Kterého z těchto mediálně známých kandidátů do Senátu byste volili, kdyby kandidoval ve vašem obvodě (či v něm kandiduje a vy ho budete volit)?Anketa
Vy jste v roce 1969 emigroval z Československa do Kanady. Co vás k tomu vedlo?
Nechtěl jsem, abych musel znovu prožít padesátá léta. Toho jsem se skutečně tenkrát bál. Nechtěl jsem, aby můj starý a nemocný otec musel znovu do Jáchymova. Další motiv byl, že mě nechtěli vzít na žádnou školu a chtěl jsem studovat.
ZDE najdete seznam osobností, které ParlamentníListy.cz vyzvaly ke zhodnocení posledních 25 let
Vy jste se vrátil zpátky do vlasti kdy?
Vrátil jsem se v roce 1990 na několik měsíců, pak jsem odjel zpátky. V Kanadě jsem vyřešil všechny své závazky a vrátil jsem se natrvalo v roce 1992.
Jak jste tehdy jako emigrant vnímal listopad ´89?
Celé noci jsem proležel v Torontu u televize, sledoval jsem, co se děje v Evropě a čekal jsem, kdy to vypukne v Praze, protože bylo logické, že to dojde i do Prahy. Tehdy jsem úplně vše nechápal. Bylo mi divné, že ti viditelní lidé, kteří vedou Občanské fórum, byli z velké části bývalí komunisté z roku 1968, tak jsem měl trochu strach, aby to nebyl pokus o obnovu socialismu s lidskou tváří. Ty obavy se částečně naplnili, ale naštěstí tu vznikl nový proud kolem Václava Kaluse a ODS, který ukázal, že z toho je cesta ven.
Jak s odstupem 25 let hodnotíte listopad? Jaká přinesl pozitiva a jaká negativa, co se nepovedlo?
Povedlo se, že jsme se tehdy dokázali aspoň částečně odstřihnout od minulosti. Nepochopil jsem ale, co chtěli někteří lidé dokázat tím, že říkali „nejsme jako oni“. Já jsem čekal, že heslo „nejsme jako oni“ znamená, že nebudeme věšet komunisty na lucerny, že nebudeme dělat masovou perzekuci komunistů, ale že ti lidé, kteří zavinili to, co se u nás před listopadem dělo, budou řádně souzeni a odsouzeni. Bohužel „nejsme jako oni“ znamenalo, že je vše zapomenuto. To byla tehdy velká chyba.
Takže se podle vás nepodařilo vypořádat s dědictvím komunismu...
Nepodařilo se hlavně splnit očekávání. Tehdy zde byla po určitou dobu názorová jednota, ale ta byla postavena na negativním vymezení. Všichni věděli, co nechceme, ale nevěděli jsme jako národ, co vlastně chceme. Když přišly první potíže, začalo se to diferencovat a ta jednota se začala drolit. Vinu na tom přisuzuji nesplněnému očekávání. Lidé byli zklamaní. Čekali velké věci, jak se jejich životy rázem změní, že u nás bude blahobyt, svoboda, že všechno půjde velmi rychle. Já jsem návratu k západnímu fungování tehdy dával 15 až 20 let a i já jsem se mýlil. Většina lidí to očekávala daleko dřív a byli zklamaní, že se to nedostavilo. Velkou vinu za to zklamání dávám médiím, protože ta se začala koncentrovat na všechna negativa. Média šíří negativismus mezi lidmi. Vinu na tom zklamání nesou i politické strany, které nedokázaly prezentovat se v lepší formě.
Psali jsme:
Podle vás se nepodařilo vyrovnat se úplně s komunistickou minulostí. Jaký je váš názor na to, že chce dnes někdo zakazovat KSČM?
Myslím si, že dnes už to smysl nemá. Smysl by mělo dát komunismu nějakou pořádnou alternativu. To je to, co se nedaří. Když dnes komunisty zakážeme, tak tím nic nevyřešíme. Musí se řešit příčina, ne následek. Určitá nostalgie po komunistických časech, kdy to podle některých lidí vypadalo nádherně a byli jsme jednotní, tady zůstala. Bohužel demokratické strany tomu nedokázaly dát pořádnou alternativu. Takže je to částečně jejich vina, částečně vina médií.
Je to i vina politického systému s poměrnou reprezentací. Z parlamentu se stal debatní kroužek, ve kterém programy politických stran ztrácí cenu. Lidé čtou před volbami programy a jsou zklamaní z toho, že se jen velmi málo naplní z toho, co jim strany před volbami slibovaly. Poměrný systém vede k tomu, že i když strana přijde se sebelepším programem, tak ten program je zředěn v koaliční smlouvě, protože je nutné hledat koaličního partnera. Polovina programu je rázem zapomenuta, protože v koalici s partnery je nesplnitelná.
Pak se udělá programové prohlášení vlády, to je zase zředěno a pak udělají koaliční dojednávací rozhovory o každém návrhu zákona, to se to opět zředí a nakonec se zákon projednává ve sněmovně, kde se na něj dávají přílepky a pozměňováky, škrtají se z něj věty. Zažil jsem i případ, kdy se poslanec distancoval od svého návrhu zákona, protože byl v tom procesu změněn k nepoznání. Když vyjde nějaký zákon, tak v tom vidíme jedno dvě procenta programu strany, která je ve vládě, a je to zředěno většinou do nefunkčnosti. Nevolíme nejlepší řešení, ale nejvíce průchozí řešení. Každé takové řešení je kompromisem a pak úplně nefunguje. Znovu se musí modifikovat. A z toho vzniká náš legislativní zmatek a legislativní džungle. Lidé se bojí většinového systému, protože se bojí vlády jedné strany, ale výsledkem je tady, že odpovědnost nemá nikdo.
Proč podle vás padnul systém reálného socialismu?
Systém reálného socialismu padnul, protože nebyl reálný. To slovo „reálný“ bylo naprosto matoucí. Reálný socialismus, jak byl provozován v osmdesátých letech, byl pouze nouzovým řešením. Problémy se víceméně jenom sunuly před sebou a předstíralo se, že nejsou. Výsledkem bylo, že ten systém byl úplně zbankrotovaný. Dokonce ani opozice nebyla opravdová, ani disent. Vše bylo umrtveno reálným socialismem. To byla mrtvá voda, která se ten systém snažila konzervovat. Tím ale zvětšovala jeho agónii. Nakonec to muselo rupnout.
Já jsem vždy věřil, že komunismus jednou zajde. Netušil jsem ale, že to bude takto rychle a tak jednorázově. Myslel jsem si, že zajde na tom, že se bude muset reformovat, protože ekonomicky byl ten systém nefunkční. Domníval jsem se, že to budou pomalé reformy a že ten systém zanikne během padesáti až sto let a já se toho nedožiju. Přišlo to pak naráz a bylo vidět ten zmatek. Prakticky jedinou koncepci pro ekonomickou budoucnost měl tehdy Klaus a ODS, a proto měli na začátku tak velký úspěch. Padla najednou komunistická moc a nikdo nevěděl, co s tím.
Psali jsme:
Jak vnímáte roli Václava Havla?
Nešel bych tak daleko v tom, jak tvrdí nějaké konspirační teorie, že listopad byl převrat naplánovaný StB. Jeho roli vidím víceméně jako amatéra a diletanta v politice, který měl proklamace, které byly velice líbivé, ale jako politik byl absolutně k ničemu. Nebyl schopen své proklamace přetvořit v reálný program a reálné myšlenky.
A role Václava Klause?
To je přesný opak a protipól Václava Havla. Václav Klaus dokázal systém vybudovat, navrhnout jeho parametry, realizovat ho v praxi. Přes všechny nedostatky a problémy, které samozřejmě byly, tak jeho zásluhou je, že dnes Česká republika je na straně Západu a je tu víceméně funkční ekonomika, i když zdaleka ne taková, jaká by měla být. Základní parametry fungujícího systému položil Václav Klaus. Ty problémy, ze kterých je dnes obviňován, nebyly chybou systému, který nastavoval, ale příliš velkým očekáváním, příliš velkým spěchem. Vina se vždy svalovala na Václava Klause. Za to, že není legislativa, je viněn Václav Klaus, ale podle mě vinu nesou Jičínští a Rychetští a právníci. Ti měli být ti, kdo měl vytvořit právní rámec.
Mají se dnes lidé lépe než před listopadem 1989?
Rozhodně. Jako země se máme daleko lépe. Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Samozřejmě, že nemáme tak vysokou životní úroveň, jakou mají některé západní státy, ale zlepšila se životní úroveň, průměrný věk dožití, zlepšilo se prakticky všechno včetně životního prostředí. Pořád se soustřeďujeme na neúspěchy, ale v tom systému, jaký máme, je vůbec zázrak, že jsme to dotáhli tak daleko.
Sociolog Petr Hampl polistopadové období periodizoval na období před vstupem do EU, které bylo svobodné, probíhaly reformy, podněcovala se osobní iniciativa lidí, a druhé období je příprava na vstup do EU a členství v EU, které charakterizuje jako vládu byrokracie, zmiňuje nesmyslné regulace z EU, dotace, úbytek svobody...
Já s ním naprosto souhlasím. Lidé jsou zklamaní. Očekávali demokracii a svobodný trh, který bude fungovat. To nefunguje. Ale svobodný trh tu vůbec není, je svázán regulacemi a je méně svobodný než na začátku transformace. Po dvaceti letech je náš trh spoutaný. Souvisí to se vstupem do EU, odkud většina regulací, programů dotací, kvót a subvencí pochází. Když někdo nadává na kapitalismus, že nefunguje, tak je to nesmysl, protože tu nemáme kapitalismus a svobodný trh. Máme tu socialistické tržní hospodářství. Demokracie u nás nefunguje, protože jsme si pro ni zvolili ten nejméně funkční model, jaký jsme mohli zvolit. Když socialisté křičí, že kapitalismus nefunguje, tak to není pravda. Socialismus nefunguje a nefunguje i v té formě, v jaké ho máme z EU.
Psali jsme:
Václav Klaus a Petr Hájek upozorňují na to, že z EU se nám zadními vrátky vrací jakási nová podoba totality a nejenom, co se týká ekonomiky, ale i ohrožení lidské svobody. Ohrožení svobody slova, politická korektnost, ideologie neomarxismu, feminismu... Ideje nové levice...
To s Václavem Klausem i Petrem Hájkem naprosto sdílím. Bohužel si to velká část lidí neuvědomuje. Řada lidí si myslí, že chyby pramení z toho, že systém EU uplatňujeme nedostatečně. Je špatně léčit Evropu tím, že bude více Bruselu. My potřebujeme méně Bruselu, méně regulací, potřebujeme, aby jednotlivé státy měly více možností, jak se mají vyrovnávat se svými problémy dle svých podmínek a potřeb. Místo toho se zavádí rigidní systém sociálně tržního hospodářství. Nejlepším sociálním programem je ale fungující ekonomika.
Důležitou událostí, která navazovala na listopad, bylo rozdělení Československa. Je řada kritiků vyčítajících Klausovi, že rozbil Československo. Ale když se dnes podíváme na Ukrajinu, není dnes takový malý zázrak, že tu nedošlo k nějakým konfliktům či krveprolití, protože vidíme, že občanský smír či smír mezi i sobě blízkými národy a etniky je křehký? Není dobře, že dohodli Klaus s Mečiarem a nenechali si do toho mluvit zvenčí? Nepředešli tím možnému konfliktu a rozbrojům?
Ano, to je pravda. Nemusíme mluvit jenom o Ukrajině. Vzpomeňme na Jugoslávii. Teď vidíme i rozpory mezi Katalánskem a Španělskem. U nás byla situace taková, že k tomu rozvodu muselo dojít, protože ty tlaky, zvláště od národovců na Slovensku byly takové, že ta tenze mezi Čechy a Slováky by se pořád zvětšovala. Tomu jsme rozdělením včas předešli. Mně se to zpočátku moc nelíbilo. Já jsem Čechoslovák. Můj otec pocházel ze Slovenska, moje matka z Čech. Já jsem ten konec Československa nesl dost těžce. Určitě bych nečekal nějaké násilí, nejsme takové povahy, ale ty tenze by se zvětšovaly. Přinášelo by to problémy v ekonomice, problémy v zahraničních vztazích a ty problémy by jenom narůstaly.
Dnes jsou Česká republika a Slovensko nejlepší přátelé bez ohledu na to, jaká je tam v tu chvíli vláda, a i vztahy mezi lidmi jsou vynikající. Důvody tenzí odpadly. Nikdo se nemůže na druhého vymlouvat, že na něho doplácí a tak dále. Dnes si jde každý po svém. Je pravda, že kdybychom zůstali spolu, měli bychom o něco větší váhu, ale ne o moc. V EU bychom stejně byli jednou z menších zemí. Myslím, že podmínky rozdělení byly oboustranně přijatelné bez pocitu křivdy.
Třetí významnou politickou postavou v té polistopadové politice byl a zůstává Miloš Zeman...
Miloš Zeman dokázal, kdy po převratu slovo „levice“ bylo skoro sprosté slovo, udělat z ČSSD, která byla insignifikantní malou stranou, udělat vládní stranu. Je to velmi zručný a kvalitní politik. Jako s levicovým politikem s ním nesouhlasím téměř ve všem, ale respektuji ho. Přestože má někdy nešťastnou rétoriku, neudělal nikdy žádný ohromný úlet. Respektuji ho jako solidního člověka a vážím si ho charakterově. Vždy dodržel slovo. Ačkoli Klaus a Zeman se liší v pohledu na ekonomiku a politiku, tak dokážou jeden druhého respektovat a žít spolu v symbióze, téměř bych řekl v přátelství. Jeden druhého respektuje a oba drží slovo. Když si na něco podali ruku, tak to oba dodrželi a nemuselo to být ani napsané.
Psali jsme:
Co říkáte těm hlasům, že z Ruska nám hrozí obnovení Říše zla, Sovětského svazu, obnovení sovětského bloku?
To je absolutní nesmysl. Rusko musí řešit spoustu věcí. Má problémy se složením svého exportu, exportují hlavně nerostné suroviny. Rusko má problémy v tom, že zůstává pozadu v plošném rozvoji ekonomiky. I za Sovětského svazu dokázali mít špičkové zbraně. Dokázali by na univerzitě postavit nejlepší světový počítač, ale nedokázali zajistit počítače do škol. Dokázali vyrobit špičkové stíhačky, ale nedokázali udělat slušnou ledničku či auto. To se sice zlepšilo, ale pořád to přetrvává.
Rusko nepotřebuje expandovat ven. Zasahovalo jen ve státech, kde byly na hranicích nějaké problémy jako v Čečensku a tak dál. Rusko nebylo po pádu železné opony nikdy agresivní, naopak vzdalo se spousty území, dnešní Rusko je daleko menší, než byl Sovětský svaz. Nevidím tam žádný expanzionismus. Samozřejmě, že chtěli Krym, protože to je pro ně strategická námořní základna, kterou potřebují a považovali to za své území, protože tam žijí Rusové. Dvakrát už se tam chtěli v referendech oddělit, kyjevská vláda to nikdy nedovolila. Krymští Rusové byli i se svou zemí darovaní Ukrajině jedním komunistickým diktátorem. Nedivím se, že se těm lidem chtělo zpátky do Ruska. Navíc životní úroveň v Rusku stoupá, Ukrajina je na tom pořád hůř.
Ukrajina na tom byla ekonomicky z postsovětských zemí nejlíp, dnes je na tom nejhůř. Nevěřím tomu, že Rusko chce expandovat, zabírat Ukrajinu, ani východní Ukrajinu. Co by tím získali? Zemi, která je větší než Francie a kde budou miliony lidí bez práce. Zemi bankrotující s obrovskými dluhy. Co by s tím dělali? O to Rusko rozhodně nemá zájem. Rusko má zájem o stabilní Ukrajinu, aby mohli vymáhat své staré dluhy a aby mohli obchodovat. Příští ekonomická i politická expanze Rusů bude směrem dovnitř. Do obrovských území Sibiře, které jsou nerozvinuté. Sibiř má obrovský potenciál a ruská expanze půjde tam. Putin to ví. Putin není hloupý člověk. Oni potřebují vyvinout průmysl, změnit strukturu exportu a v tom jim ironicky ty sankce pomůžou, protože vývoj domácího průmyslu urychlí.
- Seriál ParlamentníchListů.cz: Osobnosti, které jsme vyzvali k hodnocení posledních 25 let v naší zemi
|
Tomáš Haas je politický konsultant a publicista. Narodil se v Praze. Emigroval v roce 1969 do Kanady, kde studoval historii a politologii. Působil jako konsultant v Kanadě a USA. Mezi léty 1991 a 1996 působil v Praze jako poradce primátora Hlavního města Prahy, několika ministrů a Úřadu vlády. Potom se na několik let vrátil do Kanady a USA, kde opět působil jako nezávislý konsultant. Do republiky se definitivně vrátil roku 2005 a mezi lety 2005 až 2008 byl interním poradcem prezidenta republiky, v letech 2009 - 2010 byl poradcem tehdejších předsedů vlády - Topolánka a Fischera. |
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Lukáš Petřík
