Velká Británie už není členem Evropské unie. Obě strany čekají ještě složitá vyjednávání. O co přichází Evropská unie a o co naopak přichází Británie?
Evropská unie přichází o peníze, to je jediný princip, proč horko těžko chtěli Brity v Evropské unii od začátku. Británie je příklad pro ostatní státy, že když nás bude někdo štvát, tak je potíž zdrhnout zase pryč. Vzpomínám, jak svého času měla kapela Tři sestry na tričku nápis: Do Evropy nechceme! (Kapela také v roce 2002 vydala album a píseň se stejným názvem, pozn. red.) Ptal jsem se proč. Ale teď vyhrožují, o co všechno přijdou státy, když chtějí odejít. Dnes se stejně všechno řeší v rámci bilaterálních smluv včetně cestování a obchodu.
Co se týká cestování, tak se v podstatě vůbec nic nezmění. Britové jen mají výhodu, že jejich odvody do Evropské unie byly natolik veliké, že Evropská unie od nich dostávala více, než jim dávala, což je případ i některých dalších států. Myslím, že Britové na tom akorát vydělali a svým způsobem jim závidím, že se nebudou muset nechat prudit, protože některé direktivy v rámci úředníků byrokratického aparátu Evropské unie jsou za trest. A my teoreticky musíme poslouchat. Myslím, že je na jednu stranu docela smutné, že nemůžeme říct: Tak tohle ne. Nikdo si to nedovolí, a navíc špatně by už bylo jen se odvážit to říct. V tomto ohledu budou mít klid, jinak se pro ně nic nezmění. Možná, že kdyby se i další státy trhly, tak se v Evropské unii někdo chytí za hlavu a uvědomí si, že tohle je špatně.
Nesdílíte tedy obavy, že by to pro Velkou Británii znamenalo zásadní negativní následky?
Myslím, že následky pro Británii budou nulové, protože nemají o co přicházet.
Před rokem jste mi řekl: „Po pravdě řečeno, já jsem byl příznivcem vstupu do Evropské unie, ale dnes si nejsem jistý, zda šlo o dobrý krok. Funguje na bázi byrokracie a stala se z ní diktatura. Dostáváme se do situace, kdy se nám sice podařilo dosáhnout nějaké svobody, ale opět je rozhodováno o nás bez nás.“ Změnilo se něco od té doby?
Nezměnilo, protože na jednu stranu mi Evropská unie stále více připomíná RVHP a podobné věci, takže se nezměnilo vůbec nic. Myslím si, že Angláni mají relativně klídek a docela jim závidím.
Česká politika přišla o výraznou osobnost – zemřel předseda Senátu Jaroslav Kubera (ODS), jehož odchod jsme si připomněli státním smutkem. Jak jste tuto informaci přijal?
Bylo mi smutno, protože šlo o člověka s jasným názorem, nepáral se s ním a dokázal si ho obhájit. Je docela smutné, že byl jedním z mála politiků, kteří měli jasno, co chtějí, byli schopni to říci a stát si za svým názorem. Ne se kroutit z rohu do rohu. Nemám rád nepotopitelné. Kdyby se náhodou stala vedoucí stranou KSČM, tak věřím, že jistý nejmenovaný politik bude jejím místopředsedou. Nebudu jmenovat, protože stačí, že plave všude možně. Ne nadarmo se mu mezi ostatními politiky říká korek, protože je nepotopitelný. Nebudu jmenovat.
Je tedy politiků podobných Kuberovi v České republice málo?
Potřebovala by jich víc. Byl schopen se postavit proti direktivám Evropské unie, zákazu kouření a podobně. Za chvíli budeme mít zákazy konzumovat pivo, budeme mít zákazy pečení vepřového bůčku, proto říkám, že je to špatně. Nemám to rád. Ne, tudy cesta nevede, nelíbí se nám to. A Kubera to řekl nahlas.
S Kuberou jste měli tohle společné, onen postoj proti omezování svobody…
Tak, tak.
Psali jsme:
Premiér Andrej Babiš se dočkal obnovení trestního stíhání kvůli Čapímu hnízdu, což řešili na plenárním zasedání Evropského parlamentu. Nebyli se během jednání, jak píše ČTK, s to shodnout, zda jde o kauzu vnitřní, tedy českou, nebo jde o problém celoevropský. Jak to vidíte?
Tohle by měla být privátní záležitost každého státu a nikdo by do toho neměl strkat nos.
A pokud se jedná o peníze Evropské unie?
Co je Evropské unii do toho? Jedná se o záležitost našeho státu. Jako bychom my stále strkali nos do zahraničí. Jako by někdo prohlásil, že teď budeme rozhodovat, jestli v Německu Merkelová neměla k večeři tohle, zda podniká, nebo nepodniká. Co to má být? To je snad její záležitost, naprosto privátní, a interní věc Česka. Do toho nemá žádný stát co kecat.
Argumentem opozice je, že se jedná o ostudu kvůli premiérovi Andreji Babišovi. S tím tedy nesouhlasíte?
Opozice má povinnost neustále rýt, protože nejsou volitelní. Samozřejmě, že budou rýpat, ale proboha, jaká ostuda? To může být teoreticky ostuda cokoliv, i to, že si politik jiného státu šel zahrát s někým fotbálek a netrefil bránu. Vždy se hledá záminka, aby měla čím mávat. Mám pocit, že někteří lidé z opozice by měli být rádi, že nenatřou je, protože kdyby o to šlo a vládnoucí koalice začala něco rozebírat a šťouchat, tak mám pocit, že by byla ostuda opravdu veliká. To jsou věci, které nemá vůbec cenu ventilovat, protože by nepřinesly nic dobrého.
Prezident Miloše Zeman už nebude vystupovat v pořadu Jaromíra Soukupa na TV Barrandov. Pražský hrad oznámil nezájem prezidenta pokračovat dopisem. Tomu předcházelo pár vyjádření od Soukupa právě směrem k hlavě státu. Co vy na to?
Jarda je taková persona sama o sobě. Byl ostrý a přiznám se, párkrát jsem se díval na jeho debaty, protože se člověk alespoň pobavil. Ale měly jednu výhodu. Když se v klasické státní České televizi báli říci, on se toho nebál a téma rozvířil, což mi bylo sympatické. Nechci říci, že bych se ztotožňoval s jeho názory, to nikoliv, ale nebál se mluvit na rovinu.
Došlo k rozluce mezi prezidentem a mediálním magnátem Soukupem podle vás kvůli nelichotivým vyjádřením? Mimo jiné napsal, že do historie se zapíše Václav Havel, ale éra Klause a Zemana bude zapomenutelná? Urazil se prezident?
O tom nejsem přesvědčený, ale nejsem ani přesvědčený o názoru, že éra Klause a Zemana se do historie nezapíše. Naopak si myslím, že zapíše. Přiznám se, že nejsem havlovec a mám k tomu výhradu. Kultů osobnosti jsme si užili v historii nejen u nás docela požehnaně. Prezentování nějakých lidí jako největších géniů historie a tak dále, to nemám rád. Vždy je to lehce přehnané a nadsazené. Je samozřejmé, že napsané tímhle způsobem se to Zemanovi samozřejmě nelíbilo. Nakolik, to nejsem schopen posoudit, těch věcí mohla být spousta.
Hodně se řešil i případ ombudsmana a volby nástupce Anny Šabatové. Poté, co se ukázalo, že Helena Válková je podepsána pod dokumentem s Josefem Urválkem, sama kandidaturu stáhla. Žijeme tedy ještě v zemi, kde se podobné věci, jako mít podpis vedle Urválka, neodpouštějí? A je to tak stále v pořádku?
Nejsem dokonale obeznámen s tím, o co tam šlo, vím to jen přibližně z médií. Nevím přesně, jak to bylo – nikdo není schopen říct přesně. Co z čeho vycházelo, zda to bylo zneužito, že se někdo nesměl vyjadřovat. Nebudu soudit někoho, měl by mít soudce, který je kompetentní. A pokud kompetentní nejsem, tak se nechci příliš vyjadřovat. Nemyslím, že jsme ve stadiu, kdy je všechno špatně. Můžeme být rádi, že zatím nějak fungujeme, byť nejsem stoprocentně přesvědčen, že bych za to byl schopen dát ruku do ohně. To určitě ne, problémy jsou u nás nejen v politice, ale obecně v médiích, jak se někteří lidé prezentují, jakým způsobem pracují skupiny, které nátlakově vytvářejí vysloveně protiakce proti čemukoliv.
Támhle antibabiš, támhle antizeman, neustále něco proti něčemu a mám pocit, že se lidé nemají kvůli čemu vztekat. Když vidím dnes jít lidi protestovat a mají žluté a červené karty v rámci nějakého pochodu, tak se neustále pochoduje buď pro něco, nebo proti něčemu. Pro gaye, pak zase proti vochomůrkám, protože jsou červené, což je zakázané. Občas jsou to takové absurdity, když se někomu něco hodí, tak udělá akci s partičkou, která zmobilizuje nějaké přívržence, třeba s tou věcí nemají nic do činění a vůbec se o ni nezajímají, ale hlavně, aby se něco dělo. O čem se nepíše, to neexistuje. Občas se tyhle věci občas příliš přehánějí a přetahují.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
