Rozhovor se rozjel překvapivým setkáním: Zaorálek byl před dvěma dny s Martinem Schulzem, někdejším předsedou Evropského parlamentu a jednou z tváří bruselského mainstreamu. Ještě v éře migrační krize patřili k lidem, kteří stáli na opačných stranách barikády – tehdy šlo o kvóty a „politiku otevřených dveří“. Teď už se ale prý nevraceli k minulosti. „Dnes jsme byli docela sjednoceni v tom, že ta Evropa, která tady dneska je v téhle podobě, nemůže přežít,“ líčí Zaorálek.
A přidává větu, kterou si podle jeho slov dovolí Schulz citovat: Pokud ve Francii v roce 2027 vyhraje Bardella a Národní fronta, „Evropská unie skončí“. V Zaorálkově interpretaci už nejde o akademickou debatu, ale o scénář, se kterým se musí počítat stejně jako s posilováním AfD v Německu.
Trump? „Ustupujeme, a ještě to vypadá trapně“
Zaorálek vytahuje kontrast: V prvním Trumpově období byl šéfem Evropské komise Jean-Claude Juncker a podle Zaorálka tehdy dokázal s Washingtonem hrát tvrdě – až po hrozbu zásahů do finančních trhů. Výsledek? Smír.
Dnes? Chaos a roztříštěnost. „Na jedné straně byla Meloniová a Merz, kteří se báli jakkoliv eskalovat… a pak Macron, který chtěl tvrdě postupovat, ale ta skupina byla slabá.“ A pointa, která v podcastu zazní jako políček: Evropská jednání dopadla 15% cly, zatímco Británie si údajně vyjednala 10 %. „To byla konkrétní ukázka toho, jak Evropa nebyla schopna se Trumpovi postavit a vlastně to projela.“
Ještě drsnější je Zaorálkův výpad vůči „servilitě“: Připomíná uniklou SMS šéfa NATO Marka Rutteho Trumpovi, kde mělo zaznít cosi v duchu „čeká tě velké vítězství“ a „Evropané budou platit“. Rutte byl pak podle Zaorálka v Evropském parlamentu „vypískaný“. Proč? Protože Evropa prý už nemá plán – jen strach, že ji Trump opustí. Zaorálek to přirovnává k „týrané manželce“, která udělá cokoliv, aby ji manžel neopustil.
NATO se „rozpouští“. Grónsko jako test, který Evropa neustojí
Zatímco evropské elity ještě nedávno podle Zaorálka vyžadovaly „článek víry“ – přísahu na NATO a EU – realita se mění. „Severoatlantická aliance nám taje před očima jako arktický ledovec,“ říká.
V Davosu se podle něj vážně diskutovalo, že pokud Trump vezme vážně své úvahy o Grónsku, „můžeme rovnou říci, že NATO je mrtvé a skončilo“. Zaorálek tvrdí, že Trump aliancí „pohrdá“ a chová se, jako by byla „mrtvá“, zatímco Evropa ji udržuje „uměle při životě“.
A přidává i děsivý detail z debat se Schulzem: Klíčové mělo být „setkání na Aljašce“, kde měl Trump Putinovi jasně vymezit americké priority – Arktida a vliv ve střední a východní Evropě jako strategická věc, Ukrajina prý naopak „není priorita“. Zaorálek k tomu dodává, že ani Balt podle něj pro USA nemusí být priorita. Tvrdé? Ano. Ale právě tohle je jeho leitmotiv: Přiznat si realitu, kterou si Evropa nechce připustit.
Ukrajina: „Největší přispěvatel má nulový vliv“
Nejvýbušnější pasáž přichází u Ukrajiny. Zaorálek otevřeně říká, že „Ukrajina nemůže dobře dopadnout“. A že dnes už je cíl degradován na minimum: „Ať nevznikne občanská válka na Ukrajině, ať z Ukrajiny není úplně upadlý stát.“
Zelenského projev v Davosu popisuje jako útočný a agresivní vůči Evropě – a vysvětluje proč: Evropa prý „není schopná rozhodnout a dotáhnout“. Přestože je největší přispěvatel, „na řešení nemáme žádný vliv“. A jako symbol evropské bezmoci zmiňuje jednání v Abu Dhabi mezi Ukrajinou, Ruskem a USA, kde „Evropa nebyla přítomna vůbec“. Role unie? Platit. Výsledek? Rozhodují jiní.
Německo tápe, Merz mění tón. A do toho hrozí AfD
Zaorálek popisuje německou politiku jako chaotickou, nečitelnou. „Kancléř Merz říká každé dva měsíce trochu něco jiného,“ tvrdí. Dává příklady: Jednou „konec s Amerikou“, podruhé s Meloniovou volá po transatlantické vazbě. Rozpory prý vidí i mezi Merzem a ministrem obrany – a sarkasticky nadhazuje, jestli nemají „každý jiné informace“ od tajných služeb.
Do toho přichází i téma AfD a migrační kriminality, které otevírá moderátor Denis Melas: Zmiňuje statistiky a tvrdé poměry u některých skupin přistěhovalců. Zaorálek na to reaguje metaforou kyvadla – že společnost někdy prudce kývne na druhou stranu. A dodává: V Německu je snaha kyvadlo přibrzdit, protože establishment vidí, že dosavadní politika ztrácí podporu. Současně ale připouští, že Schulz popsal i scénář, kdy se Německo masivně vyzbrojí – a pak v něm může vyhrát AfD. A to už by podle Zaorálka znamenalo úplně jinou mentalitu a jiný vztah k historii.
Nová „šestka“: dvourychlostní Evropa, obrana, finance, suroviny
Nejkonkrétnější část přináší Zaorálkovo líčení německé iniciativy: Návrat k myšlence dvourychlostní (vícerychlostní) Evropy, postavené na „enhanced cooperation“ – posílené spolupráci v rámci smluv. Údajně už probíhají rozhovory a ve hře má být šest zemí: Německo, Francie, Itálie, Španělsko, Polsko a Nizozemsko. Symbolika je pikantní: Evropská unie také začínala jako projekt šesti států.
Cíl? Integrované jádro v obraně, financích, dodavatelských řetězcích i zajišťování surovin. Zaorálek připomíná, že EU kdysi začínala u uhlí a oceli – a teď se kruh uzavírá u kritických surovin.
Moderátor ale klade nepříjemnou otázku: Nejsou to právě ty největší státy, které Evropu „dovedly do agonie“? A mají vůbec právo zakládat elitní klub? Zaorálek připouští legitimitu pochybností, ale vrací se k jádru: Unie prý není schopná zformovat shodu jako celek, proto vzniká snaha o menší, akceschopné jádro.
Green Deal mizí z agendy, svět řeší AI a energii
Zaorálek tvrdí, že Evropa žije „včerejší mantry“, zatímco svět přehodil výhybku. V Davosu prý zmizela témata, na nichž EU dlouho stavěla (včetně Green Dealu) – převálcovala je umělá inteligence, datová centra a energetická soutěž. A v tomhle závodě Evropa podle něj zaostává.
Cituje analýzu PricewaterhouseCoopers o digitálním světě, kde dvě centra – USA a Čína – mohou sbírat data, moc a zisky tak, že 70 % příjmů a zisků poteče hlavně jim. Zbytek světa se ocitá na okraji. A Německo? To podle Zaorálka digitálně „zaspalo“, protože věřilo, že jej zachrání tradiční průmysl – auta, automobilky, exportní model.
Mercosur jako symbol: „Nejsme schopni dotáhnout vůbec nic“
Do výčtu evropské „impotence“ přidává i Mercosur. Po letech vyjednávání se měla dohoda stát alternativní strategií – posílení vazeb s Latinskou Amerikou. Jenže, jak říká Zaorálek, Evropský parlament přišel s tím, že se proces „dva roky zdrží“. Důsledek? Evropa vypadá nevěrohodně: I když něco vyjedná, sama si to odloží.
A právě v tom Zaorálek vidí důvod, proč se dnes o Evropě mluví jako o projektu na hraně: „Dlouho nám to procházelo… teď to ukazuje, že vůbec nejsme schopni jít dopředu.“
Co má dělat Česko a Slovensko?
Když dojde na praktickou otázku – co s tím mají dělat Česko a Slovensko – Zaorálek přiznává, že dnes „není schopen přesně říct“, co by měla dělat Česká republika. Ale klíčový první krok podle něj je přiznat si, že staré jistoty už nestačí jako „články víry“. Přichází doba, kdy se budeme muset rozhodovat, kam patříme, s kým se budeme bavit a s kým budeme budovat obranu i ekonomické jistoty. Dokonce říká: „Možná už v roce 2026 nás to dožene k volbě.“
A jako konkrétní pozitivní signál uvádí obnovení společného zasedání české a slovenské vlády. To, co se podle něj zrušilo „šťastně v domnění, že děláme něco chytrého“, se teď vrací. Ne jako PR gesto, ale jako nutnost: „Začít budovat vztahy.“ V bezpečnosti prý o sobě české a slovenské komunity „ani moc nevědí“, přitom by dávalo smysl sdílet informace, koordinovat nákupy a společně stavět „bezpečnostní architekturu“.
Zaorálek upozorňuje i na změnu v přemýšlení o zbraních a technologiích: Co platilo včera, nemusí platit zítra – i kvůli závislostem na amerických systémech. Zmiňuje německou iniciativu budovat vlastní evropský protiraketový štít: Pokud by byl americký, dnes už si prý nelze být jistý, že v krizi bude fungovat podle evropských potřeb.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 3 čtenáři)
Vidíte dnešní situaci ve světě obdobně jako Lubomír Zaorálek?
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
válka na Ukrajině
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Stručné informace týkající se tohoto konfliktu aktualizované ČTK několikrát do hodiny naleznete na této stránce. Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
