Jak vnímáte situaci na ministerstvu zahraničních věcí, jehož chod a potřeby díky svému působení v resortu znáte? Do nového ministra Petra Macinky se ihned po nástupu pustila některá média, že tam prý dělá revoluci.

Veškeré informace, které o tom mám, čerpám z médií, tedy spíše od kritiků, a nevím, co všechno se tam odehrává. Z toho, co je známo, je zřejmé, že přichází nový ministr se svou představou zahraniční politiky, a pokud má tuto představu začít uskutečňovat, musí si k tomu uzpůsobit hlavní nástroj, který má k dispozici, a to je úřad. Provádí proto reorganizaci, což je naprosto v pořádku. Ministr potřebuje, aby jeho nejbližší spolupracovníci, šéfové sekcí, byli lidé, o nichž ví, že budou uskutečňovat to, co sám chce.

Pokud se domnívá, že ti, kteří to dělali pro Jana Lipavského, k tomu vhodní nejsou, má pravdu a dělá legitimní správný krok. Pochopitelně je třeba, aby tyto změny probíhaly v souladu se všemi zákony a pravidly, aby se to nerozsypalo. Jak říkám, nevím přesně, jak to probíhá a jak postupují. Samotný princip, že se nový ministr pustí do reorganizace, je správný, a dokonce bych v této situaci řekl, že je nutný.

Kritika i z úst exministra Lipavského míří směrem, že změnami je prý ohrožena naše bezpečnost, protože budou zrušeny různé sekce a oddělení pro boj s dezinformacemi a hybridními hrozbami.

Tohle je krok, který měl být podniknut hned první den po nástupu nového ministra. Pokud to dělal až druhý den, už to bylo pozdě. Jde o věci, které do státní správy nepatří. Bohužel, za předchozího vedení se v české státní správě usadily různé propagandistické struktury, a ty je teď potřeba vymést. 

Je namístě zamyslet se, do jaké míry vedoucí těchto struktur ve své práci spolupracovali s nějakou cizí velmocí, a zvážit jejich trestní stíhání. Paragraf o činnosti pro cizí moc, pokud zasahuje běžné občany, je zrůdný, ale na druhou stranu vůči vysokým příslušníkům státní správy je takové věci potřeba řešit. Všichni, kteří byli do těch propagandistických struktur zapojeni a podíleli se na politice, která se zde dělala v zájmu jiné moci, ať už to byla Ukrajina, nějaký západoevropský stát nebo někdo jiný, ti zodpovědní lidé by za to měli nést následky, a to nejen takové, že jim zruší místo. Mám na mysli následky trestněprávní.

Co se týče linie zahraniční politiky, kterou si ve svém programovém prohlášení načrtla nová vláda, jde podle vás správným směrem?

Z mého pohledu nejdou dostatečně daleko, ale v zásadě je to spíš náprava. Nevidím to jako zásadní přehodnocení české zahraniční politiky; jde o návrat k něčemu, co oni sami považují za normál. Představoval bych si něco úplně jiného. 

Pokud jde o ty kritiky, bavím se tím, jak oni piští, co se děje za bezprecedentní věci a zásahy. Pokud si oni myslí, že to je bezprecedentní, ať se podívají, co se na ministerstvu zahraničí dělo za Karla Schwarzenberga. To byly čistky! Šlo o čistky, jaké ministerstvo nikdy předtím nezažilo. Odešly desítky, možná i stovky úředníků. Byli to bez výjimky lidé, kteří neodpovídali hodnotovému nastavení schwarzenbergovské zahraniční politiky. Jestli chce někdo mluvit o čistkách na ministerstvu zahraničních věcí, ať se podívá na druhé Schwarzenbergovo období, protože to byla doba největší čistek.

Nikdy předtím ani potom se nic podobného neodehrávalo, což je podle mě škoda, protože je namístě, když tyhle pravdoláskaře někdo pročistí. 

Za Karla Schwarzenberga ale nikdo nepištěl, jak říkáte. 

Jistě, o tom se nemluvilo. Říkalo se, že jde o nějaké organizační změny nutné k tomu, aby naše zahraniční politika byla ještě hodnotovější a lepší než kdykoli před tím.

Podle vás by současné změny mohly jít ještě víc do hloubky?

Ano, mám obavy, že zůstane jen u povrchových změn. Z druhé strany, nová vláda není v lehké situaci, protože asi nemají dostatek svých dobře připravených lidí. Odejdou-li ti lidé, kteří se s Lipavským podíleli na poškozování českých zájmů, to je naprosto v pořádku. I kdyby na jejich místa měli nasadit deset Mikymauzů, bude to lepší, než kdyby tam zůstali ti původní Lipavského lidé. To je jednoznačné.

Obecněji, co bylo na předchozím vedení zahraniční politiky nejhorší, a co vše by bylo potřeba nyní změnit?

Nezdravé bylo vychýlení do Ukrajiny, proběhla jistá ukrajinizace ministerstva, a to je potřeba změnit. Je nutné, aby na klíčových místech byli lidé, kteří na prvním místě budou mít český zájem, a nikoli zájem Ukrajiny nebo zájem spojenců či partnerů. Jde o typ uvažování, a takových lidí na ministerstvu zahraničí zase tolik není, takže v tom vidím určitou výzvu. 

Dlouhodobým problémem, a tato reorganizace se ho pokouší řešit, jsou různé lidskoprávní struktury, které byly přebujelé, a jejich útlum je v pořádku. Za zrůdné považuji, co si kolem sebe Jan Lipavský vytvořil na komunikačním odboru, který byl vždy o tom, že říkal, co dělá ministerstvo. Lipavský si z toho udělal vlastní PR agenturu, která pěstovala jeho image, a došlo k obrovskému nárůstu úředníků. Předpokládám, že tihle lidé už jsou pryč. Ve struktuře ministerstva zahraničí šlo o nešťastný a cizorodý prvek.

Za důležité považuji, že ty lidskoprávní věci už nebudou v sekci bezpečnostní, ale v sekci jiné, která se věnuje také ekonomické diplomacii, což je v pořádku. Lidskoprávní témata byla dlouhodobým problémem ministerstva zahraničí. Potom už by šlo o detailní změny. Třeba o tom, kolik lidí na ministerstvu zahraničních věcí se věnuje středoevropské spolupráci.

Lze to shrnout tím, že změny na ministerstvu zahraniční jsou nutné k tomu, aby se resort mohl naplno věnovat prosazování českých národních zájmů?

Ano, to je velmi důležité. Pokud jde o ekonomickou diplomacii, půjde o nastavení dobrého vztahu s ministerstvem průmyslu a obchodu, protože část aparátu pro ekonomickou diplomacii je na MPO a část na MZV, takže je důležité, aby v téhle věci obě ministerstva fungovala jako tandem.

Dále je zásadní mít někoho, kdo bude schopen řešit střední Evropu. Nemyslím pouze na úrovni ředitele, ale na úrovni vrchního ředitele v rámci evropské sekce. Na prvním místě tam musí být středoevropská spolupráce, a nikoli to, co všechno můžeme udělat pro Ukrajinu. Hlavním tématem je, jak český národní zájem uskutečňovat ve spolupráci se středoevropskými státy.

Pak je otázkou, co například se vztahy s Čínou, které minulá vláda také naprosto zničila. 

Bývalá garnitura je velmi poškodila, ale opět nejde o otázku organizační struktury. Odbor Asie na MZV je; lidé, kteří se zabývají Čínou, tam také jsou. Jde spíše o to, aby dostali jiný prostor. 

Ministerstvo zahraničních věcí také ve velkém podporovalo různé údajně lidskoprávní organizace a projekty v zahraničí. Toto je, předpokládám, také téma k řešení?

Jistě, to mě velmi zajímá, jak si nové vedení poradí s těmi nevládními organizacemi a jejich podporou. Z rozpočtu MZV putuje přes půl miliardy korun nevládkám, a jsou tam na to poměrně rozvinuté struktury a daní úředníci jsou zvyklí peníze těmto organizacím dávat dle představ těch samotných nevládních organizací. Do tohoto mechanismu se musí sáhnout a bude to rovněž velká výzva, protože ty nevládky budou hodně křičet. Důležité je, aby se nová vláda nezalekla toho křiku a aby kritiku a změny dotáhli do konce. Musí vytrvat, pracovat důsledně, nenechat se odradit a postupovat v souladu se zákonem, aby jim to nerozbily soudy.

Psali jsme:

Hrozivý případ. Cyril Svoboda popsal vážné selhání Lipavského

„Rychlý konec Evropy.“ Drulák ke snům o válce

Komu Lipavský sloužil a koho poškodil? Zhnusení v zákulisí diplomacie

Bonzáctví proti vlastní zemi. Lipavský prý těžce nese konec