Požár slavné katedrály Notre-Dame vyburcoval veřejnost. O čem jste přemýšlela vy, když jste sledovala záběry hořícího chrámu?

Bylo mi to hlavně líto, protože jsou to nenahraditelné ztráty. Záběry s plameny v té architektonické kráse vyvolávaly mrazení, smutek, pocit bezmoci.  

Úřad pařížského prokurátora rychle vyloučil žhářství, hovoří se výhradně o nehodě. Zároveň se ale v této souvislosti připomíná i zvýšený počet útoků na francouzské kostely v minulých letech a načasování před největšími křesťanskými svátky. Na sociálních sítích si lidé všímají posměšných reakcí. V médiích už se objevilo varování před lživými zprávami, které se šíří. S jakým dojmem sledujete reakce, co požár vyvolal?

Je smutné, že situace v Evropě je taková, že nás hned tyto spekulace napadnou. Svědčí to o tom, že si všichni uvědomujeme, že tu mezi námi žijí jasní nepřátelé, kteří se radují nad našimi neštěstími a svým nepřátelstvím vůči nám a našim hodnotám se ani netají. Ptáme se, jak to evropští lídři mohli připustit, ptáme se, jak je možné, že se s tím nic nedělá. Protože ti lidé musí z Evropy odejít. Buď sami, protože tu nenajdou to, co hledali, nebo je musíme vykázat. A ne je podporovat, jak se nám to snaží přikazovat EU. Neuvěřitelné, z mého pohledu.  

Spisovatel a publicista Alexander Tomský uvedl v rozhovoru pro PL: „Nepochybně, je to zlé znamení – omen – postupující sekularizace.“ Má podle vás požár chrámu Notre-Dame nějaký symbolický přesah?

Na symboly příliš nevěřím, tedy s tímto postojem se neztotožňuji. Spíše bych připomenula to, co jsem říkala výše. Když se podobná věc stane, ať by to bylo v kterékoli zemi, lidé se zastaví a cítí sounáležitost. Pak je tu ale už velká skupina lidí, ve kterých podobné tragédie vyvolávají radost. Měli bychom se zamyslet nad tím, proč tu podobné lidi trpíme a z Evropy je nevykážeme. Jednou provždy. Evropa je náš domov, ne jejich.