Jak se naše společnost vyrovná s případným ekonomickým poklesem, nedej bože s ekonomickou krizí? Když už nyní, za ekonomického růstu, probíhají demonstrace a lidé se hádají?
Náš stát si zvyká žít na dluh, a to i v době ekonomické prosperity. Stále více peněz se v ekonomice přerozděluje a vláda neustále vymýšlí, z jaké kapsy vzít lidem další a další peníze, aby je mohla dále utrácet. Bohužel nedělá žádnou přípravu na případné horší časy. Je to nejen špatný přístup ke státním financím, ale dává tím špatný příklad společnosti. Čím více budeme v našem státě takto postupovat, tím bolestivěji pocítíme ekonomický pokles. To platí pro jednotlivce, rodinu, firmu, ale i pro stát. Na druhou stranu důvod, proč dnes lidé protestují na náměstích, toho s ekonomickou kondicí naší země moc společného nemá.
Pokud se podíváme na životní úroveň obyčejných Čechů, jak si stojíme ve srovnání se západní Evropou? Mají Češi dost peněz? Dohnali, či předehnali jsme Západ v některých ohledech?
Je důležité si přiznat, že jsme se nikdy v historii naší země neměli lépe než dnes. Máme velké štěstí, že žijeme v jedné z nejbohatších period našeho národa. Ale to neznamená, že není co zlepšovat. Stále totiž pociťujeme důsledky minulosti. Po úspěšné transformaci naší ekonomiky z centrálně plánované na tržní jsme ale nemohli čekat, že Západ doženeme přes noc. Nejpatrnější rozdíly jsou například u zdanění práce, které máme bohužel jedno z nejvyšších v Evropě. Problém je také přeregulovanost, která třeba v případě stavebního řízení způsobuje ve velkých městech problémy s dostupností bydlení, což je podobný problém, se kterým se potýká řada metropolí v západní Evropě. Naopak je ale řada věcí, ve kterých jsme Západ předběhli, například v míře nezaměstnanosti, nebo třeba v bezpečnosti.
Vydobyla si naše země v rámci nové, sjednocené Evropy silné postavení? Má podle vás značka „Česká republika“ dnes lepší zvuk než před čtvrt stoletím? Kdo se o jméno naší země zasloužil především?
Osobně si myslím, že naše postavení je vzhledem k velikosti naší země velice dobré. Značka Česká republika má velice dobré jméno. Je sice pravda, že máme někdy tendence naší zemi podceňovat, ale je vždy potřeba si uvědomit, že máme řadu extrémně talentovaných lidí, kteří jsou ve svých oborech celosvětově uznávaní. Máme skvělé sportovce, spisovatele, vědce, lékaře, podnikatele, firmy, a na to bychom neměli zapomínat. Nebylo by tedy podle mě správné jmenovat jen pár jedinců, kteří se o dobré jméno naší republiky zasloužili. Jméno naší republiky tvoříme všichni, i třeba tím, jak se chováme v cizině.
Rozkrádání národního bohatství... Jde o problém, který potřebujeme řešit? Obáváte se, že i v dnešní době k takovým případům může docházet?
V dnešní době je jedním z problémů odliv dividend ze zahraničního kapitálu. Rozkrádáním bych to ale rozhodně nenazval. V minulosti naše ekonomika potřebovala zahraniční investory pro svůj rozvoj. I díky tomu dnes máme jednu z nejnižších nezaměstnaností a rostou platy. Co bychom měli chtít je to, aby investoři své peníze reinvestovali v naší zemi, než aby je z ní odváděli. K tomu by vedlo více liberálnější a přátelštější podnikatelské prostředí, menší a stabilnější daně, méně administrativy a regulací, lepší infrastruktura. Bohužel se od toho všeho poslední roky spíše vzdalujeme.
Psali jsme:
V jakém stavu je dnes podle vás národní povědomí a úcta k českým zvykům a tradicím? Jde o silné hodnoty, které přežijí i s mladou generací? Je dnes hrdost na příslušnost k českému národu tak silná, jak by měla být? Oslabuje národní povědomí? A pokud ano, čím je ohrožováno?
Za 40 let komunismu se v naší zemi zpřetrhala spousta tradic. Jsem rád, že se mnohé pomalu obnovují v mnoha obcích a městech. K národnímu povědomí patří i znalost historie. A tady vidím značné rezervy. V našich školách se učí letopočty, ale málokdo odchází se skutečnou znalostí naší historie.
Rezervy jsou zejména v moderních dějinách. Abychom pochopili současnost, musíme znát naší minulost. Bohužel k pomalé destrukci národního povědomí přispívají i někteří politici. Když předseda TOP 09 Jiří Pospíšil vzkazuje mladé generaci, že už se nenarodili jako Češi, ale jako Evropané, tak mě to děsí. Své děti se snažím vést k tomu, aby byly hrdými Čechy a měly rády naši zemi.
Evropská unie – přináší nám do životů více svobody, nebo je část pravdy i v hlasech odpůrců, kteří říkají, že by nám bylo lépe bez ní, a argumentují například migrační krizí nebo množstvím nových nařízení a regulací?
Základní myšlenky vzniku Evropské unie, tedy volný pohyb osob, kapitálu a pracovních sil, jsou o větší míře svobody. Naše ekonomika je jednou z nejvíce otevřených, a tedy je na ostatních státech ekonomicky závislá, lidé mohou jednodušeji cestovat a pracovat v ostatních členských státech. Ale nic není černobílé. Migrační krize, která mění charakter Evropy, je jedna věc.
Také se bohužel EU od původních myšlenek vzdaluje, a to množstvím regulací a byrokratickým rozhodováním. Proto ODS šla do evropských voleb s tím, že by chtěla posílit roli jednotlivých členských států a jejich vliv na rozhodování. V rámci Evropy ale vyhrál jiný směr, tak uvidíme, co nám politika nové Evropské komise přinese.
I v České republice sledujeme vlnu protestů mládeže za řešení tzv. klimatické krize. Jde o zneužití dětí pro politický aktivismus, nebo o naši ostudu, že tak vážný problém musí brát do rukou dospívající?
Když jsem dospíval já, tak byly problémem skleníkové plyny a ozónová díra. Každá generace má nějaké své téma. A ke svobodě patří možnost vyjádřit svůj názor. Otázkou je vždy míra. Problém nastává, když se někdo stane profesionálním aktivistou a nechává si za protesty platit. Mluvím například o hnutí Rebelie proti vyhynutí. Nechápu například lidi, kteří říkají, že nebudou mít děti proto, aby chránili planetu. To je bláznovství. Ale každá doba má podobné blázny bojující proti apokalypse.
Jak se v této souvislosti díváte na to, že některá města či městské čtvrti vyhlašují stav klimatické nouze? Jaký to má význam?
Je to nesmysl a hloupá póza. Města mohou přijímat různá opatření na zlepšení životního prostředí i bez hysterických gest. A mnohá z nich to dlouhodobě dělají. Klimatickou nouzi vyhlašují ti politici, kteří si myslí, že tím budou zajímaví, ovšem většina lidí si ťuká na čelo.
Neohrozí různá v Evropě navrhovaná opatření v rámci boje za záchranu planety místní průmysl, třeba automobilový? Směřuje evropská politika ochrany životního prostředí skutečně k záchraně klimatu na Zemi?
Samozřejmě, že spousta opatření ohrozí náš průmysl, energetiku a celkově naší životní úroveň. Příkladem je plánované zvýšení daní na naftu v Německu. Takové opatření by se promítlo do ceny většiny výrobků a služeb. Elektromobilita je jen jedna část problému. Podívejte se na to, že u nás se Piráti připojili k celoevropské kampani za zdražení letenek, tedy za zrušení osvobození kerosinu od spotřební daně. Mnoho opatření je právě o tom získat od lidí další peníze a přerozdělit je do množství dotací. Lidé by se měli motivovat k ochraně životního prostředí pozitivně, nikoliv negativně. Protože pokud se bude zhoršovat životní úroveň, tak se bude zhoršovat i přístup lidí k ochraně životního prostředí. Čím mají lidé vyšší životní úroveň, tím více přirozeně životní prostředí chrání.
Mimochodem, ochrana životního prostředí je konzervativní hodnotou, ke které by se mělo přistupovat rozumně. Průvodním jevem ekonomické transformace byly i investice do nových technologií a do různých projektů na snížení emisí v mnohých podnicích. Investovalo se do kanalizací a čistíren odpadních vod, jsme na špici ve třídění odpadů atd. V tomto Česká republika již ušla veliký kus cesty.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
