„Už řadu let vyvážíme mléko do Německa. Vždy to bylo víc o pár desetihaléřů než u nás a ty se samozřejmě v tom objemu hodily,“ konstatuje Jaroslav Šíma, předseda představenstva Osecké zemědělské a.s. Je to stejné jako u dalších zemědělců na západě Čech. Než se z českými zpracovateli handrkovat, využili nabídky bavorských a saských mlékáren.

Mléko (ne)potřebujeme?

Němci mají nasmlouvanou českou firmu, která jim mléko vozí. Samozřejmě v německých cisternách, protože české nápisy by naši západní sousedi „neskousli“. S příchodem Green Dealu začalo v SRN zelené šílenství, které nemá v Evropě obdoby. Státní instituce a úředníci jdou po svých zemědělcích jako po nepřátelích. Říká se, že jsme papežštější než papež, jenže tentokrát „vedou“ Němci.

„Cena byla po řadě let většinou lepší než výkupní cena v Česku. V poslední době ale z Německa zaznívají podle mne nesmyslné požadavky od jedné nejmenované státní organizace, kde jsou sdruženy mlékárny a zástupci státu, marketů,“ konstatuje Šíma. „Ti všichni si diktují, co všechno ta zvířata, tedy krávy, musejí mít. Je to nad rámec Unie a naštěstí tohle není ani u nás. Nám to samozřejmě zvyšuje náklady. Kompenzace v lepší ceně je pak tedy výsledně téměř nulová. Jestli mám tam o třicet nebo padesát haléřů na litr mléka více, tak se to zase promění na přidané náklady, které do toho musíme dát.“ Chcete příklad? „Tak třeba požadují, aby se stáje otevřely více, aby byly lépe odvětratelné, což má sice logiku, ale nemusí to všude tak být. Nesmysl je to v případě třeba vysokých kontrukcí stájí. A pak chtějí počet ustájovaných míst a počet dobytka. České normy jsou zhruba více než jedna kráva na místo, protože všechny krávy pořád přece neleží. Oni požadují jedna ku jedné, což povede ke snižování stavů, když to takhle půjde dál,“ kroutí nechápavě hlavou zkušený zemědělec, který, jak sám říká, netuší a ani tušit nechce, kam to všechno může vést.

Když kralují Zelení