Pandemii koronaviru a případný příchod druhé vlny tohoto nebezpečného viru začínají v mediálním světě doplňovat i další závažná témata. Například živá diskuse o naší potravinové soběstačnosti. Sledujete ji? A jaký z ní máte pocit?
Sleduji ji, zajímá mě a sám se jí touto formou účastním. Mám ale pocit, že to není diskuse, ale spíš řízené dezinformace, štvaní a vymývání mozků, s cílem, abychom přijali bez odporu pokračující závislost a dominanci zahraničních potravin na našem trhu. Bez ohledu na názory spotřebitelské a odborné veřejnosti.
Mám totiž pocit, že vyslovit sousloví „potravinová soběstačnost“, pojem v západních zemích tak samozřejmý, je u nás snad něco jako velezrada a že je k tomu dnes už potřeba kus osobní odvahy. Holt zahraniční obchodní řetězce nás mají v rukou a každý kapitál má svůj domov, jehož zájmy prosazuje, nikoliv ty naše. Jsou to zájmy dvou mocných agrárních supervelmocí Francie a Německa plus jejich agrárních satelitů ze starých zemí EU, pro něž jsme se stali vstupem do unie novým hospodářským prostorem a vítaným odbytištěm jejich potravin.
Dělo se tak za potlesku našich politiků a bohužel tehdy i značné části společnosti. Konečným důsledkem byla drastická redukce stavů chovaných hospodářských zvířat a změna kulturní krajiny – úbytek jetelů, vojtěšek, luskovin, dále ploch pěstovaných plodin jako jsou zelenina, ovoce, brambory, chmel, len, cukrovka atd. Dám otázku – kdo dnes ví, že jsme byli svého času světová špička v oboru šlechtění a produkce travních semen, takzvané travičkářství, s kolébkou na Přerovsku?
Mohl bych pokračovat hlubokými návaznostmi na útlum zpracovatelského průmyslu, ztrátu pracovních příležitostí zejména na našem venkově, útlum zemědělského odborného školství, nevídaný nárůst kamionové dopravy dovážejících potraviny ze zahraničí, o platové deformaci nemluvě. To všechno naše společnost obětovala. A pokládám za legitimní právo zemědělců a potravinářů za návrat českých potravin, které si umíme vyrobit tady doma, bojovat.
Politici se ve velkém začali zajímat o novelu připravovaného potravinového zákona o poměru českých potravin v obchodech. Mluví se dokonce o porušování volné soutěže konkurence v obchodu, o neúnosném tlaku na naše spotřebitele, o omezování jejich volby, co si mají koupit a nakonec i o tom, že s tím nebude souhlasit EU. Proč se kolem toho rozpoutalo tolik vášní?
Jo jo, ať žije volná soutěž, přesněji volná zlodějna. Když budu parafrázovat, tak uvedu, že obchodníci soutěžili až vysoutěžili cenu třešní z dovozu až ke dvěma stům korun za kilo, květák za stovku, žluté papriky přes stovku. Co naděláte, když například pan Vítek pomáhá připravit půdu od nedůstojné práce při sklizni jahod, rozumějte nedůstojné pro českého člověka. Jestli vědomě, či nikoliv, to nevím, ale možná, že právě jeho kamiony je hbitě a důstojně dovezou, třeba jako ty třešně či zeleninu bůhví odkud.
Takže tlak na naše spotřebitele je opravdu neúnosný, souhlasím, ale i na jejich peněženku a možná i na jejich rozum, který však ještě nepozbyl soudnost. Je třeba si uvědomit, že se dostáváme do situace, kdy vyslovit pojem potravinová soběstačnost, v západních zemích včetně nejliberálnějších USA termín tak samozřejmý, je u nás jeho autor terčem útoků, dehonestace, ba mnohdy až zesměšnění.
Všechno ale má svou míru a je otázka času, kdy se role vymění a autoři štvavé kampaně proti pozvolnému návratu českých kvalitních a čerstvých potravin budou lidem vysvětlovat – není-liž pravda pane prezidente Svazu obchodu a cestovního ruchu Prouzo, pane exministře zemědělství a dopravy Bendle, paní redaktorko Tvarůžková a další.
Jsem si jist, že boj proti českým potravinám – jejich postupnému navýšení, nelze vyhrát. Lidi nejsou hloupí, české potraviny vyžadují a podporují a pomohou – nepočítám Asociaci soukromých zemědělců a Potravinářskou komoru, jejichž vedení jsou jasně proti. A že s tím nebude souhlasit EU? Proč by nesouhlasila, copak pro západní země, které mají svoje potraviny v maloobchodní síti zabezpečeny, platí jiné zákony nebo žijí v nějaké „lepšo-unii“ a naše role je držet hubu a krok?
Fotogalerie: - Pieta v Lidicích
Přitom české výrobky, o které jde a které by podle toho zákona měly v obchodech tvořit určité procento k zahraničním potravinám, je jen asi jedno procento z celého sortimentu, které obchody s potravinami nabízejí. Neměl by se k tomu vyjádřit a situaci s připravovanou novelou zákona vysvětlit například ministr zemědělství Toman?
Touto otázkou jste mě, pane redaktore, překvapil a jste snad jediné významné a čtené médium, které je informováno, a věřím, že si toho vaši četní čtenáři povšimnou. Je to tak. Když si v klidu přečtete novelu zákona č.110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích a nenecháte se ovlivnit dezinformacemi médií v čele s ČT a jejími aktivistickými moderátory či moderátorkami nebo dnes už mediálním dinosaurem Moravcem, tak zjistíte, že je to skutečně válka proti jednomu procentu z celého sortimentu, jak v předešlé otázce vlastně konstatujete.
Přesto mají odpůrci českého zemědělství a českých potravin panický strach a uchylují se k fantasmagorickým výkřikům typu „nesmyslných“ nařízení, návrat socíku, dokonce snad i potravinových lístků, nebezpečí prázdných regálů a malém sortimentu. Tuto demagogii a strašení spotřebitelů chrlí velká většina médií v čele s ČT, která jde tak daleko, že v minulém týdnu ve speciálním pořadu k tomuto zákonu v „devadesátce“ na ČT 24 v hlavním vysílacím čase s velkou sledovaností, neuznali za potřebné při účelové prezentaci toho „děsu“ co se valí přes domácí potraviny na spotřebitele, pozvat prezidenta Agrární komory pana Jandejska, aby mohl reagovat.
Ale abych vysvětlil čtenářům. Ona procenta českých potravin se týkají 155 položek základních potravin z více než 15 tisíc položek, tedy skutečně jde o asi jedno procento (měřeno hmotností)! Za této situace je třeba vaši otázku položit panu ministrovi a dát mu prostor, když už tak neučinil sám, aby připravovanou novelu v médiích vysvětlil. Na rozdíl od většiny svých předchůdců, třeba pana Bendla nebo Gandaloviče, je nejenom politik, ale i odborník, a tím spíše by se měl k tak zásadní věci, jako je návrat českých potravin do maloobchodní sítě potravin, která bohužel z větší části není česká, vyjádřit, a hlavně spotřebitelům novelu zákona vysvětlit. Jde o vysoce odbornou záležitost a předpokládám, že s novelou souhlasí a že se za ni bude prát.
Pan ministr Toman v posledních mediálních vystoupeních české potravináře podpořil, pokud se týká vysvětlení – ale jasné odborné stanovisko, o co skutečně jde, tak to zatím neudělal. Předpokládám, že v nadcházející sílící dezinformační kampani médií proti zvýšení podílu českých potravin pan ministr Toman řekne jasné slovo a že se postaví vedle prezidenta Agrární komory ČR kolegy Zdeňka Jandejska do první linie a pomůže zatím osamocené Agrární komoře a poslancům PS, kteří neztratili svědomí a selský rozum. Bez této podpory a k ní bez podpory potravinářů, respektive vedení Potravinářské komory, s otevřeným odporem vedení Asociace soukromých zemědělců to bude složité.
Emoce planou také díky špatným informacím z českých médií. Jak jsou na tom čeští zemědělci a česká média, jaký obraz mají podle vás zemědělci na veřejnosti?
Nemyslím si, že jde o špatné informace, ale o cílené informace, přesně řečeno dezinformace. Jsem však přesvědčen, že vlastní zemědělce, to je venkov a svým způsobem symbol státnosti českou půdu – a vše, co z jejích plodů pod šikovnou rukou pracovitých lidí oddaných svému stavu vzchází a na čem jsme všichni dnes a denně závislí – tak to zkrátka porazit a udusit nelze.
Petr Nečas nebo Robert Šlachta. Kdo je pro vás důvěryhodnější?Anketa
To se mohou mainstreamová média, ČT 09, jak se říká České televizi, různí Bendlové, Prouzové a další a další odpůrci českých potravin stavět třeba na hlavu, ale tento základní atribut podporující potravinovou bezpečnost a suverenitu státu zkrátka nezničí. Jenom probudí lidi, ale i zemědělce, kteří se dají do pohybu a řeknou svůj názor hlasitě a důrazně, protože už toho mají opravdu dost.
Myslím si, že čas nazrál a je třeba se začít bránit a konat. Když to nepůjde jinak, tak i důraznými akcemi po celé republice s vysvětlujícími pravdivými informacemi, které by uvedly na pravou míru cílené dezinformace téměř všech médií a galérky ochotných, kteří léta pomlouvají svoje živitele. Je mně líto, ale nemohu práci proti vlastní zemi a těm, kteří ji vzdělávají, kteří pracují na půdě a ve chlévech, kteří dávají svoje srdce do svých výrobků, které končí na našem stole, nazvat jinak.
A kdybych v duchu projel všechny evropské země, a znám je za dlouhá léta působení v agrárních organizacích velmi dobře, včetně osobních kontaktů, stejně tak další země jako USA, Kanadu, Izrael a další, tak musím bohužel konstatovat, že takovéto znevážení a pohrdání zemědělci je možné jenom snad v České republice. Ne tak na Slovensku, v Polsku, Maďarsku, Rumunsku, Bulharsku a už vůbec ne v západních zemích, a mohl bych pokračovat USA, Kanadou, Izraelem atd. Nikde není šířeno tolik lží na svoje živitele jako u nás.
Závěr z toho je jediný – tento boj nemohou odpůrci a škůdci vlastní země vyhrát, neboť v případě důstojného podílu našich domácích potravin na našem trhu jde o víc než o jakousi volnou soutěž. Jde o přirozené zákony, které podmiňují zdravý a bezpečný vývoj společnosti a státu a je v zájmu každého občana zemědělce to podpořit.
České potraviny si ale hlavně musí hledat v obchodech český zákazník a nepodléhat mediálnímu nátlaku. Podaří se to?
Vyhýbal jsem se dnes číslům, tabulkám a srovnáním, těch už bylo v poslední době publikováno víc než dost, a kdo chce, tak si obrázek udělá a české potraviny jako spotřebitel podpoří, bude je kupovat a vyžadovat.
A kdo nechce a trpí předsudečnou mediální averzí k našemu stavu, tak pro ty mám následující postřeh. V minulém režimu média psala a vysílala pro KSČ a také pro socialistické zemědělství, leč lid si myslel po prožitých čtyřiceti letech svoje. Dnešní média věrná politice „Antibabiš“ píší a mluví proti reáliím českého zemědělství, potažmo proti českým potravinám, a lid si po prožitých třiceti letech opět myslí svoje.
Z toho plyne jasný závěr: Jsem přesvědčen, že se české potraviny prosadí a že nás naši spoluobčané podpoří. Novela výše uvedeného potravinového zákona je prvním a zároveň nutným legislativním impulsem, za který chci jejím předkladatelům a vedení Agrární komory ČR poděkovat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Josef Richter
