„Ještě nemám v ruce samotný nález, ale v zásadě šlo o to, že do územního plánu města, který byl již v platnosti, chtěl zasáhnout ex post místní spolek, jenž chtěl zabránit tomu, aby se v centru města namísto plochy, na které byl starý les, začaly stavět rodinné domky,“ začala popis kauzy senátorka Jana Zwyrtek Hamplová. „To přesto, že kousek dál je několik kilometrů čtverečních lesa, a zde se jednalo o plochu v centru města, zasíťovanou, navazující na další rodinnou zástavbu, a kdy onen kousek lesa byl na hranici jakékoli využitelnosti,“ dodala.
Jak s odstupem času vzpomínáte na Miloše Zemana?Anketa
Jak poznamenala, lidově řečeno byl starý a bylo téměř rizikové do něj vstupovat, tedy ani nic hezkého, ani účelného, a už vůbec nešlo o životní prostředí, jak se žaloba spolku tvářila. „Za vše hovoří to, že spolek byl založen vlastníky sousedních nemovitostí, kteří prostě jen nechtěli, aby se vedle nich pokračovalo ve výstavbě, a v procesu přijímání územního plánu neuspěli s námitkami,“ uvedla.
„Mně zase naopak přišlo nepatřičné, aby ze strany soudů padaly vůči samosprávě rady, že by měla stavět jinde, a tak dále. Krajský soud spolku vyhověl, Nejvyšší správní soud rozhodnutí potvrdil, tedy městu hrozilo, že starý a nefunkční kus lesa bude muset v centru hodně nelogicky až absurdně ponechat,“ vylíčila.
Ústavní soud nakonec konstatoval toto: Je třeba dbát ochrany životního prostředí, ale, lidově řečeno, nesmí to být proti zdravému rozumu, a hlavně bez přihlédnutí ke konkrétním okolnostem. Zcela pak odmítl, že by soudy měly nepřiměřeně zasahovat do rozhodování zastupitelstva města, kde by se mělo stavět dříve a kdy potom, a vyslovil, že mimo péče o životní prostředí samospráva musí pečovat i o potřeby bydlení, a je právem města rozvíjet se podle svého uvážení, a ne tam, kde si to myslí soudy. Tedy dal našim argumentům za pravdu. Tolik stručné shrnutí. Konstatoval tedy jak nepřiměřený zásah do samosprávy jako ústavně garantovaného práva, tak poměrně přísně konstatoval i porušení práva na spravedlivý soudní proces.“
Nejvyšší správní soud se totiž podle Ústavního soudu věcí zabýval příliš formalisticky, nikoli do hloubky. „Případ tedy skutečně nebyl jednoduchý, a proto jsem velmi ráda, že mé argumenty uspěly – kdybych mohla, ústavním soudcům bych za toto rozhodnutí na místě poděkovala. Ale to v soudní síni není vhodné,“ konstatovala. (Úsměv).
Fotogalerie: - Poplatky ČT se zvýší
Ústavní soud vyhoví jen zlomku návrhů. Malý svátek
Ústavní soud dostává mnoho podání a vyhoví jen zlomku. „Tedy běžné to rozhodně není, a pro každého advokáta je to proto takový malý svátek, řada z kolegů k Ústavnímu soudu nedojde nikdy. Tento nález je už můj pátý, na několika dalších jsem se externě podílela, vícekrát jsem uspěla u obou soudů nejvyšších. Ale ani tak to pro mě není běžné – naopak. Jednu významnou ústavní stížnost aktuálně připravuji – týká se práva obcí a měst preferovat své občany v některých právních situacích, což jim dnes Ministerstvo vnitra přísně vytýká. Zkrátka nenudím se, ale jsem ráda, že je tu řada odvážných obcí a měst, která se nedají. Je to totiž jedna z cest, jak samosprávu posílit, protože ústavní nálezy významně rozšiřují často nedostatečnou legislativu,“ dodala.
Kvalita české justice? Mám obavy, aby politikové na soudce „neklekali“
Často se hovoří o kvalitě české justice. „Stojím nohama na zemi. Samozřejmě jsou rozsudky, nad kterými kroutím hlavou, na druhé straně jsou rozhodnutí, která skutečně přinášejí spravedlnost. Nemohu nevzpomenout dobu tzv. pandemie, kdy soudy odvážně a správně rušily jedno nezákonné opatření za druhým, a politickému tlaku neustoupily, nebo jen minimálně. Ale jako v každé profesi jsou soudci a ‚soudci‘. Jsem ale schopna připustit, že i dobrý soudce se může zmýlit, podobně jako i dobrý advokát může někdy chybovat. Jsme lidé. Z čeho mám ale skutečně obavy je to, aby politikové na soudce ‚neklekali‘, přímo nebo tlakem médií, aby rozhodování soudců pak nebyla ve sledovaných kauzách pod vlivem titulků často závislých médií, a aby soudce neovlivňovaly jejich osobní postoje k otázkám doby, kde probíhá často až cílená propaganda a v případě nesouhlasu s jedinou prosazovanou pravdou až mediální štvanice na její oponenty.“
Dovládne Fialova vláda do voleb 2025? Bez ohledu na vaše přáníAnketa
Tedy je nutné, aby, jak uvedla advokátka, se justice dokázala držet čistě práva, a systém jí to umožňoval. „Ale netýká se to jen soudců, ale také policie a státních zástupců. Velmi nebezpečný je nastupující trend dvojího metru, kdy někdo není stíhán, ať řekne cokoli, a po jiném se, lidově řečeno ‚jde‘, protože je to objednávka shora; a je úplně jedno, zda psaná či nepsaná. Tedy vnímám samozřejmě propastné rozdíly v kvalitě a logice některých rozsudků, a bohužel už tu máme kauzy, které lze označit za politické, a to oběma směry – na někoho je aplikována nepřiměřená tvrdost, vůči někomu je zase policie nebo justice příliš velkorysá. Proto jako jedno z hlavních témat pro další vládu vidím úkol dát soudcům, policistům a státním zástupcům jasné garance, které jim zaručí absolutní, a to slovo podtrhuji, absolutní nezávislost a svobodu rozhodování ‚padni komu padni‘. Protože můžeme mít odborně velmi dobré soudce, policisty a další, ale ne všichni musejí být odvážní hrdinové, pokud na ně bude vyvíjen existenční tlak, někdo nemusí být imunní vůči oné mediální masáži… Zkrátka žijeme ve velmi složité době, do které se vkrádají vážné pochybnosti o skutečné spravedlnosti. Na tu ale rezignovat nesmíme.“
Těžko říct, proč někteří ještě stíháni nejsou
Známá advokátka připomíná, že testů nezávislosti justice bude a bylo už docela dost a vypočítává: „Změny v důchodech, přijaté v legislativní nouzi nemohou obstát, protože žádná legislativní nouze tu nebyla, a je správné, že poslanci za ANO podávají ústavní stížnost. Nám, senátorům, scházely tuším tři podpisy. Dalším testem bude nepochybně kauza Dozimetr, která zatím spí. Justice naopak obstála, když odolala jistě značnému tlaku v kauze Čapí hnízdo, naopak nad pěti lety pro Čermáka kroutíme hlavou všichni, podobně jako nad podmínkou za jasnou a vážnou pedofilii… Údiv nad tím, že někdo není naopak stíhán za výrok „Češi by potřebovali válku. Vyhnat je v noci z baráku, zabít dítě a zapálit barák. Abyste pochopili, co to je válka“, nebo za šíření poplašné zprávy se nepokládá výrok premiéra, že jsme ve válce, jsem zaznamenala u řady kolegů advokátů i právníků akademiků, a hlavně u široké veřejnosti. Pokud lidé plošně necítí rozhodování justice za spravedlivé, asi je někde opravdu chyba. A ty případy se bohužel začínají objevovat. Nezávislost justice je přitom zcela klíčová pro právní stát, a nesmíme proto nikdy dopustit, aby to bylo jinak.“
Robert Fremr? Tak teď už na rovinu!
V uplynulých dnech se do povědomí veřejnosti dostala informace o tom, že se Robert Fremr rozhodl vzdát kandidatury na ústavního soudce, protože zřejmě nedokázal eliminovat nedůvěru části veřejnosti. A jak se na jeho rozhodnutí dívá Jana Zwyrtek Hamplová? „Patrně jste si všimli, že jsem v této otázce byla poměrně zdrženlivá, protože mi v zákulisí toho všeho neseděla řada věcí. Byla jsem vystavena jako senátorka tlakům až výhrůžkám u každého hlasování o ústavních soudcích, ale hlavně jsem na vlastní kůži zažila, a občas ještě zažívám, od některých médií až mediální šikanu – dávají k mému jménu dehonestující přívlastky, komolí mé příjmení, urážejí mne… a to, že jsem slušný člověk a ve svém oboru určitá autorita, ty najaté pseudonovináře nezajímá. Mají za úkol vás zničit, a podle toho o vás píšou, protože mnozí nemohou stále rozchodit, že se v Senátu ocitla nezávislá senátorka, která porazila bez jediného billboardu tzv. všechny, má senátorská práva a velkou důvěru lidí, a, jak mi řekl ve slabé chvilce jeden novinář, je tím nebezpečná,“ vysvětlila. „Tedy je třeba jí snížit onu důvěru lidí, a na to, že je pár serverů a lidí najato. Tedy jsem odpůrce jakýchkoli mediálních štvanic, které samozřejmě odlišuji důsledně od investigativní novinařiny,“ dodala.
Psali jsme:
K otázce zveřejnila „odvážnou hypotézu“. „Podle mne nešlo až tak o pana Roberta Fremra, jako spíše o souboj dvou soupeřících skupin v koalici. Jedna zkusila, kam až může zajít, a domnívala se, logicky, že může všechno, protože má onu většinu, ale ta druhá poprvé vyčkala s argumenty v rukávu, a pak té první předvedla svůj vliv. Jak a koho k tomu využila není podstatné. Zafungovalo to, a pro mnoho lidí musel být šok, že koalici něco nemusí projít. A proč si to myslím? I za mnou byli se složkou o Robertu Fremrovi lidé, údajně blízcí koalici, abych s tím vystoupila, že ode mne to bude teprve to pravé. Řekla jsem jim, že jednak nebudu v Senátu, protože mám dlouhodobě plánované lékařské vyšetření, ale hlavně – ať si s tím mediálně vystoupí sami, když ty informace mají, že nebudu hrát jejich scénář, protože moje slova budou vždy moje slova, nikoho jiného. Tedy odešli ode mne s nepořízenou, nechtěla jsem hrát v něčí hře roli ‚jediné spravedlivé‘. Rozhodnutí pana Fremra je ve všech souvislostech logické po tom, co se kolem něj strhlo,“ říká.
A přidává podrobnosti: „Aby moje slova nebyla vykládána jinak, říkám na rovinu, že bych jeho jmenování nepodpořila, protože ústavní soudce musí mít důvěru lidí, a ta byla po tom všem na bodu mrazu, nicméně to mi nebrání vidět ono zákulisí, které podle mne mohlo být o něčem úplně jiném. Řekněme si to na rovinu – kdyby totiž vycházely podobné články o předlistopadové kariéře současného pana prezidenta dnes a denně v době jeho kampaně, také by nikdy nebyl zvolen. Ale to byla politicko-mediální koalice patrně ještě jednotná, a vytvářela Petru Pavlovi dokonalé a médii nekriticky podporované image à la Mirek Dušín. Pan Fremr už patrně ‚narazil‘ na minimálně dvě koaliční kliky, z nichž jedna se efektivně spojila s vnější opozicí, a ukázala na jeho osobě svou mediální sílu a vliv. Jiné vysvětlení toho dvojího předlistopadového metru lze totiž těžko najít. Nebo zkrátka i koaliční politikové potřebovali pro své lepší image ukázat, že taky umí proti něčemu být, když už schvalují podmínky pro pobyt amerických vojsk, zneužívají legislativní nouze proti našim důchodcům, a tak dále. Vůbec si tedy o celé oné kauze nedělám žádné iluze – mohlo jít o něco zcela jiného, než o to, co se prezentovalo.“
Fotogalerie: - Mimořádná schůze
Náhle si vzpomenout na roky osmdesáté? Divné
Veřejnost nenechala chladnou ani informace o tom, že jako trestní soudce před listopadem 1989 působil rovněž i nový předseda Ústavního soudu Josef Baxa, také on řešil podle informací z médií záležitost, která by nemusela svědčit o jeho legitimitě. „Víte, aniž chci zlehčovat předlistopadové dění, ostatně byla jsem po pádu režimu léta jako mladá studentka práv dlouhé roky v centru všeho, nechci být v roce 2023 hlavně novodobý kádrovák. Proč? Ten rok zdůraznit je totiž na místě. Nesmíme zapomenout, že to byl Václav Havel, který rozhodl o tom, že už žádné ‚politické procesy‘ a omezování práce a kariér bývalých soudruhů a jejich lidí nebude, protože ‚nejsme jako oni‘, a vytahovat proto tuto kartu více než třicet let po listopadu, až nyní začít moralizovat a až teď začít náhle kádrovat, je divné a až příliš účelové. Tím neříkám, že na soudce obecně bychom neměli mít ty nejvyšší nároky, ale pokud je necháme třicet let odborně růst, profesně postupovat, a pak si náhle po třiceti letech vzpomeneme na roky osmdesáté, je to zkrátka divné,“ uvedla.
Senátorka přidala i otázku, která jistě stojí za zásadní úvahu. „Je třeba klást si otázku, zda jsme tedy přes třicet let spali, nebo se teď jejich tehdejší selhání v podobě rozhodování podle tehdy platných zákonů prostě někomu hodí k tomu, aby si poměřoval bicepsy. A my na tu rétoriku skočili. Za mě – buď se měla odpovědnost vyvodit hned po listopadu (a zde musím říct, že tu obrovskou velkorysost Václava Havla v podobě generálního pardonu všem a jeho tehdejší dohody například s Mariánem Čalfou jsem už tehdy nechápala), nebo si musíme uvědomit, že je rok 2023, a všichni ti lidé, a zdaleka nejen soudci, od roku 1989, tedy 34 let, normálně pracovali, byli povyšováni, odborně rostli, a to proto, že to tak Václav Havel tehdy chtěl, a heslo „nejsme jako oni“ skandovalo milion lidí na Letné. Takže – proč náhle to kádrování dnes, po tolika letech?“
Jaké by měly být nejdůležitější priority justice v současné době?
Senátorka na závěr připomenula důležité teze soudnictví. „Nezávislost a odvaha rozhodovat spravedlivě. Už jsem to v podstatě řekla. Dát soudcům, ale také policii a státním zástupcům, dostatečné garance absolutní nezávislosti, aby měli odvahu, sílu a vůli rozhodovat bez ohledu na jakékoli mediální a zákulisní masáže a tlaky, zkrátka aby byli elitou mezi právníky, kteří klidně poženou k odpovědnosti premiéra za šíření poplašné zprávy, odstíhají kauzu, v níž jsou jména vrcholných politiků třeba i vládních stran, zruší protizákonně přijatou právní normu, i když ji vláda zoufale chce, a bude nekompromisně hájit základní práva každého z nás bez ohledu na cokoli. A hlavně – budou všem měřit stejným metrem. Chci si soudců vážit – prominu jim proto občasnou chybu, protože je děláme všichni, nikdy jim však neprominu dvojí metr, zjevnou nespravedlnost a ovlivnitelnost. Tedy, kdo nemá odvahu být nezávislý, nestranný a spravedlivý, neměl by sám chtít soudcem být,“ uvedla.
„Proto si umím představit, že který soudce by byl usvědčen z jakéhokoli politického či jiného ovlivnění, znamenalo by to doživotní distanc od práce v justici, na státním zastupitelství i u policie, tedy všude tam, kde má stát garantovat spravedlnost. Bez pardonu,“ dodala.
A jestli by měla sama tip na ústavního soudce? Měla byste vy sama tip na ústavního soudce? „Jistě. Například Aleš Gerloch nebo Zdeněk Koudelka. Skvělí právníci, znalci veřejného práva, ústavního práva, uvážliví, názorově zcela nezávislí, odvážní. A jistě bych si vzpomněla i na další jména... Z akademické půdy, z advokacie, i od soudů...“ uzavřela Jana Zwyrtek Hamplová.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
Yogina
