Kdy a proč jste se začala zajímat o to, co se děje v Norsku ohledně sociální služby Barnevernet? A co konkrétně v tomto problému podnikáte?

Je to zhruba rok a půl, co jsem se dozvěděla o případu Evy Michalákové. Četla jsem to v noci na internetu, rozčílilo mě to a tu noc už jsem neusnula a začala jsem pátrat po bližších informacích. Pak se mi podařilo udělat rozhovor s Čechem, který pár let pracoval v jednom norském pěstounském domě, zažil tam celkem zvěrstva. Po té jsem narazila na další rodiče, kterým v Norsku odebrali děti. Udělala jsem s nimi také rozhovory, bylo to jak lavina. Když zjistili, že se o to někdo v Čechách zajímá, začaly chodit každý den zprávy o nových případech a trvá to do teď. Ti lidé posílají rovnou i důkazy, fotky a dokumenty od soudu a od Barnevernetu a je to opravdu čiré zoufalství. Po pár měsících jsem začala případy sepisovat na web www.stopbarnevernet.com. Publikuji tam jen případy, ve kterých se rodiče nebojí medializace. Takže opravdu asi jen čtvrtinu toho, co mám v počítači a ve zprávách. Těch rodin, co se mi ozvaly, jsou stovky. Už to nezvládám počítat. Je to ve fázi, kdy by to chtělo opravdu systematicky řešit, vytvořit přehlednou kartotéku a založit organizaci na pomoc těmto rodičům. Kromě webu se snažím rodiče vyburcovat k větší aktivitě a hlavně, aby se přestali bát medializace, jako například rodina Bodnariu z Rumunska. S 38 rodinami jsem sepsala dopis, který jsem poslala na světové lidskoprávní organizace (OSN, EP, HRW a papeži Františkovi). Krom toho jsem spoluiniciátorkou světových demonstrací proti Barnevernetu, které jsme započali letos v lednu a na jejich podporu jsem zorganizovala pražskou demonstraci 16. ledna.

Jak byste činnost norské sociálky popsala a zhodnotila? Jak funguje a co stačí k tomu, aby odebrala děti?

Systém preferuje odebírání dětí z rodin před pomocí rodinám, to se musí otočit. Norská sociálka se vůbec nesnaží sanovat vazby dětí k původním biologickým rodinám, ale tyto vazby ničí. K odebrání dětí stačí opravdu málo, stačí jakékoliv udání. Například naštvete souseda a můžete čekat, že se vám pomstí takzvaným "bekymringsmelding" neboli zprávou o znepokojení. A důvod už se vždycky najde. Třeba škrábanec od psa, dítě je smutné, vytržený zoubek, dítě jedlo moc čokolády.... a další známé důvody. V podstatě nevíte dne ani hodiny. Život v Norsku je podle tamních rodin něco jako ruská ruleta.