Paní Pernická, vy jste se rozhodla vyhlásit, že nepečete z ukrajinské mouky, a nastal poprask. Můžete popsat, co se pak dělo?
První den někdo informaci z cedule, kterou jsme umístili před pekárnu, strhl. Tak jsme ji dali na stejné místo druhý den znovu a už si nikdo nedovolil nápis odstranit. Lidé si začali ceduli fotit. Někteří místní asi rozjeli nějakou diskusi na sítích, nevím. Spustily se první negativní komentáře. Některé byly vulgární. Snažili se mě vmanipulovat do role nějaké protiukrajinské osoby.
Jste rádi, že EU rozšiřuje emisní povolenky i na dopravu a bydlení?Anketa
Psali o vás např., že „nadbíháte proruským kolaborantům…“
Vůbec nešlo o politiku a několikrát jsem to deklarovala. Tohle rozhodnutí je jen o bezpečnosti, pokud jejich pšenici odmítlo Slovensko, Bulharsko, Polsko a Maďarsko.
Promiňte, už jsem tak unavená a nespala jsem několik dní… Pořád řeším telefony, lidé se chtějí pobavit, píší tisíce zpráv, e-mailů. Jen už to nedávám fyzicky.
Takže po vlně kritických zpráv vás naopak lidé začali podporovat?
Co vidíte někde na sítích, nemusí být relevantní. Mně chodí nejvíc zpráv na e-mail a do zpráv na telefon. Absolutně nestíhám odpovídat. Včera jsem odpovídala do jedné v noci alespoň na e-maily, abych nevypadala úplně neslušně. Některé e-maily jsou tak krásné… Trhá mi srdce, že není v mých silách odpovědět všem. Je to až dojemné. Zvlášť v době, kdy se lidem útočí na zdraví a bezpečnost potravin.
Fotogalerie: - České a německé ceny potravin
Co vám lidé píší?
Jsou nešťastní, nevědí, kam se obrátit. Nevědí, jaká mouka je dobrá a kde si koupit pečivo. Je to základ stravy. Jsou z dění špatní, nemají žádné zastání. Mně je těch lidí líto. Na druhé straně už mám zprávy, že spousta zákazníků je dobře informovaných a ví, kde si mají koupit biomouku atd. Někdy se snažím poradit, kde my kupujeme mouku nebo kde se dá pořídit kvalitní mouka v blízkosti jejich bydliště. Někdo si poradit neumí, je to složité.
Když nestíháte odpovídat, chcete alespoň poslat vzkaz přes ParlamentníListy.cz?
Chtěla bych. Strašně moc děkuju všem za zprávy a reakce. Moc si toho vážím, pozitivních zpráv jsou stovky, snad už tisíce. Vzkázala bych čtenářům, že v tom nejsou sami. Vidím reakce, že lidem dochází trpělivost. V momentě, kdy někdo útočí na jejich zdraví, není jim to jedno. Co jsme si prožili doteď, snad byli schopní při utrpení překousnout se skřípěním zubů. Tohle už nehodlají trpět. Už se jich dění týká, týká se každodenního režimu a běžné potravy. Už nehodlají trpět! Když vidí, jakého šikanování se mi dostává, zvedá je to ze židle a ptají se, jak je to možné? Kvůli tomu, že jsme napsali pravdu? Jak je možné, že nechceme péct z ukrajinské mouky, jak je možné, že se to dostalo do médií, jak je možné, že tady točila televize, a jak je možné, že se vše zpolitizovalo? Takové jsou taky reakce. Přitom říkám znovu, nejde mi o žádnou politiku.
Na druhou stranu, řada lidí by uvítala, pokud by věděli, co vlastně mají k snídani. Mimochodem, projevila se kauza nějak na prodeji a na návštěvnosti vaší pekárny?
Ano. Stal se úplný opak, než chtěli lidé, kteří si přáli, abychom zkrachovali. Chodí k nám daleko více zákazníků než dříve. Lidé chodí, děkují a jsou šťastní, že se někdo dokázal ozvat a problém pojmenovat. Že se neschováváme za pojmy jako např. české obilí a podobně. Proč? Pokud konkrétně vím, z čeho nechci péct, tak to řeknu. Buď říkám pravdu, nebo lež! Proč mám dělat kompromisy? Chci to lidem sdělit.
I během našeho rozhovoru přicházejí lidé, kteří přijeli cíleně a sledovali vás na sociálních sítích…
Alespoň to vidíte. Tohle byl pán ze Šumperka.
Na sociální síti připomínáte, že to hlavní je, že jste lokální řemeslná pekárna a mouka samotná, tedy její kvalita a původ, je pro vás pochopitelně nejdůležitější vstupní surovinou. Stojí na ní vše. Jakou mouku při pečení používáte?
Tohle, co jste citovala, je pro mě nejdůležitější. Tady je vysvětleno, o co jde, za čím si stojíme. Vypovídá to o tom, jak jsme vše mysleli a co chceme.
My používáme mouku z lokálního mlýnu v Opavě, jde o mlýn Herber. Odtud bereme klasickou mouku.
Jste také prodejnou zdravé výživy a oficiálním výdejním místem pro online farmářské tržiště Scuk. Vaší filozofií je podpora lokálních a českých výrobců, zdravé suroviny…
Přesně tak. Promiňte, mám další zákaznici.
Můžeme pokračovat?
Můžeme.
Český ministr životního prostředí Zdeněk Nekula ujistil, že v ukrajinském obilí nenašli nic závadného. Uvádí, že kontroly ukrajinské produkce se v poslední době zintenzivnily. „Byly provedeny desítky odběrů a kontrol. Už není pomalu co kontrolovat, protože dovoz z Ukrajiny je opravdu velmi malý,“ uvedl na ČT. Říkají, že to mají pod kontrolou, čeho se obávat?
Jednoduše tomu nevěřím. A to je jiná mouka, která k nám jde? Nebo jde o stejnou mouku, jaká měla jít do Polska, Maďarska atd.? Budeme čekat na nějaké výsledky?
Vy jste na ceduli přidala i značku s přeškrtnutým cvrčkem. V poslední době pojídání brouků proslavila zpráva, že se nově do mouky může přidávat prášek ze cvrčků, díky unijnímu nařízení. Vy tedy nechcete přidávat do mouky cvrčky?
Ne, to určitě ne. Ať si zajde kdokoli jinam, kde toto prodávají. My určitě do mouky žádné cvrčky přidávat nebudeme. V žádné podobě. Promiňte, další zákazník. Alespoň slyšíte reakce.
(pauza)
Psali jsme:
Řada lidí si uvědomila až teď, že vlastně už dlouhou dobu najdeme v řadě potravin použitý namletý hmyz. Podobná pravidla už existují pro sarančata stěhovavá a larvy moučného brouka. Má přijít i podobné nařízení pro larvy potemníka stájového. Dalších osm žádostí o připuštění dalších druhů hmyzu unijní úřady zkoumají. Co vy na to?
Fakt?
Opravdu.
Ježíšikriste! To je strašné. Vy sama byste to jedla?
Promiňte, nejsem odborník na hmyz, jakýkoli hmyz…
Můžete ho mít jako lahůdku. Navštívili jsme v sobotu Floru Olomouc a borec tam měl na stánku přímo několik misek s různými typy larev a smažených pochoutek. Budeme tedy jíst místo masa cvrčky a podobné chuťovky?
Vy tedy nic podobného nechystáte…
Jenom ujasním. Zveřejnili jsme na tabuli před dveřmi dvě informace, které nemají žádnou souvislost. Že nepečeme z ukrajinské mouky a druhou, že nepřidáváme do mouky žádné cvrčky. Na ceduli je přeškrtnutý cvrček, ale to znamená žádný hmyz.
To jsem chtěla upřesnit, jestli pro vás není pojídání jiného hmyzu než cvrčků přijatelné, že? (úsměv)
Mám k práci úctu. Naši předkové měli úctu k chlebu. Nedopustili by, aby se vyhazoval, měli drůbež, zvířata, kterým zbytky dali. Dnes máte potravin plné kontejnery. Jistě, já se části zákazníků ani nedivím, protože některý chleba ze supermarketů a hypermarketů se opravdu nedá jíst. Na druhé straně chybí obecně úcta k potravinám.
Co se týká pekařiny a mouky, když vidíte, jak se s tím každý den dřete! Mě by nebavilo připravovat nějaké pečivo, které lidem nebude chutnat, jen proto, aby ho bylo hodně a bylo levné. To lidem jen zacpeme žaludek, nebo chceme, aby jim jídlo chutnalo a bylo zdravé? Každý si musí uvědomit, proč svou práci dělá. Buď chce vydělat peníze, nebo práci dělá s láskou. Podle toho to pak vypadá.
Co říct na závěr?
Mohu doporučit, aby si lidé kontrolovali, co jedí, aby si kontrolovali etikety. Nejde jen o obilí, ale u všech potravin. Pokud budou jíst zdravě, nebudou tak nemocní. Každá prodejna by měla mít specifikace od dodavatelů, složení a od kterého dovozce zboží pochází.
Znovu chci poděkovat všem podporovatelům a zároveň je poprosit, aby podporovali české firmy, české zemědělce a pokud možno nechodili do hypermarketů. Koneckonců nevíme, kde se může ukrajinská mouka objevit. Nic netvrdím, jen se vedou řeči. Mně jde jen o prevenci. I to, co jsem udělala já, je jen z preventivních důvodů. Chtěla jsem čtenářům říct ještě na závěr, aby se nebáli. Tohle všechno, co se kolem děje, v nás má vyvolat strach. Nesmí se nikdo z nás bát. Myslím si, že už toho bylo dost a stačilo!
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Daniela Černá
Tecumseh
