Co si myslíte o vývoji v Rusku?
Máme co do činění se zvratem k velmi starým způsobům, a to nás znepokojuje. Velmi starým: jdoucím do časů Moskevského knížectví, Ivana Hrozného. Pan Putin řekl, že pád sovětské říše byla největší tragédie 20. století. Ve století takových tragédií, století vražd a zabíjení v první a druhé světové válce, po Hitlerově režimu, strašném režimu Stalinově, který podle historika Tima Snydera zabil stejně, ne-li víc lidí... Když si zmapujete všechny genocidy toho století: arménskou, kambodžskou, smrt milionů v Číně kvůli Maovi... Opravdu? V tom století má být největší tragédií rozpad SSSR? Vypovídá to o Putinově zastaralém hypernacionalistickém, expanzionistickém stavu mysli a to je varovné. Krym byl asi testem k agresi na východní Ukrajině, východní Ukrajina je testem k tomu, co přijde dál.
Prezident Barack Obama je kritizován za měkký postoj k Putinovi. Předpokládám, že s kritikou nesouhlasíte. Neměl se však zachovat jinak?
Je velmi těžké hodnotit čerstvá rozhodnutí lídrů. Mám skeptický názor na kritiky, kteří tvrdí, že prezident Obama neukázal dostatek rozhodnosti. Například ve věci Ukrajiny je omezen tím, co chce Evropská unie. Nemůže v postojích Evropany příliš předbíhat. A i jinde kritici třeba přehlížejí jeho velmi účinnou válku, kterou vede prostřednictvím dronů proti teroristickým skupinám. Skóroval několik krásných gólů: v otázce otevření diplomatických vztahů s Kubou, které – snad – povede ke zlepšení tamní situace. Jeho sankční režim proti Íránu nakonec přivedl Írán k jednacímu stolu a výsledkem je dobrá – nikoliv dokonalá – ale dobrá dohoda.
Jistě znáte řadu proruských a proputinovských vyjádření prezidenta Miloše Zemana a bývalého prezidenta Václava Klause. Všímá si jich Washington? Kolik škody tato vyjádření způsobují česko-americkým vztahům?
Ve Washingtonu oceňují dlouhotrvající, dobré vztahy mezi ČR a USA. Byl jsem v Kongresu přítomen odhalení busty Václava Havla – „dívá se“ tam na bustu Churchilla. Byl to poslední výklenek, v němž bylo pro jakoukoliv bustu prostor! Je tam třeba také Lájos Kossuth. Lidé ve Washingtonu vědí, že tu nemáte prezidentský systém a že vládne vláda. Lidé se soustředí spíš na ten hluboký vztah, který je dobrý a vydrží navzdory někdy odlišným pohledům na věc, kterých si Američané ve Washingtonu nemusí vždy všímat. Podívejte, ministr zahraniční Lubomír Zaorálek se k Ukrajině vyjadřoval jasně a zřetelně od začátku jako jeden z nejhlasitějších a nejzřetelnějších sociálních demokratů v Evropě, což velmi obdivuji! Češi byli skvělí v otázce nynějšího posílení NATO v atmosféře zvýšeného napětí v Evropě.
Jaké byly vaše velvyslanecké priority?
Byly tři. První ve vojenské a bezpečnostní spolupráci. Přišel jsem v nelehké situaci po rozhodnutí posunout radar jinam. Od té doby jsme šli dopředu, ať už se to týká české účasti Afghánistánu, Sýrii, nebo lepší spolupráce na aliančním systému chytré obrany, takže z toho mám dobrý pocit. V ekonomické oblasti se náš vzájemný obchod zhruba zdvojnásobil – růst zhruba o 3 miliardy dolarů ročně. A v neposlední řadě se nám povedlo posunout vpřed v úsilí proti korupci – byla to spolupráce s českými lídry na tomto poli, jakými je Rekonstrukce státu. Dosáhli jsme také pokroku v oblasti práv pro gaye a lesbičky. Nepovedlo se nám bohužel příliš postoupit v pomoci integrovat romskou menšinu. Něco se nám povedlo, ale chtěl jsem pokročit dále.
Hlavně krajní pravice a krajní levice vás kritizují, že jste zasahoval do našich vnitřních věcí nevhodným způsobem. Jak se tím vyrovnáváte?
Tu kritiku si moc neberu k srdci. Pokud chcete věci ovlivňovat opravdu k lepšímu, vždycky budete mít kritiky. Jsme přece partnery a můžeme si pomáhat navzájem. Vždyť Spojené státy se mohou učit i od vás.
Nakolik je konkrétní program činnosti americké ambasády ovlivněn tím, jaká vláda je právě ve Washingtonu – demokratická, nebo republikánská?
To je zajímavá otázka. Vím třeba, že podpora občanské společnosti a lidských práv bude pokračovat, pokud bude prezidentkou zvolena Hillary Clintonová, protože ona se v těchto věcech angažovala a angažuje po celém světě. Někteří republikánští kandidáti to mají postavené stejně. Ale liší se to. Některé vlády ve Washingtonu se věnovaly jiným prioritám, jiné zase drží velvyslance víc na uzdě. Takže to opravdu závisí na tom, kdo je právě v Bílém domě.
Další čeští kritici vám vyčítají, že protikorupčními aktivitami jste oslabil tradiční politické strany a pomohl jste nástupu Andreje Babiše a jeho hnutí ANO. Co vy na to?
To je zajímavé, tuto kritiku, takto postavenou, jsem ještě nezaznamenal.
Pošlu vám link.
Beru vás za slovo! (směje se) Měli jste tu přece vzedmutí občanské vlny vyjadřující odpor ke korupci i předtím, než jsem sem přijel. Nefandím si tedy, že bych ji způsobil. Na těchto otázkách kontinuálně spolupracují čeští lídři v politice, byznysu a občanské společnosti se svými americkými kolegy v politice, byznysu a občanské společnosti. Pokud ministr Babiš z těchto otázek udělal svoje priority, je to spíš výraz české vůle. To přece politici dělají. Byl bych nadšen, kdyby každý politik na světě včetně USA udělal z boje proti korupci svojí prioritu. Ve Spojených státech máme dlouhodobé potíže s korupcí. Ne nezákonnou korupcí, jako je úplatkářství, ale legální korupcí. Rozhodnutí Nejvyššího soudu v kauze Citizens United otevřelo stavidla záplavě peněz a jimi financovaných privátních zájmů v politice, což jsem kritizoval už tehdy, kritizoval to i prezident a výsledek je hrozný.
Ale Babiš se přece na vlně protikorupčních nálad svezl až do funkce vicepremiéra. A nyní vlastní asi 40 procent českého mediálního trhu, má mnohovrstevný a rozsáhlý konflikt zájmů v politice a byznysu. Tohle je pokrok? Není to náhodou tak, že se česká společnost vrací zpět do horších časů? Neměli bychom spíš demokracii zlepšovat, raději než budovat tyto oligarchy a jejich moc?
Nepřijímám všechny premisy ve vaší otázce, nesouhlasím se všemi. Česká společnost se stále posunuje dopředu. Pokud hledáte andělskou dokonalost, nikdy ji nenajdete ...
Psali jsme:
... anděla nehledám. Spokojím se s někým, kdo nevlastní 40 procent českého mediálního trhu a není zároveň ministrem financí.
Těch zbývajících 60 procent má tedy držet těch 40 při jisté disciplíně. A jsou zde média, která jsou velmi kritická a plní roli dohledu. Ministr Babiš přece říká, že se některých svých obchodních zájmů zbavil, přestal je řídit. Dopodrobna do toho nevidím, takže na to nemám názor. Česká společnost je dostatečně dospělá a svobodná na to, aby tyto věci vyřešila.
Dobrá. Představme si tedy jednání mezi českou a americkou stranou a ke slovu se dostanou otázky transparentnosti a konfliktu zájmů. Není kauza Babiš a jeho monstrózní střet zájmů přesně tou kauzou, na kterou by americká strana při jednání měla poukazovat a vyjadřovat znepokojení?
Dokonce i během své aktivní činnosti na poli protikorupčních aktivit a lidských práv jsem se nikdy nevyjadřoval ke specifickým případům. To bych totiž opravdu zacházel příliš daleko. To by musel být opravdu nějaký neslýchaný, skandální případ porušení našich společných hodnot a zájmů, aby se cizí mocnost, bez ohledu na to, jak přátelská a spojenecká, vyjadřovala ke konkrétní osobě. V tomto případě zde není nic, co by se byť jen přiblížilo takovému kritériu. A neměl bych to dělat ani jako bývalý velvyslanec.
Rýsuje se dohoda o vzájemné transatlantickém obchodu TTIP. Někteří Evropané hlavně nalevo se obávají, že tato dohoda zvýhodní americké firmy, že otevře dveře geneticky modifikovaným potravinám ve velkém... Co s takovými obavami?
Kompromis bolí. Ani prezident Obama to nemá v Kongresu s touto dohodou jednoduché. Ale nakonec to bude cosi jako příliv, který všechny lodě zvedne výš – celkový výsledek bude pro prosperitu pozitivní. Pokud Spojené státy a Evropa nezformalizují svoje hospodářské vztahy, které jsou nejsilnější na světě, budou to jiné mocnosti, hlavně Čína, které určí, jaká vlastně budou platit pravidla. A pokud bude pravidla diktovat Čína, budou mnohem, mnohem horší. Takže TTIP jako dohodu velmi silně podporuji.
Jak se nám v Evropě daří řešit uprchlickou krizi? Sledujete tento problém?
Ano, protože moje rodina je rodinou židovských uprchlíků. Takže si to beru osobně.
Je tento problém srovnatelný s problémem nelegálních migrantů v USA?
Ano, ale nepoužívám výraz „nelegální“, protože to přece nejsou nelegální lidé, jsou to prostě uprchlíci a přistěhovalci bez řádných dokumentů. Je to podobné s jednou výjimkou: většina z těchto lidí v USA směřuje za něčím. Chtějí získat práci, začít nový život pro sebe a hlavně své děti. Chtějí posílat peníze domů. Směřují někam. Uprchlíci ze Sýrie a Afriky utíkají před něčím, porušováním lidských práv a barbarstvím. Nemyslím, že by na to byla Evropa dobře připravena. Měli jste se připravit lépe, protože tato nestabilita už existuje několik let a uprchlické vlny bylo možné předvídat. Chápu, že situace má i své bezpečnostní rozměry s ohledem na islámský extrémismus, ale nemohu si pomoci, aby mě v této souvislosti nenapadla analogie z doby židovské migrace do USA před druhou světovou válkou: Spojené státy tehdy zavedly velmi restriktivní kvóty a nepustili dovnitř skoro nikoho. A jeden z vlivných argumentů byl ohledně bezpečnosti země: Nebudou to náhodou špióni? Sabotéři? Kdyby tomu tak nebylo, kdybychom jim nezavřeli dveře, kolik lidí se mohlo zachránit? Dnes podobné argumenty zaznívají ohledně teroristů. Rozumím těm obavám. Ale dnes v USA víme, že jsme tehdy udělali chybu, když jsme zavřeli hranice židovským uprchlíkům před druhou světovou válkou. Správnou odpovědí je otevřít brány a myslím, že totéž musíme udělat i my v USA.
Psali jsme:
Čemu přičítáte návrat evropského antisemitismu? I v českém prostředí, které bylo považováno za liberální a tolerantní, dnes můžete číst antisemitské výpady, o kterých se nám v nedávné minulosti ani nezdálo.
Relativně vzato je z hlediska antisemitismu Česká republika bezpečný a klidný přístav! Když se podíváte na globální statistiky antisemitismu, nejmenší průkazné projevy předsudků v kontinentální Evropě má Česká republika. Je v podstatě na úrovni Velké Británie a Spojených států. Možná jen o malinko horší, ale rozdíl není velký. To je v evropském měřítku skvělé. Musím však říci, že jsem byl za svého působení v Česku jako velvyslanec šokován některými bloggery, tím, co psali o mně osobně. Jsem americký Žid českého a slovenského původu, a jako takový jsem byl opravdu nemile překvapen tím výbuchem nenávisti. Takže jsem tímto trendem znepokojen.
Stýská se vám po něčem z Prahy?
Stýská se mi po přátelích a konverzaci s nimi. Po mých kolezích z ambasády. Dokonce i po médiích a českých neziskovkách. A stýská se mi po městě. Miluju se po Praze jen tak procházet.
Je rozdíl v tom, dívat se na Prahu jako velvyslanec USA a dívat se na ní teď zdálky, když už nejste ve vládních službách?
Praha vám připomíná, jak naše americké dějiny jsou jen relativně malou součástí velkých dějin. Praha je kouzelná a to říkám jako člověk, který si nepotrpí na nadpřirozené jevy. Praha vám právě tím poskytuje perspektivu staletí, schopnost dlouhodobé reflexe.
Podporujete někoho ve vašich prezidentských primárkách?
Momentálně si cením nezávislosti, toho, že se mohu svobodně vyjadřovat k různým důležitým věcem, a proto nejsem součástí žádné kampaně. Zatím se nevyjadřuju. Obdivuji Hillary Clintonovou. Spolupracoval jsem s ní a velmi na mě zapůsobila svými schopnostmi a zdravým úsudkem.
Jak si vysvětlujete dosavadní úspěch Donalda Trumpa, který se měsíce drží na čele republikánských průzkumů?
Je zkušeným komunikátorem. Žijeme v éře nových médií: jako bychom najednou všichni žili ve Švýcarsku, kde se každý může podílet na vládě, nebo má aspoň ten pocit, že je momentálně a díky elektronickým médiím okamžitě angažován. Trump je mistr mediálního cyklu. Ví, jak komunikovat, jak přitáhnout pozornost, jak sdělit to, co potřebuje. Já s těmi sděleními nesouhlasím. Hlavně to, co říká o migrantech je zavrženíhodné. Ale těžko můžete zpochybňovat jeho mistrovské zvládnutí komunikace, léta trénované přítomností v televizi, budování vlastního brandu. Ví, jak se dostat s názorem k lidem, jak se prodrat mediálním hlukem.
Je bublinou, která praskne, nebo je vážným kandidátem?
Je vážným kandidátem. Nevěřím, že ho američtí voliči nakonec zvolí ...
... nevěříte zkrátka, že demokrati budou mít tolik štěstí, aby si republikáni za svého kandidáta vybrali Trumpa.
(Smích) Ano, nemyslím si, že my progresivisté budeme mít nakonec to štěstí. Ale on může kandidovat jako nezávislý kandidát poté, co nezíská nominaci za republikány. A to by byl také pro nás dar nebes. Musíme ho však brát vážně. Reprezentuje ty, kteří jsou naštvaní na nefunkčnost vlády. Není to zas tak daleko názoru mnoha českých voličů. Extrémní pocit deziluze z demokracie a Trump se do toho přesně trefil. Musíme brát Trumpa i jeho stoupence vážně. Raději bych viděl někoho, kdo tu energii bude schopen využít produktivněji. Měli bychom se naučit, co dělá dobře a využít to produktivně.
Je mezi republikány někdo, koho si vážíte?
Ano. Jako demokrat s nimi nesouhlasím, ale obdivuji několik z nich. Jeb Bush byl otevřený, nedogmatický guvernér. Je to seriózní politik, který umí politiku promýšlet do hloubky a když byl guvernér, měl velmi dobré výsledky v prosazování transparentnosti. Jeho floridský spoluobčan Marco Rubio má skvělý životní příběh jako syn kubánských uprchlíků. Je také velmi dobrým komunikátorem. A guvernér John Kasich byl dobrým manažerem jako guvernér státu Ohio. Nebudu je volit, ale vážím si jich.
Norman L. Eisen (* 1960) je americký diplomat a právník. Od ledna 2011 do srpna 2014 působil jako velvyslanec Spojených států amerických v České republice. Při studiích práv byl spolužákem současného prezidenta USA Baracka Obamy. Eisen podporoval Obamovu úspěšnou kandidaturu na prezidenta, který ho jen krátce po svém nástupu do úřadu jmenoval svým zvláštním poradcem pro etiku a vládní reformu. O dva roky později ho vyslal na ambasádu do Prahy. Po svém nástupu na post velvyslance vešel do obecného povědomí patrně nejvíce v době, kdy spolu s dalšími ambasadory podpořil pochod homosexuálů Prague Pride, za což si vysloužil nejen podporu, ale i silnou kritiku. V Česku také podproval různé protikorupční a lidskoprávní neziskovky.
Psali jsme:
_635659840022427683.JPG&id=71986)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tomáš Klvaňa
