Část majitelů a provozovatelů hospod a restaurací odmítá respektovat omezení a nechávají otevřeno i po 20. hodině. V Bartolomějské ulici v Praze přímo pod nosem policejních útvarů prodávali alkohol a hosté stáli frontu. Konala se také další demonstrace proti vládním opatřením a rouškám. Začínají mít Češi omezení dost a projevuje se to tímto způsobem? Nebo o čem takové chování vypovídá?
Třebaže v případě restaurací, hotelů a podobně jde především o strach o přežití, jde jim o živobytí, o budoucnost. V těchto případech je asi legitimní neuposlechnout, i když ne legální, tedy vlastně protizákonné, zvláště jde-li o nouzový stav. Ale divme se lidem, kde jde o jedinou činnost, na které jsou existenčně závislí. Přidejme k tomu hrozbu z neplacení účtů, nájemného a tak dále, tedy hrozící insolvence s možnými exekucemi. Zničené životy.
Není tedy divu, když vzpourou proti nařízením dávají najevo, že jim už nic nezbývá než jen tato vzpoura, která, doufají, donutí vládu se nad těmito likvidačními nařízeními zamyslet. Konečně, ten řetězec příčin a následků nekončí jen u nich, ale zasahuje i do oblastí, které byly na této činnosti závislé.
A kdo tedy může za to, že se lidé takzvaně staví na zadní proti nařízením? Kromě toho odmítají při trasování poskytovat všechny informace o kontaktech; důvodem je obava, že blízké a známé vystaví karanténě, tedy výpadku ze zaměstnání a tím i o peníze. Může za to nezodpovědnost, liknavý přístup nebo kroky vlády?
Za to může jedině a zase jedině vláda, prostě ti, kdo mají výkonnou moc a rozhodují. Mohou za to jejich nařízení, která si v mnohém protiřečí, jak se v průběhu času ukazuje. Bylo by však vhodné říct, že by pravděpodobně selhaly i jiné vlády, tedy i ty, kde by vládla nynější opozice. Stačí si připomenout Fialovou kritiku Babišovy vlády, že jednou příliš utahuje, pak zase, že příliš povolila nebo nejednala včas. To také příliš důvěryhodně nevypadá. Jen obvyklé politikaření.
Musíme vzít v úvahu, že v krizových stavech, kterým nynější stav bezesporu je, lidé myslí zcela logicky v první řadě na sebe, jak si život ulehčit, nezkomplikovat, jak se přes tu problematickou dobu přenést s co nejmenšími negativními důsledky. Pochopitelně, že pokud se neztotožní s logikou nařízení, o to více budu nařízení ignorovat a obcházet. Běžná lidská vlastnost.
Je tu ovšem ještě jeden obraz, stav společnosti: ten z jara, kdy se vzedmula vlna vzájemné pospolitosti, solidarity. Obraz byl jasný: Hannibal ante portas! – nepřítel před branami. Ale pojednou se ten nepřítel tak nějak pomalu vytratil, rozpliznul se, přestal být tak nějak na očích, začal být spíše více otravný než nebezpečný, společnost si zvykala.
Každá krize se musí v rozumném čase vyřešit, musí mít výsledek, musí mít uzavřené hodnocení. Jsme na tom tak a tak. Nesmí se táhnout, ztráty se nesmí navyšovat, nesmí dojít k bodu zlomu, kdy žádné opatření nebude dostatečně účinné. Kdy nebude možnost je prosazovat, budou ignorována a společnost se propadne do beznaděje a chaosu.
A co s tím? Lze důvěru lidí nějak navrátit?
Odůvodnění nařízených omezení musí být jasná a uchopitelná, mít logický obraz. Zavřít malé obchody, nechat otevřené supermarkety, kde je potom logika? Je mnoho dalších činností v běžném životě, v práci a tak podobně, kde jsme mnohem více vystavení viru než třeba v malých obchodech. Z takového nařízení až měl člověk pocit, že se jedná o záměr.
Obnovit důvěru lze dnes hůře, ten čas pomalu ubíhá a hloupých nařízení přibývá. Konkrétně: na lyže ano, ale kelímek s kafem na vzduchu ne. Jinak narváno u KFC a v McDonaldu.
Jen došlo k rozvolnění, začala stoupat čísla pozitivně testovaných na covid-19. Vláda chtěla polevit lidem také kvůli vánočním svátkům. Bylo to dobře?
Pro vládu je to složité. Jak si zachovat voličskou přízeň a zároveň se poprat s nepopulárními nařízeními, o kterých si myslí, že jsou účinná? To je jako volit mezi pestem a cholerou, jak se říká. Takovéto uvolnění neuvolnění současně snižuje samotnou důvěryhodnost těch nařízení.
Zdá se, že protiepidemický systém PES není zase tak přísný. Ministr zdravotnictví Jan Blatný navrhne návrat do čtvrtého stupně, ale s otevřenými obchody. Kritici tvrdí, že PES není k ničemu, když se stejně nedodržuje. Mají pravdu?
Stačí se projít v běžných průmyslových provozech, kde se pracuje, často manuálně, s obyčejnými rouškami na ústech. Jak mi někdo vysvětlí, že je to účinná ochrana. Rouška je brzy vlhká, při fyzické námaze velmi brzy, a účinnost v podstatě nula, spíše možný zdravotní problém pro samotného nositele. Pokud existuje obecná shoda, že ochranou před virem je bariéra, která odpuzuje aerosolové částice a bráni jim vniknout dále, tak musíme být důslední. Začít třeba zde, vybavit lidi kvalitními respirátory alespoň FFP2 a měnit po doporučené době, tedy nejpozději po pracovní směně. Samozřejmě i další organizační omezení kontaktů. To je jeden z příkladů, který zpochybňuje účinnost jakýchsi „PESů“. Těch příkladů by se našlo více. Nechme fungovat společnost, pracujme na posílení zodpovědnosti lidí vůči sobě. Zákazy, které se nevnímají jako nutné a potřebné, se budou jen porušovat a výsledek je pochybný.
Švédsko začalo jen s doporučeními, chvíli byl klid, asi jako u nás, a teď přistupují k ráznějším opatřením, protože takzvaná vlna nákazy se zvedá. Hlavní epidemiolog Tegnel dokonce řekl, že za vysokým počtem úmrtí stojí hlavně přistěhovalci a pak senioři v domovech důchodců a sociální péče, kde právě přistěhovalci vykonávají práci bez řádných znalostí a zkušeností. Už to, že toto sdělení proběhlo v mainstreamové mediální scéně, je ve Švédsku cosi nezvyklého. Zároveň to nahrává k znepokojujícímu dotazu – když tam za rozšíření mohou přistěhovalci ignorováním nařízení, kdo tedy za šíření viru může u nás? Není ten vir i zčásti politický?
Sám jste za minulého režimu bojoval proti útisku a omezování svobody. I o tom se mluví v souvislosti s omezeními kvůli koronaviru; vidíte nějaké společné projevy? Dochází k nadužívání omezování svobod a práv v této krizi? Nebo jsou ty kroky nutné?
Jakákoliv omezení občana ohraničují, redukují jeho svobodnou vůli v určité oblasti jeho života. Jen je otázka, zdali jsou nutné v té či oné míře a především, jestli řeší problém, kvůli kterému vznikly. Jakákoliv krize se dá zneužít k jiným cílům. Po každé krizi se ve společnosti cosi změní v reakci na prožitém. Jde jen o to, aby se ta omezení nestala normou, jakýmsi univerzálním prostředkem na cokoliv. Tedy, bohužel, i prostředkem, jak se udržet u moci, jak zneutralizovat politickou soutěž, znesnadnit opozici prosadit se. Záleží však na tom, jak to společnost vyhodnotí a proti tomu nadužívání se ozve. Dát vládnoucímu establishmentu najevo, že žádný strom neroste do nebe. Proto jsou protesty potřeba. Dát najevo, víme o tom možném nebezpečí, toto se nám nelíbí. Establishmente, nebuď v klidu.
Když mluvíme o společnosti a její schopnosti ozvat se, teď nedávno proběhl ve Švédsku průzkum volebních preferencí a na první místo s 28 procenty se opět dostala sociální demokracie navzdory její katastrofální přistěhovalecké politice, která přinesla a přináší jen zločinnost a omezuje tradiční společnost. Podle dalšího výzkumu mezi jejími sympatizanty se objevilo, že jsou jedinou švédskou politickou stranou, kde převládají voliči s přistěhovaleckým původem. Jen chci říct, že o svobodu můžeme přijít i jinak, nechce to dřímat.
Jak se podle vás česká společnost změnila od té doby, co se nákaza rozšířila i do Česka?
Zdá se, že my Češi se dokážeme vzedmout k výkonům, pomáhat si, ale zase velice rychle zchladneme, roztříštíme se a přejdeme do bublajícího rebelismu. To vidím i v této době.
Aktivista Mikuláš Minář odešel ze spolku Milion chvilek, rozhodl se vstoupit do politiky a založil hnutí Lidé PRO. Čekal jste to?
To hnutí mně vůbec neimponuje, nesledoval jsem to už z toho důvodu, kdo se k tomu zpočátku přilepil. Jakýsi rozpad se dal čekat. V takovém protestním shluku, fungujícím jen v letním počasí, vyraší všechno možné. Teď se stal trojským koněm takzvaného demobloku, budiž za to chválen. Bude to taková havloidní stranička. Tím slovem nechci denunciovat samotného Havla. Oni se o to postarají se vší parádou sami a úspěch mají zaručený v tomto segmentu voličů. Kolik jich vlastně je? Podle mého se vejdou na lavičky Václava Havla, a ještě místo zbude.
Polsko a Maďarsko se dohodly s Evropskou unií, a evropský rozpočet včetně koronavirové pomoci může být schválen. Zemím se původně nelíbila podmínka, že musejí být dodržovány zásady právního státu, ale nakonec Evropská unie ustoupila a dohoda bude podmíněna nezávislou justicí. Znamená podobné chování neústupnost vůči Evropské unii, nebo pochopitelné protesty kvůli přílišným zásahům Bruselu do pravomocí členských států?
Tady mohu jen říct společně s programem Trikolóry: pryč s Evropskou unií. Nejde o populistické výkřiky o referendu, když nevíme, jak by dopadlo. A vzhledem k mediální síle a hospodářskému tlaku Evropské unie by mohlo dopadnout špatně a měli bychom zabetonováno na další desetilet. Připomínám opakované hlasování v Irsku a v Holandsku, když první nedopadlo ve prospěch Evropské unie.
Cesta je postupně a důsledně se vyvazovat ze smluv, které pro nás nejsou výhodné, nebo je nepodepisovat. Viz příklad Polska a Maďarska. Neimplementovat do našich zákonů bezhlavě všechno, co z Evropské unie přijde. Odsouvat hlasování, nacházet kličky, jak se z toho vyvázat, vést spory, vetovat kde je to možné s odkazem na vnitřní bezpečnost, na národní zvláštnosti, hledat cesty, jak zmírnit hospodářskou závislost na Německu, najít si vývozní možnosti do jiných částí světa a čekat na politickou krizi Evropské unie společně s ostatními státy Visegrádské čtyřky, protože sami logicky zmůžeme méně.
Chce to ovšem politickou vůli, vládnout musí strany, které jsou ochotny ten prapor vzdoru vůči autoritářské levičácké Evropské unie zvednout. Chce to volit ty strany, které to mají v programu.
Nakolik překvapivé je, že nakonec ustoupila Evropská unie?
Překvapivé to není. Co jí zbývalo? Otevřený konflikt? Zdá se, že na něj nemá. V tom případě to, co jsem psal nahoře, platí dvojnásob.
Evropská komise konstatovala, že premiér Andrej Babiš je ve střetu zájmů a Agrofert by neměl čerpat evropské dotace. Co to podle vás znamená pro Českou republiku, když premiér střet zájmů odmítá?
Dovolují české zákony movitým lidem, aby se zúčastnili voleb, mohou být tito lidé zvoleni do vládních funkcí? Ano? Tak potom o čem je tedy spor? Existuje zákon, který z toho procesu vyčleňuje pana Babiše nebo někoho jiného, kdo dotace pobírá? Myslím, že ne. Může to být sice etický problém, ale to je tak všechno. Zvolme si tedy někoho jiného, pokud je k tomu voličská síla. Hlavně odmítněme jakékoliv poručníkování ze strany Evropské unie. Viz výše.
Hezké svátky všem.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
COVID-19
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
autor: Zuzana Koulová
