců, pokud mi slouží paměť, neznáme v dějinách Evropy ‚revoluci‘, která by – jako bájný Mínotaurus – nepožírala svoje děti. Právě v zemích bývalého Sovětského svazu by si to mohli pamatovat nejvíc. Nebo si vzpomeňme na svá školní léta a slavnou práci Alexise de Tocquevilla Starý režim a revoluce. Konec konců máme zkušenost s arabským jarem a dnes sledujeme podobný vývoj v přímém přenosu z Barmy,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politický analytik Zdeněk Zbořil.

Rozvrátit stát dovedou, ale vytvořit fungující už ne

Na ukrajinské revoluce, které proběhly pod kontrolou bývalých prominentů KSSS, podle jeho názoru už skoro zapomínáme, a tak se ani nedozvíme, který klan a odkud tam vlastně vládne. „Chcete-li velmi soukromý názor, pak všechny změny, ke kterým došlo v tzv. ‚sovětském prostoru‘, se děly z vůle dvou velmocí, které se zde navzájem tolerovaly. Teď se na sebe zlobí a jejich chráněnci jsou zmateni a nevědí, jak se chovat. Zkrachovali všichni, ale jisté je, že na to zase doplatí – jako vždy – ti nejchudší a nejbezbrannější,“ tvrdí politolog. Už zmíněný Beršidskij ve svém textu poukázal také na to, že do politických procesů na Ukrajině je zapojena Evropská unie a zejména USA, přičemž americké velvyslanectví v Kyjevě se stalo „centrem moci“, které posuzuje jmenování či odvolání z politických funkcí.

Nicméně podle něj snahy EU a Spojených států selhaly, moc oligarchů a zkorumpované byrokracie nad tím, co zbylo z ukrajinské ekonomiky, se ukázala být příliš silná. Zdůraznil také, že ukrajinské orgány nedokázaly vyšetřit vraždy na Majdanu ani požár v oděsském Domě odborových svazů, protože bezpečnostní služba je v zemi nad zákonem. „Pokud nás zajímá ‚spiklenecká praxe‘ podle Jana Schneidra, pak je to všechno velmi srozumitelné. Informace o úloze zpravodajských služeb na ambasádách různých zemí v různých zemích musíme brát vážně. Má to ale jednu nevýhodu. Tyto agentury umějí rozvrátit jakýkoli stát a jeho politický režim, ale jen výjimečně se jim daří nějaký nový a navíc fungující vytvořit. A v mnoha případech ‚stojí nad zákonem‘,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.

Oslabená moc státu a dluhová past Ukrajiny se lupičům hodí

Politický analytik však nepochybuje, že bude-li třeba, zpravodajské služby hrdinně, nebo zbaběle opustí své spojence a schovají se za své „národní zájmy“. „Evropská unie, která se nechala do ukrajinské krize zaplést, se také chová neproniknutelně. A dokonce ani naši nejodvážnější praporečníci revoluce na Ukrajině, jako jsou pánové Kocáb či Schwarzenberg, mlčí a nebýt bývalého člena KSČ Vladimíra Votápka, nevěděli bychom, že Ukrajina existuje. Snad se obávají, že schvalování zločinů proti lidskosti je nepromlčitelné, a že by jednou, na stará kolena, se ještě mohli dostat do problémů,“ zamýšlí se nad zmlknutím zmíněných politiků Zdeněk Zbořil.

Události konce roku 2013 a prvních měsíců roku 2014 na Ukrajině bere tak, že je hodně těch, co v zemi touží kořistit. „Jedno obehrané heslo evropských povstalců zní: Mohla to být krásná revoluce, kdybychom ji nedělali my! Štěstí i neštěstí Ukrajiny spočívá v tom, že je to bohatá země, které přitahuje všelijaké dobrodruhy, ať již to jsou politikové, generálové nebo loupežníci. Jedno malajské přísloví zní: Je cukr, jsou mravenci. Teď je na Ukrajině těch mravenců příliš. Možná, kdyby se Evropská unie chtěla rozvoji ukrajinské ekonomiky věnovat bez postranních úmyslů, byl by to ráj na zemi. Ale kdo se za posledních pět set let choval na Ukrajině nezištně? A těm, kteří loupí, se hodí oslabená moc státu a dluhová past, do které ji tito lupiči potřebují chytit,“ vysvětluje politolog.

Jednou budou zkoumány i Porošenkovy a Jaceňukovy majetky

Jména lidí blízkých prezidentu Petru Porošenkovi a premiéru Arseniji Jaceňukovi jsou často zmiňována v souvislosti s korupcí energetických společností a na ukrajinských celnicích. Porošenko byl jediným z nejbohatších občanů země, který byl loni schopen navýšit své jmění, přičemž zapomněl na svůj slib firmu prodat. Jeho banka je na vzestupu, zatímco jiní ztratili licenci. Jaceňuk proslul siláckými výroky, ale jeho Národní front od vítězných loňských voleb prudce ztratil na popularitě. „Jejich hodnocení se zbaběle vyhnu. Za posledních deset dvanáct let se ukrajinští politici střídali jako apoštolové na orloji. Chvíli byli na výsluní, chvíli ve vězení nebo na útěku. A ti státem chránění zbohatlíci sedí dokonce i ve vězení v USA nebo jsou na útěku. Takže pánové Porošenko nebo Jaceňuk jsou jen  dva další s jepičím životem a jejich majetky budou jednou na Ukrajině zkoumány jako bohatství jejich předchůdců,“ myslí si Zdeněk Zbořil.

Před Ukrajinou se lákavá perspektiva – vzhledem ke špatné ekonomické situaci, problémům se zemním plynem, blížící se zimě, vzhledem ke spekulacím o celistvosti země – nyní vůbec nerýsuje. „Ale na Ukrajince už toho bylo naloženo tolik, že mají velkou výdrž. Něco jiného je však lákat je na sliby prosperity a dovést je k dalšímu zklamání. Navíc si myslím, že na Ukrajině stále ještě platí ten známý vtip z doby SSSR, kdo je největším nepřítelem. Odpověď byla: jaro, léto, podzim, zima a imperialismus. Zaregistroval jsem také povolební hlasy v Polsku, kde se  volalo ‚Lvov bude opět polský!‘ a dokonce i v Maďarsku se ví, o která území s maďarsky mluvícím obyvatelstvem se přišlo po první i druhé světové válce. Tak kdo by se mohl divit dnešním Ukrajincům, že chtějí někam jinam, zejména když je náruč Evropské unie dočasně otevřená pro různé lidi odjinud než z Evropy?“ ptá se politolog.

Když jde o závažný problém, chová se Evropská unie zmateně

Ukrajinské téma v souvislosti s blížícím se druhým výročím Majdanu uzavírá pohledem na to, co tamní události včetně získání Krymu a angažmá v bojích na východě země přinesly Rusku. „My často mluvíme o Ruské federaci, Sovětském svazu a carském Rusku jako o impériu a rozumíme tomu jako nadávce. Nechce se nám věřit, že od Rusi k Rusku je tisíciletá cesta, která k impériu vedla. A tak jako se v Moskvě umějí dívat nazpět do svých dějin, dívají se také do budoucnosti pod zorným úhlem své věčnosti. A to není něco jako dobývání Ameriky od pobřeží k pobřeží, ale neustálé posouvání hranic na východ, západ i jih, které má svou ‚válečnou kulturu‘´, viz třeba Puškin, Lermontov, Gribojedov, Tolstoj, a sen o tom, že ‚můžeme žít v Paříži‘ je ve srovnání se sankcemi nebo ztrátou či nabytím Krymu jen malým kamínkem ve velké, nám často téměř nesrozumitelné, mozaice jinak než u nás vnímané ‚velikosti‘,“ vysvětluje pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.

Problémům zcela jiného druhu čelí Evropská unie, ale místo řešení migrační krize přešlapují její představitelé i politické špičky nejmocnějších zemí stále na místě. „Opakovaně jsme kritizovali, že různé instituce Evropské unie, které jsou tak odvážné, když jde o pomazánkové máslo nebo tuzemský rum, se chovají zmateně a nekompetentně, když jde o tak závažný problém, jako je toto novodobé ‚stěhování národů‘. A nakonec se ukazuje, že věci si musí organizovat národní vlády, které mezi sebou uzavírají nové dohody bez patronátu EU. To samozřejmě vede k otřesu až šoku v jednotlivých členských státech EU a k přeformátovávání jejich národních zájmů. Dokonce došlo i k resuscitaci Visegrádské čtyřky a k jejímu rozšíření o sousední státy. Můžeme zde pozorovat i vzdálené echo v Rakousku a Uhrách tak oblíbené Podunajské federace,“ poznamenává politolog.

Budoucnost Sýrie je v rukou velmocí, které na zájmy jejích obyvatel nehledí

Otřes začíná migrační vlna vyvolávat i ve Spolkové republice Německo. Tamní ministr financí Wolfgang Schäuble v neděli prohlásil, že Německo je na hranici svých kapacit pro přijímání zahraničních uprchlíků a tuto okolnost musí jasně oznámit světu. Podpořil také názor, že by se měl omezit princip sjednocování rodin pro syrské uprchlíky, s nímž přišel o dva dny dříve ministr vnitra Thomas de Maiziére. Může jít i o reakci na ústavní žalobu, kterou největší spolková země Bavorsko připravuje proti vládě Angely Merkelové. Ta se o víkendu omezila na zopakování svého názoru, že musí dojít ke spravedlivějšímu přerozdělování uprchlíků na celoevropské úrovni. „Situace ve Spolkové republice Německo je ještě složitější než jinde a možná, že to způsobí i změnu německé zahraniční politiky a hledání jiných spojenců, než s nimiž se tam dosud museli spokojit,“ domnívá se Zdeněk Zbořil.

Mezitím na bojištích v Sýrii, odkud utíká do Evropy nejvíce lidí, zůstává situace nadále složitá, syrská armáda ani s ruskou leteckou podporou nepostupuje nijak rychle a nedaří se jí nějaký „skutečný průlom“. Objevují se analýzy hovořící o patové situaci pro budoucnost, podle nichž nemusí vyhrát ani armáda prezidenta Bašára Asada, ani bojovníci Islámského státu. „Na další vývoj v Sýrii existuje jednoduchá odpověď. Vše je v rukou velmocí, které se na zájmy obyvatel Sýrie ohlížejí jen minimálně a jen tehdy, když je to pro ně výhodné. Budou-li chtít, skončí vše hned zítra, ale protože nechtějí, může z toho být válka za svobodu a demokracii až do dohody o rozdělení, odkud kam povedou dnes tak populární energovody,“ tvrdí politický analytik.

V Evropě se systematicky pěstuje nenávist vůči Rusům  

S boji v Sýrii a se zapojením ruského vojenského letectva zřejmě souvisí tragédie, při níž se na egyptském polostrově Sinaj krátce po startu z místního letoviska Šarm al-Šajch zřítil ruský airbus s více než 224 lidmi na palubě. V prvních informacích se nejčastěji zmiňovaly možné technické problémy, ale už po několika dnech byl za nejpravděpodobnější důvod považován teroristický čin. Informaci o bombě na palubě zveřejnila ve středu americká televize CNN s odvoláním na své zpravodajské zdroje. Přidala se i Velká Británie, jejíž premiér David  Cameron oznámil, že se vláda rozhodla zrušit lety do Šarm aš-Šajchu před ukončením vyšetřování kvůli informacím z tajných služeb. Z těch údajně scénář s bombou vychází jako nejpravděpodobnější.

Islámský stát se bezprostředně po pádu stroje přihlásil k odpovědnosti za tragédii a svědčí o tom i odposlechy západních tajných služeb, na nichž se teroristé zkázou letadla chlubí. Přesto neštěstí nevyvolalo zdaleka takovou vlnu účasti jako loňská tragédie malajsijského letounu poblíž ukrajinského Doněcku. „Nejen lítost byla tehdy větší, ale v Nizozemsku se hned za dva dny vědělo, kdo jej sestřelil. Devadesát procent tamního obyvatelstva  vinu za toto neštěstí dávalo Putinovi. To byla rychlost hodná evropských ‚mírotvorců‘. Také reakce Charlie Hebdo na Šarm aš-Šajch je skutečně pozoruhodná. Zřejmě evropská humánnost a ‚boj proti terorismu‘ mají své rezervy. To, že se v Evropě systematicky pěstuje nenávist vůči Rusům, je povahy až rasistické. Ale i to je přece vynález vzdělané Evropy, tak proč se divit!“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.

Zemanovi se podařilo vytvořit perpetuum mobile, které funguje v jeho prospěch

Na domácí politické scéně budil největší pozornost prezident Miloš Zeman. Během třídenní návštěvy Pardubického kraje, při níž se na mítincích objevilo jeho odpůrců jen poskrovnu, hovořil nejvíce o migrační krizi, kterou považuje za invazi ve vojenském smyslu. Ve čtvrtečním rozhovoru pro ParlamentníListy.cz pak vyzval Karla Schwarzenberga, aby uprchlíky ubytoval ve svém zámku na Orlíku, který má jistě mnoho volných pokojů. Reagoval tím na otázku týkající se souhlasu šéfa TOP 09 se vstřícnou politikou německé kancléřky Merkelové k přijímání migrantů. Na ty, co jsou zadržováni v českých detenčních táborech, je třeba pohlížet jako na zločince, protože se dopustili narušení hranic i narušení mezinárodního práva. Konkrétně dublinských dohod, podle nichž má uprchlík požádat o azyl v první bezpečné zemi.

Ing. Miloš Zeman

  • BPP
  • První přímo zvolený prezident ČR
  • prezident České republiky

I tato jeho vyjádření jako by dávala za pravdu tomu, co napsalo Echo24, tedy že se českému prezidentovi podařilo vytvořit něco jako perpetuum mobile. Princip této mašiny, která běží a běží, v chodu se udržuje prakticky sama a funguje v Zemanův prospěch, spočívá prý v tom, že hlava státu dá impulz, dopustí se čehosi skandálního v očích lidí mimo fanklub hlavy státu, vyprovokuje je tím k pobouřeným reakcím, jež ovšem v důsledku jenom upevní prezidentovu pozici v táboře Zemanových stoupenců. Stvrdí platnost obrazu Miloše Zemana tak, jak ho mají rádi, tedy jako člověka ostrakizovaného oficiálními médii, umlčovaného, ale nikoliv umlčeného, mučeného velikána, na nějž plivou trpaslíci, ale on jde neochvějně dál a pálí jim do vztekem sešklebených tváří tu svou pravdu.

Žádné trenýrky k porozumění možné opětovné kandidatury nepřispějí

„Myslím, že jsme o tom už několikrát podobně mluvili a skutečně to tak vypadá. Ty nadávky a urážky Miloše Zemana, prezidenta republiky a konečně i Hradu jsou tak intenzivní a dlouhodobé, že by byl zázrak, kdyby lidé těm, kteří se mnohokrát předvedli jako nedůvěryhodní, uvěřili,“ konstatuje Zdeněk Zbořil. Jinou věcí, o které by se mohli bavit i Zemanovi kritici, je to, zda současný prezident chce, nebo nechce kandidovat i ve druhém termínu. „To je jistě pozoruhodnější a žádné ‚trenýrky‘ k porozumění této věci nepřispějí. Samozřejmě by to mělo být doprovázeno také úvahou, zda jsme se my, ‚hrdinní ochránci přímé demokracie‘, nedopustili chyby, když jsme tak nadšeně podporovali přímou volbu prezidenta a současně omezení jeho pravomocí,“ doporučuje politický analytik.

Podle něj se tím porušila nejen „check and balance“ tří mocí, tedy mechanismus brzdy a rovnováhy, který zajišťuje, aby v systému dělby moci žádná složka státní moci – tedy moc zákonodárná, výkonná a soudní – nezískala výsadní postavení a neohrozila demokratickou povahu politického zřízení, ale porušilo se dokonce to samé uvnitř moci výkonné – mezi hlavou státu a vládou. „A tak se dnes nedivme touze po popularitě, respektive populismu těch, kterým tato nastalá situace je téměř výhradně ku prospěchu,“ poznamenává Zdeněk Zbořil a sám nechce spekulovat o možné Zemanově druhé kandidatuře, ani možné vzájemné podpoře s Andrejem Babišem pro parlamentní volby na podzim 2017 a prezidentské začátkem roku 2018. „Jako jedna z mnoha předčasných úvah to možné je. Ale neunáhloval bych se, je to ještě daleko a ´situace na bojišti se mění každou hodinu´. A možná se bude měnit ještě rychleji,“ míní Zdeněk Zbořil.

Obnovení partnerství s Moskvou a Petrohradem mohou zabránit rusobijci

Právě Babišovo hnutí ANO by podle průzkumu agentury TNS AISA pro Českou televizi nyní vyhrálo volby do Sněmovny s 28 procenty hlasů, zatímco druhé ČSSD by hlas dalo jen 16 procent voličů. Přitom Andrej Babiš je neustále vystaven útokům ze všech stran, od politiků opozičních i koaličních a kromě svých vlastních prakticky všech dalších médií. „Pro mne jsou ty výsledky trochu překvapením, ostatně jako všechno, co se objevuje v informacích agentur a autorů nějak spojených s Českou televizí. Uvidíme, jaká data přinesou další agentury a zda tomu bude tak dál, či jde o ojedinělý úkaz. Ten případný pád ČSSD vypadá velmi dramaticky, ale možná že je to důsledek toho, že její politiky na veřejnosti hájí političtí komentátoři a aktivisté, kteří ztrácejí, aniž to vědí, u dosavadních příznivců ČSSD důvěru,“ myslí si politolog.

Na závěr si nechal glosy ke dvěma událostem. Tou první je možnost, že by Praha obnovila partnerství s Moskvou a Petrohradem, které přerušila v minulém roce rada pod vedením bývalého primátora Tomáše Hudečka kvůli situaci na Ukrajině a Krymu. Návrh na obnovení partnerství na návrh primátorky Adriany Krnáčové schválil výbor pro kulturu, ale konečné slovo bude mít zastupitelstvo. „Asi si už v Praze spočítali, co lze přerušením styků s dvěma největšími městy Ruské federace získat, či ztratit. Velkou reflexi v tom ale nevidím. Konečně ještě uvidíme, jak se rozhodne celé zastupitelstvo, ve kterém je dost ‚rusobijců‘´. Ale když zvážíme, jak se situace okolo Ukrajiny a Ruské federace vyvíjí, tak se zdá, že někteří pražští politici už také začínají uvažovat o svém znovuzvolení a o tom, že Kreml a Ermitáž nejsou Putin a že není jednoduché ‚jít na Rusa, když nevíme proč‘,“ poznamenává politický analytik.

Bojiště války s Ruskem chce NATO posunout co nejdále od břehů Atlantiku

K té druhé ho inspirovala schůzka představitelů devíti zemí východního křídla NATO – osmi prezidentů a předsedy Poslanecké sněmovny Jana Hamáčka – v Bukurešti, na níž podepsali „Společnou deklaraci o spojenecké solidaritě a sdílené odpovědnosti“. Dokument vyvolal diskuze, jestli nemůže znamenat trvalou vojenskou přítomnost aliančních jednotek na našem území. „Ta deklarace je pro mne jen dalším důkazem, že generálové NATO a jejich politické zázemí se domnívají, že bojiště války mezi nimi a Ruskou federací je třeba posunout co nejdále od břehů Atlantiku. Pokud možno na čáru mezi Baltským a Černým mořem, když v deklaraci je dokonce zmíněna i Sýrie. Takže se musíme nejen bát o jejich duševní zdraví, ale dokonce i toho, zda vinou jejich chybného uvažování nepřivedou jako za Napoleona a Hitlera  znovu ‚Rusa do Evropy‘. Nemuselo by to tentokrát skončit jen v Praze a Berlíně,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.

 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jiří Hroník

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

A Petříček mlčí! Tereza Spencerová žaluje Západ za jatka, o kterých se mlčí. Jde i o Trumpa. A o vás

8:51 A Petříček mlčí! Tereza Spencerová žaluje Západ za jatka, o kterých se mlčí. Jde i o Trumpa. A o vás

OKNO DO SVĚTA TEREZY SPENCEROVÉ „Jen v bojích zahynulo možná až 100 tisíc lidí, miliony umírají nebo…