Když začala média lidi strašit „čínskou chřipkou“, napadlo vás, jak moc to poslouží k omezování našich svobod?

Tak to by mne ani ve snu nenapadlo. Nejsem jasnovidec. Bohužel, dnes jsme svědky zákazů, mediálních lynčů a cenzury těch, kteří vyslovují jiné názory, než ty oficiální. Samozřejmě k tomu přispěla roztříštěnost společnosti a také všudypřítomná hra se smrtí a strachem, kterou uchopila pevně za opratě korporátní a dokonce i veřejnoprávní média. Jejich zrůdné lži a manipulace zabíjí svobodu.

Umělci by měli být na cenzuru citlivější, jaké s ní máte zkušenosti vy? Jak reagovala komunita umělců, ve které se pohybujete, na vaši kritiku vládních opatření?

Patřím mezi pamětníky starých časů. Pamatuji si velice jasně, jak jsem musel upravovat texty svých písní pro komponované hudební produkce Kamelotu na příkaz kulturně-politického dozoru a tehdejších referentů. Nebylo to příjemné. Dnes je to vlastně totožné, pouze s tím rozdílem, že tehdy šlo o texty. Nyní ale jde o celkový postoj a názor každého jednotlivce zvlášť. Proto většina kumštýřů (zpěváků, skladatelů, herců atd.) nasadila náhubky, nechala se opíchat neprověřenou vakcínou a se svazácky naivním nadšením začala velebit lockdowny, nezákonná vládní nařízení, trasování, očkování. Někteří se postavili naprosto odpudivým způsobem proti nám - kolegům, kteří mají jiný názor a nebojí se jej veřejně projevit. Některým z nich dokonce začaly farmaceutické společnosti platit za jejich spolupráci a propagandu. Většina z nich je závislá na dotacích, grantech ze státních fondů, sponzorech, ale nejvíc na médiích. Mají rodiny, hypotéky, vysněný a naplánovaný umělecký růst, image a jsou zvyklí na svou komfortní zónu, ze které logicky nechtějí vystoupit. Nás, kteří dokáží říci svůj „protiproudní“ názor, je jen pár.

Víme, že se zajímáte o veřejný život a byl jste iniciátorem úspěšné petice za záchranu údolí řeky Oslavy proti výstavbě VD Čučice. Považujete za důležité, aby se lidé zajímali o to, co se kolem nich děje? Mají lidé chodit k volbám a sledovat zvolené politiky?