V souvislosti s návštěvou kancléřky Merkelové jsem zaznamenal názor, že premiér Sobotka a jeho spojenci ve vedení ČSSD trpí posedlostí ukázat, že ČSSD je „liberální levicí západního střihu“. S tím souvisí například i povinně vstřícný postoj k uprchlíkům. Vnímáte to také tak? A jaké důsledky tato snaha pro ČSSD v českém politickém prostředí může mít?
Naprosto to tak nevnímám. Sobotka (tím nemyslím jeho sluníčkářský kindermanagement v úřadu) ukázal Merkelové vzácně vyvážené, jasně srozumitelné a čitelné stanovisko zkušeného politika. Ku zděšení všech českých willkommenaktivistů okolo. Chválím. Pochopili ho ale daleko více v Německu než v Praze. Ze Sobotkova statementu vyplývá několik podstatných skutečností:
Za prvé: Brexit se zrealizuje a volby v USA vyhraje Trump, myslí si nejspíš Sobotka, i když si to nepřeje (na rozdíl od tří čtvrtin svých voličů a členů strany). V tom je realismus dobrého šéfa exekutivy, který sice má nějaký politický názor, ale má zároveň i nějakou odpovědnost za správu státu. Je premiérem všech, nejen idealistických socialistů.
Je důvodný předpoklad, že Trump razantně omezí evropskou angažovanost po všech stránkách, stáhne US Army z bází v západní Evropě. Tím je ztraceno i další rozšiřování EU na východ za peníze USA financujících podvratné operace západních politických „neziskovek“ v cílových destinacích. Je nutno zapomenout na Ukrajinu, Bělorusko, Gruzii, které budou nejbližší roky tvořit „cordon sanitaire“ zhroucených ekonomik mezi Ruskem a EU a zónu neustálé občanské války nízké intenzity. Určeno k privatizačnímu drancování Západu a jako zdroj hladové a levné pracovní síly pro Rusko.
Je důvodný předpoklad i to, že Trump setrvání USA v NATO podmíní placením amerických služeb v tomto uskupení tak, aby USA setrvačně nefinancovaly něco, co Evropa není ochotna podporovat. V tom se zásadně liší od Clintonové. Není tlačen bezpečnostní a vojenskou komunitou. Naopak. Trump hodlá zjevně Evropu vydírat důslednou ziskovostí vojenského konceptu. Čili že NATO se buď rozpadne, protože ho ostatní odmítnou v dnešním rozsahu adekvátně platit, aby na něj USA nedoplácely, nebo se omezí pouze na sdílenou a společně financovanou strategickou obranu, která jinak realizovat nejde a opustí koncept intervencionismu do pouštních a stepních občanských válek po celém světě. Rusko vydává na vlastní teritoriální obranu Ruské federace, která je pro USA neprolomitelná, desetinu toho, co na armádu vydávají USA, Čína jakbysmet. Trump nejspíš ukončí jako neufinancovatelný i Projekt pro nové americké století, spočívající v asertivní „občanské diplomacii“ barevných revolucí. To je to, co na politice USA nejvíce vadí české národně patriotistické levici a co korumpuje servilně proamerickou levici liberální. Dvojí morálka ropných zájmů s tolerováním a podporou „our bad guys“ na jedné straně, na druhé straně „one is plenty“ v otázce lidských práv v zemích, které hodláme vykořisťovat. Lidskoprávní a protikoruční neziskový sektor je americkou politickou korupcí promořen, stal se parazitně ziskový a nepřežije ani měsíc poté, co velké americké nadace zavřou penězovody.
Další ranou evropským válečným štváčům je britské vystupování z EU. Z vysoké pravděpodobnosti Trumpova vítězství a jím už avizovaného obratu v americké zahraniční politice vyplývá akutní nutnost organizace obrany pobrexitové kontinentální EU. Odečíst je nutno nejen americké kontingenty v západoněmeckém a italském protektorátu, britskou armádu a její modernizované Tridenty, ale nyní i tureckou armádu, nově zbavenou přátel našich přátel na vedoucích postech. Turecká armáda už není sekulární a jen tak nebude. Všichni už to zjistili a teď jen spekulují, jaké to bude mít možné následky.
Oživuje se proto koncept Evropského obranného společenství, mrtvě narozeného dítěte z roku 1950 či ZEU – Západoevropské unie, založené na základě Pařížských dohod 23. října 1954, která byla půlstoletí nahrazovaná NATO, a uspaná přestala de iure existovat v roce 2010. To bude znamenat razantní posílení výdajů na obranu pro všechny země EU. I pro Česko. Pacifistické švejkovské období končí. Pro českou ekonomiku a sociální systém to může být rána. Varianty si potřeboval Sobotka s Merkelovou ujasnit v první řadě. Žijeme, ať se nám to líbí nebo ne, uprostřed kontinentu Evropy a nemůžeme se orientovat samostatně. Protože se s 35 tisíci muži samostatně neubráníme ani polskému jezdectvu se šavlemi, natož vyzbrojené armádě. Česká armáda je funkční jen jako součást širšího celku nebo vratkých dohod o respektování neutrality a nezúčastněnosti. Fakticky dnes nemáme jinou šanci, než v NATO zůstat nebo ho pomoci rozbít zevnitř a vzápětí pomoci vybudovat ekvivalentní vojenskou sílu na obranu kontinentu. Bez Ruska či dokonce proti Rusku to bude stejně trpaslík, s Ruskem takové uskupení postrádá raison d'etre.
Za druhé: Je jasné, že po ekonomickém krachu těžby ropných písků a zhroucení arabského ropného kartelu vinou amerického paktu se Saúdy, které zlevnilo ropu o pouhých deset dolarů nad ruské produkční náklady, povede i nadále tlustá roura plynovodů a ropovodů z Východu na Západ a ne naopak. Je více než jasné, že alternativní trasy, vymyšlené stratégy EU, zkrachovaly, včetně dávno zapomenutého Nabbucca. Roura přes Ukrajinu, Slovensko do Česka bude sice existovat, ale pro snížení vydíracího potenciálu nestabilní a zbídačené proamerické vlády Ukrajiny bude obejita. Jednak Nord Streamem 2 přímo do Německa, jednak přes nově spřátelené Turecko na jihovýchod Evropy pomocí nyní s Putinem dohodnutého Turkish Streamu a případně i odbočkou do Řecka a Itálie. Pro Tsiprase je to příležitost, která se neodmítá. Ropovod Družba už nebude spojovníkem zájmů ruského Východu a amerického Západu, ale reznoucím sirotkem. Tudíž Česko ani Slovensko nebudou mít už bonusové příjmy z tranzitu plynu z Ruska do západní Evropy. Poplatky nejsou malé, Slovensko má dnes cca 5 milionů USD denně za zpětný transport ruského plynu oklikou zpět na cílovou Ukrajinu… Do pádu nynějšího loutkového režimu v Kyjevě a stabilizace ukrajinské otázky s Ruskem se odloží i evropská část čínského konceptu Hedvábné stezky, což je pro nás nepříjemné dvojnásob.
Za třetí: Uprchlická bomba tiká. Jižní křídlo NATO je rozbito. Řecko je zchudlé a omezovat bude muset i armádní výdaje. Příklon Turecka k Rusku a Íránu je neoddiskutovatelnou realitou, přes všechny snahy amerického protektora Bidena v Ankaře. Je jedno, zda Turci vyhostí z Incirliku Američany nebo ne či zda se Američané zvednou i se svými atomovými bombami a přestěhují se do servilního Rumunska… Turci už ale nebudou nadále tupě kývajícími loutkami. O hrdost před Turky jde Erdoganovi v politice především. Od budoucího paši Osmanů se jaksi národní hrdost oprávněně očekává. Za záchranu svého vládnutí vděčný Erdogan se proto přestal bát čertů na zdi, vykreslovaných Američany v doktrínách studené války, neboť se přesvědčil, kdo proti němu organizoval puč a proč. Ruské vojenské rozvědce se povedl majstrštyk. Rusko tak za noc definitivně přeformátovalo tón diskuse o Sýrii i o Středním východě. Všimněte si, že pro Moskvu je podstatná politická, ekonomická i vojenská stabilita v zemi, a na lidská práva gülenistů zvysoka kašle. Řeč ruských strategických bombardérů, které se přesunem do Íránu vyhnou západním špionážním satelitům, které by mohly varovat potenciální cíle bombardování, je jasná. Nyní je dokonce šance, že Rusko s Turky společně situaci v Sýrii do několika měsíců vojensky stabilizuje. Obětuje sice ideu samostatného divokého Kurdistánu na území Sýrie, Turecka a Iráku, ale to vcelku nikomu v Moskvě ani v EU příliš nevadí. Jen Kurdům v rudém Rojave a Pentagonu, který financoval islamistické bojovníky. Spolupráce Ruska a Izraele do této partie zahrne i stabilizaci pásma Gazy. Už nebudou provokace v podobě lodí svobody, ani financování Hamásu. Hizzballáh se zdrží komentářů i podpory. Za to mají Rusové jistotu mnohostranně výhodného obchodu jak s Izraelem, tak s Tureckem, Íránem a Libanonem. Všechno jsou to vcelku potřebné ekonomiky, které budou ruské zboží vítat.
Co by měli Američané udělat s jadernými zbraněmi, které mají v Turecku?Anketa
Erdogan nejspíš nedostane požadovanou vízovou dohodu s EU – to by byla sebevražda – a vypustí na nevděčnou Evropu další vlnu migrantů. Willkommenpolitik tak dostane rysy tragédie i pro Merkelovou. Přitom to měla být dobře placená dovolená pro protiasadovské bojovníky a jejich rodiny. Česko je až třetí linií obrany před migrační vlnou a dá se předpokládat, že až sem dojde málokdo. První linie v Řecku padne v každém případě, další silnou obrannou linií je až Orbánův plot, do kterého nejspíš maďarský premiér pustí elektřinu. Je mi líto Balkánu, pro který to bude po dlouholetých válkách další ekonomická rána. Pomáhat jim nejspíš nikdo nebude. V EU nejsou peníze na rozdávání. K V4 se chtě nechtě bude muset připojit i doposud tranzitní resp. alternativní destinace – Rakousko. Jeho ekonomika také neunese zátěž stovek tisíc běženců, ale mělo by být součástí druhé linie obrany.
Za čtvrté: konečně – a bohu chvála za to – proamericky i proevropsky servilní Zaorálek už konečně zmlkl. Mlčel i sluníčkář Dienstbier. Asi se šli ptát na názor na americkou ambasádu a tam jim řekli, že sami nevědí a doba je před volbami složitá. To je dobrá zpráva pro vládní koalici v čele se Sobotkou. Možná Sobotka přežije bez velké úhony, udrží-li ty dva cvoky na uzdě.
Psali jsme:
Duka, Sobotka, Babiš, Štěch a Zeman se lišili jen málo
Jak číst slova kancléřky Merkelové a premiéra Sobotky z tiskové konference, že Česká republika a Německo mají rozdílné názory na otázku kvót?
Jako silný vzkaz Němcům z Prahy, že Česko stále dělá samostatnou politiku a Merkelová není tak mocná, jak předvádí doma. Takový český fakáč. Všimněte si též, že katolický kardinál Duka, Sobotka, Babiš, Štěch a Zeman se lišili v důrazu a dikci, nikoliv ale věcně. Sobotka couval a vycouval z předešlého eurohujerství bez ztráty pleše, Babiš si zadělal na vítězství v příštích volbách a Zeman exceloval srozumitelností nejen pro německý tisk, ale i pro hospodu 4. cenové skupiny v Berouně. Katolíci sice mají příležitost k charitě, ale postoj Duky ujasnil vše potřebné o nekřesťanech českým i německým křesťanům. Papež ho sice nepochválí, ale ani neodvolá. Takhle to u katolíků nechodí.
Překvapil vás něčím průběh návštěvy Angely Merkelové v Praze, nebo se stalo to, co se dalo čekat?
Překvapilo mě, že Sobotka ani Černínský palác nerozporovali ve jménu nerozborné jednoty národů EU Zemanův požadavek na ukončení protiruských sankcí. Snad konečně už Česko začíná dělat reálnou politiku, opírající se o vlastní, a ne cizí ekonomické i politické zájmy. To byl nesmírně důležitý emancipační krok. Ve vítězství intervencionistické a nenávistné Clintonové nejspíš ani Černín nevěří.
Překvapilo mě, že fanatické proevropské žvásty v ČT byly poměrně ojedinělé a v publicistice nepřevažovaly. Nevidím v tom vliv změny v chování redaktorů, ale spíše jiné pokyny Sobotkova PR týmu. Staré psy z dob televizní rebelie už jiným kouskům naučit nelze. Ty lze pouze vyhodit.
Uvítal jsem korektní a bezpříznakovou žurnalistickou práci ČTK a Českého rozhlasu, kde sluníčkářský spin nebylo vidět vůbec. To je příjemná novinka a slibný počátek opravdového plnění veřejné mediální služby. Ostatní média s výjimkou marginálních se chovala korektně, jak jim přísluší. Tentokrát realitu popisovala, nespoluvytvářela ji. Také pozitivní zjištění.
Psali jsme:
Ti kdo na ulici řvou, k volbám nepřijdou
Návštěvu Angely Merkelové provázela mnohá shromáždění proti kancléřce, ale i na její podporu. O některých z nich (míněno těch na podporu Merkelové) Václav Klaus ml. poznamenal, že mu přišli ještě fanatičtější než svazáci za jeho mládí v osmdesátých letech. Jak se vy díváte na akce, které byly svolány proti Angele Merkelové a na ty, které byly svolány na její podporu?
Promiňte, v osmdesátých letech byli svazáci liberální středopravicovou frakcí jinak většinově dogmatické KSČ, která nechtěla o nějaké perestrojce ani slyšet. Svazáci nebyli idioti, ale budoucí ambiciózní manažeři poperestrojkové východní Evropy. Všehoschopní ano, ale určitě ne blbí. Notabene, Orbán je také bývalý svazák a FIDESZ bývalé maďarské SSM, od začátku v tvrdé opozici ke konzervativně komunistickému KISZ. Sedmnáctý listopad 89 organizovala spolu s „umírněnou“ opozicí pražská centrála Socialistického svazu mládeže. S jednoznačným, i když nevyřčeným požadavkem svržení gerontů v čele státu. Na tom se s opozicí shodla. Mladí chtěli moc. Že ji dostanou jen někteří, pochopili pozdě. O Klausovi a kupónové privatizaci tehdy nikdo netušil. Ani Havel a jeho víceméně levicová parta, vybraná předem jako kontaktní skupina. Ekonom s unylým hlasem kostelního vyvolavače se připlížil do KC OF až daleko později. Klaus mladší zřejmě znal soudruhy i svazáky jiné krevní skupiny, než já.
V názorově silně rozděleném Česku je každá snaha o širokou pouliční koalici hrou pro pevné nervy. Přidávají se falangy rváčů a extremistů. Od extrémně levých po extrémně pravicové. Vím to už od snahy o demonstrace proti válce v Jugoslávii či demonstrací proti americkému radaru. Snaha o širokou pouliční koalici proti Merkelové měla jediné heslo „Merkel muss weg“. Nic víc. A Merkelová také šla. Odletěla dřív, než původně chtěla a plánovala.
Kočírovat dav je složité. Účast lumpenproletariátu a extremistů krajní pravice včetně policejních provokatérů je vždy nutným zlem za pouliční demokracii. Daní za plné ulice, které jako jediné jsou viditelné politiky i mezinárodními médii. Sluníčkáři, hipsteři a ultralevičáci všeho druhu na jedné straně, Svobodní, Klausovci a magoři z ApČ, Konvičkovci i otevření rasisti a neonacisti na straně druhé přitom netvoří ani desetinu populace. Tekutý hněv obou okrajů politického spektra nedokáže zvednout od televize mlčící a sedící většinu. Ona většina se projevuje až při volbách a na okrajové řvouny kašle. Řvouni, vykřičení a unavení z pouličních akcí, nakonec k volbám nechodí. Volby pro ně nejsou dostatečně punk. Což Zeman i Sobotka dávno ví.
Druhá významná státní návštěva v letošním roce – po čínském prezidentovi – a podruhé jsou v ulicích lidé poměrně vehementně projevující své názory pro i proti. Je to podle vás nový trend, že návštěvy zahraničních státníků, vzbuzujících emoce, budou provázet takto vypjaté akce? A pokud ano, co to vypovídá o české veřejné debatě?
Že je to demokratická debata, v níž manipulativní režimní média už hrají stále menší a menší roli.
Česko je názorově polarizováno dlouhodobě. Prakticky od rozpadu havlovské pseudopartaje, která „byla pro všechny“. Na jedné straně už dvacet let stojí příznivci neregulovaného kapitalismu, nejlépe bez přívlastků, vzývající Divoký západ a bič otrokářů, na druhé straně pak příznivci elementární sociální spravedlnosti (když už ne rovnosti), mnozí vzývající zelenou budoucnost, postmoderně falešnou humanitu lidských práv a internacionalismus proletářů, kteří se už půl století stále nedokáží zformovat v silný proletariát, vědomý si své síly i svých požadavků na systém. Proto Zeman mluvil vždy o dolních deseti miliónech, a ne o slušných lidech. Kašlal na to, co lidi rozděluje a dbá na to, co je spojuje. Že je to fotbal, pivo a vepřové, je pro Česko dobře. Nejsme cílovou destinací pro islámské věřící.
A tak tu máme občas Divoký západ, občas Divoký východ. Vyberte si, co chcete příště… Jenom mi neříkejte, že vítězství pravdy a lásky. To nenastane.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
