V tomto týdnu jsme si připomněli čtyřicáté deváté výročí 21. srpna 1968. Jak na období roku 1968 a speciálně na 21. srpen vzpomínáte vy?

Díky poměrně značnému uvolnění poměrů na konci 60. let se mi podařilo obejít zákaz studia na všech vysokých školách a úspěšně jsem absolvoval přijímací zkoušky na obor režie na FAMU. Uvolnění bylo znatelné již před rokem 1968 – uskutečnila se tzv. Liblická konference o vizionářství F. Kafky; v létě 1967 se konal sjezd Svazu spisovatelů, na kterém vystoupili ostře kriticky M. Kundera, L. Vaculík, Alexandr Kliment, Ivan Klíma, Pavel Kohout, A. J. Liehm (někteří byli potrestáni vyloučením z KSČ); v rámci pravidelných pátečních projekcí rektora AMU A. M. Brousila jsme viděli film O slavnosti a hostech, jehož politické filiace byly zcela zřejmé. V podzimním zkouškovém období docházelo na strahovských vysokoškolských kolejích k opakovaným výpadkům elektrického proudu a tepla a studenti začali demonstrovat.

V lednu 1968 byl ve funkci prvního tajemníka A. Novotný nahrazen A. Dubčekem. Toto rozhodnutí bylo koincidencí různých důvodů. Je naivní se domnívat, že se tak stalo díky moudrosti tehdejšího ústředního výboru bez „konzultací“ hlavních aktérů s Moskvou. Brežněv Novotného nepodpořil ze dvou důvodů – Novotný svého času odmítl tlak Sovětů na rozmístění jejich raket na území Československa; zároveň v dobách souboje o primariát dával přednost nejprve Chruščovovi, posléze Kosyginovi, což mu Brežněv nezapomněl.

O VZTAHU NOVOTNÝ- BREŽNĚV NAPŘÍKLAD ZDE

Dubček žil s rodiči, přesvědčenými komunisty, od čtyř do sedmnácti let v SSSR. To se zdálo být zárukou loajality. Měl chlapecky milý úsměv, kterým vzbuzoval sympatie (na rozdíl od zachmuřených aparátčíků), ale také pod povrchem labilitu, nepevnost.