Bojovnice proti norské sociálce promluvila o praktikách Barnevernetu, udávání i „šokujícím“ telefonátu z ČT

Kdy a proč jste se začala zajímat o to, co se děje v Norsku ohledně sociální služby Barnevernet? A co konkrétně v tomto problému podnikáte?

Je to zhruba rok a půl, co jsem se dozvěděla o případu Evy Michalákové. Četla jsem to v noci na internetu, rozčílilo mě to a tu noc už jsem neusnula a začala jsem pátrat po bližších informacích. Pak se mi podařilo udělat rozhovor s Čechem, který pár let pracoval v jednom norském pěstounském domě, zažil tam celkem zvěrstva. Po té jsem narazila na další rodiče, kterým v Norsku odebrali děti. Udělala jsem s nimi také rozhovory, bylo to jak lavina. Když zjistili, že se o to někdo v Čechách zajímá, začaly chodit každý den zprávy o nových případech a trvá to do teď. Ti lidé posílají rovnou i důkazy, fotky a dokumenty od soudu a od Barnevernetu a je to opravdu čiré zoufalství. Po pár měsících jsem začala případy sepisovat na web www.stopbarnevernet.com. Publikuji tam jen případy, ve kterých se rodiče nebojí medializace. Takže opravdu asi jen čtvrtinu toho, co mám v počítači a ve zprávách. Těch rodin, co se mi ozvaly, jsou stovky. Už to nezvládám počítat. Je to ve fázi, kdy by to chtělo opravdu systematicky řešit, vytvořit přehlednou kartotéku a založit organizaci na pomoc těmto rodičům. Kromě webu se snažím rodiče vyburcovat k větší aktivitě a hlavně, aby se přestali bát medializace, jako například rodina Bodnariu z Rumunska. S 38 rodinami jsem sepsala dopis, který jsem poslala na světové lidskoprávní organizace (OSN, EP, HRW a papeži Františkovi). Krom toho jsem spoluiniciátorkou světových demonstrací proti Barnevernetu, které jsme započali letos v lednu a na jejich podporu jsem zorganizovala pražskou demonstraci 16. ledna.

Jak byste činnost norské sociálky popsala a zhodnotila? Jak funguje a co stačí k tomu, aby odebrala děti?

Systém preferuje odebírání dětí z rodin před pomocí rodinám, to se musí otočit. Norská sociálka se vůbec nesnaží sanovat vazby dětí k původním biologickým rodinám, ale tyto vazby ničí. K odebrání dětí stačí opravdu málo, stačí jakékoliv udání. Například naštvete souseda a můžete čekat, že se vám pomstí takzvaným "bekymringsmelding" neboli zprávou o znepokojení. A důvod už se vždycky najde. Třeba škrábanec od psa, dítě je smutné, vytržený zoubek, dítě jedlo moc čokolády.... a další známé důvody. V podstatě nevíte dne ani hodiny. Život v Norsku je podle tamních rodin něco jako ruská ruleta.

A jsou tyto děti většinou norské nebo jiných národností?

Nejsou to rozhodně jen děti přistěhovalců, Barnevernet odebírá děti bez výjimky všem, i Norům. Případy, které znám, jsou z USA, Brazílie, Litvy, Lotyšska, Ruska, Iráku, ČR, Slovenska, Filipín, Rumunska, Bulharska, Turecka, Polska, Švédska, Maroka... Vtipné je na tom to, že norští rodiče jsou naopak ve velké nevýhodě, pokud jim totiž dítě seberou, tak nemají kam utéci, dětí cizinců se může zastat rodný stát, Norů se nezastane nikdo.

Proč myslíte, že sociálka takto radikálně jedná? Je za tím podle vás opravdu jen ochrana dětí?

Ten systém je institucionálně roztříštěný, problém je, že v Norsku mají obrovskou pravomoc obce. Pracují tam i lidé bez odpovídajícího vzdělání. Ti lidé dostanou "funkci", která jim stoupne do hlavy a berou opravdu vše, co jim přijde pod ruku.

Českou veřejnost zatím nejvíc pobouřil případ rodiny Michalákových. Jaké vy máte o tomto případu informace?

Já jsem si hned v počátku, někdy před rokem, obstarala slavnou složku od soudu, na základě které se snažily Evu Michalákovou potopit české úřady. Ten "spis" (každý to nazývá jinak) obsahuje naprosto nerelevantní informace, zakládá se na domněnkách, výpovědích třetích osob a údajných nezávislých posudcích velmi pochybných psychologů, kteří spolu, v době vypracování posudků, žili v partnerském vztahu. Posuďte sami, jak potom takový posudek může být nezávislý.

Mluvilo se i o údajném zneužívání dětí v této rodině a z toho důvodu děti měly být tehdy odebrané. Máte o tomto nějaké informace?

Ano, to jsou ty výpovědi třetích osob... V té rodině zneužívání nebylo a ani se žádné neprokázalo.

Měla podle vás naše vláda více zasáhnout ve prospěch maminky a jejích dětí?

Určitě, měla a může, ale nedělá to. Naopak například paní Marksová ještě rodičům, kterým v Norsku odeberou děti, hází klacky pod nohy a snaží se je zdiskreditovat v médiích. Což mi přijde víc než ohavné.

Prezident Zeman v podstatě řekl, že Barnevernet jsou „gangsteři“, kteří unáší děti. Je to tak?

Rozhodně ano. S tím mohu jen souhlasit. Jaký člověk může přijít a vytrhnout vám kojené dítě z rukou na základě nějakého neopodstatněného udání. Ti lidé navíc nejsou psychicky úplně v pořádku, pokud mohou toto dělat.

Také tuto organizaci před časem přirovnal k nacistickému Lebensbornu, který sloužil na převýchovu dětí. Prezident si za to opět odnesl kritiku. Souhlasíte s tímto jeho názorem?

Ty praktiky jsou tam opravdu až děsivě podobné, takže ač nesouhlasím úplně se vším, co pan prezident říká nebo dělá, v problematice Barnevernetu jsem s ním za jedno.

Norská sociálka způsobem, který mnozí kritizují, funguje už mnoho let. Jak je možné, že u nás se o tom začalo mluvit vlastně až nedávno?

Nejspíš proto, že teprve nedávno se nás to začalo týkat, tedy když v Norsku odebrali české děti.

Znáte nějaký další „český“ případ, kdy norská sociálka odebrala děti?

Krom Evy Michalákové znám druhý známý případ 9měsíční holčičky, kterou naštěstí před pár dny vrátili zpět k rodičům - podotýkám, že to nebylo v žádném případě zásluhou českých úřadů! A pak jsou tu ještě další tři případy, kde jsou ale rodiče opravdu hodně vystrašení a nechtějí nic publikovat. Můžu říci jen to, že jsou to v ostatních případech matky-Češky a otec Nor, v jednom případě je otec cizinec.

Jak se proti Barnevernetu dá podle vás bojovat? Pomáhají různé demonstrace, které proběhly?

Myslím, že demonstrace pomáhají. Díky nim se teď svět dozvídá, co se v Norsku děje a o problematiku se začala zajímat zahraniční média. Teď například spolupracuji s redaktorem BBC, který točí dokument o Barnevernetu. Dále už se zmiňují například americká média, jako ABC nebo NY Times. Možná i na základě toho teď Barnevernet vyrukoval s letáčky na svou obranu, kde se snaží hájit systém.. a musím říct, že tento jejich krok mě velmi těší a baví. Je to důkaz toho, že se systém otřásá v základech, asi ty protesty děláme dobře.

Vy jste na téma norská sociálka mluvila i v České televizi. A pak jste řekla: ,,Rozebírali slovo po slovu ze všech mých blogů. A pak se zeptali, zda mi přijde pro děti vhodné, aby se po takové době vrátily k matce, když si už u pěstounů zvykly. A taky mi bylo řečeno, že manipuluju informacemi, což mi od ČT přišlo víc než vtipné.“ Mohla byste to zhodnotit, a co si myslíte o jejich otázce, zda je tedy vhodné, aby se děti k matce vrátily?

Ano, ve středu probíhal rozhovor s Českou televizí, ze které nemám dobrý pocit už od dob, kdy jsem po telefonu asi přes hodinu řešila kauzu s Markem Wollnerem, šéfredaktorem publicistiky ČT. Nejprve se snažil mě přesvědčit, že u Michaláků byly opravdu děti zneužívány, když jsem ale měla na vše argument, začal se chovat krajně neprofesionálně a ponižovat všechny zastánce Evy Michalákové, musím říci, že jsem byla v šoku. Paní redaktorka z ČT mi ve středu mimo jiné tvrdila, že dělala rozhovor s člověkem z Barnevernetu, který tvrdí, že děti rozdělují, jen když je to nezbytně nutné a na základě toho že bylo jedno dítě týráno více než druhé. A o tom já vím, že to není absolutně pravda. Děti jsou rozděleny v naprosté většině případů a to okamžitě, bez jakéhokoliv šetření. Děti Evy Michalákové by se rozhodně měly vrátit k ní. Jako matka bych o své děti také bojovala, i kdyby to mělo trvat 10 let. Stále to jsou moje děti, stejně jako Denis a David jsou synové Evy Michalákové a na tom nikdo na světě nikdy nic nezmění.