Hodinu a půl trvající schůzka premiéra Petra Fialy a amerického prezidenta Joea Bidena vyvolala nadšení u příznivců koalice, ale třeba expert na mezinárodní vztahy a bývalý diplomat Petr Drulák upozornil, že nevidí žádný přínos pro českou zahraniční politiku nebo moment, o kterém by se dalo něco napsat. Prý to bylo něco, čemu se říká non-event, absence jakékoli události. Dal by se přesto z této návštěvy vyčíst či vypozorovat nějaký profit pro Českou republiku?

Nevím, k čemu by nám to mohlo být dobré. Premiér, jehož oblíbenost je na historickém minimu a je jedna z nejnižších na světě, jednal nikoliv o naší zemi, ale o cizí zemi Ukrajině, a to s americkým prezidentem, který již brzy bude končit, a u něhož je ve hvězdách, zda věděl, s kým a o čem mluví. Hájení zájmů České republiky bych si představovala dost jinak. Třeba tak, že odmítneme migrační pakt.

Právě téma migračního paktu hýbalo v tomto týdnu Českem mnohem více než audience v Bílém domě. Ministr vnitra Vít Rakušan se snaží veřejnost přesvědčit, že dokument neobsahuje přerozdělovací kvóty, a i kdyby, tak že Česko bude mít výjimku z povinnosti migranty buď přijmout, nebo za každého odmítnutého zaplatit v přepočtu půl milionu korun. Je vůbec možné pro voliče, který se i kvůli postoji stran k migračnímu paktu může chtít rozhodovat v blížících se volbách do Evropského parlamentu, se v té záplavě protichůdných informací orientovat?

Je to velmi obtížné, zorientovat se ve všech důsledcích, i pro mě, musela jsem si stav ověřovat z různých zdrojů a s právníkem, abych v tom měla jasno, a to samozřejmě veřejné dění velmi intenzívně sleduji. Myslím, že pro drtivou většinu lidí to musí být jeden velký chaos. Tohle je pravý opak transparentnosti, kterou je legitimní v politice požadovat.