Jste Francouz. Jak vnímáte rozvoj multikulturalismu ve své zemi? Často je kladen za vzor státům, které se staví k přijímání uprchlíků velmi vlažně...

Multikulturalismus fungoval. Integraci se u nás v minulosti dařilo rozvíjet hlavně přes školy. Dnes už si tím nejsem tak jistý. Vytváří se nová a nová ghetta, uzavřené komunity. V Anglii už fungují dlouho. Městské čtvrti, kde žijí třeba pouze Pákistánci. Ve Francii tenhle problém zbytněl za posledních patnáct let. Máme zde čtvrti, kde žijí jen muslimové. V sedmdesátých letech Francie potřebovala čerstvou pracovní sílu, takže byla ráda za muže z Maroka, Tuniska a Alžíru. Pak byl prosazen zákon o spojení rodin, takže za nimi přijely manželky s dětmi. Ale tyhle první vlny migrantů se celkem dobře integrovaly, jakož i jejich děti. Tyto rodiny na tom nicméně nikdy nebyly finančně moc dobře. Rodiče pracují „od nevidim do nevidim“, matky se vracejí pozdě domů a děti žijí na ulici. Problémy jsou tedy hlavně s třetí generací, která zažila vytváření ghett. V nich se kolem Paříže islámská komunita radikalizuje, což je dobrý terén pro terorismus.

Evropa nyní čelí největší uprchlické krizi od druhé světové války. Nemůže tato vlna zničit Evropskou unii?

Mám podobné obavy. Nyní se navíc ukáže, jestli byl strach z brexitu oprávněný. Stále více se diskutuje o rozdělení Evropy. Visegrádská čtyřka se zuby nehty brání proti některým rozhodnutím lídrů ze západní Evropy, například Frau Angely Merkelové. Na druhou stranu nelze jít proti tomu, co si myslí většina obyvatelstva v těchto postsocialistických zemích. Zmíněné země měly vždy omezený přístup ke světové politice, nestěhovalo se do nich obyvatelstvo z kolonií, a je tedy pochopitelné, že zdejší lidé mají strach. Z jejich strany je to do určité míry, nicméně, i sobectví, přikazování ze strany Evropské unie zase diktát. Je třeba najít zlatou střední cestu.

Vidíte nějaký rozdíl v současných uprchlických vlnách ze Středního východu a z Afriky?