V jakém stavu je naše demokracie a do jaké míry jsme se za poslední dobu přiblížili či nepřiblížili k tomu, o čem jsme snili po roce 1990? Někteří vidí ohrožení demokracie v Andreji Babišovi a Miloši Zemanovi. Sám Andrej Babiš tvrdí, že právě on chce realizovat to, o čem jsme tenkrát snili: Fungující ekonomika, úspěšné rodinné firmy, infrastruktura, fungující státní správa… Co je spíše pravda?

Já považuji 17. listopad za hlavní, autentický svátek naší země a upřímně ho slavím. Stále jsem přesvědčen, že je co slavit, a jsem rád, že ho smíme slavit. Zároveň ale nepochybně platí, že se od toho snu, jak jste ho pojmenoval, zejména posledních pět let velmi rychle vzdalujeme. Vedle pádu bolševika jsem v listopadu 89 slavil příchod vlády pravidel. Nemyslel jsem si, že po těch zlých teď přijdou hodní, po hloupých chytří a po zločincích andělé. Že se rovnou propadneme do západního Německa. Jen jsem byl a stále jsem optimisticky a možná naivně přesvědčen, že fungují-li důsledně demokratická pravidla, všechno nakonec dobře dopadne. Bylo jasné, že svoboda s sebou ponese daleko více nebezpečí a otevřená společnost vytvoří prostor nejen pro cestování, podnikání, studium, dosud zakázanou kulturu, ale i pro bezpočet protivenství a sviňáren.

To, k čemu teď dochází, je ale naprosté otočení onoho paradigmatu, který jsme tak silně v listopadu vítali. Základní pilíř, na kterém stojí každá svobodná země, má-li se tak nazývat, tvoří elementární důvěra ve své vlastní občany. A ta se právě v poslední době rozpadá. Nastupuje nedůvěra, navíc v kombinaci s otevřenou výzvou k bonzáctví. Vede to k zrcadlovému efektu, kdy lidé přestávají brát tento stát za svůj. Nevěří mu.

Nástup represe či vstup do soukromí a svobody každého jednotlivce ale přece může nastat až v okamžiku fatálního porušení pravidel či alespoň vážného podezření, že k němu ze strany konkrétního občana došlo. To, že každej fízl nebude smět perlustrovat někoho jen proto, že má dlouhé vlasy nebo opranou džísku, bylo pro mě symbolem změny v listopadu 89. Dnes se v mých očích vracíme zpátky. Ty chlape divnej, ženská podezřelá, teď nám dokaž, že neděláš nic špatně! Že na daních nešidíš, socialistické, či dnes lépe řečeno evropské a multikulturní zřízení nepomlouváš, do telefonu sprostě nemluvíš.

Chci tím říct, že mě samozřejmě absolutně děsí zneužívání represivních orgánů, policie, státního zastupitelství, finanční správy v politickém i obchodním boji, neúcta k ústavním principům, ale že ta postupná plíživá ztráta svobody není jen věcí a v režii Andreje Babiše. U toho byli i další. A nutno dodat, že často za hlasitého potlesku velké části médií i veřejnosti.