Co říkáte tomu, že, jak odhalil deník Blesk, v noci na dnešek ministr zdravotnictví Roman Prymula spolu s Jaroslavem Faltýnkem (hnutí ANO) porušil svá vlastní nařízení návštěvou pražské restaurace? A je jeho rezignace, ke které ho vyzval premiér Andrej Babiš, logickým krokem?
Tedy přístup, že pravidla platí pro všechny?
Pravidla platí pro všechny, což premiér potvrdil, ale jak říkám, v současné chvíli mu nic jiného nezbývalo.
Vidíte vhodného nástupce, který by ho mohl nahradit v době, kdy je vstup do funkce ministra zdravotnictví tak riskantní?
Netroufám si v této chvíli střílet od pasu jména a nějaké soudy. Situace je velmi komplikovaná, rozhodnutí premiéra bude těžké a nezávidím mu.
Premiér také řekl, že Jaroslava Faltýnka požádá o rezignaci z funkce místopředsedy hnutí ANO. I u něj platí, co jste řekl o Prymulovi, tedy že je to logické?
Jedná se o vnitřní politickou odpovědnost. Hnutí jako uskupení má kolektivní orgán. Kvůli působení navenek premiér určitě musí vyvodit důsledky, nejsem schopen si je zatím představit. Je na hnutí ANO, zda rezignuje, odvolají ho a dál bude vést poslanecký klub, jde o otázku vnitřního hnutí ANO.
Jakou reakci Čechů očekáváte? V neděli byla policií rozehnána demonstrace, která ke konci přerostla ve výtržnosti, domníváte se, že by Češi navzdory nákaze mohli vyrazit do ulic?
Určitě by jako u minulé demonstrace nemělo dojít k tomu, k čemu došlo. Kdyby demonstraci nechali ukončit, jak měli, nemusel zásah policie vůbec být. Z faktických důvodů měla policie vyhodnotit situaci lépe. To, že půl hodiny před ukončením akce došlo k úřednímu uzavření ulic a krokům, byla chyba. Ale my nemáme vnitřní informace policie, takže těžko soudit.
Česká republika se ocitla v lockdownu. I přesto, že ho premiér původně odmítal, jiná možnost prý není. Souhlasíte? Je lockdown vzhledem k současným číslům nákazy nevyhnutelný?
Opravdu nevyhnutelný je v životě snad jen jeho konec. Zda by jiné řešení situace bylo lepší, se ale nikdy nedozvíme, protože se do téže situace nikdy nedostaneme. Takže moje odpověď je, že nevím.
Vyhýbáte se odpovědi, tak se zeptám jinak. Kdybyste byl premiérem, tak byste se rozhodl stejně jako Andrej Babiš?
Na tuto otázku se standardně odpovídá: Zeptejte se mě, až budu premiérem. Odpovím ale nestandardně. Kdybych byl premiérem v jeho současné situaci, tak by mi asi nezbývalo nic jiného než se rozhodnout podobně. Pokud by mi odborníci tvrdili, že bez lockdownu vznikne reálné nebezpečí, že bude potřebovat hospitalizaci tolik lidí, že je kapacity našeho zdravotnictví nezvládnou, tak by asi nikdo nemohl jednat jinak. Představa lidí bez pomoci je lidsky i politicky příliš děsivá. Otázkou ovšem je, jestli bych dělal vše tak, jak dělá současná vláda od začátku.
A dělal?
Na světě nejsou dva stejní lidé. Je jenom jeden Andrej Babiš a je také jen jeden Foldyna. Jsou to dvě rozdílné osobnosti, z čehož vyplývá, že bychom asi některé věci každý řešil trochu jinak.
Co byste dělal jinak?
Například bych nedělal koridory na cestu k moři a sám bych dovolenou také trávil doma. Jednak bych tím podpořil naše domácí podnikatele a živnostníky, kteří to po jarním lockdownu opravdu potřebovali, a jednak si myslím, že čelní představitelé země mají v okamžiku, kdy je potřeba se nějak omezit, jít příkladem. Nejspíše bych se také nějak pokusil regulovat přísun zahraničních turistů k nám. Také bych asi uvažoval o tom, že místo plošných opatření zavedeme opatření, jež budou zohledňovat fakt, že různé skupiny obyvatel jsou touto nemocí ohroženy různě, a že tyto rozdíly jsou opravdu výrazné. Zkusil bych zanalyzovat, kde jsou největší ohniska nákazy a podle toho se dál řídit. Zkrátka, nejprve bych naslouchal oborníkům z mnoha oborů, na základě jejich poznatků se pak nějak rozhodl, a až nakonec bych pověřil PR poradce, aby důvody mého rozhodnutí vysvětlili veřejnosti.
Domníváte se, že to takto Andrej Babiš nedělá?
Já především nevím, zda to celé jde za Andrejem Babišem. Vždyť šéfem krizového štábu byl někdo jiný, a ten šéf to také ve volební kampani před krajskými volbami velmi zdůrazňoval. Ať už ale rozhodoval kdokoli, tak to vypadá, že pořadí priorit, jak jsem je zmínil před chvílí, bylo opačné.
Z čeho tak soudíte?
Ke snaze o obnovení turismu mohly vést také ekonomické důvody, ale pokud naši lidé odjedou na dovolenou do Chorvatska, tak to pomůže chorvatské ekonomice, ne české. Co se týká zahraničních turistů v České republice, tak to je širší problematika. Do jisté míry, zejména z krátkodobého hlediska, má taková věc ekonomický přínos, ale jen do jisté míry. Když se podíváme na místa, která jsou turismem postižena nejvíce, jako je například centrum Prahy, a zde slovo postižena používám záměrně, tak vidíme co? Předražené restaurace, do kterých místní nechodí, předražené nemovitosti, ve kterých místní nebydlí, předražené a zbytečné služby, které místní nevyužívají, a mohl bych takto pokračovat dál. Přínosy masivního turismu jsou tedy velmi sporné, což v momentu, kdy turismus přináší i rizika spojená s šířením nakažlivé choroby, platí ještě mnohem více.
Psali jsme:
Máte důvěru ve vládní koalici a její odborníky, že vědí, co dělají tak, jak se vyjádřil nedávno právě Roman Prymula?
Podle mého názoru by se celá situace měla řešit vytvořením jakéhosi krizového štábu, v němž by byly paritně zastoupeny všechny parlamentní strany. Tím by se rozhodování odpolitizovalo a stalo se více věcným. Důvěru v tuto vládní koalici už moc nemám, což ale primárně nesouvisí s řešením covid krize.
Mimo jiné bychom také měli být velmi obezřetní vůči každému kroku, který dává vládě či státním úřadům více pravomocí a vymaňuje je z veřejné kontroly. Pokušení využít strachu a vzájemného podezřívání lidí k uchopení co největšího dílu moci, jsou stará jako lidstvo samo. V této souvislosti musím zmínit také ohromnou zodpovědnost médií, protože ta na atmosféru ve společnosti mají obrovský vliv.
Jak si podle vás v této situaci média vedou?
Co se vám na České televizi nelíbí?
Kdybych byl odkázán pouze na její zpravodajství, tak bych nemohl spát hrůzou a vztekem zároveň. Hrůzou z toho, že všichni brzy, a v hrozných mukách, zemřeme, a vztekem, že za to všechno může Andrej Babiš. Je smutné, že se soukromé televize chovají seriózněji, a rozeštvávají společnost mnohem méně než televize veřejnoprávní. Jako odstrašující příklad můžu uvést kauzu ministryně Maláčové a jejího debila. To je přece ze strany České televize neuvěřitelná žumpa.
Před chvílí jste ale sám Andreje Babiše kritizoval.
Nevím, jestli jsem kritizoval Andreje Babiše nebo šéfa krizového štábu, protože nevím, kdo měl jaké kompetence.
Situace ve zdravotnictví začíná být napjatá. Personál pracuje na plný výkon, lidí se nedostává, nákaza se opět dotkla seniorů. Diskuse, zda za to může opožděná reakce vlády, nepředvídatelnost viru, neodpovědnost lidí, neustává a zdá se, že bude aktuální ještě delší dobu. Měl by někdo za současné problémy nést politickou odpovědnost? A jak to posoudit?
Zda za současné problémy někdo ponese politickou zodpovědnost, rozhodnou voliči. Znovu ale opakuji: Ten problém není jen problémem zdravotnictví, a jenom zdravotnictví jej proto nemůže vyřešit.
Zeptám se ještě jinak. Kdyby se dnes hlasovalo o důvěře této vládě, jak byste hlasoval?
Už jsem to řekl před chvílí. Tato vláda moji důvěru už nemá. Primárním důvodem však není současná covid krize.
A jaké jsou vaše důvody?
Je jasné, že dalšími restrikcemi znovu utrpí státní rozpočet, který je letos ve schodku 500 miliard korun a ten na příští rok počítá zatím se schodkem 320 miliard. Už teď je ale kritizován, že neobsahuje vše a dostatečně nepočítá ani s dalšími opatřeními kvůli koronaviru. Jak přístup koalice k rozpočtu vnímáte vy?
Přístup koalice k rozpočtu pokládám, mírně řečeno, za poněkud lehkovážný. Říká se ale, že všechno špatné je k něčemu dobré, nebo také, že pro pesimistu je krize neštěstí, pro optimistu příležitostí. Já jsem optimistou, takže doufám, že krize nám v něčem může pomoci.
V čem?
Od kýčovitých gest a rozhodování dle pocitů se snad vrátíme k racionálnímu uvažování. S tak ohromným schodkem totiž bude nutné něco dělat. Vydřít z lidí nějaké peníze už, alespoň doufám, nebude zkoušet ani tato koalice, protože už dnes jsou všichni, kdo pracují ohlodáváni až na kost. Jedinou cestou tedy bude ořezání výdajů. A zde je spousta prostoru. Například ty peníze, co pořád vozil někam do Afriky ministr zdravotnictví Tomáš Petříček a další jemu podobní, by se nám teď docela hodily, tak je třeba ministr Petříček přiveze zpátky. Možná mu je sami Afričané dnes už vnucují. Třeba říkají: Předtím jste nám poslali peníze, ale my, když teď vidíme, jaké máte potíže, tak ty vaše peníze nechceme. Možná také pan Petříček, a další jemu podobní, už nikdy, nikam nebude vozit vůbec nic, protože už nebude ministrem.
Třeba nás schodek rozpočtu donutí udělat reformu sociální politiky a my už budeme pomáhat pouze těm, kdo pracovat nemohou, a ty, kterým se jenom pracovat nechce, necháme, ať žvýkají třeba lopuchy a šťovík. Třeba přestaneme živit různé parazity z politických neziskovek. Třeba přestaneme platit export demokracie, svobody, bezpečí a prosperity do zahraničí, a o to víc se začneme starat o demokracii, svobodu, prosperitu a bezpečí vlastní. Třeba přestaneme vymačkávat jak citron malé živnostníky a zaměstnance a jejich penězi dotovat velké korporace, ale naopak zmáčkneme velké korporace a jejich penězi pak budeme podporovat malé živnostníky a ulevíme zaměstnancům. Třeba snížíme počet státních úředníků a různých kontrolorů.
Možná přestaneme vyhazovat peníze na výuku genderu, multikulturalismu a dalších podobných hovadin a začneme děti učit ve školách něco užitečného. Třeba přestaneme dávat peníze na propagaci sexuálních deviací, a začneme podporovat rodinu. Třeba místo bezhlavé podpory turismu, který vede jen k technologickému zaostávání a vytváření mrtvých skanzenů, začneme podporovat technologický rozvoj. Je toho potřeba změnit opravdu hodně a třeba nás nedostatek peněz ve státní kase ke změnám donutí. Covid krize tady nebude věčně a my už teď musíme uvažovat, co budeme dělat po ní. Jsme sice v těžkém období a mnoho těžkostí nás ještě čeká, ale je před námi také příležitost ke změně. A to je naděje.
Říkal jste, že turismus přináší technologické zaostávání?
Ano, kromě dalších negativních jevů, přináší i to.
Jak to myslíte?
K tomu, abych uvařil dobrý guláš, vypral povlečení a převlékl postele, nepotřebuji vyvíjet nové sofistikované technologie. Navíc guláš pro turisty ani nemusí být dobrý – jedni odjedou a po nich přijedou jiní. Další věcí je, že jsme si teď ověřili, jak je spoléhání se na turismus, nebezpečné. Jde o odvětví, které padá jako první.
Kritizováni jsou lidé i lékaři s odlišnými názory na celou situaci. I prezident Miloš Zeman kritizoval „zubaře, kardiology a zpěváky“ za vyjadřování ke koronaviru bez odbornosti. Souhlasíte s touto kritikou?
Já s každou kritikou souhlasím z principu, protože kritika je hybatelkou poznání. Proto není možné z veřejné diskuse vylučovat jakýkoli názor nebo jakoukoli kritiku, a to ani kritiku kritiky. Pan prezident si něco myslí a stejně, jako kdokoli jiný, má právo svůj pohled sdělit. Kdybych já musel rozhodovat o tom, jak současnou situaci řešit, tak si vytvořím tým, ve kterém by byli minimálně dva odborníci z každého oboru s tím, že oba by zastávali odlišný pohled na věc. Já bych si odlišné pohledy nechal předložit, posoudil je a pak bych se nějak rozhodl. Jako opoziční poslanec žádný tým odborníků nemám k dispozici, ale podle toho, co vím z běžně dostupných zdrojů, tak covic-19 je zrádný v několika ohledech: Je velice snadno přenosný a zároveň procento těžkého průběhu nebo dokonce smrtnosti je relativně malé. A v tom je právě ta největší zrada.
Malé procento smrtnosti totiž vede většinu lidí k jisté lehkovážnosti. Pokud si ale představíme, že bychom se nakazili všichni naráz nebo v krátkém čase, tak se najednou pohybujeme v opravdu vysokých číslech. Jde o počet, který naše zdravotnictví nemůže být schopné absorbovat. A zde vidím největší chybu. Krizový štáb tyto poznatky musel mít k dispozici už v okamžiku, kdy doporučil vládě zrušit veškerá opatření. A vláda pak dokonce povzbuzovala Čechy, aby vyrazili, do světa, a svět zase povzbuzovala, aby vyrazil k nám. V takové situaci muselo být jasné, že se k nám další vlna musí vrátit. Dnes také víme, že některé skupiny obyvatel jsou ohroženy výrazně méně než jiné, avšak přijatá opatření tento fakt nijak neberou v potaz.
Znova říkám: Pokud si zdevastujeme ekonomiku, tak ze současného průšvihu vytvoříme mega průšvih. A další věc, co mi vadí, je, že nikdo neřekl, co má být na konci toho všeho. Opatření se zruší, až na světě nebude žádný covid-19? Nebo se vše uvolní dřív, a až zase začnou čísla stoupat, tak se zase začnou zavírat školy a firmy? Nebo se opatření budou uvolňovat postupně a některá z nich, například omezení turismu zůstanou v platnosti delší dobu? Nikdo z odpovědných k tomu nic nebo skoro nic, neřekl, což je špatně. Lidé i firmy potřebují vědět, jaké jsou ve hře varianty, aby se podle nich mohli zařídit. Současná totální nejistota je pro všechny to nejhorší, s čím se musí potýkat. Podle mě se s Covidem budeme muset nějak naučit žít, protože jej asi v dohledné době nedokážeme úplně sprovodit ze světa. Nikdo ze zodpovědných ale zatím ani nenaznačil, jak by taková koexistence mohla přibližně vypadat.
Nakolik podle vás poslední volby a průzkum Kantaru CZ potvrdil vaše slova a varování směrem k sociálním demokratům, až jste nakonec stranu po letech opustil?
Neopustil jsem ČSSD kvůli padajícím preferencím, ale kvůli tomu, že vidění světa současného vedení strany je zcela odlišné od vidění mého. Jde dokonce o takové rozdíly, že ani není možný nějaký kompromis, a to i za předpokladu, že by o něj vedení ČSSD stálo. Volby i výzkumy potvrdily, že pro lidi je současná ČSSD cizí, možná až nepřátelskou stranou, a v tomto smyslu se moje varovná slova potvrdila. Jako jeden z těch, co ČSSD v roce 1989 obnovoval, z toho nemám radost, ale ani netruchlím. Jsem zvyklý dívat se dopředu a dnes už kopu za jiný tým. Pokud je mi snad něčeho líto, tak toho, že značka ČSSD zmizí z politické mapy České republiky. Na druhou stranu lidé, kteří tu stranu dnes ovládají, by ale naopak měli pro dobro této země v politice skončit co možná nejdřív, takže moje pocity jsou vlastně neutrální.
Takže se ČSSD podle vás nijak nepoučila?
Nepoučila. Teď ČSSD vidí naději v tom, že po koronavirové krizi se lidé budou mít hůř a ČSSD si je koupí nějakými dávkami. Ta strana nepochopila vůbec nic. Člověk opravdu není tupé zvíře, kterému stačí něco dát do žlabu. Lidé chtějí mít svoji důstojnost a svobodu a ne v hlubokém předklonu čekat, až jim vrchnost ze zámku v Aspenu milostivě hodí almužnu. Nepomůžou ani dávky, ani červený svetr, ani pěkné fotky na billboardech a ani další podobné věci. Ta strana je mrtvá z důvodu své politiky, jež je vůči této zemi a lidem, kteří v ní žijí, nepřátelská. ČSSD už nikdo nevěří, nikdo ji nechce a nikdo nebude litovat, až zmizí. Znova říkám: Nemám z toho radost, protože to dříve byla dobrá strana.
Její předseda a ministr vnitra Jan Hamáček odstupovat nehodlá. Měl by? A je vhodným lídrem?
Na otázku, zda je ten, kdo prohrává jedny volby za druhými, až nakonec stranu dostane ven z Parlamentu, dobrým lídrem, si asi každý dokáže odpovědět sám. Myslím si, že Jan Hamáček bude posledním nebo maximálně předposledním předsedou ČSSD. To už ale naštěstí není moje starost.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
