Co je podstatou a hlavním kvalitativním skokem čtvrté průmyslové revoluce, že ji tak přelomově odděluje od třetí, která už byla také spojována s automatizací, elektronikou a rozmachem informačních technologií?

Ve třetí průmyslové revoluci už jsme využívali roboty, máme průmyslovou automatizaci, ale to všechno jsou individuálně nasazené stroje. Jednou to je robot, který něco obrábí nebo podává, přesně naprogramovaný. Máme k dispozici automatizační prostředky. Čtvrtá průmyslová revoluce nastává tehdy, když internet propojuje nejen lidi, ale i stroje. Čili v okamžiku, kdy se stroje dostávají na internet, stávají se automaticky součástí celosvětové komunikační sítě a začínají komunikovat. Napřed s člověkem, ale potom i mezi sebou. A potom nejen komunikují, ale snaží se dohadovat tak, aby za člověka prováděly rozhodnutí. A dokonce výrobky nebo polotovary mohou být připojeny na internet. Začíná domluva mezi stroji, výrobky, dodavateli a tak dále a optimalizace všeho dění na úrovni virtuální, tedy mimo fyzický prostor. Představte si to tak, že každý stroj či výrobek je napojen na internet, každý stroj či nedokončený výrobek má svého reprezentanta v podobě softwarového modulu, my říkáme dvojníka. A ti dvojníci si mezi sebou povídají, vyměňují si informace, dokonce rozhodují. Svá rozhodnutí pak posílají zpátky do fyzického světa. V něm dávají pokyny typu: teď obrob tohle na stroji číslo 17, pak pošli pár šroubů do montážní buňky číslo 5 a poté sděl člověku, že jsi to udělal. V okamžiku, kdy propojení informačními kanály je tak silné, že stroje i výrobky či transportní vozíky, respektive jejich virtuální reprezentanti, mezi sebou svobodně diskutují, dohadují se, optimalizují, vyměňují si informace, hledají řešení a pak to vracejí do fyzického světa, tak to je čtvrtá průmyslová revoluce. Stroje jsou napojeny na internet, jsou tedy propojeny nejen s člověkem, ale i mezi sebou, a v podstatě veškerá komunikace už probíhá relativně automaticky.

Čím čtvrtá průmyslová revoluce lidem nejvíce změní život, v čem jim ho nejvíce ovlivní?

Člověk se začíná dostávat do jiné role. Samozřejmě už v té třetí revoluci jsou dělníci vytlačováni z fyzické práce, ale nyní je člověk postupně nahrazován i v rozhodovací činnosti. Zbývá mu jednak role dozoru a jednak navrhování a další činnosti spojené s invencí. Člověku tak zůstává jen nejvyšší tvůrčí činnost plus kontrola, jestli stroje fungují dobře. Je vytlačen jak z rutinní fyzické práce, tak nakonec i z rutinního nepříliš často efektivního rozhodování. Necháváme na něm to, co by mu mělo být nejvlastnější, tu tvůrčí část činnosti. Člověk navrhne linku, navrhne komunikační standardy, člověk řekne: „Vy spolupracujte a dělejte toto.“ Pak už jen kontroluje, jestli někde nedochází k problémům.

K tomu se nabízí otázka, jestli na tento vývoj budou všichni lidé mít, co se týče jejich schopností. Ale hlavně ta, jak to bude vypadat s potřebou lidské práce a jak Průmysl 4.0 ovlivní počty pracovních míst. Jsou protichůdné informace, co se týká vývoje na pracovním trhu. Zaznívají úvahy o velkém úbytku pracovních míst. Jaký máte názor na množství lidské práce potřebné za čtvrté průmyslové revoluce?