Aktuální téma posledních dnů a už i týdnů se nazývá socha maršála Koněva a její ponechání či neponechání v Praze-Bubenči, kde stojí půl století. Zpětný pohled do historie ovšem ukázal, že maršál Koněv zdaleka není jenom tou kladnou postavou osvoboditele, ale že například v roce 1956 velel vojskům, která potlačila povstání v Maďarsku. Zastupitelstvo Prahy 6 minulý týden rozhodlo, že sochu přesune na „důstojné místo“ a tam, kde doposud socha stála, vybuduje památník osvobození Prahy. S tím samozřejmě řada občanů nesouhlasí a nesouhlasí s tím ani prezident Miloš Zeman či předseda KSČM Vojtěch Filip. Ruské ministerstvo zahraničí se nechalo slyšet, že čeští politici vedou válku se symboly vítězství nad fašismem, což zase Černínský palác a ministr Petříček považuje za nepřiměřené. Přesto se asi, pane senátore, shodneme na tom, že se zde skutečně jedná o určitou kontroverzi symbolů...
Ano, je to věc, která se týká zdánlivě jen Prahy 6, ale jak jste sám naznačil, je to téma, které se vztahuje k celé zemi.
Víte, já si myslím, že pomníky by měly patřit těm, kteří společnost více spojují, než rozdělují. Měli bychom raději postavit pomník mužům a ženám, kteří za naši svobodu položili život, než kontroverzním generálům, kteří sloužili totalitním vládcům za každou cenu, a proto nás nyní rozdělují a budí vášně. Hrdinství těch obyčejných vojáků nás spíše může spojit než maršál Koněv.
Pane senátore, před námi je třicetileté výročí pádu totality. Když se podíváte na současnou politickou mapu, hrozí dnes něco podobného jako v roce 1989, 17. listopad s pořadovým číslem dvě, nádavkem i s revolucí?
Ne, to ne, já si určitě nemyslím, že bychom teď byli ve stavu jako během normalizace. Stále tu máme svobodu slova, neexistuje ani žádná cenzura, můžeme svobodně podnikat. Nicméně, cítíme, že ten směr politiky se ubírá určitou cestou, která nevede ke zkvalitňování demokracie, ale spíš monopolizaci moci.
A určitá skupina občanů to velmi dobře cítí. Takže totalita nám patrně nehrozí, ale máme tu nyní nastavení principů, které vidíme v banánových republikách. Já si myslím, že není možné, aby naše politika a naše budoucnost stála na hlavě jednoho muže.
Rozumím správně, že tím mužem míníte Andreje Babiše…
Ano, jistěže.
Sdružení Milion chvilek pro demokracii uspořádalo už několik velkých demonstrací proti současné vládnoucí politické garnituře, a na 17. listopad se proto očekává nějaká mega akce. Přesto právě Andrej Babiš označil takovéto demonstrace za nesmysl, s tím, že řekl, že jeho vláda nepřijala jediný zákon proti demokracii, takže vůbec nechápe, proti čemu vlastně ti lidé protestují…
Tak to je, jak už jsem říkal. Ano, zatím tady není útok na svobodu slova, na možnost projevovat se. Ale je tady ta snaha té monopolizace moci, snaha přivlastnit si stát, aby ho mohl někdo ovládat ve svůj vlastní prospěch, ke svému byznysu. A právě z toho mají lidé obavy. Z toho, že to, co bylo dříve zcela nepřípustné, se najednou stane úzus, zkrátka standardní a legální záležitost.
Fotogalerie: - Sametová kampaň
A potom vidím ještě jeden velmi důležitý faktor – a tím je důvěra společnosti v instituce a důvěra společnosti v justici, která je dlouhodobě nalomená. A těžko se tomu divit. Jestliže má premiér problém se střetem zájmů, jestliže má problémy s EU, tak právě ta důvěra je ještě více narušena a společnost je tím rozdělená, protože to vnímání na obou stranách je zcela odlišné. Pro některé je Andrej Babiš hrdina a pro některé člověk, který nemá na místě předsedy vlády co dělat – a měl by proto odstoupit.
A v normálních systémech by se tak už dávno stalo! Protože je to premiér, jenže je ve střetu zájmů, sám vlastní vlivná média, a jak už jsem říkal, monopolizuje tu moc, ale přesto se stále nic neděje!
Dobrá, pane senátore, ale dovolte mi otázku. Jestliže hovoříte o odvolání premiéra, pravděpodobně se opíráte o lehce efemérní a také snadno zneužitelný pojem zvaný veřejný zájem. Ovšem, když se na to podíváme zcela meritorně, Andrej Babiš byl dokonce dvakrát zbaven imunity na žádost příslušných orgánů (Policie ČR) a vydán Sněmovnou k trestnímu stíhání. Ale ptám se, nevadí vám, že do této chvíle nebyl ani z ničeho obviněn a také za nic odsouzen?
Podívejte se, já myslím, že úplně postačí, když nahlédneme do minulosti. A vidíme, že v těch stranách fungoval jakýsi mechanismus (samozřejmě ne vždy ideálně), který ale při jakémkoliv podezření prakticky donutil toho člověka, který byl v nějaké vysoké funkci, prostě odejít. A na tom spočívá princip demokracie, že strana nepadá s jedním člověkem. Ale...
Promiňte, pane senátore, nechci vám skákat do řeči, ale řeknu jen dvě slova: presumpce neviny...
Ano, jistě, takový institut samozřejmě existuje a je to zcela v pořádku, ale u politika by to mělo být trošku jinak. Protože politik je veřejná osoba, na kterou jsou kladeny mnohem větší nároky. Byli tu politici, kteří vlastně jen při náznaku provinění odešli.
A teď se podívejte na celý ten proces s Čapím hnízdem, který trval 4 roky. A stále vidíme, že minulost pana Babiše skýtá mnohem více otazníků, minimálně tedy těch morálních. A já bych si opravdu velice přál, abychom tu měli takové politiky, u kterých bychom se ničeho takového obávat nemuseli.
Samozřejmě, že to vzájemné očerňování je také způsobem boje jednotlivých politických stran, což také není dobře, ale tam právě mají zasáhnout ty přirozené demokratické principy, které u nás naštěstí stále fungují u většiny demokratických politických stran. Když se ale dnes podíváte na nejsilnější politickou stranu, to jest hnutí ANO, tak tam všechno leží a padá s jedním mužem. A to je to, co mi nesmírně vadí, protože, když si vzpomeneme například na pana Kalvodu, který neoprávněně užíval titulu JUDr nebo na premiéra Stanislava Grosse, u kterého to byl zase byt za 5 milionů korun, oba dva rezignovali.
A tím se také svým způsobem řešilo to politické a společenské napětí, aby nedosáhlo takových hodnot, jako je tomu dnes, kdy tu máme předsedu vlády, který zkrátka všem dopředu oznámí, že nehodlá ze své funkce nikdy odejít – a to za žádnou cenu, ať se děje, co se děje.
A je mu jedno, že se tady probírá jeho bezúhonnost, a především morální kredit! My se stále soustředíme, vlastně už léta na ty Babišovy causy na úkor například školství, důchodového systému a mnoha dalších důležitých témat. A přitom vidíme, že on sám jako politik vlastně není schopen vytvořit ani funkční koalici. A právě s tím by si každá normálně fungující demokracie už dávno poradila a tu politiku by už zmiňovanými stranickými mechanismy velmi rychle očistila.
Rozhovor vedl Tomáš Procházka
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
