Válka v Sýrii se nebezpečně vyhrotila jako v dobách studené války, když na jedné straně, jako například ve Vietnamu, bojují Rusové a na té druhé Američané. Neobáváte se, že by se v tomto konfliktu, ve kterém jde o získání vlivu na Středním východě, mohly do sebe nakonec pustit i USA s Ruskem, a to třeba i díky banální chybě vojenských pohlavárů, kteří ovládají chod různých systémů zbraní, jak se toho obávají někteří bezpečnostní experti?
To, co se děje v Sýrii, je de facto poslední dějství minulé studené války, ne začátek nové. Plány na budování autoritářského socialismu, importované ze SSSR, jejichž plodem byly baasistické režimy v Iráku a v Sýrii a další diktatury, se zhroutily spolu se železnou oponou. Všechny tyto režimy jsou již od roku 1989 odsouzeny k zániku. A jestliže fungovala strategie zadržování po celou dobu studené války a nikdo nerozpoutal válečný konflikt, nevidím důvod propadat nějaké hysterii teď.
Ano, v Sýrii je to určitě geopolitická „proxy war“ mezi Západem a Ruskem o sféry vlivu. Divím se jen, kolik lidí naivně skáče na lep propagandě, že Rusko s Asadem jsou jakýmisi mírotvorci. Rusko jen dovedně využilo chyb zejména americké Obamovy administrativy a vyplnilo prostor, který se nabízel.
Rusko-americká zářijová dohoda o příměří v Sýrii předpokládala, že umírněná opozice se od teroristů, jako je Fronta dobytí Levanty, oddělí, což se nestalo a Rusko z toho viní USA, které měly tento bod dohody zajistit. Teď Rusko schytává kritiku za intenzivní bombardování Aleppa. Byla tohle strategická chyba Ruska, nebo prostě lze postupovat jen silou? A co si myslíte o úvahách zavést kvůli tomu další sankce proti Rusku?
Znovu: Rusko není žádný mírotvorce, chce udržet Asada u moci, protože mu jde o základnu v Sýrii, a tudíž o vojenskou přítomnost v celém Středomoří. Kdyby mu ji garantoval někdo jiný, pustí Asada k vodě. Masakrování civilistů v obydlených aglomeracích, navíc mezinárodně zakázanými zbraněmi, je součástí ruské taktiky a za to sklízí kritiku zcela logicky. Také si Rusko zřejmě testuje nové zbraňové systémy. Náš postoj by měl být jasný. Jsme součástí Západu? Jsme. Je posilování Ruska v našem zájmu? Není. Tak se podle toho chovejme i v otázce sankcí.
Rusové v odvetě za zrušená jednání v Sýrii pozastavili platnost dohody o jaderném odzbrojování z roku 2000. Putin to vysvětlil důvodem, že USA vyvíjejí proti Rusku nepřátelské akce. Zmíněnou dohodu tehdy kvitovaly s povděkem všechny demokratické vlády světa a považovaly ji za potvrzení definitivního ukončení studené války. Co to tedy může znamenat? Je to jen další silácké Putinovo gesto, anebo se znovu blížíme mílovými kroky ke studené válce číslo 2.
Opět musíme vnímat časovou posloupnost událostí. Americký prezident Obama v roce 2009 vyhlásil reset vztahů s Ruskem, čemuž odpovídalo i privilegované partnerství nabídnuté ze strany NATO. V témže roce ovšem Rusko ve své zahraničněpolitické strategii definovalo NATO jako úhlavního nepřítele a vytklo si za cíl vrátit se na světovou scénu jako jedna z dominantních velmocí. Ekonomicky se Putin prosadit nedokáže, uchýlil se proto k osvědčeným metodám Sovětského svazu, ke kombinaci propagandy a zbrojení. Bohužel Obamova administrativa mu k tomu svým postupem poskytla v posledních letech mnoho prostoru.
Co se týče situace na Blízkém východě, v současné době nabrala kvalitativně novou dynamiku, která už není v režii USA. To si myslí bezpečnostní expert Jaroslav Štefec. „Nic na tom nemůže změnit ani rétorika některých amerických generálů, myšlením zamrzlých v letech studené války, ani Kerryho prohlášení, že Rusko se v Sýrii dopouští válečných zločinů.“ Navíc ruský prezident odložil plánovanou cestu do Paříže poté, co mu jeho francouzský protějšek François Hollande nabídl jednání jen o Sýrii. Co si o tom myslíte?
A kdo tady má vůbec nějakou režii? Nikdo. Ano, Obamova administrativa se dopustila a dopouští chyb. Situace, pokud jde o syrskou opozici, není pod kontrolou. Jsou v ní jak umírněné složky, tak radikálové, co si nijak nezadají s al-Káidou. Dlouhodobě jsem přesvědčen, že to Asadův režim neustojí. Stejně jako to neustáli Saddám Husajn nebo Kaddáfí, a to bez ohledu na západní intervence. Padli by tak jako tak.
Je možné, že státy v regionu, po světové válce uměle vytvořeném, se rozpadnou. A hlavně mě proto zneklidňuje obrovský růst role Íránu v regionu. V Iráku, Sýrii, Libanonu, dnes i v Jemenu. V Sýrii regulérně bojuje velký počet íránských jednotek, na straně Asada, samozřejmě. A Západ udělal další chybu tím, že se „dohodl“ s Íránem na jaderném programu, tím mu jen poskytl čas. Jestli se Írán stane regionálním hegemonem, máme tady velký problém. Rusko v celé situaci dovedně bruslí a snaží se z ní vytěžit maximum možného. Své zájmy tu mají i Turecko a Saúdská Arábie. Ne, tady žádný hlavní režisér už není.
_profil_top.jpg)
Ing. Jan Zahradil
V Istanbulu podepsali zástupci Ruska a Turecka dohodu o vybudování plynovodu TurkStream, který má vést plyn z Ruska do Turecka a odtud dál do Evropy. Ruský prezident řekl, že Rusko poskytne Turecku slevu na nákup plynu v rámci širších dohod, které zahrnují vybudování plynovodu. Moskva také zruší embargo na dovoz tureckého zboží. Tiskové agentury hovoří o tom, že se Rusko s Tureckem dohodlo na posílení kontaktů i ve vojenské oblasti, na intenzivnějších kontaktech svých ministerstev obrany a tajných služeb. Co tyto dohody znamenají pro Evropu?
Turecko provádí „reálpolitiku“. Otevírá si plán B v situaci, kdy se veřejné mínění v EU staví stále více proti jeho vstupu do EU. Ale je to nové strategické spojenectví? Nemyslím si, neměli bychom v sobě pěstovat nějakou iluzi o vznikající turecko-ruské ose. Náhlý obrat ve vztazích obou zemí lze přičítat hlavně a vlastně jedině propadu vzájemného obchodu po zavedení sankcí. Ruský trh nutně potřebuje turecké výrobky, a naopak turecké Středomoří je existenčně závislé na ruských turistech. Na druhou stranu nezapomínejme, že Rusko je spojencem Íránu, což jde proti životně důležitým zájmům Turecka v regionu.
Někteří politologové už dříve v souvislosti s utužováním vztahů nejen s Tureckem hovořili o pozoruhodné diplomatické ofenzivě Ruska a vytvoření eurasijského spojení. Svědčí aktuální dění právě o tomto trendu, nebo si lze vysvětlit situaci jinak?
Rusko se nepochybně snaží, i ve střední Asii. Když se ale podíváte na výsledky, v praxi zatím nic moc. Čína je v tom daleko úspěšnější a aktivnější. Logicky, protože Čína – na rozdíl od Ruska – je ekonomická velmoc. Rusko nemá moc co nabídnout, nic nevyrábí. Nepřeceňoval bych to.
Domníváte se, že po prezidentských volbách v USA se tato příznivá situace pro Rusko může zcela změnit? Budou se Spojené státy například snažit rozšířit hospodářské sankce proti Rusku? Změní svoji bezpečnostní strategii vůči ostatnímu světu? Mohou být Donald Trump nebo Hillary Clintonová razantnější v této oblasti než Barack Obama?
To jsou jen spekulace. Něco jiného je předvolební rétorika, něco jiného geopolitické konstanty v reálné politice. Nemám rád české chytračení na téma, co lze nebo nelze očekávat od Trumpa nebo Clintonové. Facebook je plný „analytiků“, kteří pilně opisují články ze serverů a myslí si, že tomu rozumějí. Po volbách budou překvapeni. Jedna věc je jistá: Rusko není spojenec Západu, je to jeho vyzyvatel. A to je konstanta, kterou nezmění žádné prezidentské volby v USA.
Na nejvyšších místech ruské politiky se schyluje k dalším změnám, které političtí experti připisují snahám ruského prezidenta pozměnit sestavu jeho nejbližšího týmu před prezidentskými volbami v roce 2018. Objevují se informace o tom, že prezident Vladimir Putin vytváří dvě nové organizace velmi podobné KGB. Je to jen potvrzení o posilování moci Putina takto před volbami? A je jasným vítězem?
Ale no tak. V Rusku žádné skutečné volby neprobíhají, protože tam neexistují žádná kredibilní opozice a protikandidáti. Putinova strana je tak trochu „občanské fórum pro všechny“ a on sám je toho symbolem. Putin nebo někdo jím vybraný bude ve „volbách“ vítězit tak dlouho, dokud bude chtít. Změny v týmech jsou jen technicko-administrativními opatřeními. Je ale pravděpodobné, že s přibývajícími lety vlády Putina a jeho věrných budou sílit i mocenské ambice jiných mocensko-oligarchických kruhů. Osobně si myslím, že třeba vražda Borise Němcova ukázala, že Putin nemá vše tak docela pod kontrolou.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
