Vždy jsem byl podporovatelem našeho členství v Severoatlantické alianci, protože ta skýtá garanci naší bezpečnosti. Zároveň jsem kritizoval laxní přístup našich vlád k řešení základních problémů naší armády. Což je nejen nízký počet profesionálních vojáků dle stanovených počtů její profesionalizace, špatné hodnostní rozdělení, nezadržitelné stárnutí vojáků i neplnění si svých závazků vůči NATO. A teď nemám na mysli finanční rámec na 2 % HDP, či dokonce na slíbených 5 % i s investicemi do dopravní infrastruktury.

Evropa stojí na rozcestí, protože obětovala své základní ekonomické a bezpečnostní zájmy imperiálním zájmům současné americké administrativy. Přitom je postavena tváří v tvář konfliktu probíhajícímu na Ukrajině, bezpečnostním zárukám a obnově Ukrajiny po ukončení války, vyřešení obrovské migrace Ukrajinců a s tím související kriminalitě.

Přitom je zřejmé, že po porážce Ukrajiny to bude Evropa, a zejména evropské členské státy aliance, kteří budou muset snést i  politickou „porážku NATO“. Pokud to nebude zároveň i ta ekonomická v rámci „diktátu“ amerického prezidenta.

Zásadním problémem evropských politiků není strach z rozpadu NATO či odchodu USA z této aliance, ale neochota či neschopnost evropských lídrů prosadit u svých občanů skutečnou autonomii Evropy. A to jak nezávislost v oblasti hospodářské, energetické, potravinové, tak v otázce zajištění své vlastní obranyschopnosti a bezpečnosti. A to v době, kdy si Evropa zavřela „dveře“ pro spolupráci s Ruskem a Čínou. A z pohledu USA se Evropa nachází spíše v podřízenosti, než jako rovnocenný partner.

Přitom řada evropských politiků začíná vnímat výše uvedené problémy. Ale zároveň si uvědomují, že na tuto novou éru „samostatnosti“ nejsou Evropané připraveni. Zejména proto, že obchodní embarga, vysoká cla, administrativní bariéry či blokace přístupu na kapitálové trhy se staly nástrojem nátlaku a ekonomické války. Války vedené nejen mezi politickými oponenty, ale i mezi bývalými spojenci. A investice pro zvýšení obranyschopnosti, bezpečnosti i k ochraně životního prostředí si vyžadují a budou vyžadovat značné množství peněz, kterých v současné době Evropská unie nemá nazbyt.

Ing. Antonín Seďa

• SOCDEM
• mimo zastupitelskou funkci

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Psali jsme:

Seďa (SOCDEM): Česká subdodavatelská ekonomika je již vyčerpaná

Seďa (SOCDEM): Potřebujeme státníky, a nikoliv politiky druhé kategorie

Seďa (SOCDEM): Radnice vždy hospodaří s penězi daňových poplatníků

Seďa (SOCDEM): Evropa dlouhou dobu tahá za kratší konec provazu